S manželem chodíme do divadla pravidelně a to minimálně jednou či dvakrát do měsíce.
Občas se sice objeví problém a pak vytane na mysl "nerudovská otázka": Kam s ním? Začátkem prosince, když mě postihly horečky, jsme museli řešit, co s lístky do Vinohradského divadla. Tehdy jsem opravdu nebyla ve stavu představení absolvovat. Byla to tehdy "dost kovbojka", než jsme za sebe našli náhradníky.
Hlavně, že lístky tentokrát nepropadly.
Včera jsem, coby předplatitel, byla koupit další lístky na divadlení představení, která budou v březnu.
Než se lístky vytiskly, povídala jsem si s paní pokladní a pochválila poslední představení, na kterém jsme byli toto pondělí a tím byla hra Ronalda Harwooda Na miskách vah. Paní pokladní se smutně usmála a pak řekla: "Nojo, ale lidi na to moc nechodí."
"Vidíte a pro mně to byl herecký koncert."
Cestou domů jsem pak přemýšlela o tom, proč lidi dají přednost nicneříkající komedií před vážným tématem a pak jsem se rozhodla, že o hře napíšu.
Hra měla premiéru 7. listopadu 2015 v Divadle ABC.
Koncem listopadu jsme si na ní koupili v předprodeji lístky na letošní leden.
Už jen jméno autora napovídalo, že by mohlo jít o kvalitní představení. Ronald Harwood je autorem proslulé hry Garderobiér a scénáristou oscarového filmu Pianista.
Hra je zasazena do období denacifikace v Německu po skočení 2. světové války. Je inspirována skutečným příběhem geniálního dirigenta Berlínské filharmonie Wilhelma Furtwänglera a klade otázky spojené s postavením umělce a umění v totalitní společnosti. Furtwängler, který byl po válce označován za Hitlerova oblíbence a obdivovatele, se snažil tato tvrzení vyvrátit. Jeho protějškem ve hře je americký vyšetřovatel major Steve Arnold, člověk, který pracoval v civilu jako pojišt'ovací agent a který nemá o hudbě ani ponětí. Jako voják však viděl při osvobozování koncentračních táborů hrůzy nacismu na vlastní oči a nemůže na ně zapomenout. Spletité dokazování nechává diváky dlouho na pochybách, na čí stranu se přiklonit. Když chybí důkazy, které by dirigentovu kolaboraci s režimem potvrzovaly, neváhá se Arnold spojit s bývalým nacistickým fízlem, druhým houslistou filharmonie Helmuthem Rode.
Nic tady není jednoznačné, každé pro má i své proti.
Je těžké určit, na čí straně je pravda.
Výborný text Ronalda Harwooda je výtečně interpretován oběma hlavními představiteli: Janem Vlasákem v roli Furtwänglera a Vasilem Fridrichem, který ztvárnil majora Arnolda a který po dvě a půl hodiny neopustil jeviště.
Hra se odehrává v jediné dekoraci, která znázorňuje zničenou kopuli chrámu, svírající ve svém středu hákový kříž.
Z rozbitých betonových pilířů trčí rezavé dráty.
Zdroj: Divadlo ABC Autor: Michael Tomeš
Zdroj: Divadlo ABC Autor: Michael Tomeš
Zdroj: Divadlo ABC Autor: Michael Tomeš
Zdroj: Divadlo ABC Autor: Michael Tomeš
I přes ohromné množství textu drží příběh divákovu pozornost až do samého konce.
Na jakou stranu se přiklonit?
Otázka viny či neviny zůstává často bez jednoznačné odpovědi.
I přes to, že je děj zasazen do doby před sedmdesáti lety, je hra více než aktuální.
Budete-li se rozhodovat nad vašimi pomyslnými miskami vah, zda toto představení navštívit, vřele doporučuji, aby ano převážilo.
Určitě stojí za shlédnutí.
Bohužel si o návštěvě divadla mohu jen nechat zdát.
OdpovědětVymazatHra vypadá rozhodně zajímavě. Já bych si přála vidět Audienci u královny, ale to asi budu muset za divadlem jet, neboť naše místní je spíše ochotnický soubor a jednou za čas hostuje Praha nebo HK a to jsou představení, která opravdu stojí za to, takže s maminkou hned kupujeme lístky a těšíme se z hezkého kulturního zážitku.
OdpovědětVymazatDivadlo jsem navštěvovala celá léta, profesionální i ochotnická představení (měli jsme zde dobrý soubor s pestrým repertoárem), poslední dobou již nechodím. Toto představení by mne docela zaujalo, určitě.
OdpovědětVymazatAlenko, děkuji za přiblížení. Máte výhodu, že máte takové možnosti.
OdpovědětVymazatNa tuhle hru se taky chystám a moc se na ni těším, takže opravdu ráda slyším, že stojí za vidění.
OdpovědětVymazatDneska je to tím, že na takové hry moc lidí nechodí, to že se chtějí bavit a ne přemýšlet. Smát se a ne být postaveni před životní tragédie. Nechtějí u sledování myslet. Proto raději jdou na blbou komedii než na hodnotnou vážnou věc.
OdpovědětVymazatTakže děj hry přesně sedí k jejímu titulu. Myslela jsem, že má hra jednoznačný konec, ale zdá se, že ty misky vah musí každý člověk převážit sám v sobě. Nedivím se, že se ti hra líbila. Mě zaujala už jen tvým popisem.
OdpovědětVymazatPokud jsi měla tak skvělý dojem z představení, udělala jsi dobře, že jsi sem to doporučení dala. Čte tě určitě hodně lidí (i pro tvoje Italské deníky), třeba dají na tvůj názor a na hru půjdou. Kdo může...
OdpovědětVymazatTa dekorace tomu opravdu dává náboj.
OdpovědětVymazatDěkuji za přiblížení. Ty kulisy jsou tak syrově děsivé!
OdpovědětVymazatPěkně jste si to užili. A je prima, že se představení líbilo.
OdpovědětVymazatCo se týká divadla, s manżelem rozhodně počítat nemůžu. Pokusím se odpovědět na otázku, proč lidé dají raději přednost komedii. On je život sám o sobě občas dost tvrdý. Když si lidé chtějí odpočinout návštěvou divadla, raději si vyberou nenáročnou komedii, která je rozesměje, uvolní. Nechce se jim přemýšlet...
OdpovědětVymazat[1]: Jarmilko, já mám tu výhodu, že bydlím ve velkém městě, kde je spousta možností.
OdpovědětVymazat[12]: Já mám to obrovské štěstí, že můj muž chodí do divadel také moc rád. Výjimkou je opera, to "zvládl" jej jednou, takže tento žánr raději absolvuji s dcerou.
OdpovědětVymazatAno doba, na kterou svádíme mnohé je taková, že málokdo chce vidět a vědět. Film Pianista a výročí konce holokaustu oslavené u nás filmem podle knihy Arnošta Lustiga Collete, na který odkazuji i já, dnes málokoho nadchne. Myslíme si totiž, že to všechno je moc dávno, aby se to mohlo dotknout současnosti, není tomu tak, zase se ta HNĚDÁ chce prosadit a lidé by si to měli uvědomit, že to není prázdná fráze, koho že, nezajímá minulost, mohlo by se mu stát, že se ta zopakuje.
OdpovědětVymazatZrovna včera jsme se s dcerou zamýšlely nad možnostmi shlédnou kvalitní kulturu - divadla,koncerty a kina v našem okolí. Alenko, věřím, že jsi byla spokojená jak výkonem herců, tak myšlenkou, která potvrdila potřebu zamyslet se nad dějem.
OdpovědětVymazatÚžasné možnosti návštěv různých divadel. Máme tu jedno divadlo, ale jakmile se jedná o nějakou dobrou hru, bývá to beznadějně vyprodané.
OdpovědětVymazatSuper fotky.
OdpovědětVymazatJezdívali jsme pravidelně každý měsíc do divadla. Od manžela z práce jsme jezdili autobusem do Prahy. Toto výborné a pohodlné řešení skolčilo. Teď jsme starší, líní a hlavně je složité cestování vlakem. Docela mi to chybí.
OdpovědětVymazatDivadlo - to je jen můj vzdych. Manžel na to také nikdy moc nebyl, tak v tomto ohledu jsem si divadlo vůbec s ním neužila. Ale na druhou stranu si říkám, že v této době, kdy je pořád něco špatného na obzoru a nevíme, jestli nebude hůř, tak lidé raději volí něco veselého, pro oddych, ne k zamyšlení.
OdpovědětVymazat[15]: Naprosto souhlasím. Historie se už několikrát zopakovala.
OdpovědětVymazatVypadá to opravdu profesionálně a propracovaně, kulisy, herci, kostýmy... A i samozřejmě zajímavý příběh. Miluji chození do divadel :)
OdpovědětVymazat[22]: Toto představení opravdu mohu jen doporučit.
OdpovědětVymazatKdybych bydlel v Praze, na představení bychom zašli, pěkně jsi diváky nalákala.
OdpovědětVymazat[24]: Mám to podobné s divadlem v Brně, nebo Hradci. Také bych ráda spoustu představení viděla, ale ta dálka ...
OdpovědětVymazatJá nebyla v divadle snad dvacet let, Ali, ty jsi kulturní člověk, chodíš do divadla často.
OdpovědětVymazat