Ostuni patří mezi nejpůvabnější městečka Salenta. Je nazýváno také jako Bílé město (La Città Bianca).
Rozkládá se na třech kopcích na nejjižnějším okraji plošiny Le Murge, uprostřed stoletých olivových hájů v nadmořské výšce 218 m nad mořem a je vzdáleno 8 km od jaderského pobřeží.
Starobylé centrum městečka, které je cílem mnoha návštěvníků, se rozprostírá na nejvyšším kopci a jeho zářící, sluncem vybělené stavby, uličky a průchody jsou vidět už z daleka. Orientálně vyhlížející terasové domy, jejichž běloba kontrastuje se světlým okrem neomítnutého vápence, vypadají jako za starých časů. Staré město s pevností, kulatými věžemi a městskými hradbami, tuto kulisu jen dotváří.
Spletité bludiště uliček starého města, propojované strmými schody, procházející někdy malými jindy většími průchody a chladné vnitřní dvorky, lákají k bezcílným toulkám a k zajímavým objevům.
Z několika míst městečka se pak otevírá výhled do vzdáleného okolí.
Při svých toulkách pak objevíte spoustu zajímavých památek.
Přijměte proto pozvání na malou procházku městečkem, ve kterém jakoby se zastavil čas.
Odmyslíte-li si davy turistů, ke kterým jsme v to nedělní odpoledne po dešti také patřili, eletrické dráty, kabely a antény, které se "pletou" na téměř všech fotkách a zasníte-li se, ocitnete se v době před několika staletími.
Naše procházka začala na parkovišti, které jsme zvolili kvůli jeho poloze pod hradbami, ale také kvůli blízkosti dvou kostelů, které se pro nás staly orientačními body.
Chiesa Madonna della Grata
Chiesa Madonna del Carmine
Deštěm zmáčenými uličkami jsme stoupali do kopce a došli na náměstí Piazza della Libertà (Náměstí Svobody), kde je k vidění hned několik památek.
Jednou z nich je barokní, přes dvacet metrů vysoký, zdobený sloup z roku 1771. Na jeho vrcholu je socha jednoho z patronů tohoto města Saint'Oronza. (Druhým patronem města je San Biagio).
Nedaleko od něj, směrem do kopce, stojí kostel Chiesa dello Spirito Santo, který byl vybudován v roce 1637 na příkaz biskupa Melingi, jehož erb zdobí fasádu.
Náměstí dominuje veliká budova, ve které nyní sídli radnice. Tato budova byla vystavěna začátkem 14. století a sloužila jako františkánský konvent. Její současný vzhled je z roku 1887. V přízemí radnice je umístěno informační centrum, kde jsme získali mapu města a spoustu milých doporučení k jeho prohlídce.
Náměstí dominuje veliká budova, ve které nyní sídli radnice. Tato budova byla vystavěna začátkem 14. století a sloužila jako františkánský konvent. Její současný vzhled je z roku 1887. V přízemí radnice je umístěno informační centrum, kde jsme získali mapu města a spoustu milých doporučení k jeho prohlídce.
V těsném sousedství radnice se nachází další kostel a tím je Chiesa di San Francesco da Paola, který byl vystavěn už v roce 1304 na pozemku, který františkánskému řádu věnoval kníže Filippo z Taranta. Původní gotická stavba byla v roce 1615 částečně přestavěna a její současná podoba vznikla po kompletní rekonstrukci ve druhé polovině 18. století.
Scan plánku historické části města
Cesta a schody k náměstí
Před námi se otevírá pohled na náměstí se sloupem a sochou Saint'Oronza
Uprostřed Chiesa dello Spirito Santo, víc mě však zaujaly svítící květináče
Budova radnice, vpravo v těsném sousedství Chiesa di San Francesco da Paola
Pohled od radnice na náměstí zmáčené deštěm
Chiesa di San Francesco da Paola
Z Piazza della Libertà jsme pokračovali podle doporučení mírným stoupáním po historické dlažbě, kolem obchůdků se suvenýry a místními produkty a došli jsme ke kostelu Chiesa San Vito Martire, který byl postaven v letech 1750-1752 ve stylu rokoka na troskách původního středověkého kostela San Vito. Ten byl poničen zemětřesením roku 1743. Pro výstavbu nového kostela musely být zbourány tři paláce šlechtické rodiny Patrelli. Kostel je pokládán za jednu z prvních a současně nejkrásnějších rokokových staveb v Apulii. Zdobí jej mírně zvlněná fasáda, elegantní zvonice a nádherná majoliková kopule. V sousední budově, patřící původně karmelitskému klášteru Santa Maria Maddalena dei Pazzi, se nachází Muzeum předklasické civilizace, ve kterém jsou k vidění předměty z vykopávek od doby paleolitu do messapi.
Via Cattedrale
Via Cattedrale
Po Via Cattedrale stoupají turisté i auta
Chiesa San Vito Martire
Pak následoval další průchod a otevřela se nám vyhlídka na vysokou budovu se zdobnými prvky, kde ve výklencích byly sochy a erby. Ulička zatáčela a my se ocitli na jednom z nejvyšších míst Ostuni před vstupem do katedrály. Je nazývána Concattedrale di Ostuni, nebo také Cattedrale di Santa Maria Assunta. Byla vybudována v pozdně gotickém slohu mezi roky 1435 - 1495. Od roku 1902 je katedrála národní kult
urní památkou. Budova je monumentální, má půdorys latinského kříže, kde vedle hlavní lodi jsou dvě vedlejší. Fasáda katedrály je benátského stylu, neobvykle bohatě tvarovaná a její čelo zdobí tři rozety. Prostřední je obrovská, podle středověké symboliky je rozdělena sloupky na dvacetčtyři dílů. Uprostřed je postava Krista obklopeného dvanácti apoštoly a sedmi hlavami andílků.
urní památkou. Budova je monumentální, má půdorys latinského kříže, kde vedle hlavní lodi jsou dvě vedlejší. Fasáda katedrály je benátského stylu, neobvykle bohatě tvarovaná a její čelo zdobí tři rozety. Prostřední je obrovská, podle středověké symboliky je rozdělena sloupky na dvacetčtyři dílů. Uprostřed je postava Krista obklopeného dvanácti apoštoly a sedmi hlavami andílků.
Interiér byl v 18. století zbarokizován a oproti jiným kostelům působí poněkud stroze. Strop hlavní lodi zdobí nádherné fresky zobrazující život Ježíše.
Průchod ke katedrále
Detail fasády katedrály
Další z detailů nad průchodem
Budova katedrály je monumentální
Bohatě zdobené čelo katedrály
Hlavní vstup s rozetou
Oltář v hlavní lodi
Oltář v jedné z bočních lodí
Strop hlavní lodi
Překvapilo nás, že se zde vybírá vstupné. Do téměř všech kostelů bývá vstup zdarma, ale najdou se i vyjímky. Zaujala mě opět barevnost střechy, která nebývá v této oblasti až tak běžná. S podobnými střechami je možné se setkat zejména na amalfském pobřeží v Kampánií, v oblasti Vietri sul Mare, které je proslaveno výrobou keramiky a majoliky.
V sousedství katedrály stojí biskupský palác s lodžií, vystavěný v roce 1560, který harmonicky doplňuje náměstí.
Pohled od katedrály na portál a zvonici San Vito Martire
Lodžie biskupského paláce
Katedrála "orámovaná" lodžií
Vrchol lodžie svádí k vytváření kompozic - věžička s andílkem, za ní čelo a zvonice katedrály
Od katedrály jsme pak vystoupali ještě trochu výš a pak sestoupili níž a odtud se uzoučkým průchodem dostali na místo, odkud by musel být za hezkého počasí krásný výhled. Ten se bohužel nekonal a moře v dálce jsme mohli jen tušit.
Jde se dolů
Oblaka, mlžno, háje staletých oliv - jen to moře se nekoná
Uzoučkými uličkami jsme se procházeli městečkem a všímali si různých zajímavých detailů. Zaujala nás domovní znamení, či zdobné portály u vchodů do jednotlivých domů nebo i květináče, které doplňovaly uličky o kus živé přírody. Fotografie jsou většinou bez popisek. Pokusila jsem se je seřadit v pořadí, ve kterém vznikly.
Že je tu kus skály? Nevadí, stavba domu se tomu přizpůsobí
Pekný článok aj fotky, a z môjho pohľadu pekná spomienka na náš pobyt v Salente spred dvoch rokov, vďaka.
OdpovědětVymazatJen jsem si tu nad těmi nádhernými průhledy a uličkami áchala. Je to opravdu nádhera......Je zajímavé že jižní gotika je úplně jiná než ta severní. Všude v Evropě mají gotické katedrály štíhlé vysoké věže, jen v Itálii nemají žádné a de facto vlastně jen průčelí s okny naznačuje že jde o gotickou stavbu.
OdpovědětVymazatOpravdu sympatické město. Je to prý velmi populární město i mezi britskými turisty. Návštěva musí stát opravdu za to.
OdpovědětVymazatMoc se mi líbily ty úzké uličky a samozřejmě všechny památky, o které v Itálii určitě není nouze. Jen jsem si všimla, jak je město málo barevné. Všechny fasády jsou takové nijaké, ne jako u nás, kde hýří barvičkami. To ale patří ke koloritu historické Itálie a mě se procházka Ostudní líbila.
OdpovědětVymazatTa první fotka a ty poslední... to je prostě krása. Mám rád bílou. I ty uličky jsou nádherná... procházet jimi.
OdpovědětVymazatTo je opravdu hodně zajímavé město. Je vidět, že je dost staré, i když některé objekty vypadají nověji. Nedivím se, že tam bylo tolik lidí, musela to být nádhera se tudy procházet. Nezapomenutelné.
OdpovědětVymazatNádherné obrázky, ty uličky mají neuvěřitelnou atmosféru!
OdpovědětVymazatMusím říct, že mně tedy mnohem víc v létě okouzlil Fulnek...když tak srovnávám...
OdpovědětVymazatTak jste si vybrali krásné místo na výlet. Městečko je pěkně starobylé, samé krásné budovy a uličky, zajímavé. Jen těch uliček do kopců je dost, to jste si asi šlápli!
OdpovědětVymazatBílé město vypadá nádherně, dnes se památky kde všude vybělují jakousi bakterií a tam to asi obhospodaří slunce a moře, je to prý jedno z nejčistších měst na jihu a pláže v provincii Brindisi, jsou prý také hodnoceny jako čisté.
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji za pochvalu. Myslím si, že většina návštěvníků chodí po stejné trase, ke katedrále určitě. Škoda jen, že bylo špatné počasí.
OdpovědětVymazatAlenko moc ráda se s tebou znovu procházím těmi krásami, dneska jsem to měla k večeři jako "kino", krááása, díky moc!
OdpovědětVymazatTa bílá barva je fascinující. Je už asi i jakýmsi historizujícím prvkem a lákadlem pro turisty. Nedivím se jim. Italské bílé město
OdpovědětVymazatZvláštní město a jeho vznik od jeskyní až po dnešek. To natírání zdí vápnem s limetkou je zajímavá informace. Morová epidemie řádila v tomto období asi všude. Krásná fotoreportáž Ali.
OdpovědětVymazatAlenko, krásná procházka s nádhernou architekturou typickou pro Itálii. Jak je odlišná od té naší. Svým způsobem krásná a bílé město, kdyby bylo opravdu bílé, tak bylo skvostem. Ovšem to je nemožné, neboť tam žijí lidé a působí čas a podnebí. Jsi velmi všímavá a máš nafoceny moc pěkné detaily. Pěkný pohodový den.
OdpovědětVymazatOmlouvám se, že reaguji opožděně, ale včera odpoledne jsem byla zralá na prášky. Manžela odvezla "rychlá" s podezřením na infarkt a já prožívala hrůzu z čekání, jak vše dopadne.
OdpovědětVymazatDýchla na mě historie při procházce, kterou jsi nám Alenko svými fotografiemi přiblížila. Úzké uličky projít za dne má své kouzlo, ovšem večer to bych se opravdu bála. Opravdu středověk, ale tehdy tam muselo být v těch uličkách určitě hůř, jak po strance čistoty, tak bezpečí
OdpovědětVymazatMuselo to mít své zvláštní kouzlo procházet se tou nádhernou historií. Máš tu nádherné fotky, jednu hezčí než druhou. Díky za pěknou a poučnou pricházku italským městem
OdpovědětVymazatKrásný článek, podle množství památek by na ně bylo třeba nejméně 3 dny.
OdpovědětVymazatProcházením těmi uličkami, to jsi se musela cítit opravdu jako ve středověku. Nádhera.
OdpovědětVymazatNejvíc se mi líbí ty úzké uličky, mají své kouzlo, muselo být skvělé se tam procházet!
OdpovědětVymazatZajímavé povídání doplněné fotografiemi. S takovým průvodcem bych neměl obavy, že se ztratím.
OdpovědětVymazat[17]: Marti, večery bývají v Itálii možná tou nejbezpečnější dobou. Všechno tam žije. Mnohem nebezpečnější procházky bývají v čase siesty, ulice jsou liduprázdné a mnohá zákoutí nebudí moc důvěry.
OdpovědětVymazat" Já přišel v městečko Ostuni
OdpovědětVymazat[24]: Díky - s pusou od ucha k uchu.
OdpovědětVymazat[10]:Je to pro nás již hodně daleko, až tam dolů, kdysi při jedné naší cestě, a to jsme byli nejjižněji, prozkoumali jsme okolí Neapole při čtyř denním čekání na let na Maltu, tenkrát se nám to jevilo strašně špinavé a zdevastované a od cesty na jih jsme jednou pro vždy upustili, dnes, když si prohlížíme s mužem vaši krásnou reportáž, zalituji ale čas míjí a naše síly také. tedy děkuji za krásné fotky i popis, tak lákavý.
OdpovědětVymazat[26]: Ono už i pro nás je to daleko. Jsme oba v důchodu, já navíc neřídím, takže to zůstává vše na manželovi. Neapol není moc velkým lákadlem, kazí jí špína, všudepřítomní pouliční prodavači všeho možného, kteří pracují pod taktovkou mafie a spousty žebráků. V okolí však lze nalézt spoustu krásných míst, jako je například Caserta, která je srovnávána s Versailles - podle mně je hezčí. Každým rokem si říkám, že už je to možná naposledy, kdy putujeme tak daleko.
OdpovědětVymazatMusím zase vyjádřit svůj obdiv, Ali, je úžasné, jak dokážeš zpracovat články.
OdpovědětVymazat[28]: Hani, moc děkuji za pochvalu. Ty články mi občas dají trochu zabrat, hledám informace o navštívených místech v průvodcích, které mám k dispozici, aby fakta byla věrohodná.
OdpovědětVymazat[29]: To musí být spousta práce, Ali, na tohle bych neměla nervy!
OdpovědětVymazat