Jezerní slať

Opět jsem vybrala něco ze svého fotoarchivu a pozvu vás na další ze šumavských slatí a tou je Jezerní slať.
Navštívili jsme jí loni v dubnu, i když fotografie vypadají ještě jako zimní. 
Může za to její poloha. Slať, které se také někdy říká Kvildská, se nachází v nadmořské výšce 1058 - 1075 metrů mezi šumavskými obcemi Kvilda a Horská Kvilda. Je součástí I. zóny Národního parku Šumava.
Svou rozlohou, která je 103,5 ha, je čtvrtou největší slatí na Šumavě a patří k jednomu z nejstudenějších míst na našem území. Průměrná roční teplota je tu 2°C. Leží na rozvodí dvou řek. Větší část odvodňuje Kvildský potok do Vltavy, menší Hamerský potok do Vydry a pak Otavy.
Ač je její název Jezerní, jezero by jste tu hledali marně. Bývalo tu, ale už dávno zarostlo rašeliníky.
V 19. a 20. století se zde těžila rašelina. Část rašeliniště byla odvodněna a rašelina z části vytěžena. Roku 1933 byla na 34 ha vyhlášena přírodní rezervace a těžba rašeliny byla ukončena. I dnes jsou následky těžby patrné. V těchto místech se nevyskytuje kleč. Průměrná hloubka rašeliny tu je 2,5 metru. V částech nezasažených těžbou je to 7,6 metru.
Na slati se vyskytuje velké možství rostlin, které jsou ve střední Evropě velmi vzácné. Převážnou část tvoří kleč borovice blatky, ale vyskytuje se tu bříza zakrslá, jejíž výška nepřekračuje 50 cm. Mimo to jsou tu vzácné rašeliníky, suchopýr pochvatý, kleč horská a spousta dalších. Vyskytují se tu i vzácní živočichové, jako je rys ostrovid, tetřívek obecný, zmije obecná, ještěrka živorodá, myšivka horská a rejsek horský.
Vstup do rezervace umožňuje 300 metrů dlouhá naučná stezka. U vstupu stojí dvoupatrová vyhlídková věž, ze které jsou pěkné výhledy na téměř celé rašeliniště. Po povalkovém chodníku, který je doplněn informačními tabulemi, je možno zajít trochu hlouběji do slatě.
V zimním období je slať uzavřena, aby nebyla narušena zimoviště chráněných druhů živočichů.

Přijměte tedy pozvánku na další dubnovou procházku Šumavou. 

 Silnice z Borových Lad na Kvildu, po levé straně Teplá Vltava

 Před námi je Kvilda, nejvýše položená obec u nás, která leží v nadmořské výšce 1065 m. 

 Na Kvildě. Na dolním snímku - cesta vlevo vede k pramenům Vltavy. Je to odsud 5 km.

Udělali jsme si tu krátkou zastávku.

Sníh za kostelem sv. Štěpána

 Kostel sv. Štěpána, je novogotická stavba z let 1892 - 1894.

I když obklad vypadá na první pohled jako břidlice, jedná se o dřevěné šindele

 Oltář v kostele sv. Štěpána

Jsme u cíle. Na parkovišti u Jezerní slati je také zastávka autobusu, 

ten tudy však projíždí pouze v letní sezóně.

 V lesním půseku bylo místy bílo. V létě tudy vede cyklostezka, 

v zimě se tu upravují běžecké tratě

 A můžeme vejít ...

 Po zhruba 200 metrech lesem se před námi otevřel tento pohled

Porosty kleče se přizpůsobí sněhu a "lehnou si"

 Kolem potůčku už sníh taje

 Kleč

Vyhlídková věž

 Pohled z konce povalkového chodníku

 Sokol (zvaný též Antýgl) 1253 m

 

 Kam nedopadá slunce, je ještě sníh. Zanedlouho se to tu zazelená.

Díky slunci jsme na této fotce oba, i když jen jako stíny

Chodník slatí je ukončen vyhlídkovou plošinou, dál už se nesmí

Tady už je kleč vzpřímená

 Vyhlídková věž

Na sníh v lese napadaly větvičky a šišky ze stromů

 Pohled na slať z vyhlídkové věže

Dosud jsme Šumavu znali jen v létě, z počátků podzimu a zimy. Jaro na Šumavě pro nás bylo, po té spoustě pobytů či kratších návštěv, premiérou. Zatímco na Chalupské slati, která odtud není až tak daleko, panovalo už jaro a louky byly rozkvetlé, tady ještě vládla paní zima. 

Takhle jsem Jezerní slať kdysi dávno namalovala olejem

Slatí na Šumavě je mnohem víc, ale přístupných je jich pouze pět. Mohla bych ještě psát o další navštívené a tou je Tříjezerní slať, bohužel fotografie, které mám, nejsou digitální. 

Příště vás proto zavedu na další zajímavé místo, které určitě stojí za návštěvu.