Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

úterý 2. března 2021

Italský deník 2019 - 9. část

 Pokračování předchozí část



Sobota 15. června

Co je to za rachot?

Přemýšlela jsem, co by to mohlo být, ale nic moudrého mě nenapadlo. Vstala jsem, došla jsem si na záchod a podívala se, kolik je hodin. Bylo čtvrt na šest, takže jsem znovu zalezla do postele. Další hluk probudil i muže. Byla to blížící se bouřka. Vstali jsme oba a z terasy uklidili ručníky, osušky a plavky ze sušáku. Stejně to neuschlo. Muž si pak šel ještě lehnout a já se pustila do balení. Přišel déšť, zpočátku mírný, ale pak z oblohy padaly provazy vody. Za chvilku byl pryč a vrátilo se vlhké dusno.



Vyfotila jsem si interiér apartmánu, abychom mohli ukázat, jak jsme bydleli.

Když muž vstal, udělala jsem snídani a pak jsme v klidu dobalili. Před devátou přišla podle domluvy paní delegátka, které jsem vrátila publikaci o Chioggii, kterou vytvořila a která se nám hodila při procházce tímto zajímavým městem. Zeptala jsem se jí, zda mohu z jejího textu čerpat informace do svého blogu. Prý ano a bude moc ráda, když se toto zajímavé město dostane do širšího povědomí. Chvíli jsme si povídali o všem možném, třeba i o tom, jak se z novinářky stane téměř Italka, která tu žije větší část roku a domů do Čech se vrací jen na zimu. Dala nám svou vizitku a máme zase přijet. Rozloučili jsme se po půl desáté, pak zamávali domácím, kteří vyšli na balkón a vydali se do agentury. Tam jsme odevzdali klíče, byla nám vrácena kauce a popřána šťastná cesta. Poslední pohled na moderní kostel, na cukrárnu s výbornou zmrzlinou a míříme k domovu. Na stejné pumpě před Chioggií, kde jsme tankovali v pondělí, jsme doplnili nádrž.

V okolí Chioggie se doprava občas zastavila, aby se  pak na chvilku znovu rozjela. Tady to bude pravděpodobně setrvalý stav. Když jsme tu před mnoha lety jeli z Ravenny, bylo to podobné. Tehdy jsme to přičítali nedělnímu podvečeru, kdy se lidé vrací z pláží do vnitrozemí. Každopádně část zdržení způsobila oprava mostu přes Brento. Stejná situace byla i přes lagunu, kde se doprava také vlekla.  Po Via Romeo jsme dojeli do Mestre a tam najeli na dálnici. Ta se až téměř k Udine opravuje a je tu omezená rychlost na 80 km/hod. Navíc se dálnice každou chvíli zastavila. Muž začal zvažovat, že pojedeme jinudy, že to sice bude delší, ale určitě rychlejší.  Zůstalo jen u úvah a my po dálnici pokračovali dál. 








Vydrželi jsme jsme ten krok sun krok a za Udine si udělali na pumpě pauzu. Muž si šel odskočit a když se vracel pronesl: „Mám pro tebe špatnou zprávu“. Trochu mě vyděsil. Když viděl můj výraz s otázkou v očích, dodal, že na dámy je asi 20 metrová fronta. Udělala jsem pár kroků a pak se vrátila, abych se zeptala, kde to vlastně je. Vedle nás parkovala Němka s malou holčičkou a evidentně pochopila, nač se muže ptám a pak jen pronesla: „Toalety? Katastrofa!“ Frontu jsem si vystála a po návratu k autu jsme si s mužem dali toasty, které jsem večer připravila. Já s pivem, on s nealkem.


Koryto řeky Tagliamento bylo v tomto období téměř bez vody. 
Ale když nastane jarní tání...









Pokračovali jsme pak dál, jí si fotila Alpské velikány a kochala se tou krásou kolem. V Tarvisiu jsme zaplatili 16,90 € mýtné a překročili hranice do Rakouska. Za Villachem jsme najeli na Tauernskou dálnici a doufali, že nebude tak ucpaná, jako při cestě na jih. Provoz byl plynulý. Poprvé nás ve stoupání zastavil nepojízdný bavorák s karavanem, který se evidentně rozhodl nepokračovat dál v jízdě a podruhé semafory, které regulují vjezd do Tauernského tunelu.  

Mýtnice Tarvisio



Burgruine Landskron. 
Fotila jsem ho i cestou do Itálie, stejně tak i okolní krajinu. 
Teď jsou všechny fotky z druhé strany.

Oswaldibergtunnel


Vysoké hory občas vystřídaly malebné scenérie.

Semafory na dálnici regulují vjezd do Tauerntunnelu.

Tauerntunnel

Po projetí Tauerntunnelu jsme zaplatili 12€ mýto a pak jsem si fotila zasněžené vrcholky horských velikánů a všímala si, že se počasí mění. Zatímco před tunelem bylo azzurro, za tunelem se to mračilo. A pak mi došla 16GB paměťová karta ve foťáku. Měla jsem sebou náhradní, ale nemohla jsem jí v tašce na foťák najít. Není to k zlosti? Nakonec jsem vyhrabala 2GB, ale ta zlobila a můj chytrý přístroj mi neustále hlásil, že karta není naformátovaná. Požádat muže, aby zastavil, než si kartu naformátuju, aby mi neutekly ty úchvatné hory, jsem si netroufla. Nakonec si mi jí podařilo zprovoznit a nejen to, mě se povedlo jí i zaplnit.



















Mraky klesají a vrcholky hor v nich mizí.

Před Salzburgem jsme zastavili na odpočívadle a zatímco muž si šel odskočit, já se pustila do hledání paměťové karty. Byla hezky po ruce, připravená v kapsičce fototašky, kam jsem si jí dala před cestou do Benátek. To abych jí nemusela hledat!

Muž se vrátil a já zamířila na stejné místo.

Začaly padat první kapky deště.

Tak ještě pár fotek kopců, jejichž vrcholky byly už v mracích.

V Salzburgu začaly padat kroupy. Nejprve malé a pak veliké. Dálnice se téměř zastavila. Obklopila nás bílá tma. Zažívala jsem pocit, že na nás někdo sype kameny a měla jsem strach o čelní sklo. Vzpomněla jsem si na fotku, kterou v týdnu poslala na spolužácký WhatsApp, kamarádka, žijící v Bavorsku. V Mnichově padaly kroupy velikosti tenisáků a na fotce byla rozbitá auta. Raději jsem mlčela a manželovi, kterému jsem fotku samozřejmě ukázala, jsem jí nepřipomínala. Stačilo, že jsem měla bobky já.  


Výjezd z odpočívadla.

Nebe nad Alpami hrozí.

Zatím jen leje.

Plesk! Kroupa se rozbila na čelním skle.

Část řidičů zastavila na krajnici. Dobrodruzi jedou dál.

Za Salzburgem už jen vydatně lilo. Navigace nás odvedla z dálnice. Nepokračovali jsme na Linz, ale jeli jsme po hezké a málo frekventované silnici někam. Muž chvíli zvažoval, že se vrátí zpět na dálnici, ale mě se ta silnice líbila. Vysvitlo sluníčko, které ozařovalo malebné vísky. Pak se znovu setmělo a spustil se další lijavec. A za chvíli opět slunce. Dojeli jsme do Braunau, přejeli po mostě Inn a mířili na Pasov. Tak tady už to známe. Díky pravidelným pobytům na Šumavě jsme do těchto končin zavítali mnohokrát. Znovu se spustil lijavec, tentokrát doprovázený bouřkou. Ve Freyungu jsme zavzpomínali, jak jsme tu kupovali našemu dvoumetrovému synovi kalhoty. Do těch, které mu byly na délku, by se tehdy vešel dvakrát. Ale nakonec jsme pochodili. „Jé, podívej, támhle jsme si koupili topinkovač.“  


Sami na dálnici.


Po cestách známých a mnohokrát projetých jsme v Philippsreutu překročili hranice a na pumpě ve Strážném jsme nejen natankovali, ale dali si i večeři. Znovu začalo pršet. Dozvěděli jsme se, že tohle počasí je tu už od rána.

V Horní Vltavici jsme obrazně zamáčkli slzu dojetí. Prožili jsme tu hodně času. Stále lilo. Za Vimperkem byla ošklivá dopravní nehoda. Hasiči nás baterkami instruovali, kdy a hlavně kudy můžeme pokračovat. Vydrželo pršet až do Strakonic. Tam se obloha začala projasňovat. Slunce zapadalo do mraků a ozařovalo oblohu. Za Strakonicemi byla už obloha bezmračná a já si z auta fotila zapadající slunce.  


Českou krajinou za občasného deště.

Konečně se to vybírá.

Západ slunce.

Po dálnici D4 cesta ubíhala v pohodě, pak jsme najeli na městský okruh, sjeli na Karlovarskou a po několika minutách jsme byli doma.  



Cesta po rakouských a německých silnicích s vynecháním dálnice byla o 50 km kratší, než cesta na jih. Zda byla rychlejší zjistit nelze. Kolony, kvůli německým Letnicím, dobu dojezdu značně prodloužily.

Byli jsme doma. Zatímco muž vynášel tašky z auta, já ve tmě pobíhala s hadicí po zahradě a zalévala. Netušila jsem, že jsme si tu bouřku ze Salzburgu přivezli až domů a že déšť, který jí doprovázel, se mé činnosti s hadicí určitě v noci vysmál.

Rekapitulace na konec:

Cesta do Rosolina Mare – 898 km

Cesta zpět - 850 km

Celkem najeto - 1.993 km

Poděkovaní paní Aleně Jungerové, nejen za zapůjčení její publikace o městě Chioggia, ze které jsem čerpala informace o tomto zajímavém místě, ale také za její neocenitelné rady a tipy na výlety.










54 komentářů:

  1. Alenko,nádhera.Ráda jsem se začetla,protože si vždy vybavím naše cestování do Itálie.Vždy jsem se hrozně těšila,cestování autem mě vždy hodně bavilo.Fascinovaly mě cestou ty kopečky,vždy jsme si část cesty natáčeli na kameru.Musím se po tom podívat a oživit vzpomínky.
    Moc děkuji a přeji hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, moc děkuji. 🍀💓 Jsem ráda, že se ti naše putování Alpami líbilo a že sis mohla připomenout vaše cesty. Hory a krajina kolem mně také fascinovaly, takže jsem fotila jako o závod. Kamera je doménou mého muže, já jsem schopná jí držet, až mám křeč v ruce, abych pak zjistila, že netočím, ale jen jí držím. 😃 Máme také kameru do auta, ale ta se jak v Rakousku, tak i v Německu nedoporučuje. Jednu dobu byla v Rakousku dokonce zakázaná.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  2. Krásné fotky. Ty hory!!
    I já se vždycky snažím vyfotit ubytování, nejradši teda před vybalením, což se mi povedlo asi jednou :D
    Krásný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, moc děkuju. 🍀 Hory jsou úžasné, je to úchvatná podívaná.
      Také se mi většinou nepovede vyfotit si ubytování při příjezdu, kdy je všem načančané. 😃 Takže jsem fotila poslední ráno s už zabalenými taškami, sušícími se ručníky v koupelně a různými zbytky našich věcí.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  3. Ze Salzburgu se většinou vozí Mozartovy koule...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Salzburg a Mozart spolu dobře ladí. 😃
      Já si je poprvé dovezla z Německa, byly výborné. 👍

      Vymazat
  4. Alenko, dala bych si italskou zmrzlinu. A jela bych. Moc mi cestování chybí.
    Moc děkuji, zasnila jsem se...
    Měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já bych klidně jela i bez té zmrzliny. Už na sobě pociťuji počátky "absťáku". Také mi cestování moc chybí. O to víc, že pro letošek nic raději neplánujeme. Loni jsme plánovali a pak to rušili.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  5. Tak dobrý dojezd dokumentovany pěknými fotkamiaž téměř domu... Mne se zas vybil naposledy foťák ještě před cestou přes cestou přes Alpy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honzo, i přes to nevlídné počasí jsme domů dojeli v pořádku. Vybitý foťák je také mou slabou stránkou, naposledy se mi to povedlo v listopadu, když jsem připravovala článek k 400.letému výročí bitvy na Bílé Hoře. Část fotek byla pořízena mobilem. Na delší cesty jsem většinou vybavená rezervní baterií, powerbankou a občas nabíjím foťák rovnou v autě. Paměťová karta mi došla i loni, při zpáteční cestě. Tehdy jsem manžela požádala, aby se vrátil a znovu projel jedno z nejmalebnějších městeček v údolí Wipptal, kterým je Matrei. Tam to nebyl naštěstí problém.
      Přeji hezké dny. 🍀

      Vymazat
  6. Alenko, krásné foto. Vždy nad tvým článkem si vzpomínám na naše putování Itálií. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, moc děkuju. 🍀💓 Jsem ráda, že jsem ti mohla připomenout italské putování.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  7. Alenko, máš můj obdiv za tento několikadílný dokument.Můj muž také nestaví, když leje nebo padají kroupy a já vrčím.Krásně jsi nás rozmazlila s vaší italskou dovolenou. Budu číst a prohlížet na několikrát. Pac Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, moc děkuju. 💓🍀 Trvalo mi to déle, než jsem to celé dala dohromady. Můj muž prostě jede, i když padají trakaře. Před spoustou let nás chytla "bílá tma" na adriatické dálnici. Všichni zastavili, jen my jeli dál. Sice pomalu, ale jeli. A vůbec nebylo vidět kam jedeme. Tehdy jsem fakt měla strach.
      Jsem moc ráda, že se ti cestovní deník líbil.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  8. Všude dobře, doma nejlépe, to si říkám vždy já. Jinak moc hezké foto, doprovodné slovo. Jízdu v dešti nemám ráda a v bouřce velím zastavit ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, souhlasím, že doma je nejlépe. 👍 Ale občasná změna, cesta za poznáním, je důležitá. Letos to ještě asi nevyjde, ale toužím zase vidět moře, vdechovat tu slanou vůni, nechat se hřát slunečními paprsky, či se toulat starými městy a obdivovat jejich architekturu a památky. A nebo se jen tak procházet lesem, poslouchat zpěv ptáků. Po tom všem se mi stýská, stejně tak po obyčejných kontaktech s lidmi, po divadle.
      Moc děkuji za pochvalu fotek a přeji hezké dny. 💓🍀

      Vymazat
  9. Alenko, obdivuju jak máš vše zdokumentované do nejmenších podrobností.Myslím, že tu nad Tvým vzpomínáním slintáme všichni a hned bychom někam vyrazily. Snad to někdy dopadne. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuji. 🍀 Cestovní deníky píšu průběžně. Kdysi jsem psala jen poznámky, kde a za kolik jsme tankovali, kolik jsme ujeli kilometrů, kde jsme nocovali. A potom jsem začala psát o všem, co jsme na cestách potkali.
      I já už teď jen vzpomínám a doufám, že se situace uklidní, že se budeme moci zase normálně vídat, scházet se, chodit do divadel a také cestovat. Moc mi to všechno chybí.
      Měj hezké dny. 🌷

      Vymazat
  10. Já mám strašně ráda cestu na Salzburk, kde se z ničehož nic najednou před tebou začnou objevovat ty nádherné alpské vrcholy. Ono vůbec celá Solná komora je díky těm vrcholům a jezerům úžasná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, já tu cestu až tak neznám. Projížděla jsem po ní teď po třetí. Poprvé to bylo autobusem v noci, kdy jsme byly s dcerou na dámské jízdě, podruhé jsme jí projížděli s mužem autem, ale byla mlha, později lilo, že to nebraly stěrače. Takže tohle to bylo do třetice a mohli jsme konečně vidět, jak je to krásné. Mockrát jsme jeli trasu z Mnichova na Ga-Pa a pak do Brennerského průsmyku a já si říkala, jak by bylo krásné se tu zastavit, pobýt tu pár dní a prohlédnout si ti krásu kolem. Jediné město, které máme prochozené, je Innsbruck. Také už je to pár let.
      Měj hezké dny. 🍀💓

      Vymazat
  11. No měli jste zpáteční cestu okořeněnou. Ale i tak jsem tu cestu s vámi prostřednictvím Tvých bezva fotek ráda absolvovala.
    Měj se hezky !'
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, bylo to takové trochu nečekané zpestření. Déšť by až tak nevadil, ale ty kroupy mně vyděsily. Pod dojmem těch fotek z Mnichova, jsem opravdu měla strach.
      Jsem ráda, že jsem Ti mohla cestu tímto způsobem zprostředkovat. 🍀💓
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  12. Vůbec se nedivím, že jsi kartu snadno zaplnila, ta krajina je skutečně úchvatná, to se každý den nevidí. A jaké proměny počasí jste cestou prožili. Úplně jsem ten liják a bouřku cítila a slyšela, v autě je to obzvlášť příjemné, teda mně jako spolujezdci, nevím jak řidič. :) Fotky jsou krásné všechny a zcela mimořádná je ta se západem slunce za kostelíčkem, to je opravu malebné.
    Apartmán se zdá docela útulný a pohodlný, snad se tam nebo někam jinam zase brzo vypravíte. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bev, schválně jsem spočítala fotky z toho dne a došla k číslu 509. 😀 Díky návštěvě Benátek a dalších zajímavých míst, jsem toho nafotila víc, než za předchozí třítýdenní dovolenou. Ale ta krajina je opravdu nádherná a fascinující. 👍
      Jsem také jen spolucestující, neřídím. Kroupy mě opravdu vyděsily, byl to hodně nepříjemný pocit, když to mlátilo do střechy auta a na skla. Ale jako vášnivý fotograf jsem i tu hrůzu dokumentovala, i když mi moc do zpěvu nebylo.
      Zapadající slunce je někde od Čimelic, dokládá malebnost naší země. 🌞 Apartmán byl opravdu pohodlný a na dobrém místě. Kousek od centra, ale v klidném místě. Snad se situace uklidní a my budeme znovu moci cestovat.
      Moc děkuji za pochvalu fotek a měj hezké dny.💓🍀

      Vymazat
  13. A výlet je u konce :-) To pak má člověk určitě na co vzpomínat. Reportáž byla velice obsáhlá a hned by to člověka lákalo vyrazit, jen kdyby to bylo možné :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lili, teď už opravdu zůstaly jen vzpomínky a spousta fotek. Při jejich vybírání do jednotlivých kapitol jsem si uvědomila, jak mi to cestování chybí. Snad to zase vyjde. S letošním rokem ještě moc nepočítám, ale ten následující.... Musíme si všichni držet pěsti.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  14. Jak se tak dívám na pěkné fotky a čtu tvůj komentář, zpáteční cesta byla dost dobrodružná. Hlavně, že jste v pořádku dojeli. Apartmán se mi líbí, většinou se tam jde člověk jenom vyspat a ostatní čas tráví buď koupáním nebo cestováním po okolí. Zdravím ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, bylo to dobrodružné, kvůli kroupám. Nebýt jich, tak jsme jeli chvíli za slunce a pak pro změnu v dešti. Doputovali jsme v pořádku, spokojení a rozhodnutí, že se tam ještě někdy musíme vrátit.
      Apartmán byl opravdu místem na přespání, rychlé vaření a relax po výletech, pokud jsme ho netrávili na pláži.
      Měj hezké dny.🍀

      Vymazat
  15. Ten západ slunce je kouzelný!
    Jízdu autem v dešti nevyhledávám od té doby, co nás zastihla průtrž mračen s kroupami, kdy nebylo vidět na pět centimetrů a manžel, který normálně nebývá posera, musel chtě nechtě zastavit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani. moc děkuji. 🍀 Můj muž je v tomhle prostě rarita, protože jede dál. Zažili jsme spoustu průtrží mračen, kdy to stěrače nestíhaly, bílou tmu, krupobití.... a jede se dál. A já se bojím, ale je mi to platné, jako "mrtvýmu zimník". 🙈

      Vymazat
  16. Krásná reportáž, krásné fotografie z míst, kam se nedostanu. Cesta pod horami je úchvatná. Skály a nahoře sníh. No to je nádhera a ty horské vesničky...Krása. Děkuji za úžasnou podívanou, nádhernou reportáž. Přeji Tobě i celé rodině hlavně zdraví, aby se Ti zase splnily sny o cestování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, moc děkuji.🍀 Jsem ráda, že se ti cesta Alpami líbila a že jsem ti jí mohla přiblížit.
      Mé cestovatelské sny se zatím odkládají. Nevidím to nijak pozitivně, budeme rádi, když budeme moci podnikat výlety do vedlejších okresů.
      Přeji Ti také klidné a hlavně zdravé dny. 💓🍀

      Vymazat
  17. Aleno, krásné fotky hor z cesty. A ten západ slunce....

    OdpovědětVymazat
  18. Alenko, díky za tvoje reportáže a krásné fotky. S tebou si na Itálii vždy zavzpomínám. Měj pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji. 🍀 Na nějakou dobu asi zůstane jen u těch vzpomínek.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  19. Hezký závěr, plný krásných fotek. Jízda autem v dešti není nic pro mě. Naštěstí jsem vždy spolujezdec.
    Hezký víkend. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikolko, moc děkuju. 🍀 Alpy jsou opravdu fotogenické. Jsem na tom stejně, neřídím a jsem jen spolujezdec.
      Hezké a pohodové dny.

      Vymazat
  20. Ty fotky alpských vrcholů jsou nádherné. Nedivím se, že jsi o ně nechtěla přijít.
    Tvoje fotoreportáže z italské dovolené se opět povedly na výbornou. Jsou inspirující. A taky plné zajímavých informací. A to se vždycky hodí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renátko, moc děkuju. 🍀 Alpské velikány jsou opravdu nádherné a ta cesta mezi nimi je nezapomenutelná.
      Reportáže skončily a pokud budou někdy další, netuším. Na letošek nic neplánujeme, žijeme v jakémsi meziprostoru a doufáme, že se snad situace zlepší.
      Kdysi jsem blog založila hlavně proto, abych se mohla podělit o své zážitky z cest, doufajíc, že by se někdy mohly někomu hodit. Pokud tak tomu je, jsem moc ráda.
      Měj hezké a zdravé dny.

      Vymazat
  21. Italská alpská oblast se mi neskutečně líbí i jižní Rakousko. Počasí je tam pravda vrtošivé, projede se tunel a jsi v jiném ročním období . Cestování autem už moc ráda nemám, je moc velký provoz a my máme pořád menší auta 😁 Co se týče cestování, za chvíli se budeme těšit i vedle do ulice 😉 Hezkou neděli !

    OdpovědětVymazat
  22. Růženko, jsou to opravdu krásná místa, kde je stále se na co dívat (a fotit). Počasí se v horách opravdu mění hodně rychle. My měli to štěstí, že po celou dobu vydrželo být relativně hezky, i když občas nad námi byly mraky. Déšť s krupobitím na nás počkal až k Salzburgu.
    My cestujeme autem, já se bojím létat. Dva nehezké zážitky z cesty letadlem způsobily, že mé obavy z letu jsou tak silné, že by mě musel muž nějak omámit, či ještě lépe uspat, aby mě do letadla dostal. 😃
    S nějakým cestováním to pro letošek moc nevidím, opravdu budeme rádi, když nastane možnost podívat se někam dál za hranice obce.
    Krásnou a pohodovou neděli. 💓🍀

    OdpovědětVymazat
  23. Alenko, krásné vzpomínání na dovolenou. Projeli jste toho spousty, ráda jsem se s vámi podívala. V této době jsou vzpomínky vzácné.
    Přeji ti hezké nedělní odpoledne. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivo, i já moc děkuji. 🍀 Za ten týden jsme toho stihli opravdu hodně a já se díky blogu mohla vrátit na milá místa a hlavně do doby, kdy bylo ještě vše v pořádku. Opravdu jsou vzpomínky teď vzácné. Snad se situace uklidní a my všichni si budeme moci užívat běžného života.
      Měj hezké dny.🍀💓

      Vymazat
  24. Alenko, děkuji za krásnou podívanou na hory, byl to pro mne zážitek. Že se počasí tak straně zhoršilo je sice smůla, ale naštěstí vám kroupy nezpůsobily větší škody a dojeli jste v pořádku. Obdiv patří i tvému muži, ta cesta musela být pro něho hodně náročná. I když se třeba za volantem cítí dobře, únava z dlouhé soustředěnosti určitě je. Cestu ze Salzburgu přes Linz už si také jednou projela, ale autobusem. :) hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, moc děkuji. 🍀 Jsem moc ráda, že se ti hory líbily. Vše bylo foceno za jízdy, zejména přes čelní sklo. Se špatným počasím se v horách a i na jiných místech musí počítat. Jen ty kroupy mně dost vyděsily. Můj muž řídí rád a já se snažím, abychom dělali přestávky, aby si na chvíli odpočinul. Málo platné, roky nám přibývají. Ale zatím to stále ještě jde. Já tu cestu z Lince už také kdysi absolvovala, když jsme jely s dcerou na dámskou jízdu. Ale bylo to po tmě, do autobusu jsme nastupovaly večer a jelo se přes noc.
      Měj hezké dny 💓🍀

      Vymazat
  25. Alenko, postupně dočítám Tvé krásné články a ještě lepší fotky. Je to balzám v této době.
    Díky za zajímavé tipy a informace.
    Měj klidný týden. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, moc děkuji a jsem ráda, že se ti články líbí. 🍀💓
      V této divné době je každé zpestření dobré. A pokud jsem poskytla informace, které se budou hodit, jsem tomu ráda. V podstatě to byl záměr, když jsem blog v roce 2010 zakládala.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  26. My jsme jezdívali z Brna na zimní lyžování do Dolomit, ubytování bylo vždy v Predazzu, což je asi 780 km od nás a tuto cestu jsem ujel sám jen jednou, když manželka byla po práci do noci nevyspaná, jinak jsme se vždy střídali. Obdivuji tvého manžela, že takové štreky každý rok zvládá sám tam i zpět, já bych si na ně netroufl.
    Ty italské mýtnice strašně zdržují a nejhorší je Brennerský průsmyk, pokud se neprojíždí v noci, znamená to popojíždění krokem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, já nemám řidičák, takže muž to odřídí sám. Nejdelší trasu, kterou jel, byla z Vieste na Garganu se zastávkou ve Veroně. Pak ještě s několika zajižďkami při hledání noclehu. Tehdy se hrálo finále mistrovství, nevím zda světa, či jen Evropy, ve fotbale v Berlíně. Italové byli ve finále, spousta fanoušků cestovala stejným směrem jako my. Sehnat nocleh bylo beznadějné, takže jsme jeli se zastávkami až domů. Dorazili jsme v půl šesté ráno, nadopovaní energy drinky. Nejhorší byly poslední kilometry, kde jsme zastavovali už na každé pumpě, lezli z auta, abychom se protáhli. Tehdy sám ujel 1600 km.
      Jízdě po Europabrücke, který překlenuje Brennerský průsmyk jsme se úspěšně vyhýbali tím, že jsme na Bergiselu odbočovali do údolí Wipptal a projížděli spodem. Mýtnice opravdu hodně zdržovaly a provoz tam byl hustý.

      Vymazat
  27. Opět jsem si s Vámi krásně zacestovala. Za těch 10 let, co čtu Váš blog , jsem poznala velkou část Itálie. Mám ráda i ostatní články a kochám se úžasnými fotografiemi. Zdraví Jarka - sev.Čechy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, moc děkuji za milá slova. 🍀💓 Jsem moc ráda, že jsem vám mohla přiblížit Itálii, kterou jsem si opravdu zamilovala.
      Mějte krásné a hlavně zdravé dny.

      Vymazat
  28. A mám po cestování. Moc se mi s tebou líbilo, díky.
    Měj hezké dny. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkuji. 💓 Teď jsme nuceni jen vzpomínat a těšit se, že snad někdy budeme moci znovu cestovat.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤