Je to ruský ....

Tak takhle začínala věta, kterou jsem vyslechla ve frontě na lístky do divadla.

Máme už třetím rokem předplatné do Městských divadel pražských a do divadla chodíme minimálně jedenkrát do měsíce. Někdy se to sejde, že jdeme i vícekrát. Ted' v září jsme byli v divadle dokonce třikrát.

Třetí rok předplatného značí, že už jsme viděli z repertoáru MDP spoustu her. Zatím se nám ještě nestalo, že bychom z divadla odcházeli zklamaní. Naopak, to, co jsme shlédli, se nám pokaždé líbilo. Jak Divadlo ABC, tak Rokoko mají nejen velice dobrý repertoár, ale i soubor báječných herců. A živému představení se opravdu nic nevyrovná.

V červnu, v době, kdy jsme pobývali v Itálii, měly v MDP premiéru dvě hry. V ABC Evžen Oněgin, v Rokoku Strýček Váňa.

Pro lístky chodím každý měsíc a využívám výhody předplatitele, což v praxi značí, že máme možnost si zakoupit lístky s dvoudenním předstihem, oproti zahájení oficálního předprodeje. Ale i přesto je před divadelní pokladnou pokaždé fronta. A jak to tak bývá, lidé ve frontě se spolu baví a to povětšinou o divadle.

Koncem srpna, kdy u nás byly vnučky, jsem připravila věci na oběd, manželovi řekla co a jak a vydala se pro lístky. Pokladna v ABC otevírá v 11 hodin. Byla jsem tam už před půl jedenáctou a stály přede mnou dvě ženy, přibližně stejného věku, jako jsem já. Chvilku po mně přišel mladší muž, který se nás zeptal, zda jsme už viděly Holky z kalendáře a jaké to je. Obě ženy neviděly a já odpověděla, že jsem hru viděla a že opravdu stojí za to a pak dodala, at' se připraví, obrazně řečeno, na smích i slzy. První půlka je víc než veselá a pak je to hodně dojemné.

Vím, nebyla jsem tím správným člověkem, který hru viděl, abych jí mohla doporučit, či nedoporučit, protože mě se opravdu líbilo vše, co jsme tady měli možnost shlédnout.

Ne, nejsem nekritická, odešla jsem z divadla už o přestávce, někde jsem představení doslova přetrpěla a v jednom divadle, sedíc ve druhé řadě, jsem dokonce usnula. Museli mě tehdy vidět i účinkující.

Ve frontě se rozproudila živá debata o hrách a hercích a já pak pronesla, že zvažuji, zda v říjnu půjdeme na Oněgina nebo na Strýčka Váňu. Obě hry jsem už viděla, Oněgina v mládí a na Strýčkovi Váňovi jsme byli s mužem před pár roky Na Zábradlí. Můžeme pak porovnávat.

Jedna z žen se na mě pohoršeně podívala a pronesla: "Je to ruský, na to bych v životě nešla."

Ta věta mě šokovala a chvilku jsem přemýšlela nad tím, zda je žena taková vlastenka, která apriori zavrhuje vše, co by mohlo pocházet z Ruska, nebo že je jenom hloupá.

Už koncem května jsem totiž koupila lístky na hru Nikolaje Vasiljeviče Gogola Hráči.

Ano, je ruská.

Shlédli jsme jí včera a opět byli nadšeni. Spolu s námi i další diváci v hledišti Rokoka. Dlouhotrvající potlesk a opakované "děkovačky" účinkujících, nebraly konce.

Nebudu prozrazovat děj téměř zapomenuté Gogolovy hry, abych případné další diváky neochudila o zápletku.

Hra je o vášni ke hře, o podvodu a umění podvádět. Děj se odehrává v prostředí falešných karetních hráčů, jejichž filozofie je jednoznačná: "Bystrý vtip, jasný rozum a hlavně žádné ohledy."

Jedná se o podraz podle ruského klasika, který v letech 1982 - 1991 patřil mezi velice úspěšné inscenace Činoherního klubu.
Příběh okradeného podvodníka má potenciál zaujmout i současné diváky.

Ač byla hra napsána už v roce 1842, jsou její slova až krutě pravdivá i v dnešní době.

V Rokoku měla tato hra premiéru už v červnu 2008 a stále patří do repertoáru. V režii Petra Svojtky a v překladu Leoše Suchařípy, podle jehož překladu se hra hrála i v Činoherním klubu, je k vidění excelentní výkon Michala Dlouhého, jemuž zdárně sekundují Vasil Fridrich, Aleš Procházka, Lukáš Jurek a další.

Ano, hra je ruská, ale to v žádném případě nesnižuje její kvality.

P.S. Ve čtvrtek pojedu pro další lístky do divadla, tentokrát už na listopad. Manžel bude muset pohlídat nejen holky, ale i kuře v troubě.

Už s tím počítá. :-D