Rok 2015 ve fotografiích - první část

Podobně jako v letech předchozích jsem se rozhodla i letos nad svým fotoarchivem si zabilancovat a zavzpomínat na právě uplynulý rok.

Začátek roku nebyl úplně ideální, ale postupem času se vše začalo zlepšovat. Pomaloučku, polehoučku... a pak zase mračna. Ale takový život je. Hezké věci střídají ty méně hezké. Věřím však, že bude líp.

Tak jaký byl?

Rok 2015 se vyznačoval extrémním počasím, které jsme vmímali my všichni.

Obyvatelé naší ulice žili od dubna až do začátku prosince!!! na stavbě, která někdy více, jindy méně, znepříjemňovala život nám všem. Hluk, omezení a všude přítomný prach. Rekonstruovala se naše ulice a i jí bude věnováno několik fotek.

Pro mně a mého muže byl ten uplynulý rok ve zvýšení pracovní aktivity na zahradě.

A to další můžete vidět na následujících fotografiích.

Leden

Opět jsem neporušila tradici a udělala novoroční dort.

Tentokrát jsem ho však na Nový rok nesnídala, stále jsem držela dietu kvůli střevní chřipce, která mě koncem roku postihla.

7. ledna jsem odstrojila stromeček a začala "likvidovat" vánoční výzdobu.

Pendlovala jsem mezi naším bydlištěm a bydlištěm dcery a hlídala Emu.

Napsala jsem tehdy o tom tento článek.

S vnučkami jsme navštívili koncem ledna nádhernou výstavu Terakotová armáda.

Únor

Zatímco v lednu byly holomrazy, začátkem února zasněžilo.

Nenaplnilo se však přísloví: "Únor bílý - pole sílí." Sníh totiž dlouho nevydržel.

Hlídám!

Co k tomu dodat? :-D

Holky už se nemohou dočkat jara a testují skateboard.

Tato fotografie vznikla ve stejný den jako ta předchozí.

Dávám jí sem jako ilustraci toho, jak vypadala naše ulice koncem února - prostě tankodrom.

Několikrát lepené díry asfaltem, místy propadlé chodníky. Tehdy jsme netušili, že se bude rekonstruovat.

Březen

Ema měla 2. března už šesté narozeniny.

Uvědomuji si pomíjivost času.

6. března nám opět trochu nasněžilo...

... a 7. března nebylo po sněhu ani památky. V trávníku se začaly objevovat jarní kytičky.

Téhož dne jsem se vypravila na zahradu, abych ostříhala ostružinu.

Žádný odborný řez, stříhala jsem i výhony, které mohly přinést plody, prostě pěkně nakrátko.

Manžel pak boural opěrnou konstrukci po ostružině....

... zatímco já vyrývala cibulky sněženek, než "zatáhnou". Musí přečkat v květináči.

Vánoční kaktus se zbláznil - 24.3.2015

Poslední březnový den - opět ve znamení zimy.

Duben

Klasické aprílové počasí. Růže, které už nasadily listy, pokryl sníh - 2.4.2015

Z téhož dne - počasí nám znemožnilo pokračovat na zahradě.

Ostružina je vykopána a přesazena na místo, kde byl původně rybíz. Byl rozřezán a čeká ho spálení v zahradním krbu.

Třeba si na něm opečeme buřty. :-D Záhon s jahodami byl zlikvidován a na jeho místě jsou zatravňovací šablony.

Sušák na prádlo manžel předělal a přemístil na východní stranu domu. Čekala nás ještě spousta práce.

5.4.2015 - Boží hod velikonoční. Pozvali jsme na oběd našeho dlouholetého kamaráda.

Syn s rodinou byli na chatě a dcera se zetěm a holčičkami u druhé babičky.

Výtvarná dílna, aneb budu barvit vajíčka na zítřejší koledu.

Rozhodla jsem se pro "voskovou batiku".

Pondělí velikonoční - koledníci mohou přijít.

A opět sněží! Proč tomu tak nebylo třeba v lednu?

Dcera s rodinou přijíždí nejen na koledu, ale i na slavnostní oběd.

12. duben 2015 - snad už počasí dovolí, abych mohla pokračovat v přesazování.

Manžel zmenšil "jahodovou pyramidu", společně jsme vytvořili zvýšený záhonek na kytky,

které jsem chtěla zachovat (či zachránit). Pro snadnější přístup jsem si vydláždila chodníček u bylinek.

Dostalo se mi pochvaly od manžela: "Mohla by ses tím živit."

Zmenšená a osazená pyramida. Holt bude letos (vlastně už pokaždé) jahod méně.

Malý cyklista už tuší, že jaro je tady.

I kytky v trávníku naznačují, že se zima (snad) už nevrátí.

Holky trénujíc výmyky, vítají jaro.

Tři nové čepičky pro Bětušku, když už je to jaro.

"Trikolóra" na přední zahradě už kvete naposledy ...

... stejně tak srdíčka.

Z větší části jsem je rozdala kamarádům a známým.

Malý kousek jsem přesadila a až letošní jaro ukáže, zda na novém místě pokvetou.

Ema se na "čarodějnicích" u Břevnovského kláštěra pěkně odvázala.

Květen

Takhle krásně to kvetlo na Petříně u hvězdárny.

Mistrovství světa v HMB - neboli boj ve zbroji s historickými zbraněmi, kam se zet' kvalifikoval.

Zmínila jsem se o jeho konání v tomto článku.

Rytíř a jeho potomstvo

Jiříčkovi byly 6. května tři roky

Parta Hic :-D

Příští rok se Bětuška určitě už také zapojí

S holčičkama jsme navštívili Průhonice.

Měli jsme je na celý prodloužený víkend, tatínek bojoval na Petříně, maminka se akreditovala

a pořizovala obrazovou dokumentaci. Natáčet a fotit, jak mi bijou manžela? :-D

Není to nádhera?

Průhonice a zejména zámecký park bývaly našim cílem už v době, kdy byly naše děti malé.

Rok co rok jsme jezdívali do parku, abychom se pokochali nádherou kvetoucích pěnišníků a azalek.

S dětmi a později i sami.iv>

Když jsem holkám navrhla výlet do Průhonic, Ema nadšeně souhlasila, ale Sára byla proti.

Pak později se ke mně v parku přitulila a řekla: "Babi, proč jsem byla tak blbá a nechtěla jsem sem jet?"

11. května 2015 už doopravdy "napodruhé" začala práce v ulici a pro nás více než sedmiměsíční martýrium.

Dostat se domů bylo náročnější.

Boty s podpatky jsem na čas uložila a volila balerinky, či tenisky.

Ema mě pozvala do školky na besídku ke "Dni matek."

P.S. Byla jsem na ní i v minulém roce, kdy mě pozvaly obě vnučky. :-D

Syn a snacha nás pozvali na "vítání občánků".

Ač je Bětuška v pořadí již čtvrtým vnoučátkem, je prvním "oficiálně přivítaným".

Bazilika Sv. Markéty v Břevnově

Loreta s klášterem kapucínů v mém rodišti.

I tady se předělávala ulice.

Tady je jádro pudla!

Při rekonstruci se zjistilo, že vedení elektřiny a telefonní kabely nejsou v požadované hloubce.

Tím se vysvětlilo to, že jsme byli čas od času bez telefonu a potažmo internetu.

Pokud si někdo myslí, že se kabely "zakopávaly" hlouběji společně, mýlí se.

PRE a O2 se nedokázali domluvit a došlo ke čtyřtýdenní prodlevě v rekonstrukci ulice.

Opět hlídací víkend.

S holčičkama jsme se vypravili do Plzně a navštívili (už poněkolikáté) Zoologickou zahradu,

která je spojená se zahradou botanickou a jejíž součástí je i Dinopark.

Přiznám se, že se sem moc rádi vracíme.

S ohledem na kulaté výročí od konce války a možná také díky tomu,

že Plzeň byla vyhlášena "Městem kultury", byl v ZOO tank.

Osvoboditel, o kterém se naše generace ve školách neučila.

Holky a Tyranosaurus Rex

Červen

Začátek června byl už krásně letní.

Při příšerném horku, které panovalo 6. června 2015 nejen venku, ale i v sále, měla Ema baletní vystoupení.

Ani ten vějíř nepomáhal.

"Kopeme, kopeme a zjišt'ujeme, že jsme nějak přerušili přivod vody do domu."

Dlužno podotknout, že jsme nebyli v ulici jediní, které to potkalo.

"Tak tu díru pěkně zasypeme."

Byla jsem v té době vděčná, že nikam nemusím, protože v důsledku netekoucí vody jsem "poněkud zatouchala".

Vlhčené ubrousky nestačily, balená voda jen na základní hygienu.

Na záchod jsme si nosili vodu ze sudu na zalévání, pila se voda balená a těšili jsme se, až zase poteče.

Dlužno podotknout, že při opravě byla voda "zavřena" všem, takže jsme se ocitli na jedné lodi.

Situace se zavíráním vody se opakovala několikrát za sebou, dle toho jak stavba pokračovala.

Jsme druhý dům z kraje a já od první uzávěry jsem už s dalšími počítala a měla připravené zásoby vody.

Už abychom byli pryč!!!!

Začínám balit na více než tři týdny mimo domov.

Cíl naší cesty - Peschici na Garganu

Peschici je malebné, staré a hlavně klidné místo.

Někdy má člověk pocit, že se tu zastavil čas.

Ve Forresta Umbra můžete potkat i daňka.

Tajemný les je přírodní rezervací poloos
trova Gargano.

Občas jsou z pobřeží vidět i Tremitské ostrovy, které jsou od pevniny vzdáleny 20 km.

V popředí jezero Lesina a za ním v moři zleva San Domino, Capraia a San Nicola.

Pobřeží poloostrova Gargano je členité.

Jsou zde nádherné mořské jeskyně a útesy a skály roztodivných tvarů.

K tomuto útesu jsme se chodívali koupat.

21.6.2015 - slavnost Otevírání moře.

Se soškou Panny Marie vyplouvají na moře představitelé města, zástupci církve a námořníci.

Je to také den, kdy se nepovedl ohňostroj.

Miluju západy slunce.

Ranní slunce se koupe na mořské hladině.

Západ slunce "zdramatizovaly" mraky na obloze.

Lucera - amfiteátr (na poněkolikáté). Chystám se o tom napsat podrobněji v "Italském deníku".

Jeden z ostrůvků na jih od Vieste, po které jsem pátrala na mapách.

Ale nic o něm nenašla, takže bezejmenný a v odpoledním slunci malebný.

Tady končí fotografie prvního pololetí právě uplynulého roku. Zůstáváme spolu na jihu Itálie na malebném a tajemném Garganu, odkud se vrátíme v pokračování tohoto článku.