Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

čtvrtek 9. února 2023

Italský deník 2022 - 2. část

Pokračování předchozí části.



Pátek 3. června 2022

Budík mi zazvonil ve 4:45 a v 5 hodin jsem budila manžela. Původní záměr byl, vyjet v 6 hodin ráno. Kamarádka, žijící v Bavorsku, mě upozornila, že opět jsou v pondělí Letnice, takže je prodloužený víkend a v některých spolkových zemích na svátek Letnic navazují prázdniny. Takže pojede každý, kdo může. Vzpomněla jsem si, jak jsme se v roce 2019 sunuli a stáli v kolonách při průjezdu Alpami. Tehdy to však byla sobota. Chtěli jsme se tomu vyhnout a doufali, že těch, kteří pojedou v pátek, bude méně.


Svítání

Od domu jsme odjížděli chvíli před půl sedmou. Prahu jsme projeli centrem na magistrálu, protože probíhala oprava Barrandovského mostu a mohly tam být zácpy. Na každém semaforu nám svítila červená, jako kdyby se na nás semafory domluvily. Z magistrály jsme pokračovali po D1 a z Mirošovic jeli na České Budějovice. Překvapilo mně, jaký pokrok nastal ve výstavbě dálnice D3. Cesta ubíhala v naprosté pohodě a provoz byl minimální. Udělali jsme si malou zajížďku a v Budějovicích navštívili Globus. Už před lety jsme si oblíbili chléb Horal, který v Globusu pečou a který vydrží týden, ovšem za předpokladu, že není dříve sněden. Zakoupili jsme dva bochníky a pokračovali na Dolní Dvořiště. Tady jsme natankovali plnou nádrž a koupili rakouskou dálniční známku.

Vydali jsme se vstříc novým dobrodružstvím.

Jeli jsme stále po E55, která vede ze Švédska až do Řecka. Kousek od hranic je už čtyřproudá a cestování po ní je pohodlné. Od Freistadtu je označená jako rychlostní silnice S10 a přechází plynule do dálnice A7. Trasu přes Linec a pak dále na Salzburg po dálnici A1, jsme si projeli v roce 2019, kdy jsme byli na týden v Rosolina Mare. Cesta probíhala v pohodě, jen před Lincem jsme se trochu motali stavbou na dálnici. Jako u nás na D1. Tohle motání se nám pak ještě připomenulo, ale o tom později.  Kousek před Salzburgem jsme se zastavili na odpočívadle, došli si na záchod a zkonstatovali, že už je to jako v Německu, tedy zpoplatněné. Také jsme zde poobědvali.


Vzdálené vrcholky Alp

Jako u nás....

Alpské vrcholky a modrá obloha

Odpočívadlo Langwied - Salzburg

Mohli jsme zastavit až na odpočívadle na Tauernské dálnici A10, ale vzpomněli jsme si, jak jsme tu trávili před třemi roky více než hodinu ve frontě na záchod a kdy jsme také čekali na to, až se uvolní místo na parkovišti. Tentokrát to vypadalo podstatně lépe, zejména proto, že byl pátek a němečtí motoristé ještě nevyjeli v hojném počtu.






Nad vrcholky hor se začaly objevovat mráčky

Cesta po A10 probíhala v pohodě, nikde žádné stojící kolony, žádné velké zácpy. Jen zvýšený počet aut s německými SPZ. Mýto za projetí Tauernským tunelem stálo 13€. Kochala jsem se pohledy na Alpy, některé vrcholky byly už v mracích. Původně modrá obloha se začínala kabonit.

Tauernský tunel




Mraky nad horami houstly

Skončilo stoupání a my klesali směrem k Villachu. Pokračovali jsme po dálnici A2, která vede údolím řeky Gailitz, a za hranicemi se jmenuje Slizza. I dálnice tu mění své označení. Z rakouské A2 se stává italská A23. Údolí se otevírá a nabízí další pohledy na horské velikány a blankytně modrou vodu v řece. Po překročení hranic u Tarvisia jsme si udělali zastávku na pumpě a dali si kávu. Teploměr ukazoval 31°C, bylo dusno a obloha byla olověně šedá. Asi něco přijde. 

V několika místech  je A10 rozdělena na dva samostatné proudy.

V údolí řeky Gailitz/Slizza

Za Udine v Palmanova jsme najeli na dálnici A4. Provoz byl v pohodě a cesta ubíhala. U odbočky na Latisano začaly padat první dešťové kapky. Nepšelo moc, ale trvale a otravně. Během okamžiků se na dálnici rozsvítila upozornění „Con pioggia“ s omezením rychlosti na 110 km/hod. Tedy při dešti omezit rychlost. Někteří řidiči upozornění ignorovali a jeli dál jako o závod.

U Benátek jsem si zapnula data, abych se podívala na to, jak dlouho ještě bude pršet. A stalo se, že jsem muže včas neupozornila na to, kudy jet a on sjel z tangenziály. Došlo mi to o několik vteřin později. Neplánovaně jsme se podívali k benátskému letišti Marco Polo, tam jsme se otočili a v místě, kde jsme tangenziálu opustili, jsme se na ní zase vrátili. Stále otravně pršelo.

Silnice E55 od Benátek na jih má romantické jméno - Via Romea

V místě, kde se z čtyřproudé tangenziály stává normální silnice E55, byla hodně ošklivá bouračka. Dodávka byla zabodnutá do příkopu, zadek opřený o stromy v lese. To musela být pirueta. Stále drobně, leč vytrvale, pršelo. První kolona byla před mostem přes lagunu u Chioggie. Důvod? Další bouračka, kdy tentokrát dodávka přeletěla svodidla a téměř skončila v laguně. V té byla spousta vody. Před třemi roky jí tam tolik nebylo. V jižní části laguny byly i lodě. To jsme nezažili ani když jsme tudy jeli poprvé v roce 2009, natož před třemi roky. Tehdy byly vidět jednotlivé kanály a na laguně byla spousta ostrůvků. A teď ucelená vodní plocha.

Jižní část Benátské laguny, přes kterou vede most 

Pro srovnání foto z roku 2019, kdy tu bylo podstatně méně vody.
 
Tak tudy jsme projížděli několikrát před třemi roky. „Hele, tamhle je ten obchod, kde jsme nakupovali.“ „Jéé, a támhle jsme si dali kafe a zmrzlinu.“  Moc se nám tu tehdy líbilo.   Stále vytrvale pršelo. Přemýšlela jsem nad tím, jak budeme v dešti stavět stan. Nebyla to lákavá představa.

Mířili jsme na jih, přejeli jedno z ramen Pádu v jeho deltě. Podle internetu by se už mělo počasí zlepšovat. Ale stále padala voda.

Na pumpě kousek před Comacchiem jsme natankovali plnou nádrž. Takhle „levnou“ pumpu už asi nepotkáme. Po pár kilometrech se obloha začala protrhávat, Chvilku bez deště a opět chvilku déšť.

Před Ravennou se dokonce objevilo slunce a i duha.



Camp jsme hledali docela dlouho. Ravenna se po E55 objíždí poměrně daleko a když jsme se pak vraceli k moři, kde se dalo předpokládat, že tam nějaký camp bude, připadala mi cesta nekonečná. Nakonec jsme byli úspěšní. Co nás překvapilo, byla veliká obsazenost campu. Na recepci jsme dostali mapku, byla nám zaškrtnuta poslední dvě volná místa a my se šli podívat. Na tom prvním bylo zaparkované velké auto, na druhém byla po celé ploše natažená jakási textilie. Vrátili jsme se zpátky na recepci a sdělili, že obě piazzolly jsou "occupato", tedy obsazené. Děvčata na recepci se chvilku radily a pak nás poslaly mezi obytná auta, kde byl také jeden volný prostor. Prý úplně poslední.



S tím naším pidi stanem jsme tam působili trochu nepatřičně. Po postavení stanu jsme si otevřeli každý plechovku s pivem, povečeřeli jsme a chvíli poseděli. Pak jsme si dali sprchu a zalezli do stanu. Usnula jsem téměř okamžitě.


Pokračování příště.












38 komentářů:

  1. Alenko, skvěle vedeš palubní denník a hezky to fotíš, to je paráda. Ta silnice kolem Villachu bývá nazývána nejkrásnější silnicí Evropy, ale slyšela jsem i o jiných v Norsku, že ji předčí, ovšem v Norsku jsem nebyla, nemohu potvrdit.Já vás oba obdivuji, že to zvládáte, takovou štreku, znám to jen z busu a to jedou dva šoféři! Těším se na pokračování a moc nás nešetři. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, moc děkuju. Píšu deníky už dlouho. Původně jen formou poznámek, kde jsme byli, kolik jsme najeli a podobně. A později jsem začala s klasickým deníkem. Mám těch sešitů už několik.
      V Alpách je to opravdu krásné pokoukání a docela tomu věřím, že ta trasa je pokládána za jednu z nejkrásnějších. Já neřídím, všechno tohle závisí na mém muži. Jsme zvyklí cestovat, já se starám o to, abychom nebloudili (což se mi občas vymkne) a také aby měl řidič zajištěný servis. 😀
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  2. Jo, jo, cestování. Pro mě je už jen vzpomínkou, ale byly to nádherné doby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, vzhledem k našemu věku možná za nějaký čas budeme také už jen vzpomínat. Zatím so to ještě užíváme.
      Děkuju za komenář a přeji hezké dny.

      Vymazat
  3. Alenko, ráda jsem si přečetla oba díly cestování. Dobře to dokumentuješ. Připomenulo mi to naše dávné cestování do Itálie. Je fajn, že jsi opět na blogu. Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, moc děkuju. Jsem ráda, že jsem alespoň trochu mohla připomenout cestování.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  4. Zkoušela jsem nejméně 5x se přihlásit a nic, tak teď ☺. Ali, to je moc hezky napsáno, ty jsi určitě měla ze slohu za 1 ☺. Je to prodrobné, místy napínavé, ale stan máte bezva, ten se vejde "všude". Takový deník se bude hodit, až budete jednou sedět a "šoupat nohama", no sranda, ale v Itálii jsem byla také párkrát, v Benátkách 3x, ale na dokumentaci jsi jednička. Cestování zdar a přijdu na další díl. 😎

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuju. Také mám občas problémy přihlásit se. Technika sem tam zazlobí. Známky ze slohu si už moc nepamatuji, ale vzhledem k vysvědčením, asi byly dobré. 😀
      Stan je akorát na to přespání, delší pobyt v něm si nedovedu moc představit. Jednu či dvě noci to ano, ale pak už se těším na postel.
      Byla to naše devatenáctá cesta do Itálie, letos budeme mít jubilejní. V Benátkách jsem byla zatím jen dvakrát, ale letos tě určitě doženu.
      Cestování nazdar a měj hezké dny.

      Vymazat
  5. Alenko, krásně dokumentuješ jak perem tak fotografiemi. Měj pohodový pátek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji za pochvalu. Pátek byl ve znamení návštěvy ZOO. V nohách asi 6 km a zhruba 300 fotografií. Teď rozmrzám nad klávesnicí počítače.😃
      Měj prima dny.

      Vymazat
  6. Alenko, děkuji za vzorně zdokumentovanou cestu. Hned bych tímhle směrem jela... Výhledy na Alpy jsou úchvatné...
    Přeji příjemný den a těším se na pokračování. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, moc děkuji za pochvalu. Itálie je naše srdeční záležitost a země, kam se moc rádi vracíme.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  7. Alenko,tvé deníky mě hodně baví a připomíná mi to naše cestování.Já se moc zpátky neohlížím a vzpomínám díky jiným.Uvědomuji
    si,že jsem hodně cest natáčela na kameru a teď už ani nemáme přehrávač na kazety.Měla bch si to dát do pořádku.
    Když jsme jeli poprvé do Itálie,ale i do býv.Jugoslávie byla jsem nadšená Alpami.Jak ráda bych se ještě tím směrem rozjela.
    Těším se na pokračování.
    Měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  8. Nedovedu si představit, že bych muže někdy na něco takového přemluvila. Jediné co ho baví řídit a jezdit s tím i dlouhé štreky je motorka, řízení auta ho nudí a otravuje. Já zas nesnáším jízdu na motorce. To parkoviště u Salzburgu znám, stáli jsme na něm při cestě do Hallstattu. Taky mám ráda ten pohled na Alpy které se najednou okolo Salzburgu vynoří. Jen většinou ten správný okamžik prospím, protože busem vyjíždíme od nás někdo kolem třetí hodiny ráno, takže se snažím, i když ne moc úspěšně, tu brzkou dobu nějak dospat....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, mám oproti tobě výhodu, že muž rád jezdí autem. Motorky nemusí, i když mezi nimi vyrostl. Jeho strýc byl závodník, zpočátku se motorky ladily u nás v domě. Krásné pohledy na horské velikány jsou už u Attersee a Mondsee. Já to neprospím, já to pokaždé prošvihnu. Tím, že se jede po dálnici, není kde zastavit. Tak se vždy jen krátce pokochám.
      A to prospání? Když jsme jeli prvně do Paříže, celý autobus spal a já koukala jako vrána a sledovala noční krajinu a sem tam směrovky na dálnici. Vyjíždělo se na noc. Dopoledne jsem se plouhala Strasbourgem a Metz a měla toho plné kecky. A pak se jelo dál a já to zalomila. Přišla jsem o výklad o Paříži a o pohled na rozsvícenou Eiffelku. 😀

      Vymazat
    2. Já v autobuse nejsem schopná spát tvrdě. Usnu jen vždycky na pár minut a zase se vzbudím, ale občas se stane že zaspím na trochu delší dobu a to už jsme většinou za touhle linií prvních kopečků. Závidím těm, kdo v autobuse sednou a usnou a vzbudí se až na místě. Tak aspoň když čučím tak fotím ;-) Ale vcelku i když vstávám tak brzy a moc nedospím, tak nebývám nijak unavená.... asi se přepnu do jiného módu. To samé jsem mívala na výstavách.

      Vymazat
  9. Alenko, tuto trasu jezdíme do Itálie skoro vždy, jen to bereme přes Brno - Vídeň - Graz. Pokud nepotřebujeme něco dokoupit zastavujeme na odpočivadlech ASFINACH. Jsou tu WC zdarma, čistá, málo lidí a kolem jsou lavičky se stoly, tak se tam dá i dobře nasvačit.
    Těším se na pokračování a zdravím. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, když jsme jezdívali před lety do Chorvatska, jezdili jsme buď na Jihlavu a Znojmo a odtud na Vídeň a nebo na Brno a přes Pohořelice tamtéž. Ta druhá trasa byla delší, ale lépe se tudy jelo. A z Vídně na Graz a do Slovinska na Maribor ... Stavěli jsme na odpočívadlech, kterým se říkalo "panenplatz". Byly tam zděné budovy se záchody, bylo to v nerezu a povětšinou na velice slušné úrovni. Dokonce jsme na několika panenplatzech i nocovali v autě. Jen sklopit sedačky a bylo...
      My loni ten panenplatz za Salzburgem vynechali, protože naposledy jsme tam opravdu čekali před záchodem hodinu.
      Moc děkuji za komentář a přeji hezké dny.

      Vymazat
  10. Napadlo mě se podívat,zda tu je můj ranní komentář,protože se jich dost ztratilo.
    Ráda čtu tvoje deníky,vždy si vzpomenu na naše cestování.A vždy mě to láká se
    ještě někam vydat.Také na zážitky,když jsme viděli poprvé Alpy,potom Dolomity,na to se
    nezapomíná.Komentář bude asi ve spamu.
    Alenko,měj se hezky a těším se na pokračování

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, já se podívám, zda nějaký komentář nespadl do spamu. Také už jsem se s tím setkala, že jsem komentovala a pak svůj komentář nenašla.
      Těší mě, že jsem způsobila vzpomínky na vaše cestování.
      Měj hezké dny a jdu to prozkoumat.

      Vymazat
  11. Alenko, pochvala za vzorně vedený deník. V Itálii jsem nikdy nebyla, ale věřím, že za návštěvu určitě stojí. Na dovolené autem jsme nejdál byli v Chorvatsku, ale nejraději létáme. Takovou dálku už bych autem asi psychicky nedávala, pro jednoho řidiče je to pořádný kus cesty. Já řidičák sice mám, ale dávno nejezdím. Vás obdivuju a já se aspoň do té Itálie přece jen podívám. Měj se, hezký vikend. pá 😉😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, moc děkuji. Itálie je krásná a rozhodně stojí za návštěvu. Navíc jsme se tam nikdy nesetkali s tím, že bychom byli považováni za "druhořadé" návštěvníky, tak jak tomu bylo v Chorvatsku. Italové jsou srdeční a jak tvrdí náš bývalý soused Claudio, mají zájem se domluvit.👍 Můj muž řídí rád, ale roky nám přibývají.
      Jsem ráda, že ti alespoň mohu Itálii přiblížit prostřednictvím fotek.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  12. Znam tu trasu, v Salzburgu jsme cestiu do Benstek presosli s prohledli si mesto..Ale jezdili jdme vlaky a autobusy (letosvleteli)sutem bychom to asi nedali..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Návštěvu Salzburgu plánujeme už hodně dlouho, ale zatím se nám to nepovedlo. Snad to někdy vyjde.
      Autem se do dá zvládnout. Když se dobře naplánuje trasa a dělají se přestávky, není to zase takový problém.

      Vymazat
  13. Alenko, moc Tě zdravím a oba vás obdivuju, jste úžasní ! To je fajn, že manžel s Tebou takhle cestuje. U nás začíná být problém, že muž nikde moc jet nechce, je o dost starší a nejraději je doma. Já cestuju moc ráda a miluju moře, a tak jezdím občas s nejmladším synem, nebo i sama. Ale to lítám letadlem, autem sice denně jezdím, ale samotná autem do ciziny jet nechci. Těším se na pokračování a fandím Ti, Lenka.
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  14. Leni, moc děkuji. U nás možná také časem dojde k tomu, že cestovat přestaneme. Manželovi bylo loni 70, mně to čeká letos. Zatím to zvládáme v pohodě. Já po dvou hodně špatných zážitcích se létat bojím. Dnes se vrací naši mladí s dětmi z Egypta a já budu zase asi sedět u počítače a sledovat je na Flightradaru. Když před týdnem odlétali, bylo na synovi vidět, že také z letu není nadšený. Dokonce prohlásil, že by raději jel do Klatov. Asi bude v tomhle po mamince. 😀
    Měj hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  15. Vija
    Alenko, ráda čtu tvé deníky proložené fotografiemi. Vzpomínám na léto, těším se na další tvé pokračování. Obdivuju přespání ve stanu. Část cesty máme stejnou jako vy když jedeme na jih. Řídím já, dřív jsme přespávali v autě. Teď už jedeme na jeden zátah. Měj hezkou sobotu a synovi klidný let a hladké přistání. J
    https://vijanavi.blogspot.com/?m=0

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkuji a jsem ráda, že patříš ke čtenářům mých deníků. To přespání ve stanu se dá vydržet, je to podstatně pohodlnější, než spát v autě. Ovšem zažili jsme doby, kdy jsme v autě běžně spali. Pravidelně jsme také spávali na karimatkách vedle auta, když jsme čekali na první ranní trajekt. 😃 Ale to jsme byli podstatně mladší. Takže teď si vozíme kromě stanu samonafukovací matrace a židličky na posezení. Můj šikovný manžel udělal stoleček, který za pomoci jednoho šroubu a vysunovací nožičky je zachycen na kufru auta.
      Syn s rodinou přiletěl před půl jednou v noci a manžel pro ně jel na letiště, spát šel o hodinu později. Já byla vzhůru, když odjížděl. Mladí se vrátili spokojení a plní zážitků. A jsou i docela opálení.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  16. Máš to vskutku moc pěkně zdokumentované.
    Hlavně fotky chválím.

    OdpovědětVymazat
  17. Rakouskou dálnici znám ve směru od Vídně ve směru St. Pölten, Linec, Salzburg, Innsbruck, Brennerský průsmyk, jenže my jsme jezdívali jen do Dolomit za lyžováním a ještě jsme se s manželkou střídali (jen jednou jsem trasu necelých 800 km zvládl sám a jednou také manželka, když jsme předtím moc nenaspali), nedovedu si ale představit jet někam až na jih, byť s oddechem v kempu, kde se asi moc kvalitně spát nedá.
    Ani se nedivím těm haváriím, protože tyto nelidské výkony nejsou pro každého.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, máme mnohokrát projetou dálnici z Vídně na Graz a pak dále do Slovinska. Po trase Linec, Salzburg, Villach jsme jeli potřetí. Na Brenner jezdíme od nás po dálnici na Plzeň a Rozvadov a potom Německem přes Regensburg do Mnichova. Odtud na Ga-Pa a potom zadem do Innsbrucku a odtud do Itálie.
      Jen jednou jsme jeli z Gargana na jeden zátah a bylo to hodně náročné, navíc já neřídím. Od té doby jsme to už neopakovali. V kempech se dá slušně přespat, ono se dá i zajistit si tranzitní ubytování, ale .....jednou jsme zůstali viset v koloně a nestihli tam dojet včas. Takže ten stan je určitá jistota, kempy v Itálii, zejména na jejím pobřeží, jsou početné. V centrální Itálii je to o něco slabší.

      Vymazat
  18. Krásně se mi s vámi cestovalo. Jarka sev.Č.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, to jsem moc ráda a děkuji za komentář. 🍀

      Vymazat
  19. Do Itálie už jsem vyrazil mockrát. Ale vlastně ani jednou jsem tam nezůstal a vždy jsem pokračovat před moře do Řecka :-).

    OdpovědětVymazat
  20. Petře, my se tam nějak zachytili drápkem a ne a ne se pustit. 😀
    Jednou jsme omylem vjeli v Brindisi na molo pro lodě do Řecka, ale tím to pro nás končilo.

    OdpovědětVymazat
  21. Milá Alenko,
    nějak jsem si chybně zafixovala, že Deník jsi nedokončila - a přečetla jsem si omylem nejprve ty poslední 2 části. Tak teď hezky od začátku. :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Já když ze začátku jezdil s větším stanem, ale ne o moc než je ten váš, těžko jsem vysvětloval v kempu, že jen jedna osoba. Musel jsem pořídit ještě menší. :-)

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤