Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pondělí 1. února 2016

Ostuni




Ostuni patří mezi nejpůvabnější městečka Salenta. Je nazýváno také jako Bílé město (La Città Bianca).
Rozkládá se na třech kopcích na nejjižnějším okraji plošiny Le Murge, uprostřed stoletých olivových hájů v nadmořské výšce 218 m nad mořem a je vzdáleno 8 km od jaderského pobřeží.
Starobylé centrum městečka, které je cílem mnoha návštěvníků, se rozprostírá na nejvyšším kopci a jeho zářící, sluncem vybělené stavby, uličky a průchody jsou vidět už z daleka. Orientálně vyhlížející terasové domy, jejichž běloba kontrastuje se světlým okrem neomítnutého vápence, vypadají jako za starých časů. Staré město s pevností, kulatými věžemi a městskými hradbami, tuto kulisu jen dotváří.
Spletité bludiště uliček starého města, propojované strmými schody, procházející někdy malými jindy většími průchody a chladné vnitřní dvorky, lákají k bezcílným toulkám a k zajímavým objevům.
Z několika míst městečka se pak otevírá výhled do vzdáleného okolí.
Při svých toulkách pak objevíte spoustu zajímavých památek.

Přijměte proto pozvání na malou procházku městečkem, ve kterém jakoby se zastavil čas.
Odmyslíte-li si davy turistů, ke kterým jsme v to nedělní odpoledne po dešti také patřili, eletrické dráty, kabely a antény, které se "pletou" na téměř všech fotkách a zasníte-li se, ocitnete se v době před několika staletími.

Naše procházka začala na parkovišti, které jsme zvolili kvůli jeho poloze pod hradbami, ale také kvůli blízkosti dvou kostelů, které se pro nás staly orientačními body.

Chiesa Madonna della Grata

Chiesa Madonna del Carmine

Deštěm zmáčenými uličkami jsme stoupali do kopce a došli na náměstí Piazza della Libertà (Náměstí Svobody), kde je k vidění hned několik památek.
Jednou z nich je barokní, přes dvacet metrů vysoký, zdobený sloup z roku 1771. Na jeho vrcholu je socha jednoho z patronů tohoto města Saint'Oronza. (Druhým patronem města je San Biagio).
Nedaleko od něj, směrem do kopce, stojí kostel Chiesa dello Spirito Santo, který byl vybudován v roce 1637 na příkaz biskupa Melingi, jehož erb zdobí fasádu.
Náměstí dominuje veliká budova, ve které nyní sídli radnice. Tato budova byla vystavěna začátkem 14. století a sloužila jako františkánský konvent. Její současný vzhled je z roku 1887. V přízemí radnice je umístěno informační centrum, kde jsme získali mapu města a spoustu milých doporučení k jeho prohlídce.
V těsném sousedství radnice se nachází další kostel a tím je Chiesa di San Francesco da Paola, který byl vystavěn už v roce 1304 na pozemku, který františkánskému řádu věnoval kníže Filippo z Taranta. Původní gotická stavba byla v roce 1615 částečně přestavěna a její současná podoba vznikla po kompletní rekonstrukci ve druhé polovině 18. století.

Scan plánku historické části města

Cesta a schody k náměstí

Před námi se otevírá pohled na náměstí se sloupem a sochou Saint'Oronza

Uprostřed Chiesa dello Spirito Santo, víc mě však zaujaly svítící květináče

Budova radnice, vpravo v těsném sousedství Chiesa di San Francesco da Paola

Pohled od radnice na náměstí zmáčené deštěm

Chiesa di San Francesco da Paola

Z Piazza della Libertà jsme pokračovali podle doporučení mírným stoupáním po historické dlažbě, kolem obchůdků se suvenýry a místními produkty a došli jsme ke kostelu Chiesa San Vito Martire, který byl postaven v letech 1750-1752 ve stylu rokoka na troskách původního středověkého kostela San Vito. Ten byl poničen zemětřesením roku 1743. Pro výstavbu nového kostela musely být zbourány tři paláce šlechtické rodiny Patrelli. Kostel je pokládán za jednu z prvních a současně nejkrásnějších rokokových staveb v Apulii. Zdobí jej mírně zvlněná fasáda, elegantní zvonice a nádherná majoliková kopule. V sousední budově, patřící původně karmelitskému klášteru Santa Maria Maddalena dei Pazzi, se nachází Muzeum předklasické civilizace, ve kterém jsou k vidění předměty z vykopávek od doby paleolitu do messapi.

Via Cattedrale

Via Cattedrale

Po Via Cattedrale stoupají turisté i auta

Chiesa San Vito Martire

Pak následoval další průchod a otevřela se nám vyhlídka na vysokou budovu se zdobnými prvky, kde ve výklencích byly sochy a erby. Ulička zatáčela a my se ocitli na jednom z nejvyšších míst Ostuni před vstupem do katedrály. Je nazývána Concattedrale di Ostuni, nebo také Cattedrale di Santa Maria Assunta. Byla vybudována v pozdně gotickém slohu mezi roky 1435 - 1495. Od roku 1902 je katedrála národní kult
urní památkou. Budova je monumentální, má půdorys latinského kříže, kde vedle hlavní lodi jsou dvě vedlejší. Fasáda katedrály je benátského stylu, neobvykle bohatě tvarovaná a její čelo zdobí tři rozety. Prostřední je obrovská, podle středověké symboliky je rozdělena sloupky na dvacetčtyři dílů. Uprostřed je postava Krista obklopeného dvanácti apoštoly a sedmi hlavami andílků.
Interiér byl v 18. století zbarokizován a oproti jiným kostelům působí poněkud stroze. Strop hlavní lodi zdobí nádherné fresky zobrazující život Ježíše.

Průchod ke katedrále

Detail fasády katedrály

Další z detailů nad průchodem

Budova katedrály je monumentální

Bohatě zdobené čelo katedrály

Hlavní vstup s rozetou

Oltář v hlavní lodi

Oltář v jedné z bočních lodí

Strop hlavní lodi

Překvapilo nás, že se zde vybírá vstupné. Do téměř všech kostelů bývá vstup zdarma, ale najdou se i vyjímky. Zaujala mě opět barevnost střechy, která nebývá v této oblasti až tak běžná. S podobnými střechami je možné se setkat zejména na amalfském pobřeží v Kampánií, v oblasti Vietri sul Mare, které je proslaveno výrobou keramiky a majoliky.
V sousedství katedrály stojí biskupský palác s lodžií, vystavěný v roce 1560, který harmonicky doplňuje náměstí.

Pohled od katedrály na portál a zvonici San Vito Martire

Lodžie biskupského paláce

Katedrála "orámovaná" lodžií

Vrchol lodžie svádí k vytváření kompozic - věžička s andílkem, za ní čelo a zvonice katedrály

Od katedrály jsme pak vystoupali ještě trochu výš a pak sestoupili níž a odtud se uzoučkým průchodem dostali na místo, odkud by musel být za hezkého počasí krásný výhled. Ten se bohužel nekonal a moře v dálce jsme mohli jen tušit.

Jde se dolů


Oblaka, mlžno, háje staletých oliv - jen to moře se nekoná

Uzoučkými uličkami jsme se procházeli městečkem a všímali si různých zajímavých detailů. Zaujala nás domovní znamení, či zdobné portály u vchodů do jednotlivých domů nebo i květináče, které doplňovaly uličky o kus živé přírody. Fotografie jsou většinou bez popisek. Pokusila jsem se je seřadit v pořadí, ve kterém vznikly.






Že je tu kus skály? Nevadí, stavba domu se tomu přizpůsobí






iv style="text-align:center">Původně kostelík či jen kaplička - dnes obydlí

A pak zvláštní krakorce, o kterých jsme přemýšleli a nic nevymysleli. Sloužily jako základy můstků mezi jednotlivými domy při ohrožení? Nebo nad nimi v druhých krakorcích s oky visely pevné kryty oken při nevlídném počasí či při ohrožení města? Doma jsem pak pátrala v literatuře, hledala informace na internetu, ale nic jsem neobjevila. Krakorce zůstaly pro mně neobjasněnou záležitostí.



Uličkami jsme pak došli ke kostelu Chiesa di San Pietro, u kterého se mi podařilo vyfotit jen jeho zadní část. V úzkém prostoru, kde navíc vedou dráty, není lehké udělat koukatelný obrázek. V konventu tohoto kostela žije řád benediktýnek.

Jediná fotografie Chiesa di San Pietro

Další uličky, průchody, dvorky, vysoké zdi. Jen díky mapě z infocentra se nám podařilo se jakž takž orientovat.





Zdi Santa Maria Maddalena dei Pazzi - sídlo Museo Civiltà Preclassica

Potom jsme se vrátili na Via Cattedrale. Proud turistů se nezmenšoval, spíš naopak. Prošli jsme Piazza della Libertà a jinou ulicí, než tou, kterou jsme sem přišli, jsme se vrátili zpět ke kostelu Chiesa Madonna del Carmine, který jsme si zvolili jako orientační bod. Jako zajímavost mohu doplnit, že v konventu tohoto kostela žije druhý ženský řád, tentokrát karmelitánek.


Chiesa Madonna del Carmine a volební kampaň

Ne, nestihli jsme vidět vše, co jsme vidět mohli a tak se nám "povedlo" minout spoustu dalších památek, které by určitě stály za shlédnutí. Z druhé strany hradeb, při návratu k autu, jsem vyfotila kostel, který stojí na druhém nejvyšším místě historického centra a jehož zvonice a kopule patři neodmyslitelně k panoramatu města. Je jím Chiesa di San Vito Martire. Když jsem stála pod jeho schodištěm, uprostřed poměrně husté zástavby, nenapadlo mě, jak je vysoko.

Chiesa di San Vito Martire

Z parkoviště jsem ještě vyfotila kostel se zajímavým tvarem, kterým je Chiesa Madonna della Grata.

Počasí pro návštěvu Ostuni nebylo ideální, bylo po dešti, po obloze se honily mraky. Proto nejsou fotky tak barevné, jak by asi být mohly. Proto jsem stáhla z internetu obrázky, které byly pořízeny za lepších světelných podmínek.

Zdroj: Internet, stránky města Ostuni

Zdroj: Internet, stránky města Ostuni

A něco málo z historie:

Toto území bylo osídleno už v době paleolitu. Četné jeskyně v kopcovitém terénu nabízely dokonalé přírodní úkryty pro první lidské komunity. Z tohoto období jsou k vidění v archeologickém muzeu (Museo Civiltà Preclassica) různé artefakty, zejména první keramika. Nejpozoruhodnějším svědectvím však zůstává nález kostry, zvané jako "žena z Ostuni", která podle odborníků zemřela ve věku 20 let při porodu. Tělo bylo pochováno ve veliké jámě a jeho hlava byla pokryta jakousi čapkou ze stovek mušlí. Účast žen ve skupině lovců je doložena zbytky oblečení, které zdobí zuby a kamínky.
První základy samotného města položili Messapi, starobylá iyrská a anatolská populace, která se v této oblasti usadila v 7. století před Kristem. Messapinci byli zruční stavitelé silnic a měst a zvolili si toto místo na strmém kopci kvůli jeho strategické poloze. Messapi pak nakrátko vystřídalo řecké osídlení, které dalo vzniknout názvu tohoto místa, které bylo pravděpodobně pojmenováno po jednom z Diomédových druhů Sturnoi. Dle druhé verze název města vznikl z řeckého ἄστυ νέον (ástu - opevněná tvrz, néon - nový). Ve 3. století před Kristem se Salento dostalo pod nadvládu Římské říše a město se v té době nazývalo Sturminum. V době římské nadvlády došlo k rozvoji města, který trval až do rozpadu římské říše. Po jejím rozdělení na Západořímskou a Východořímskou říši se dostalo pod nadvládu Byzance. Bylo ohrožováno kmeny Ostrogótů, Saracénů a Langobardů, ale díky svému umístění nájezdům odolaĺo. V roce 876, ještě v době byzantské nadvlády, se stalo diecézí a poskytovalo útočiště mnichům ze Sýrie a Egypta. Ti našli svůj azyl v jeskyních, ve kterých v dávných dobách pobývali pravěcí lidé.
Na přelomu 11. a 12. století celou oblast ovládli Normané a sjednotili jí pod svou nadvládu do Terra d'Otranto. V této době se zde začala rozvíjet pěstební činnost a byly vysazeny první olivové háje. V městě samém je vybudováno opevnění a je vystavěn hrad Ostuni. Město pak získává další pravomoci a je rozšiřováno o další osady v okolí (Petrolla, Villanova a další). Ty pak sloužily jako zázemí při návratu ze třetí křížové výpravy. Samotné město pak buduje další opevnění, na hradbách jsou budovány obranné věže. Domy v samotném městě jsou stavěny dle přepisů, jsou postaveny jeden vedle druhého, je dána šířka domu, jejich výška a pro jejich stavbu musela být využita všechna dostupná místa uvnitř hradeb.
>Na konci 15. a začátku 16. století město prosperovalo z obchodu s textilem, zejména díky prominentům židovské obce. Ti za to pak byli pronásledování křest'any. V roce 1506 se Ostuni dostalo pod španělskou nadvládu a začal jeho zlatý věk. Město se rozvíjelo ekonomicky i kulturně. Získalo další privilegia a pocty a ze získaného bohatství si mohlo dovolit zesílit opevnění městských hradeb. K obranným prvků také patřily i pobřežní věže, Ostuni dotovalo výstavbu dvou z nich Pozzella a San Leonardo. Počet obyvatel v této době dosahoval počtu kolem 17000. Ve středověkém centru města byly postaveny další nové budovy.
V 17. století nastal pokles. Rakouský vévoda Filip IV., který měl Ostuni jako léno, prodal roku 1639 město, aby měl z čeho uhradit dluhy ze třicetileté války. Počet obyvatel se snížil na 10000. Ne za vše mohl prodej města, část obyvatel v té době podlehla morové epidemii, které si v této oblasti vybírala svou daň. Město vydalo nařízení, aby domy byly natírány vápnem s limetkou, coby přírodním dezinfekčním prostředkem. Tato praxe, nejen že zastavila šíření nákazy, ale byla pak předávána z generace na generaci.
Město se pak dostalo pod nadvládu bourbonů a začalo znovu vzkvétat. Bylo rozšířeno o další části na blízkých kopcích. Centrum městského života se pak přesunulo vně opevnění na Piazza della Libertà. V roce 1771 tu byl postaven sloup na počet sv. Oronza (sv. Horác), který se od morové epidemie stal patronem města.
Současné Ostuni má 32000 obyvatel, započítávají se do nich i ti, kteří žijí v přilehlých obcích, které jsou pod správou města.
Aby i pro současníky zůstalo Ostuni bílým městem, je vydána městská vyhláška, ve které je občanům uložena povinnost stále bílit domy v historickém centru vápnem s přídavkem limetek. Možná i proto jsou budovy tak oslnivě bílé.

Scan pohlednice

Bílé město Ostuni nás okouzlilo a budeme-li někdy v budoucnosti v jeho blízkosti, určitě ho znovu navštívíme.

30 komentářů:

  1. Pekný článok aj fotky, a z môjho pohľadu pekná spomienka na náš pobyt v Salente spred dvoch rokov, vďaka.

    OdpovědětVymazat
  2. Jen jsem si tu nad těmi nádhernými průhledy a uličkami áchala. Je to opravdu nádhera......Je zajímavé že jižní gotika je úplně jiná než ta severní. Všude v Evropě mají gotické katedrály štíhlé vysoké věže, jen v Itálii nemají žádné a de facto vlastně jen průčelí s okny naznačuje že jde o gotickou stavbu.

    OdpovědětVymazat
  3. Opravdu sympatické město. Je to prý velmi populární město i mezi britskými turisty. Návštěva musí stát         opravdu za to.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc se mi líbily ty úzké uličky a samozřejmě všechny památky, o které v Itálii určitě není nouze. Jen jsem si všimla, jak je město málo barevné. Všechny fasády jsou takové nijaké, ne jako u nás, kde hýří barvičkami. To ale patří ke koloritu historické Itálie a mě se procházka Ostudní líbila.

    OdpovědětVymazat
  5. Ta první fotka a ty poslední... to je prostě krása. Mám rád bílou. I ty uličky jsou nádherná... procházet jimi.

    OdpovědětVymazat
  6. To je opravdu hodně zajímavé město. Je vidět, že je dost staré, i když některé objekty vypadají nověji. Nedivím se, že tam bylo tolik lidí, musela to být nádhera se tudy procházet. Nezapomenutelné.

    OdpovědětVymazat
  7. Nádherné obrázky, ty uličky mají neuvěřitelnou atmosféru!

    OdpovědětVymazat
  8. Musím říct, že mně tedy mnohem víc v létě okouzlil Fulnek...když tak srovnávám...

    OdpovědětVymazat
  9. Tak jste si vybrali krásné místo na výlet. Městečko je pěkně starobylé, samé krásné budovy a uličky, zajímavé. Jen těch uliček do kopců je dost, to jste si asi šlápli!

    OdpovědětVymazat
  10. Bílé město vypadá nádherně, dnes se památky kde všude vybělují jakousi bakterií a tam to asi obhospodaří slunce a moře, je to prý jedno z nejčistších měst na jihu a pláže v provincii Brindisi, jsou prý také hodnoceny jako čisté.

    OdpovědětVymazat
  11. [1]: Děkuji za pochvalu. Myslím si, že většina návštěvníků chodí po stejné trase, ke katedrále určitě. Škoda jen, že bylo špatné počasí.

    OdpovědětVymazat
  12. Alenko moc ráda se s tebou znovu procházím těmi krásami, dneska jsem to měla k večeři jako "kino", krááása, díky moc!

    OdpovědětVymazat
  13. Ta bílá barva je fascinující. Je už asi i jakýmsi historizujícím prvkem a lákadlem pro turisty. Nedivím se jim. Italské bílé město

    OdpovědětVymazat
  14. Zvláštní město a jeho vznik od jeskyní až po dnešek. To natírání zdí vápnem s limetkou je zajímavá informace. Morová epidemie řádila v tomto období asi všude. Krásná fotoreportáž Ali.   

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko, krásná procházka s nádhernou architekturou typickou pro Itálii. Jak je odlišná od té naší. Svým způsobem krásná a bílé město, kdyby bylo opravdu bílé, tak bylo skvostem. Ovšem to je nemožné, neboť tam žijí lidé a působí čas a podnebí. Jsi velmi všímavá a máš nafoceny moc pěkné detaily. Pěkný pohodový den.

    OdpovědětVymazat
  16. Omlouvám se, že reaguji opožděně, ale včera odpoledne jsem byla zralá na prášky. Manžela odvezla "rychlá" s podezřením na infarkt a já prožívala hrůzu z čekání, jak vše dopadne.

    OdpovědětVymazat
  17. Dýchla na mě historie při procházce, kterou jsi nám Alenko svými fotografiemi přiblížila. Úzké uličky projít za dne má své kouzlo, ovšem večer to bych se opravdu bála. Opravdu středověk, ale tehdy tam muselo být v těch uličkách určitě hůř, jak po strance čistoty, tak bezpečí

    OdpovědětVymazat
  18. Muselo to mít své zvláštní kouzlo procházet se tou nádhernou historií. Máš tu nádherné fotky, jednu hezčí než druhou. Díky za pěknou a poučnou pricházku italským městem

    OdpovědětVymazat
  19. Krásný článek, podle množství památek by na ně bylo třeba nejméně 3 dny.

    OdpovědětVymazat
  20. Procházením těmi uličkami, to jsi se musela cítit opravdu jako ve středověku.   Nádhera.   

    OdpovědětVymazat
  21. Nejvíc se mi líbí ty úzké uličky, mají své kouzlo, muselo být skvělé se tam procházet!

    OdpovědětVymazat
  22. Zajímavé povídání doplněné fotografiemi. S takovým průvodcem bych neměl obavy, že se ztratím.

    OdpovědětVymazat
  23. [17]: Marti, večery bývají v Itálii možná tou nejbezpečnější dobou. Všechno tam žije. Mnohem nebezpečnější procházky bývají v čase siesty, ulice jsou liduprázdné a mnohá zákoutí nebudí moc důvěry.

    OdpovědětVymazat
  24. " Já přišel v městečko  Ostuni

    OdpovědětVymazat
  25. [24]: Díky - s pusou od ucha k uchu.

    OdpovědětVymazat
  26. [10]:Je to pro nás již hodně daleko, až tam dolů, kdysi při jedné naší cestě, a to jsme byli nejjižněji, prozkoumali jsme okolí Neapole při čtyř denním čekání na let na Maltu, tenkrát se nám to jevilo strašně špinavé a zdevastované a od cesty na jih jsme jednou pro vždy upustili, dnes, když si prohlížíme s mužem vaši krásnou reportáž, zalituji ale čas míjí a naše síly také. tedy děkuji za krásné fotky i popis, tak lákavý.

    OdpovědětVymazat
  27. [26]: Ono už i pro nás je to daleko. Jsme oba v důchodu, já navíc neřídím, takže to zůstává vše na manželovi. Neapol není moc velkým lákadlem, kazí jí špína, všudepřítomní pouliční prodavači všeho možného, kteří pracují pod taktovkou mafie a spousty žebráků. V okolí však lze nalézt spoustu krásných míst, jako je například Caserta, která je srovnávána s Versailles - podle mně je hezčí. Každým rokem si říkám, že už je to možná naposledy, kdy putujeme tak daleko.

    OdpovědětVymazat
  28. Musím zase vyjádřit svůj obdiv, Ali, je úžasné, jak dokážeš zpracovat články.

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: Hani, moc děkuji za pochvalu. Ty články mi občas dají trochu zabrat, hledám informace o navštívených místech v průvodcích, které mám k dispozici, aby fakta byla věrohodná.

    OdpovědětVymazat
  30. [29]: To musí být spousta práce, Ali, na tohle bych neměla nervy!

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤