Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

sobota 6. srpna 2016

Tři týdny prázdnin....


.... aneb Bez nože ani ránu

Dům dnes ztichl a já, i když jsem viděla ten nepořádek, který tu po odjezdu vnuček zůstal, zasedla jsem konečně k počítači, abych se v klidu mohla začíst do článků na blogu, zareagovat na komentáře a dohnat (alespoň z části zmeškané).
Stejně se to samo neuklidí. Drobečky na koberci a rozestlaný gauč. Támhle zůstaly růžové pantofle, knížka na poličce, cyklistická lahev, roztahané pastelky na stole a z části sestavené puzzle.
A to ticho!

Tři prázdninové hlídací týdny jsou za námi.
Holky už jsou dost velké a nevyžadují dvacetičtyřhodinový dohled. Dokáží se samy zabavit, stejně tak i pohádat, ale když jde do tuhého, jsou svorné. Má-li jedna průšvih, druhá stojí za ní a je jí oporou.

Když si tak zpětně vzpomenu na své dětství, moje sestra na mně chodila žalovat a když jsem měla průšvih, vždy si ještě přiložila své polínko na již doutnající oheň. Já byla vždycky z jejího pohledu "ta pitomá", protože jsem jí bránila a dost často to i slízla za ní. A přitom je mezi námi téměř stejný věkový rozdíl, jako mezi vnučkami. Ale to jsem odbočila.

Obě vnučky měly na vysvědčení samé jedničky. Ono v první a druhé třídě se s tím docela počítá. I když jsou i vyjímky.
Sára si přála "za výzo" nůž. Dostala od rodičů parádní kudlu od renomované švýcarské firmy. Nechci a hlavně bych neměla dělat reklamu. V noži jsou nůžky, pilník, pinzeta a další vymoženosti.

Hned první den jsem jí načapala s otevřeným nožem v pokoji kde spí a kde mám svůj počítač. Stála proti Emě a nožem šermovala.
Tak to ne! Křikla jsem na ní, at' ten nůž okamžitě schová. Poslechla, ale byla dotčená. Chodila okolo mě a mračila se. Tak jsem si s ní sedla a vysvětlila jí, že hrát si s nožem je dost nebezpečné.
"Ale babi, já to s ním umím."
"Já ti to věřím, ale kdybys zakopla, tak Emu poraníš. To bys chtěla?"
"Jak bych mohla zakopnout na koberci?"
"Snadno!"
Ema přišla v roli obhájce. Takže jsem děvčatům vysvětlila, že nůž opravdu není hračka, otevřený obzvlášt'. A pak jsem jim ukázala jizvu na dlani. Myslím si, že na ně zapůsobila víc, než celé poučování. Obě se ptaly, jak jsem k jizvě přišla.
"Měla jsem v ruce otevřený nůž a zakopla jsem."
Vzpoměla jsem si, že tehdy v ráně byly vidět i obnažené kosti a pak na hodně zdlouhavé hojení.
Šla jsem do kuchyně pokračovat s přípravou oběda.
"Babi, máš izolepu?"
"Tady je, v tomhle šuplíku."
Neptala jsem se Sáry na co jí chce. Za chvilku přišla a ukazovala mi balíček omotaný izolepou.
"Co to máš?"
"Víš babi, já jsem ten nůž radši zabalila do papíru, aby mě nesváděl."
Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála a snažila se zachovat poker face.
"Tos ho balit nemusela, stačí, když si budeš pamatovat, že to není hračka."

S holkama jsme zpočátku byli jen na zahradě, protože Sára si z Chorvatska přivezla tři ježčí bodliny v chodidlech. Jedna bodlina už byla pěkně podebraná. Povedlo se mi je vyndat až třetí den.

Hrajeme "človrdo"

Dvě čtenářky

Ibiškům se přes léto venku báječně daří

Až pak později jsme podnikali výlety, chodili jsme na hřiště, na nedalekou rozhlednu, na trampolínu či na bikrosovou dráhu. Tedy spíš můj muž, co se bikrosu týče. Dokonce zvažoval variantu že budu jezdit s nimi. Na kole jsem neseděla strašnou spoustu let a obávám se, že kolo už nebude v té nejlepší kondici. Přeci jen už pár let visí v garáži a určitě by potřebovalo nové obutí. Proto jsem byla většinou dopoledne doma v roli proviantního důstojníka a starala se o kuchyň.
Také jsem v kruhu rodiny "oslavila" narozeniny. Spíš by se hodilo napsat, že jsme chvilku poseděli, pojedli a popili. Dcera mi upekla nádherný a výborný dort.

A jedééém...

Na hřišti je houpačka, která se otáčí kolem osy a holkám se moc líbí

Ema přináší kytku

Dort od dcery

Ve druhém týdnu se k holkám připojili Jiřík a Bětka. Ti tři větší byli v pohodě, ale dvouletá slečna se je snažila dohnat a srovnat s nimi krok. Zvládla už i odrážedlo a pak si z garáže přinesla vozík a sjížděla se svahu. Náplasti a betadinová tinktura byly stále připravené.
Syn s rodinou pak odjeli na dovolenou a holky osaměly.

Bětuška je už hodně samostatná



Na svátek Anny jsme šli na celý den do pražské ZOO. Dopolední nesnesitelné horko vystřídaly odpolední bouřky a párkrát jsme i pěkně zmokli. Naštěstí bylo teplo.

Shinda s malým goriláčkem Ajabu, což v překladu znamená Zázrak (*23.4.2016)



Holky se chladily v potůčku u hlavního vchodu, Sáře to uklouzlo a měla mok
rou sedýnku


Nebe se začalo mračit a první déšt' nás zastihl nahoře u Obory

Sloník Max (*5.4.2016) se má k světu

Sára měla v ledvince mobil, který má po tatínkovi, svůj už vybalený nůž, pár nezbytností a žvýkačky. Na jedné zastávce si chtěla mobilem vyfotit nějaké zvířátko a tam zjistila, že má mobil něčím zalepený. Když vysypala obsah ledvinky, zjistila, že žvýkačky v dopoledním horku vypadly z obalu, rozpatlaly se a zalepily vše, co bylo v jejich blízkosti. Mobil jsem vyčistila za pomoci vlhčených ubrousků a nehtů, žvejky jsme vyhodili.
"Až budeme doma, dáme to do mrazáku."
"Babi a proč?"
"Protože ta žvejkačka odpadne."
Domů jsme přijeli v půl sedmé a já ještě s konví oběhla kytky v místech, kam nepršelo. Sára mi pomáhala. Nahoře v bytě vzala ledvinku, vyndala mobil, který si raději zabalila do kapesníku a pak řekla: "Já nemám ten nůž."
Ztuhla jsem, protože ten nůž byl dost drahý, jeho cena se pohybuje od 1200 do 1600 korun. "Podívej se pořádně."
V očích měla slzy a vysypala celý obsah ledvinky.
"Určitě se najde."
"Ne babi, nenajde, tady není."
Byla jsem přesvědčená o tom, že na dřevěné podlaze, kam v ZOO vysypala všechny své poklady, nic nezůstalo. Už neměla v očích slzy. Na férovku brečela nahlas. Já jí utěšovala, ale marně. Z kuchyně přišla s tázavým výrazem Ema a ptala se, proč Sára brečí.
"Nemůže najít nůž."
"Ale ten jí přece dal děda do mrazáku, když jste zalejvaly."
Sára se na mě podívala s očima plnýma slz a zeptala se: "Babi, dělá ti tohle často?"
"Občas jó. Ted' už víš, proč někdy na dědu nadávám."
Nadechla a pak řekla: "Já bych ho zabila."

Směju se ještě ted', když to píšu.
Ano, můj muž je hodný, ale někdy je až příliš aktivní.

O víkendu jsme se podívali do mého rodiště a pak pokračovali do Německa, kde jsme navštívili Oybin a pak se prošli kolem skal. Oybin je mystické místo, když jsem si fotila gotické oblouky a odněkud zazněl Imagine od Lennona, byl to hodně zvláštní pocit. :-D

Gotika je nádherný sloh

Oybin

U Kelchsteinu

Okolní lesy byly plné borůvek

Ve středu jsme jeli do ZOO v Ústí nad Labem. Na rozdíl od té pražské vybaveni deštníky a holky pláštěnkami. Doma jsem namazala několik toastů s tím, že si v ZOO dáme oběd. Nedali! V celé ZOO vypadl proud a restaurace Koliba, místo lákavé nabídky, disponovala hranolky, opékanými na pánvi, ohřátým párkem či klobásou a dvěma druhy již hotových salátů. Holkám hranolky s kečupem stačily ke štěstí a my si s mužem dali jedno z posledních ještě chlazených piv.

Pak jsme se vydali k gepardům. Já, abych měla co nejlepší fotku, jsem přeskočila příkop, prostrčila fot'ák skrz plot a fotila si odpočívající samici. Holky mě samozřejmě následovaly. Pak jsme pokračovali dál a vešli do zóny, kam se asi běžně nechodí, i když tu byla slušně vyšlapaná cestička. Druhá samice ležela těsně u plotu a při našem příchodu na nás zasyčela jako hodně nespokojená kočka. Došlo mi, že pokud nejde proud, nefungují ani ohradníky a zavelela jsem k ústupu.
Sára se zastavila, z ledvinky vytáhla nůž a pronesla: "Já vás budu bránit."

Ema usilovně přemýšlí nad tím, jak se jmenuje mládě koně

Paní gepardová - ta hodnější, která na nás nesyčela



Baví mě cedule

Včera jsme byli v Kunratickém lese a šplhali nahoru k Hrádku. Oficiální název je Nový Hrad, ale všichni to místo nazývají Hrádek. Už cestou lesem jsem zjistila, že Sára má opět sebou nůž. Našla nějaké houby a pečlivě je čistila. Snažila se mě přesvědčit, že to jsou dobré houby, že druhá babička je sbírá.
"Já je neznám, tak je nesbírám."
" A babi proč, když jsou jedlé?"
Přišla Ema a pronesla: "Všechny houby jsou jedlé, některé jen jednou."
S holkama se určitě nenudíme.
Nahoře na Hrádku pak Sára svým nožem zručně opracovávala klacek, aby vytvořila pro Emu ukazovátko, když jí to předchozí zlomila.
Prostě bez nože nedá ani ránu.

Sára vytváří nožem nové ukazovátko

Holky soutěží s televizní stanicí Déčko - před kostelem sv. Vojtěcha v Jílovém

A slovy klasika - "Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešt'astným ..."
r />
Tři týdny utekly jako voda, prázdniny se přehouply do druhé poloviny.

Ve společnosti holek jsem kromě výletů stihla zavařit okurky, sklidit rybíz a uvařit z něj marmeládu. Pekla jsem jim koláče, vařila poctivé vývary. Nejvíc jsem si u nich šplhla s koprovkou.

A až se mě zima zeptá ....

Dnes si je táta odvezl domů, příští týden je bude hlídat druhá babička.
A já si najdu konečně trochu času na blog.

Prázdniny ještě nekončí, stačí jen přejít most a potkat další dobrodružství

40 komentářů:

  1. Alenko, prožila jsi báječný  čas s vnučkami. Přeji ti zasloužený odpočinek a mnoho dalších společných výletů. K narozeninám dodatečně zdravíčko tobě a všem kolem tebe.

    OdpovědětVymazat
  2. Zase reportáž, na téma prázdninového hlídání vnoučat. Budou vzpomínat, jak s nimi babička a děda obráželi přírodní atrakce.

    OdpovědětVymazat
  3. Vnučky se u vás měly báječně. Líbí se mi jejich spaní, kde se tak prima čte a moc si to užívaly i na zahradě. To je jiná káva, než babička v paneláku.    Podnikali jste skvělé výlety, vařila jsi jistě dobrá babičkovská jídla, prostě jak to tak čtu, tak bych si hrozně moc přála být aspoň na pár dnů, taky tvoje vnučka.

    OdpovědětVymazat
  4. Koukám že co se týče Oybinu, našla si inspiraci u Janinky, že? co se týče vlastnictví nože u dívek jsem na to stejně. Už jako pětiletý špunt jsem ho musela mít jako povinnou výbavu na prázdniny, když jsme pořád trávili čas s bratránkem a partou kluků ze vsi v lesích, na rybách, a tak byl vždy nutností . A naši rodiče se nikdy nebáli nám ty nože pořídit a nechat nás samotné. A my nikdy toho nezneužili...

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné starosti s vnučkami, to znám, před týdnem odjely....

    OdpovědětVymazat
  6. V pražské ZOO jsme nebyli ani nepamatuju. Bude tam za tu dobu asi všechno jinak a mnohem hezčí.

    OdpovědětVymazat
  7. Náš Lukášek dostal od rodičů za vysvědčení longboard. Na dovolené mu ho někdo ukradl.Tak jsme mu koupili nového. Dojetím plakal.

    OdpovědětVymazat
  8. Nádherné prázdniny jsi s holkama prožila. Fotky ze ZOO jsou parádní, asi nejvíc se mi líbí ten rozcuchaný lev Dýchla z toho všeho na mě nádherná rodinná pohoda.

    OdpovědětVymazat
  9. Takovou babičku by si asi přály všechny holky (ale určitě i kluci) Vzájemně jse si všichni užívali, což dokazují tvoje fotky. Také se mi moc líbí čtecí koutek a holkám evidentně také. I já přeju k narozkám všechno nej     

    OdpovědětVymazat
  10. Pěkné povídání! Nejvíce mne pobavily žvejkačky a aligátor. Toho jsem musela vidět několikrát. Ještě se musím na mapu podívat, kde je ten Oybin. Určitě kousek od nás.

    OdpovědětVymazat
  11. Aha, tak Oybin není blízko nás. Ale četla jsem o něm na blogu Mirka - http://mareniceaokoli.blog.cz/.

    OdpovědětVymazat
  12. Krásny a optimistický článok. Ja som bola po odchode vnúčat /1 týždeň/ zničená ako pes. A to tu boli aj s rodičmi. Si skvelá babička

    OdpovědětVymazat
  13. [1]: Moc děkuji a pochvaly si vážím.

    OdpovědětVymazat
  14. Víš, že ti závidím? Vnoučata jsme tady měli maximálně pár dní, pohromadě všechny 4 starší vlastně nikdy. To je úděl panelákových  babiček, když na "druhé straně" jsou prarodiče v rodinných domcích se zahradou. Pochybuji, že budeme někdy hlídat víc než pár hodin i ty nejmladší. Ti zase chodí víc na návštěvu k "tetě a strýčkovi", kteří vnoučata zatím nemají. Já jsem vlastně od 8 let žila u příbuzných, ale taková idyla to nebyla. O nějakém hraní- kromě žolíků v rodině- nebyla řeč. Jen k tomu dědovi, ta vnučka mohla spíš poděkovat, že ten nůž dal do ledničky, aby ho mohla vyčistit, ne? Ale zase to mohl rříci- kdybyste hledaly nůž, dal jsem ho...chlapi nejsou tak nápadití, že?

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko, dodatečně k narozeninám vše nejlepší. ♥

    OdpovědětVymazat
  16. Super článek. Nejvíc mě zaujala ta nááádherná knihovna. Samozřejmě kromě malých čtenářek   

    OdpovědětVymazat
  17. Tak jsem si říkala Alenko, jestli ty nemáš doma mateřskou školku?

    OdpovědětVymazat
  18. Holčičky povyrostly, ale pobavit dovedou stejně, jako když byly malé. Čtu s úsměvem. I dědci dovedou pobavit. Hlavně ty cizí nezúčastněné.   

    OdpovědětVymazat
  19. Opečovávání vnoučat je nejen záslužné, ale člověk se vrátí i do dětských let. Podle různých aktivit sis toho hezky užila. Fotografie jsou toho dokladem a budou vzpomínkou, až odrostou.

    OdpovědětVymazat
  20. [16]: Ruženko, já si ty okamžiky, kdy jsem ve společnosti vnoučat doslova vychutnávám, i když jsem někdy unavená. Jsou to vzácné chvíle, které nebudou trvat věčně. Čas je neúprosná veličina, která kolem nás pádí. Připadá mi to jako včera, když jsem s dojetím stála v porodnici nad Sárou, která byla na světě čtyři hodiny ... za dva týdny jí bude devět let. A nejmladší Bětuška, která se narodila opravdu jen před chvílí, oslaví za dva dny druhé narozeniny. Čas opravdu letí a ta vnoučata jsou to nejlepší, co nás v téhle životní etapě mohlo potkat.

    OdpovědětVymazat
  21. Nůž v mrazáku je výborný nápad, tam se v těch horkách nezkazí :)

    OdpovědětVymazat
  22. Díky knižnímu koutku jsem si úplně vybavila prázdniny u babičky. To byla krása. Jednou takhle budou vzpomínat i tvoje vnoučata.

    OdpovědětVymazat
  23. [23]: Určitě se nezkazí. Ale na žvýkačku to funguje náramně.

    OdpovědětVymazat
  24. Úžasně plné dny. Sára a nůž, to je novinka! Je dobře, že jsi v tom udělala hned zkraje jasno, s nožem ani nůžkami ani jiným ostrým předmětem se prostě nehraje, právě proto, že stačí málo a je malér.

    OdpovědětVymazat
  25. Máš kouzelná vnoučata a skutečně se s nimi nenudíte...na 100% jste tak aktivní důchodci / u Tebe mi to slovo nejde přes hubu /, někteří mladí Vás nesahají ani po kotníky.

    OdpovědětVymazat
  26. Úplně fyzicky jsem cítila tu atmosféru s děvčaty a pak i s mladšími dětmi. Netuším, jestli bych to vše dokázala jako ty. Měla jsem tu holky jen párkrát a to bylo škaredé počasí a když není auto a k tomu je nevlídno, tak se v paneláku špatně vymýšlí zábava.  Vy jste dětem připravili spoustu zážitků, prostě prázdniny, na které budou určitě i po létech vzpomínat. A cítím i ten klid, když se za vnučkami zavřely dveře. Já jsem ale neměla síly ani na ten počítač. Normálně jsem zalehla a v mžiku usnula ve 4 hodiny odpoledne.

    OdpovědětVymazat
  27. [27]: Dny byly plné zážitků a ted' jsou bez holek takové nijaké. Dům je tichý, ale na druhou stranu v tomhle počasí by se asi nic moc podnikat nedalo. Ale navzdory počasí zítra jedeme na Šumavu. Projít se po starých známých místech, nadýchat se vzduchu a zrelaxovat. Dokonce jsme si koupili i pláštěnky.

    OdpovědětVymazat
  28. Milá Alenko, k jmeninám ti přeji hlavně zdravíčko, výdrž a hodně milých zážitků s potomky. Alespoň tolik radosti a štěstí jako dosud.   

    OdpovědětVymazat
  29. [31]: Ruženko, moc děkuju za přání.

    OdpovědětVymazat
  30. [23]: Miloši, co to čtu? :) Gratuluju!:) Můžou ti v budoucnu říkat dědečku nebo z toho budeš celý špatný jako Egopedův tatínek?:))

    OdpovědětVymazat
  31. Alenko, jdu ti popřát k jmeninám ( a dodatečně k narozeninám! . Hodně, hodně zdravíčka, lásky a rodinné pohody.

    OdpovědětVymazat
  32. [34]: Helenko, moc děkuji za milé přání, moc mě potěšilo. Vnoučata rostou jako z vody a od synovy svatby uběhlo přesně dnes pět let. Opravdu to utíká.

    OdpovědětVymazat
  33. Alenko, chodím sem nakouknout, zda zde nový článek. Z komentářů čtu, že jste výletvali. Máš pravdu, čas letí a s vnoučaty rychleji. My máme nyní spíše vnoučátka na návštěvě maximálně pár hodin. Včera zrovna toho skoro už 19 letého, to už není povídání pohádek, či příběhů,to je již povídání o životě o plánech a studíích. Dnes zase návštěva v řadě předposledního vnuka, 11 letého - zážitky ze soustředění a konec prázdnin.

    OdpovědětVymazat
  34. [36]: Nový článek jsem dokončila, ale šlo mi to doslova a do písmene, jako psovi pastva.

    OdpovědětVymazat
  35. [33]: Samozřejmě můžeš, ani jsem nevěřil, že se toho dožijeme. Bude pro mě ale bude trochu těžké najít něco společného s vnučkami, když jsem zvyklý na syny a "chlapské" zájmy :)

    OdpovědětVymazat
  36. Konečně jsem se dostala ke komentáři, Ali, přestože tvůj článek už jsem prošla aspoň třikrát.

    OdpovědětVymazat
  37. [38]: Miloši, neboj se, to zvládneš. Zet' má dva bratry a jeho rodiče si užívají společnosti holek bez problémů. Naopak bych řekla, že po třech klucích jsou ze dvou holek nadšení.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤