Tři týdny prázdnin....

.... aneb Bez nože ani ránu

Dům dnes ztichl a já, i když jsem viděla ten nepořádek, který tu po odjezdu vnuček zůstal, zasedla jsem konečně k počítači, abych se v klidu mohla začíst do článků na blogu, zareagovat na komentáře a dohnat (alespoň z části zmeškané).

Stejně se to samo neuklidí. Drobečky na koberci a rozestlaný gauč. Támhle zůstaly růžové pantofle, knížka na poličce, cyklistická lahev, roztahané pastelky na stole a z části sestavené puzzle.

A to ticho!

Tři prázdninové hlídací týdny jsou za námi.

Holky už jsou dost velké a nevyžadují dvacetičtyřhodinový dohled. Dokáží se samy zabavit, stejně tak i pohádat, ale když jde do tuhého, jsou svorné. Má-li jedna průšvih, druhá stojí za ní a je jí oporou.

Když si tak zpětně vzpomenu na své dětství, moje sestra na mně chodila žalovat a když jsem měla průšvih, vždy si ještě přiložila své polínko na již doutnající oheň. Já byla vždycky z jejího pohledu "ta pitomá", protože jsem jí bránila a dost často to i slízla za ní. A přitom je mezi námi téměř stejný věkový rozdíl, jako mezi vnučkami. Ale to jsem odbočila.

Obě vnučky měly na vysvědčení samé jedničky. Ono v první a druhé třídě se s tím docela počítá. I když jsou i vyjímky.

Sára si přála "za výzo" nůž. Dostala od rodičů parádní kudlu od renomované švýcarské firmy. Nechci a hlavně bych neměla dělat reklamu. V noži jsou nůžky, pilník, pinzeta a další vymoženosti.

Hned první den jsem jí načapala s otevřeným nožem v pokoji kde spí a kde mám svůj počítač. Stála proti Emě a nožem šermovala.

Tak to ne! Křikla jsem na ní, at' ten nůž okamžitě schová. Poslechla, ale byla dotčená. Chodila okolo mě a mračila se. Tak jsem si s ní sedla a vysvětlila jí, že hrát si s nožem je dost nebezpečné.

"Ale babi, já to s ním umím."

"Já ti to věřím, ale kdybys zakopla, tak Emu poraníš. To bys chtěla?"

"Jak bych mohla zakopnout na koberci?"

"Snadno!"

Ema přišla v roli obhájce. Takže jsem děvčatům vysvětlila, že nůž opravdu není hračka, otevřený obzvlášt'. A pak jsem jim ukázala jizvu na dlani. Myslím si, že na ně zapůsobila víc, než celé poučování. Obě se ptaly, jak jsem k jizvě přišla.

"Měla jsem v ruce otevřený nůž a zakopla jsem."

Vzpoměla jsem si, že tehdy v ráně byly vidět i obnažené kosti a pak na hodně zdlouhavé hojení.

Šla jsem do kuchyně pokračovat s přípravou oběda.

"Babi, máš izolepu?"

"Tady je, v tomhle šuplíku."

Neptala jsem se Sáry na co jí chce. Za chvilku přišla a ukazovala mi balíček omotaný izolepou.

"Co to máš?"

"Víš babi, já jsem ten nůž radši zabalila do papíru, aby mě nesváděl."

Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála a snažila se zachovat poker face.

"Tos ho balit nemusela, stačí, když si budeš pamatovat, že to není hračka."

S holkama jsme zpočátku byli jen na zahradě, protože Sára si z Chorvatska přivezla tři ježčí bodliny v chodidlech. Jedna bodlina už byla pěkně podebraná. Povedlo se mi je vyndat až třetí den.

Hrajeme "človrdo"

Dvě čtenářky

Ibiškům se přes léto venku báječně daří

Až pak později jsme podnikali výlety, chodili jsme na hřiště, na nedalekou rozhlednu, na trampolínu či na bikrosovou dráhu. Tedy spíš můj muž, co se bikrosu týče. Dokonce zvažoval variantu že budu jezdit s nimi. Na kole jsem neseděla strašnou spoustu let a obávám se, že kolo už nebude v té nejlepší kondici. Přeci jen už pár let visí v garáži a určitě by potřebovalo nové obutí. Proto jsem byla většinou dopoledne doma v roli proviantního důstojníka a starala se o kuchyň.

Také jsem v kruhu rodiny "oslavila" narozeniny. Spíš by se hodilo napsat, že jsme chvilku poseděli, pojedli a popili. Dcera mi upekla nádherný a výborný dort.

A jedééém...

Na hřišti je houpačka, která se otáčí kolem osy a holkám se moc líbí

Ema přináší kytku

Dort od dcery

Ve druhém týdnu se k holkám připojili Jiřík a Bětka. Ti tři větší byli v pohodě, ale dvouletá slečna se je snažila dohnat a srovnat s nimi krok. Zvládla už i odrážedlo a pak si z garáže přinesla vozík a sjížděla se svahu. Náplasti a betadinová tinktura byly stále připravené.

Syn s rodinou pak odjeli na dovolenou a holky osaměly.

Bětuška je už hodně samostatná

Na svátek Anny jsme šli na celý den do pražské ZOO. Dopolední nesnesitelné horko vystřídaly odpolední bouřky a párkrát jsme i pěkně zmokli. Naštěstí bylo teplo.

Shinda s malým goriláčkem Ajabu, což v překladu znamená Zázrak (*23.4.2016)

Holky se chladily v potůčku u hlavního vchodu, Sáře to uklouzlo a měla mok
rou sedýnku

Nebe se začalo mračit a první déšt' nás zastihl nahoře u Obory

Sloník Max (*5.4.2016) se má k světu

Sára měla v ledvince mobil, který má po tatínkovi, svůj už vybalený nůž, pár nezbytností a žvýkačky. Na jedné zastávce si chtěla mobilem vyfotit nějaké zvířátko a tam zjistila, že má mobil něčím zalepený. Když vysypala obsah ledvinky, zjistila, že žvýkačky v dopoledním horku vypadly z obalu, rozpatlaly se a zalepily vše, co bylo v jejich blízkosti. Mobil jsem vyčistila za pomoci vlhčených ubrousků a nehtů, žvejky jsme vyhodili.

"Až budeme doma, dáme to do mrazáku."

"Babi a proč?"

"Protože ta žvejkačka odpadne."

Domů jsme přijeli v půl sedmé a já ještě s konví oběhla kytky v místech, kam nepršelo. Sára mi pomáhala. Nahoře v bytě vzala ledvinku, vyndala mobil, který si raději zabalila do kapesníku a pak řekla: "Já nemám ten nůž."

Ztuhla jsem, protože ten nůž byl dost drahý, jeho cena se pohybuje od 1200 do 1600 korun. "Podívej se pořádně."

V očích měla slzy a vysypala celý obsah ledvinky.

"Určitě se najde."

"Ne babi, nenajde, tady není."

Byla jsem přesvědčená o tom, že na dřevěné podlaze, kam v ZOO vysypala všechny své poklady, nic nezůstalo. Už neměla v očích slzy. Na férovku brečela nahlas. Já jí utěšovala, ale marně. Z kuchyně přišla s tázavým výrazem Ema a ptala se, proč Sára brečí.

"Nemůže najít nůž."

"Ale ten jí přece dal děda do mrazáku, když jste zalejvaly."

Sára se na mě podívala s očima plnýma slz a zeptala se: "Babi, dělá ti tohle často?"

"Občas jó. Ted' už víš, proč někdy na dědu nadávám."

Nadechla a pak řekla: "Já bych ho zabila."

Směju se ještě ted', když to píšu.

Ano, můj muž je hodný, ale někdy je až příliš aktivní.

O víkendu jsme se podívali do mého rodiště a pak pokračovali do Německa, kde jsme navštívili Oybin a pak se prošli kolem skal. Oybin je mystické místo, když jsem si fotila gotické oblouky a odněkud zazněl Imagine od Lennona, byl to hodně zvláštní pocit. :-D

Gotika je nádherný sloh

Oybin

U Kelchsteinu

Okolní lesy byly plné borůvek

Ve středu jsme jeli do ZOO v Ústí nad Labem. Na rozdíl od té pražské vybaveni deštníky a holky pláštěnkami. Doma jsem namazala několik toastů s tím, že si v ZOO dáme oběd. Nedali! V celé ZOO vypadl proud a restaurace Koliba, místo lákavé nabídky, disponovala hranolky, opékanými na pánvi, ohřátým párkem či klobásou a dvěma druhy již hotových salátů. Holkám hranolky s kečupem stačily ke štěstí a my si s mužem dali jedno z posledních ještě chlazených piv.

Pak jsme se vydali k gepardům. Já, abych měla co nejlepší fotku, jsem přeskočila příkop, prostrčila fot'ák skrz plot a fotila si odpočívající samici. Holky mě samozřejmě následovaly. Pak jsme pokračovali dál a vešli do zóny, kam se asi běžně nechodí, i když tu byla slušně vyšlapaná cestička. Druhá samice ležela těsně u plotu a při našem příchodu na nás zasyčela jako hodně nespokojená kočka. Došlo mi, že pokud nejde proud, nefungují ani ohradníky a zavelela jsem k ústupu.

Sára se zastavila, z ledvinky vytáhla nůž a pronesla: "Já vás budu bránit."

Ema usilovně přemýšlí nad tím, jak se jmenuje mládě koně

Paní gepardová - ta hodnější, která na nás nesyčela

Baví mě cedule

Včera jsme byli v Kunratickém lese a šplhali nahoru k Hrádku. Oficiální název je Nový Hrad, ale všichni to místo nazývají Hrádek. Už cestou lesem jsem zjistila, že Sára má opět sebou nůž. Našla nějaké houby a pečlivě je čistila. Snažila se mě přesvědčit, že to jsou dobré houby, že druhá babička je sbírá.

"Já je neznám, tak je nesbírám."

" A babi proč, když jsou jedlé?"

Přišla Ema a pronesla: "Všechny houby jsou jedlé, některé jen jednou."

S holkama se určitě nenudíme.

Nahoře na Hrádku pak Sára svým nožem zručně opracovávala klacek, aby vytvořila pro Emu ukazovátko, když jí to předchozí zlomila.

Prostě bez nože nedá ani ránu.

Sára vytváří nožem nové ukazovátko

Holky soutěží s televizní stanicí Déčko - před kostelem sv. Vojtěcha v Jílovém

A slovy klasika - "Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešt'astným ..."

r />

Tři týdny utekly jako voda, prázdniny se přehouply do druhé poloviny.

Ve společnosti holek jsem kromě výletů stihla zavařit okurky, sklidit rybíz a uvařit z něj marmeládu. Pekla jsem jim koláče, vařila poctivé vývary. Nejvíc jsem si u nich šplhla s koprovkou.

A až se mě zima zeptá ....

Dnes si je táta odvezl domů, příští týden je bude hlídat druhá babička.

A já si najdu konečně trochu času na blog.

Prázdniny ještě nekončí, stačí jen přejít most a potkat další dobrodružství