Rok 2015 ve fotografiích - druhá část

Pokračování předchozího fotočlánku.

První pololetí skončilo na Garganu, stále tam ještě jsme, ale zbývá už jen pár posledních dní, po kterých budou následovat dny všední.

Ale ani ty nemusí být bez zajímavosti.

Červenec

1. 7. 2015 - pobyt v Peschici se blíží ke konci.

Vyzbrojena stativem se vracím zpátky k moři, abych zdokumentovala západ slunce

z místa, kam jsme se chodili koupat a kde jsme relaxovali.

Mantova - bazilika zasvěcená Svatému Andreovi.

O Mantově se říká, že je jedním z nejkrásnějších italských měst.

Už podruhé jsme hledali muzeum Tazia Nuvolariho.

Našli jsme Hasičské muzeum a spoustu dalších nádherných míst, i když teploměr ukazoval 39°C.

Tegernsee 5. červenec 2015, teplota 38°C.

Při loňské zpáteční cestě jsme udělali zastávku u Walchensee a byli nadšeni jeho krásou.

Letos jsme se rozhodli, že pojedeme po "Staré Alpské", což je silnice vedoucí údolími

mezi horskými velikány a kolem alpských jezer, která jsou napájena zdejšími řekami a potoky.

Tato silnice byla dříve hojně využívána, zejména před vybudováním dálnice.

Hlavní důvod však byl ten, abychom se v Alpách trochu ochladili. To se nepovedlo,

teplota byla vysoká jako v Itálii. Prohlédli jsme si však spoustu nádherných míst.

Se všemi třemi "rajstajblíky" na nákupu.

"Když budete hodný, můžete pak jít na mašinku, nebo na koně."

Pampalíni, aneb když si holky vezmou do parády Jiříčka.

Vodu milují asi všechny děti.

Z mušlí měly děti radost

Pravidelná "dekorace" naší ulice.

Kromě této okrasy a častého zavírání vody, nám byl opakovaně vypínán proud.

Firma, která proud vypínala, nás vždy naštěstí předem varovala lístkem ve schránce.

Takže jsem s tím počítala a ve dnech bez elektřiny jsme podnikali vyýlety,

či jsem "vařila" ve venkovním krbu. Holkám grilované maso s chlebem chutnalo.

Tohle vítězné gesto jsem asi měla udělat já. Povedlo se!

Odcházíme z výstavy Archa Noemova v Národním muzeu, kde mám několik svých fotek.

Bětuška byla zvědavá, co se to děje na chodbě, tak se "přišla" podívat.

Další návštěva Průhonic, holky ulovily kočku. Nebo tomu bylo naopak?

Strom jako hrom, takových je tam spousta.

Ne všichni návštěvníci ví, že v Průhonickém parku je také rozhledna.

Humorné bylo to, že jsme se v ten parný den vydrápali nahoru ke Glorietu, který je místní rozhlednou.

Vystoupali jsme schody, já funěla a proklínala každé kilo navíc, muž skuhral s kolenem

a to vše proto,abychom nahoře zjistili, že se můžeme podívat jen na vrcholky stromů

a Emu, která jako jediná měla rozum a nikam se do výšek nedrápala.

Slibovaný a netradiční pohled na zámek se jaksi nekonal.

I když v Průhonicích nekvetou pěnišníky, je stále co obdivovat.

Přemýšela jsem nad tou nádhernou modří. Je to druhem hortenzie? Či roste v extra kyselém prostředí?

A nebo jí místní zahradníci zalévají přípravkem obsahujícím síran hlinitý?

Kachní rodinka

Už se to začíná podobat rovné ploše.

Práší se, práší a v tom horku, které panuje, nelze mít zavřená okna.

Fotíc zajímavě zabarvené mraky, ulovila jsem malý vrtulníček.

idth="858" height="644" src="http://nd06.jxs.cz/700/665/4f56481f7d_102286662_o2.jpg" alt="" />

Lipnice nad Sázavou - z jejíž návštěvy jsme byli nadšeni.

Řečice - víska se vzácně zachovaným gotickým kostelem sv. Jiří z počátku 14. století.

Sázava - Stvořidla

Miluju barvy a také západy slunce

Každý občas máme nějaké ty mouchy (nebo včely?) :-D

Srpen

Týden bez holčiček utekl jako voda.

Vrátily se opálené z Chorvatska a mně začala druhá hlídací polovina prázdnin.

Tato část zahrady už je ve finálním stavu.

Loni touto dobou v těchto místech zrály ostružiny.

Začíná se ze mně stávat kverulant.

Chápu, že prioritou je rekonstrukce ulice, ale mělo by se uvést do původního stavu i to,

co bylo v důsledku stavební činnosti poškozeno.

Podkopaný plot se mi pranic nelíbí, takže naháním inženýra z odboru životního prostředí,

stavbyvedoucího a další. Slušně pokaždé žádám, aby díry, které udělali, také opravili.

Všichni slibují, že to opraví. Údajně je to zapsáno i ve stavebním deníku.

Dělám chybu, že jednám slušně? Soused řval "jako kráva" a jemu díry zabetonovali.

Takže si fotím nedodělky, abych měla eventuelně později čím argumentovat.

7. srpen - stav po třech měsích. První etapa rekonstrukce se začíná rýsovat.

Se sousedy si začínáme dělat legraci z toho, že tímhle tempem se snad napřesrok dočkáme.

Dcera přijela zkontrolovat holky, ze Sáry se stala malá čertice.

Dobré ráno, beruško...

Holky od mala putují postelí a občas se probouzí s "hlavou v nohách".

Jizva na čele po lednovém úrazu je díky opálení trochu vidět.

Ale mohlo to všechno dopadnout hůř.

Ema si k nám přistěhovala své milované Monster Hihg

Prázdniny u babičky

20. srpen 2015 - Sára má dnes 8. narozeniny. Strašně to utíká.

Vyrazili jsme na celý den do pražské ZOO.

ZOO je tak obrovská, že už není možné jí za jeden den prohlédnout celou.

Je báječné, že mnohá zvířata už mají výběhy, které jim mohou připomínat jejich původní prostředí.

V době mého dětství byla zvířata převážně chována v klecích.

Odtud možná je i věta: "Chodí tu jako lev v kleci".

V ZOO jsme vydrželi až téměř do setmění. Holky našly v dolní části zahrady opuštěný vozík,

který někdo nevrátil k hlavnímu vchodu, tak toho využily.

Den Sářiných narozenin však mohl skončit i pěkným malérem. Fotila jsem nějakou šelmičku a v ten moment jsem dostala žihadlo. Pro někoho banalita, pro alergika, kterým jsem, průšvih. Začalo se mi hůř dýchat a ruka mi zduřela. Prohledala jsem tašku na fot'ák a našla skoro dva roky prošlý Zyrtec. Raději prošlý, než nic. Spolkla jsem rovnou tři tablety a pak se snažila vpich rozškrábat a vymačkat z něj vosí jed. Manžel o mně začal mít strach. Já ho měla taky a ten byl navíc znásoben představou, že den svých narozenin bude mít Sára spojený se vzpomínkou, kterak babičku odváží sanitka.

Nakonec vše dopadlo dobře, ruka sice brněla, ale otok se zmenšil. Když jsem se později přiznala své doktorce, že jsem si vzala prošlé léky, zhrozila se a řekla, at' už to víckrát nedělám. Prý jsem měla štěstí, že to dopadlo dobře
.

Oslava Sářiných narozenin proběhla v sobotu 22. srpna.

Opět jsme se sešli s druhými prarodiči a trávili příjemné odpoledne.

Ani další tradici jsme neporušili a poslední srpnový víkend jsme byli na truckách v Mostě.

Byl to hezký pohled, když v jednom ze závodů vyhrál Vršecký před Lackem.

Září

Máme druhou školačku - Ema nastoupila do 1. třídy.

1. září také opožděně proběhla oslava Bětuščiných 1. narozenin.

Měla je už 9. srpna, ale v ten den byli všichni na dovolené na Šumavě a víkend po

návratu "bojovali na Sionu" . Až 1. září měla většina čas na to se sejít.

Dort byl báječný a chutnal :-D

Nejstarší a nejmladší

Z nedostatku času jsem poněkud nestíhala péči o hortenzie. Píšu v množném čísle.

K té jedné původní, na které bývaly květy od červených po modré odstíny, přibyly dvě nové.

Loňských barev jsem se tentokrát nedočkala. :-D

Na spodní zahradě jsem si vytvořila rabátko na syrské ibišky.

Některé z nich zdobily horní zahradu a já doufám, že jim záříjové stěhování moc neublížilo.

Začátkem září jsem vyzvedávala holky ze školy po "O", aby se aklimatizovaly.

Odpoledne se pro ně stavoval tatínek cestou z práce: "Tak babi ahoj, zase zítra." :-D

Domácí ibišky rok co rok "letním" a ony se mi odvděčují spoustou květů.

Ve volných chvílích jsme podnikali i výlety. Jedním z cílů bylo Máchovo jezero,

které mám spojené s jachtingem, který jsem provozovala a dalšími příjemnými vzpomínkami.

Dramatickou oblohu jsem zdokumentovala z okna auta.

Zbiroh

Václav Vačkář napsal krásnou skladbu Vzpomínka na Zbiroh.

Pro mě Zbiroh symbolizuje předražené vstupné (platí se už i vjezd do parku, jinde parkovat nelze),

minimum exponátů, které jsou navíc v příšeří, tudíž minimálně vidět (údajně vše jen kopie).

Jediné exponáty, které snad nejsou kopiemi, jsou artefakty, které zde zůstaly po pobytu

Alfonze Muchy, jako například rodinné fotografie (i zde se platí zvlášt' prohlídka cca 20ti fotek).

Mucha zde vytvořil slavnou Slovanskou epopej.

Zámek Zbiroh je ve vlastnictví ruského občana, vystupujícího pod hlavičkou Gastro Žofín a hlavním cílem

je ubytování v prostorách zámku a restaurační činnost. (nejlevnější hlavní jídlo Kč 160,--).

Prohlídky zámeckých expozic jsou prý jen kamufláží (čemuž bych i věřila), aby se nemusely odvádět vysoké daně.

Hořovice

Zámek je ve správě Národního památkového ústavu. Ceny vstupného jsou ve srovnání se Zbirohem podstatně nižší.

Za méně peněz prohlídka dvou zámeckých okruhů s báječným výkladem.

Připadá vám tento zámek povědomý?

V posledních měsících uplynulého roku jste ho mohli vidět ve dvou seriálech TV Nova.

Prvním byl Atentát, kde hořovický zámek fungoval jako Lány s "pezidendem Krausem" a

tím druhým byli Doktoři z Počátků, na které se dívám od doby, kdy mně moje kamarádka,

bydlící v Pyšelích, kde se seriál točí, říkala, že se některé scény natáčí u nich na zahradě.

Takže se dívám a číhám po místech, která důvěrně znám. :-D

Říjen

V polovině října nastala doba, kterou fakt nemám ráda.

Nastěhovat květináče a truhlíky částečně do domu a zbytek do garáže.

Ostříhat výhony, obrat listy a z vrcholových částí udělat řízky na nové sazenice.

A pak jeden řízek za druhým zapíchat do substrátu.

Nakonec vše ošetřit přípravkem nejen proti přezimujícím škůdcům.

Použila jsem nějaký nový, který páchl a proto jsem větrala. Naštěstí nemrzlo.

Hlídám :-D

Takhle to vypadá, když jsou tu ty dvě větší - počítač je jejich....

... a když jsou tu ty menší, tak hlídám,aby se hlavně nic nestalo. :-D

Listopad

Tuto fotku sem dávám jako ilustraci toho, jak vypadala naše ulice 7. listopadu,

v době, kdy se ještě pracovalo na její třetí etapě.

Shodou okolností, když jsme u té sedmičky, všech sedm osob na fotce jsou členové naší rodiny,

mířící na oslavu našeho 40. výročí. Pěkně jsme se roztáhli. :-D

Zlatíčka - pěkně dohromady :-D

Poprvé v životě jsem pekla svatební koláčky.

Vzhledem k tomu, že mám tři vnučky, třeba se mi ta zkušenost bude hodit.

Divoká Šárka - kus nádherné přírody v Praze.

8. listopad - Dívčí skok v Šárce.

Až doma jsem zjistila, že horolezec je do půl těla. Doklad toho, jaké bylo krásné a teplé počasí.

Opět mi bohatě kvetl klerodendron, poprvé však vytvořil semínka.

Trhovky na Orlické přehradě, kdysi ideální místo pro trávení dovolené.

A dnes? Hodně smutný pohled.

Dva part'áci ...

... a dvě part'ačky. :-D

Prosinec

U dědy je mi dobře.

"Babi, pojd' se podívat, kolik máme hraček. Pak ti vyzkouším nový klobouk."

Ještě jsem se zapomněla zmínit o ulici. 7. prosince proběhla kolaudace. Já to zjistila o dva dny později, kdy jsem odchytila stavbyvedoucího. Měla jsem už vztek. Díky podhrabanému plotu praskla jedna z pískovcových tvárnic. Vzpoměla jsem si na dobu svých studií a na formulaci "Restitutio in integrum". Doslova jsem stavbyvedoucího dovlekla před náš plot a tam mu ukázala prasklinu. "Od července nám všichni slibujete, že to opravíte a skutek utek. Upzorňuju vás, že si to všechno fotím. Ten plot je nad úrovní zahrady a když v zimě nasněží, kam se odhrne sníh? K plotu! Pak to roztaje, v noci to zmrzne a plot může následně spadnout do zahrady, kde si hrají děti. To chcete?" Stavbyvedoucí se omlouval, kroutil se jako had, vymlouval se na špatné počasí, že už se betonovat nedá. "Slibujete nám to od července a kdybychom věděli, že zůstane u slibů, udělali bychom si to sami." Přislíbil, že s tím něco udělá. Asi jsem byla hodně naštvaná (nebo přesvědčivá?), ale když jsem šla druhý den domů z nákupu, stál před naším plotem v mlze a mrholení jeden z dělníků a hlásil, že ty díry zabetonoval. Prý na to spotřeboval celý pytel. Tak tenhle za to fakt nemohl. "Nechcete uvařit kafe, když je tak hnusně?" Rád přijal.

Mezi svátky jsem zaregistrovala inženýra ze životního prostředí, kterak latí porovnává sklon ulice k odvodňovacímu kanálu. Takže je hotovo? Myslím si, že ještě ne.

Peču, pečeš, pečeme, aneb na ztuhnutí polev jsou ideální schody na půdu.

Vánoce jsou za už dva dny, vánoček je osm. :-D

Inovovala jsem. Rok co rok jsem se zlobila s
kaprem z bílků, které zbyly po vánočkách.

Vyklopí se? Nebo ho budeme zase dloubat lžící? Silikonová forma vše vyřešila jednou a provždy.

I prosincová rána mohou být nádherná.

23. prosince jsem si přivstala, abych nakoupila, než se do krámů nahrnou davy lidí.

Tři minuty po otevření nebylo kam šlápnout a fronta na uzeniny měla několk desítek metrů.

Negativní dojmy z nákupu mi vynahradil nádherný východ slunce (foceno mobilem).

Dům je ozdoben, vše nachystáno - vánoce mohou přijít.

Tyto růže jsem si nastříhala na zahradě ráno na Štědrý den.

Je po štědrovečerní večeři a děti šly ven "přivolávat Ježíška".

Tenhle rituál jsme zavedli v době, kdy naše děti byly malé a věřily v existenci Ježíška.

Zatímco jeden rodič se "obětoval" a vyrazil do zimy, druhý stěhoval pod stromek dárky.

Je báječné, že obě naše děti pokračují v tomto rituálu a navíc, aniž bychom se domluvili

na konkrétní hodině, sešli jsme se všichni společně i s Gábiny maminkou

na chodbě a s prskavkami a zvonečky společně vyšli před dům.

Nevím, co by holky říkaly na to, kdyby potkaly strejdu, jak nosí balíčky z garáže. :-D

Říct, nebo neříct?

Holky, ač už jsou obě školačky, na existenci Ježíška ještě věří. Při jednom ze společných výletů se ke mně Sára připojila a začala: "Babi, víš co říkala babička Marie? Říkala, že Ježíšek ...". Přerušila jsem jí, protože jsem tušila, co jim asi babička řekla. Zanedlouho jsem mluvila s dcerou a ta se ptala: "Mami, co myslíš? Mám Marii říct, aby holky nechala v nevědomosti? Ona jim totiž řekla, že Ježíšek není a pak jim prozradila, co koupila. Docela mě tím naštvala." Poradila jsem jí, at' jí to raději řekne syn. Asi neřekl. Při jednom vyzvedávání ze školy těsně před vánoci jsme k nám přišly za šera. Holky si šly dát aktovky do chodby, kde se rozsvítilo. Máme pohybové čidlo. "Babí, ale tohle mi teda vysvětli. Jak je to možný, že když chodíme volat Ježíška, v chodbě se nesvítí." "Třeba chodí jinudy." "Nojo, ale babička Marie říkala, že není." "K nám ale chodí." Musela jsem se držet, abych se nezačala smát. Sára chvilku přemýšlela a pak řekla: "Nojo, on je ta kouzelná bytost a dokáže chodit potmě." To už jsem smích nezadržela. "Vidíš, jak jsi na to přišla."

S dcerou a i se synem jsme se shodli, že pokud dítě věří, jsou ty vánoce tak nějak hezčí. Nejen pro děti, ale i pro ty, kteří je obdarovávají. Syn dokonce pronesl, že když už nevěřil, byly ty vánoce "taková komerce". Já navíc razím heslo: "Pokud pod stromečkem není úplně přesně to, co si dítě přálo, stále to je na koho svést." Jako rodič či prarodič jsem v horší pozici, měla bych vysvětlit, proč je pod stromkem svetr a ne vytoužená stavebnice. Jsem tedy jednoznačně pro NEŘÍCT!

Dítě si na to stejně přijde samo, tak proč mu brát iluze.

Když mladí na Štědrý večer odcházeli, pronesla jsem: "Teda, to jste musely být hodné, když vám toho Ježíšek tolik nadělil". Ema se otočila a pronesla: "Ještě nějaké dárky dostaneme a já vím co. Babička Marie to totiž kupuje sama".

Není to škoda? Připravit se o tu radost z překvapení a o ta rozzářená světýlka v dětských očích?

Št'astné dítě. Ema dostala panenku, kterou si už dlouho přála.

Že by i št'astná babička? :-D

Po "Božíhodovém" obědě jsme měli štědré odpoledne pro rodinu syna.

Štědrovečeřeli s babičkou a prababičkou a my je pozvali na následující den.

Jiříček roznášel dárky.

Odpoledne jsme pak vyrazili na společnou procházku.

Našim cílem byl kostel Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře.

Dlouhé roky býval uzavřený, vzpomínám si, že jsme tam kdysi byli,

abychom si v přilehlých ambitech prohlédli fresky Václava Vavřince Reinera.

Se synem jsme se shodli, že v kostele jsme oba úplně poprvé.

V ambitech v kapli sv. Václava byl vystaven betlém.

Mladí se pak s námi před kostelem rozloučili a my se s manželem vydali dál:

V bazilice sv. Markéty se konal vánoční koncert. Škoda jen, že jsme nepřišli dříve.

I tady byl vystaven betlém.

V neděli 27. prosince nám dcera přivezla holčičky, se který
mi jsme se vypravili na Hradčany ke kapucínům.

Prošli jsme se také po Novém světě, zavítali na Hrad.

Tam jsme byli už i předchozího dne, kdy jsme si s mužem udělali výlet přes Hrad

na Malou Stranu a navštívili několik zajímavých míst.

V úterý 29. prosince jsme navštívili Kutnou Horu a prohlédli si spoustu památek.

Začínalo se už ochlazovat, u Barbory jsem vytáhla z tašky čepici. Že už by konečně přišla zima?

Silvestr ve dvou. Je to už dlouholetá tradice, že Silvestra trávíme sami.

Nepatříme mezi vyznavače bujarých oslav, takže něco k zakousnutí,

k čemuž nám stačilo každému jedno pivo.

Syn s rodinou odjeli už 27. prosince, dcera trávila Silvestr u kamarádky.

O půlnoci jsme si otevřeli sekt na přípitek, který jsme ani nedopili.

Pak volaly obě děti, aby nám popřály.

Venku začalo sněžit.