Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 21. září 2016

Jak jsem zblbla rodinu


Možná bych ten titulek ještě mohla doplnit a sebe taky.

Dcera se chystá s kamarádkou do Irska a už někdy na jaře, když si v předstihu levně kupovaly letenky, mě poprosila, zda bych se v době jejího pobytu za hranicemi nepostarala o holky.
Samozřejmě, slíbila jsem, že ano.
Nepožadovala celodenní péči, šlo jí o to, abych holky vypravila a doprovodila do školy, protože zet' chodí z domova už v pět ráno. No co, tak si párkrát přivstanu, napadlo mě tehdy.
Jen jsem chvilku přemýšlela nad tím, proč nepožádá druhou babičku, která je v domě. Nic jsem nevymyslela.
Zvažovaly jsme i variantu, že holky budou v té době u nás a do školy pojedou z Bílé Hory. Když to jede, budeme MHD ve škole za půl hodiny.
Podrobnosti a detaily doladíme před odjezdem.

O chystané cestě jsem věděla půl roku předem a zafixovala jsem si datum 22. září nebo 23. září.
Kalendář jsem otáčela až v úterý a s hrůzou jsem si uvědomila - Irsko!
Dcera se u nás měla stavovat o víkendu, ale ležela s nějakou chorobou. I holky předtím byly nachlazené.
"Ta naše holka je hrozná, všechno nechává na poslední chvíli."
Tak touhle větou jsem uvítala manžela, který vylezl zívající ráno z ložnice.
"Co?" pronesl rozespale a pak dodal: "Dobré ráno."
"Dobré, v kuchyni máš čaj."
Seděla jsem u počítače a přes skype začala psát dceři.
Když je v práci, volám jí opravdu jen vyjímečně.
Naše "hovory" jsou tedy písemné přes skype.
A důvod? Dcera vypadá, že pilně pracuje a obě ušetříme nemalý peníz za telefon. Hlavně já, která volá "výhodně" za 3 koruny za minutu.
"Ahoj mamčo, jsi tu?"
"Jsem a jak ti je?"
"Už to jde, jen trochu kašlu a ráno chraptím."
"Jak to máš vymyšlené s holkama a s tím Irskem?"
"Chtěla jsem tě poprosit, aby ses o holky postarala, Marie (druhá babička) nemůže."
"Jasně, vždyt' jsem ti to slíbila."
Chvíli jsme se písemně dohadovaly, zda bude lepší, aby holky zůstaly doma a já nebo děda tam ráno jeli a vypravili je do školy, nebo aby jezdily do školy od nás. Bylo mi to celkem jedno. Při první variantě budu muset hodně brzy vstávat, při druhé si sice přispím, ale nebudu moci na počítač, protože holky ho budou "okupovat" přes den a večer u něj spát.
Když jsem to reprodukovala manželovi, řekl, že je mu to fuk. Typická reakce.
Dceru pak napadla další možnost, že by holky omluvila na dva dny ze školy. Emy učitelka tam stejně nebude, protože jí čeká operace a budou mít záskok v podobě družinářky. Se Sářinou třídní by to domluvila a vzala si pro ní učení na dva dny.
Dceři jsem odepsala, že to nechám na jejím rozhodnutí.
"Tak já to ještě odpoledne projednám s Tomášem a pak ti dám vědět."
"Tak jo."
"A nebo se zeptám holek."
"Těch se ani neptej, už ted' vím, jak se rozhodnou."
Poslala velkého smajlíka.
"Hele už víš v kolik letíš?"
"Ve středu v 18:40 a na letišti musím být nejpozději v pět."
"Tak to ti přijdu zamávat."
"Holky mi taky budou mávat, už se na to těší."
Znovu mě napadlo, že ta moje dcera nechává opravdu vše na poslední chvíli a že budu mít docela honičku. Středa je zítra, dopoledne jdeme s mužem do divadla na předpremiéru, pak pojedeme do Malešic, kde musí něco vyzvednout, doma se otočíme a frčíme na letiště. Tam asi převezmeme holky.
Pustila jsem se do přípravy oběda, pak umyla letní boty, abych je uložila a začala jsem uklízet echt letní věci, které už letos na sebe nevezmu.
Další Skype: "Mami, prosímtě. Já mluvila s Tomášem, úplně jsem zapomněla na to, že má o víkendu inventury. Nemohly by holky u vás zůstat až do neděle?"
"Samozřejmě, mohly."
Pak mi došlo, že jsme se s mužem chystali o víkendu na výstavu, na kterou už máme vstupenky.
Co s holkama? Muž s klidem pronesl: "Tak koupíme ještě další dva lístky, no."

V pozdním odpoledni jsem šla na zahradu. Po třech dnech vytrvaléího deště jsem probrala jahody a polovinu hodila rovnou na kompost. Kdybych víc myslela, mohla jsem truhlíky přenést do altánu pod stříšku a nemusela jsem vyhazovat nic.
Syn byl v garáži a já slyšela, jak napomíná děti. Jahody, které byly ještě k světu jsem opláchla a nesla je vnoučatům.
Slupli je okamžitě.
"Jiříčku, mám pro tebe překvapení, od čtvrtka až do neděle tady budou holky."
Vnouček se začal radovat a pak řekl, že to bude prrrrima (R se naučil asi před měsícem a to ted' zní).
Syn se na mně tázavě podíval: "Proč až do neděle?"
"Alča letí do Irska a Tomáš má inventuru."
"Mami počkej, ta inventura je až příští víkend, ta se týká i mně." Syn i zet' pracují v jedné firmě.
Syn znejistěl, tento týden má dovolenou, protože pracuje na autě, které chce dát dohromady.
"Nebo, že bych to popletl já?"

Ještě nic mi nedocházelo. Jen jsem si tak říkala, že až přijdu nahoru do bytu, dceři napíšu, že ty inventury jsou až příští týden.
S Jiříkem a Bětkou jsme natrhali ještě nějaké borůvky a ostružiny, které už moc nezrají. Ochutnala jsem, ale bylo to kyselé, protože tomu chybí sluníčko. Těm dvěma prckům to bylo jedno, slupli všechno.
Zalila jsem muškáty pod stříškou, kam neprší a šla do bytu. Na schodech stál muž, smál se na celé kolo a telefonoval s dcerou.
"Alča letí až příští středu, dvacátéhoosmého".
Vida, půjdeme na výstavu sami.
"Když jste se domlouvaly, vůbec jí nedošlo, že si myslíš, že je to už tuhle středu. "
To už jsem se smála taky.
Mělo mi to dojít, dcera při našem skype-psaní mi poslala odkaz na jednu věc na mimibazaru, kde aukce končí tuto středu. Sice jsem jí k tomu napsala, že to bude těžké získat, když to končí ve středu, ale pak jsem si říkala, že v době internetu není nic nemožné a že Irsko je za rohem.
Ale jí to také nedošlo.
V pozdním večeru jsme se pak s dcerou domluvily.
Já se omluvila za způsobené zmatky, ona se omluvila za to, že jí to nedocvaklo.
"Vidíš mami a tos mohla zítra vyhlížet na letišti a čekat, až dorazí Tomáš s holkama."
"To jsem fakt mohla."

Život topí hlouposti a moje dcera opravdu není lajdák, který nechává vše na poslední chvíli.
To já si jen zafixovala blbě datum jejího odletu.

34 komentářů:

  1. Ale, ale...tak´dy někdo kvaltuje a podezírá kolektiv z lajdáctví        ..je to roztomilé, jak občas člověk zbytečně zmatkuje, ale na druhou stranu...můžete ještě týden ladit detaily     

    OdpovědětVymazat
  2. Tak jste si to udělali nanečisto a za týden to půjde opravdu.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak tohle znám. Taky budím rodinu brzy ráno že valíme k zubaři na kontrolu a ono je to až druhý den, nebo si nějak v hlavě přecvaknu datumy a pak jdu na pracák den po tom co jsem tam měla být, jenže tohle je vždycky velkej průšvih protože to znamená vyhazov z pracáku pokud nepřineseš papír od doktora žes tam byla nebo od někoho žes  něj byla na pohovoru. Takže to už si píšu velkými písmeny do kalendáře dlouho dopředu....

    OdpovědětVymazat
  4. irsko? paráda moc jím to přeju

    OdpovědětVymazat
  5. to se tak někdy stane. Hlavně, že se vše vysvětlí a pak se může rodinka smát. To je dobře, že můžete v práci komunikovat přes počítač. My jsme byli velmi hlídaní.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak to je klasika. Já se jednou vypravila do divadla dříve o hodinu. Čekala jsem na kámošku a zuřila, že nejde a nejde. A pak mi došlo, že jsem tam s mocným předstihem. Tak jsem se ještě musela vrátit domů...

    OdpovědětVymazat
  7. A proto já si úplně všechno důležité píšu do kalendáře, jen jde o to, zapsat si do dobře.   

    OdpovědětVymazat
  8. Ali, na tohle můžu říct jen jediné: "Bude hůř".   

    OdpovědětVymazat
  9. Stane se a jak se píše výše, bude hůř Komu bys dneska na tom letišti mávala, to by byl asi trochu horor, dcera nikde, holky také ne Z vlastní zkušenosti takovou záměnu také znám, stejný den ale jiný měsíc

    OdpovědětVymazat
  10. Maminka si letos zapsala do kalendáře všechny narozeniny

    OdpovědětVymazat
  11. Tak tohle mi připomnělo jeden zážitek, kdy jsem jednou ráno rychle vyskočil s postele s vědomím, že jsem zaspal do práce. Manželka se přišla podívat, kam že se tak brzo ráno chystám, když je neděle a do práce nemusím. To byla úleva.

    OdpovědětVymazat
  12. To sa občas stáva. Ja som sa nemohla dobúchať známej - zvonček mala vysadený, tak som šla na poštu a telefónom som poprosila manžela, nech známej zavolá/mal jej číslo ja nie/ či je doma, že som sa nevedela doklepať a nech mi zavolá späť, že ak nie je pôjdem ďaľším známym. Nezavolal, tak som šla k tým ďaľším známym. Manžel ale našej známej zavolal, že sa neviem k nej dostať a som pred jej domom. Chudera hodinu ma vyzerala a behala po záhrade kde som. Šla som tam s omluvou až pozdejšie.

    OdpovědětVymazat
  13. Ale ale, vítej v komunitě zmatkářek. Týden odkladu se hodí a tak v tomto týdnu stihneš všechno. Že jsi ale splašila syna

    OdpovědětVymazat
  14. A legrace je tak, když si jdeš odpoledne lehnout, usneš a vzbudíš se v přítmí. To je pad logistika uvědomit si, jestli je večer nebo ráno. Je to sice o jiném, ale taky se člověk těžko orientuje

    OdpovědětVymazat
  15. Hehe, Ali, to se mi stává každou chvíli jak jsem v důchodu, nevím ani, který je den a kolikátého je

    OdpovědětVymazat
  16. Štěstí, že si aspoň syn pamatoval a vše uvedl na pravou míru. Ale co, když nejde o život.... Aspoň jsme se teď mohli všichni zasmát.

    OdpovědětVymazat
  17. Jak říká kamarádka: še štane, no

    OdpovědětVymazat
  18. Hlavně, že se to v pohodě vyřešilo.

    OdpovědětVymazat
  19. No jednou jsem vyrazil také o týden předčasb¨ně...

    OdpovědětVymazat
  20. Já si všechno raději zapisuju, bez tužky a kalendáře ani ránu. A je jedno, jestli je to oslava, návštěva doktora nebo nákup .

    OdpovědětVymazat
  21. Alenko, občas dojde k podobným zmatkům i u nás. Letos častěji, manžel má stolní kalendář - na jedné straně 14 dní. Stane se, že požadovaný termín napíše do druhého týdne a pak se diví. No a já, já si občas něco nepoznačím a nebo se do kalendářů nepodívám.     

    OdpovědětVymazat
  22. O týden ani ne, ale mnohdy a stává se nám dost často poslední dobou, že máme zcela jiný den, než je.  Zrovna dnes si muž myslel, že je neděle, já měla už včera sobotu. Jeden druhého opravujeme. Všechno jsi stihla a dcera už bude úplně vyléčená.

    OdpovědětVymazat
  23. [1]: V poslední době těch zmatků kolem je nějak víc, vydalo by to na další článek.

    OdpovědětVymazat
  24. No hlavně, že jste si to včas vyjasnily a nevznikly zmatky později.   

    OdpovědětVymazat
  25. Alenko, já občas také zmatkuji. Mám diář, který má na jedné straně dva týdny. Občas šílím, že jsem jsem zapomněla k lékaři.

    OdpovědětVymazat
  26. To by byla akce ... Taky se mi ale občas stává, že si zafixuju špatný datum a pak dělám blbosti. Třeba jsem nešla jednou omylem na zkoušku, protože jsem si spletla termín... to už taková sranda nebyla.

    OdpovědětVymazat
  27. [26]: Hani, ono se to vyjasnilo hned po tom, telefonátu a druhý den jsme se tomu společně zasmály. Dcera zítra letí a snad bez zmatků.

    OdpovědětVymazat
  28. Irsko by se mi taky líbilo. Ano, to je život, o nedorozumění není nouze.

    OdpovědětVymazat
  29. Irsko, jedna ze zemí, kam bych se také docela ráda podívala.

    OdpovědětVymazat
  30. [30]: Dcera včera večer přiletěla a jen poslala SMS, že je v pořádku doma. Těším se na její zážitky.

    OdpovědětVymazat
  31. Hlídání vnoučat je nepředvídatelnou položkou programu babiček a dědečků

    OdpovědětVymazat
  32. Pozitivní bylo, že alespoň rok byl správně!

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤