Italský deník 2022 - 10. část

 Pokračování předchozí části

Úterý 14. června 2022

Probudila jsem se v osm hodin. To už se mi hodně dlouho nestalo, abych spala tak dlouho. Po snídani jsme šli, jak jinak, k moři. Z té naší dovolené se stává poněkud jednostranná záležitost. Ale podle doktorů mám hlavně odpočívat. Alespoň se mám na co vymluvit. Opět byly vysoké vlny a moc lidí do vody nelezlo. Když jsme plavali až u bójek, kde bylo moře klidnější, zaslechli jsme češtinu. Náhoda tomu chtěla, že jsme se seznámili a prima si pokecali s manželským párem z Prahy, kteří jsou v těchto místech už po deváté. Díky nim jsme se dozvěděli, proč to máme z rezidence kilometr a ne těch slibovaných 300 metrů. Náš pan domácí se totiž pohádal s bratrem, přes jehož zahradu a villaggio se chodilo k moři. Východ z villaggia byl přímo na pláž, stačilo jen přejít přes lungomare. A proč tomu tak bylo? Bratr pana majitele je velkým milovníkem koček a náš pan majitel má Ira a navíc ubytovává hosty se psy. A ti honili kočky a navíc značkovali bratrovu zahradu. Dalo by se říci, že pohnutky pana bratra docela chápu.

Po obědě a siestě naše cesta vedla opět k moři, kde jsme to v půl šesté zabalili a vrátili se do apartmánu. Dali jsme si sprchu, hodili se trochu do gala a vydali se opět do historického centra Vieste. Hlavním důvodem bylo to, že jsme ještě neposlali pohledy a hrozilo, že budeme doma dříve, než dojdou.

Sluníčko se chýlí k západu, stíny se dlouží a my dojedli zmrzlinu

Kostel Santa Croce, který jsme navštívili minule

Vlajky na radnici

V budově bývalého rybího trhu je dnes infocentrum

Maják na SanťEufemia

My dva a čas ..... a Vieste

V pozadí kostel a klášter San Francesco

Kostel a klášter San Francesco ve večerním slunci

Pobřeží u přístavu

Věž katedrály Santa Maria Assunta, kterou jsme také minule navštívíli

Při procházce městem zavolal manželův bratr. Konečně dorazili s obytňákem do Vieste. Ubytovali se na na severní straně města v kempu na Punta Lungo, kde plánovali zůstat dva dny a pak se chystali přejet na druhou stranu, aby byli blíž k nám. Na pátek jsme se domluvili na společné večeři, protože mužův bratr bude mít svátek.

Konečně jsme také koupili prostředek proti mravencům. A kde jinde, než opět ve Sparu. Byl tu první a je rozhodně nejlépe zásobený. I když má prodejní plochu asi čtvrtinovou, oproti novému supermarketu Eurospin, který navíc disponuje velkým parkovištěm, strčí ho, co se sortimentu týče, s přehledem do kapsy. Bolely nás nohy a já si vzala na sebe trekové sandále, které jsem měla v dešti a ty poněkud ztvrdly. Chůze v nich byla nepříjemná a ve finále jsem si opatřila opět puchýře, tentokrát na dvou bříškách prstů. Připadala jsem si při chůzi jako malá mořská víla. 

Večer u Pizzomunno a červánky nad mořem

Pizzomunno z jiného úhlu

Pobřeží u lungomare Enrico Mattei

Večerní opuštěné pláže

Tamaryšek

Psí potula

Podobných volně žijících psů je na jihu spousta. 

Nejsou agresivní a jsou vděčni za každé sousto a vlídné slovo.

Večer se z většiny plážových barů stávají restaurace a kluby. 

Přes pláž tohoto rezortu jsme si zkracovali cestu.

Na zdi hotelu Pizzomunno

Po návratu jsem sandály skopla z nohou a chladila si chodidla na dlaždicích terasy. Muž byl také unavený. Podle krokoměru v chytrých hodinkách jsme ušli přes 10 km. Není divu, že nás bolely nohy.

Středa 15. června 2022

Dnes se nám láme dovolená a jak je známo, ta druhá polovina bude utíkat rychleji. Pravidlo, o kterém jsme se už mnohokrát přesvědčili.

Probudila jsem se chvíli před sedmou a kupodivu muž vstával chvilku po mně. Posezení na terase nejprve s deníkem a pak s knihou, se tentokrát nekonalo. Po snídani, tak jako obvykle, jsme šli k moři. Naše dovolená se tentokrát opravdu sestává ze dnů, kdy lenošíme na lehátkách a občas si zaplaveme. Je to takové jednotvárné. Povedlo se mi spálit si spodní část zad, protože jsem si vzala jiné plavky, které byly nižší. Kůže, do té doby nepolíbená sluncem se mi spálila při stání v moři, kdy jsme se s novými známými náramně bavili. Narazili jsme na spoustu společných témat, stejných zájmů i na lásku k Šumavě. Pán odtamtud pocházel. Navíc byl báječný vypravěč a muzikant, který toho s hudbou procestoval už hodně. A jak se říká, za všechno se platí. A já zaplatila osmahnutým pruhem pod pasem. Jako bych to neznala.

V apartmánu po sprše jsem si postižené místo natřela Panthenolem. Jak stará, tak blbá. 

Po obědě a siestě jsem si postižené místo natřela opalovacím krémem s tím nejvyšším faktorem a vzala si vyšší plavky. Snažila jsem se nevystavovat postižené místo slunečním paprskům. U moře jsme při lenošení vydrželi do půl sedmé. U recepce seděl Iro a když nás viděl přicházet, šel rovnou s námi k apartmánu. Na to, že to bylo ještě štěně, byl disciplinovaný. Vždy zůstával jen na terase. Chvíli po něm dorazil i kocour, který si na rozdíl od svého psího kamaráda, apartmán zkontroloval. 

Moje kůže reaguje se zpožděním a pruh na dolní části zad mi pořádně zrudl až večer. Takže opět Panthenol a to opakovaně. Záda mi láskyplně natíral manžel a než jsem si šla lehnout, napatlala jsem si záda sama. Naštěstí jsem na postižené místo dobře dosáhla. Vzpomněla jsem si na květen, kdy muž ležel v horečkách s covidem. Šla jsem v té době, kdy nikdo nebyl doma, pracovat na zahradu a měla na sobě tílko. Tehdy jsem si panthenol na postižená místa patlala sama pomocí silikonové vařečky.

Pokračování příště.

Ráno odjíždíme do Rožmberka, vybíráme si jeden z vánočních dárků, takže tu několik dnů nebudu.