Po dešti

Ráno jsem vstávala brzy, i když jsem nemusela. Je sobota a mohla jsem si přispat. Já ale už delší dobu špatně spím.

Den od rána byl krásný a prosluněný a už po šesté hodině ranní ukazoval teploměr téměř 19 stupňů. Šla jsem na zahradu a říkala si, že by potřebovalo zapršet. Konečně jsou všechny moje kytky na svých místech, začínají zrát jahody, rybíz už se také červená. Je ale hrozné sucho. Tráva je místy žlutá a jakoby vypálená. Pozitivní na tom je to, že se nemusí sekat, není téměř co. Zato plevel, tomu se daří i v suchu. Je to boj a já nemám pocit, že bych v něm byla vítězem. Ale bojovala jsem statečně.

Po obědě jsem se pustila do úklidu kůlny. Byly v ní věci bez ladu a skladu. Květináče, ze kterých jsem přesazovala kytky, nářádí, několik párů rukavic a ejhle, zase květináče. Vystěhovala jsem vše ven, spoustu nepotřebných věcí vyhodila. Bylo dusno, ale já ve své činnosti neustávala. A pak jsem se podívala na oblohu a bylo mi jasné, že si musím pospíšit a urychleně nastěhovat věci zpět do kůlny. Vzdálený hrom mi zdůraznil, že se žene bouřka.

Déšt' přišel nečekaně rychle. Obrovské kapky vody dopadaly na zem, první okamžitě usychaly, ale voda padala s takovou intenzitou, že po chodníku tekl potůček. Pak přišly kroupy, malé a zvonivé. Ze svého úkrytu jsem pozorovala, jak se odrážejí a zvoní na kovových věcech. Hřmělo a déšt' s kroupami sílil a voda létala i do kůlny. Opustila jsem úkryt, který moc úkrytem nebyl a než jsem doběhla ke vchodu do domu, byla jsem promoklá.

Vlezla jsem rovnou do sprchy, abych ze sebe smyla prach z kůlny a cákance ze zeminy, která původně byla v kbelíku vedle mě v kůlně a pak se mrška přestěhovala na mé nohy, které ozdobila pihami.

Pršet přestalo za hodinu a já se vydala zpátky na zahradu, abych zjistila, zda kroupy nenapáchaly velkou škodu. Vzduch voněl, svět byl čistý a umytý a mě, astmatikovi, se báječně dýchalo. Poslouchala jsem zpěv ptáků ze zahrad a prohlížela si své zelené království. Některé kytičky byly polehlé, jiné byly pocákané zemí, jako já před tím, ale žádné větší škody jsem nezaznamenala. Konečně dostala zem tak potřebnou vodu.

Dešt'ové kapky zůstávaly na rostlinách a vypadaly jako malé, skleněné perly.

Některé kapky vody, byly jako korálky navlečené na šňůrce.

Zelená barva lahodí oku, alespoň se to říká. Na červenou je také hezký pohled.