Italský deník 2019 - 5. část

 

Pokračování předchozí části

11. června 2019

Probudila jsem se v půl osmé, konečně osvěžená spánkem. Po ranní hygieně jsem si vzala deník a než jsem našla tužku, vstával i můj muž. Začala jsem chystat snídani a čekalo mně nemilé překvapení v podobě koláče, který jsem upekla v pátek večer před odjezdem a který chytil plíseň. Většinou vydrží týden, tedy za předpokladu, že ho nesníme. Koláč šel do koše a můj muž, který má rád sladké, se tvářil hodně nešťastně. Já se také tvářila, ale spíš nakakaně.

Po snídani jsme zvažovali, co podnikneme. V plánu byla návštěva botanické zahrady, ale tam se otevírá až v 10 hodin. Muž proto navrhl, že se pojedeme podívat do Přírodní rezervace Delta Pádu. Postříkali jsme se repelentem, vzali si pití a vyrazili.

Cesta tam vede přes lagunu a je hodně zajímavá. Nenechali jsme se odradit cedulí, která oznamovala, že je to kvůli opravě slepé. Maximálně se vrátíme. Na spoustě míst jsou jakési zálivy, kde lze bez problémů zaparkovat. Využili jsme hned ten první a když jsme stoupali na vyvýšené místo, přijel pán na kole. Pozdravili jsme se a očekávali, že nám řekne, že se cesta opravdu nedá projet kvůli opravám. Ne, neřekl. Naopak nám popsal, kde jsou plameňáci. Bylo nám trochu divné, že nenazývá plameňáky „fenicottero“,ale říká jim „flamingy“. A pak se vše vysvětlilo. Byl to Polák, který tu žije už spousty let a který jezdí plameňáky pravidelně kontrolovat. Pokračovali jsme dál, občas udělali zastávku, kde jsme si fotili vodní ptactvo. Na jednom místě se opravdu pracovalo, ale na průjezd to nemělo žádný vliv. Možná tam tu značku dali proto, aby tudy moc aut nejezdilo. Nakonec jsme plameňáky objevili. Muž je natáčel na kameru, já fotila. Byli poměrně daleko a navíc ve stínu, ale byli tam. Dojeli jsme až k Východnímu Pádu, kde jsme zastavili. Vlevo pokračovala silnice k ostrovu Albarella, o kterém jsme se dočetli, že je v soukromých rukou a není přístupný. Po silnici vedoucí mezi Východním Pádem a lagunou jsme se vraceli do vnitrozemí.

Zvu vás tedy na cestu lagunou:

Mezi časté obyvatele laguny patří racek středomořský

Jsou tu k vidění i volavky bílé

Kolonie racků chechtavých

Konečně! Jsou tu plameňáci. Sice daleko, proti slunci, ale jsou tu

Jsme u Východního Pádu

Ještě několik záběrů laguny z jedoucího auta

Červeným tečkami jsem vyznačila cestu lagunou

Zvažovali jsme návrat do apartmánu v Rosolina Mare, ale pak jsme se rozhodli zajet se podívat do botanické zahrady, která se nachází na jižní části téhož poloostrova nedaleko Porto di Caleri.

Klidný tok Adige, ke kterému jsme dojeli

Vrátili jsme se na poloostrov a vydali se jižním směrem.

Celé jméno zahrady je Giardino Botanico Litoraneo di Porto Caleri nebo také GBL del Veneto. Tedy Pobřežní botanická zahrada Porto Caleri. Spravuje jí Padovská univerzita, která byla založena už v roce 1222. Zahradu, která má rozlohu téměř 23 ha omývá z jedné strany laguna, z druhé Jaderské moře. Byla založena v roce 1990. Jejím cílem je zachovat jedinečné a neopakovatelné přírodní prostředí. Zahrada má tři prohlídkové okruhy, jejichž délka je v součtu něco málo před 5 kilometrů. Jsou zde k vidění smíšené borovicové a jilmové lesy, které jsou výsledkem zalesňování v 50. letech minulého století, dnes doplněné podrostem středomořských křovin a orchidejí rodu Cephalantera, Ophrys a Orchis. V blízkosti moře jsou písečné duny, na kterých je typická původní vegetace rostoucí v sypkém písku. Na okraji laguny Caleri se vyskytují slané bažiny. Po vyvýšeném chodníku se návštěvník dostane nad lagunu, kde kromě flóry může obdivovat také místní faunu. V součtu nabízí tato přírodní botanická zahrada dvanáct různých ekosystémů s přibližně 220 druhy rostlin.

Zahradu jsme prošli celou. Sice nám chvíli trvalo, než jsme rozklíčovali značení jednotlivých okruhů, kdy jsme se dokonce i vraceli, abychom se ve finále opakovaně dostali tam, odkud jsme vyšli, tedy k budově s pokladnami.

Pojďte tedy s námi na její prohlídku:

Plánek botanické zahrady

V červeně značené lesní části je spousta stromů ohnutá kvůli větrům, vanoucím od moře

V lese lze objevit krom jehličnanů také fíkovník, čili smokvoň

Informační tabule upozorňuje na některé obyvatele

Přicházíme do modré části - do dun

Yucca tu roste jako plevel. Vyloženě se jim tu daří, byly vyšší než muž a ten není žádný prcek

Divoké mořské pobřeží

Na další infotabuli se návštěvník může seznámit s obyvateli přímořské části botanické zahrady

V zimních měsících bývá v těchto místech slaná voda. Ne všem rostlinám to svědčí

Na horizontu je vidět stříška

V těchto místech byla cítit síra. A nejen cítít

Blížíme se k laguně

Chodník nad lagunou a již zmíněna stříška

Je zakázáno pošlapávat a poškozovat rostliny

Laguna. Tam někde na horizontu jsme dnes ráno byli

Z vyhlídky lze pozorovat kraby, jak ve vodě, tak i v bahně

Laguna kontra pevnina

V části laguny hospodaří rybáři

Poslední pohled a my se budeme vracet

Cestou zpět jsme objevili cestu, která ústila na parkoviště, které už v době našeho příjezdu bylo plné. Auto jsme nechali u přístavu. Touto cestou chodilo poměrně dost lidí v protisměru. Někteří se možná chodili koupat na samotný jih poloostrova, další možná šetřili na vstupném a do botanické zahrady chodili tudy.¨

Každopádně návštěva stála za to.

Cesta z botanické zahrady

Na parkovišti, kde při příjezdu nebylo místo, jsem objevila tuto tabuli. 

Modrá vlajka se uděluje opravdu jen těm nejlepším plážím. 

Jsme evidentně na dobrém místě.

Po návratu do apartmánu jsem udělala další rychlý oběd a po krátké siestě jsme se vydali k moři.

Foukal vítr a nebe se mračilo. První déšť jsme přečkali pod plážovým deštníkem, stejně tak i druhý. Mezitím se pláž vylidnila. Obloha neslibovala nic hezkého, takže jsme vše zabalili a vydali se na cestu k našemu dočasnému domovu. Deštník jsem otevřela a položila ho před balkon, aby oschl. Ale asi jen proto, aby nám potřetí zmokl.

Navečer jsme vyrazili do nákupního centra, které nám doporučila delegátka. Nějaké pečivo, pak Oust, protože málo platné, pořád je to v apartmánu trochu cítit. I když to cítím asi už jen já s tím svým rypákem. Pak technický benzín, protože na čelním skle jsou kapky smůly z borovic, pod kterými se parkuje. Potom jsme ještě nakoukli do vedlejšího outletu, kde jsem si koupila moc hezké boty.

Po návratu jsem udělala večeři a po ní si šla umýt vlasy, zatímco muž sjížděl přes můj mobil internet. Je to žrout! Ne muž, ale internet, který mi spotřeboval téměř veškerý limit dat.

Lehnout jsem si šla brzy, zítra se jede na výlet.

Pokračování příště