Klášter Plasy

Ráda bych Vás pozvala na jedinou památku, kterou jsme v uplynulém roce, kdy nás zasáhla pandemie a s ní související různé zákazy a omezení, navštívili.

Je to klášter Plasy.

Jezdíme okolo něj poměrně často. Dalo by se říci, že každoročně. Oblíbili jsme si lesy nedaleko od něj, kam jezdíme na houby. Máme tam už svá místa a navíc je tam prostor, kde se dá bez jakýchkoliv problémů parkovat. Několikrát jsme také navštívili ZOO Plasy, která kromě expozic se zvířaty, nabízí i možnost si zahrát minigolf. Vnoučatům se tam pokaždé moc líbilo. Ovšem náš návrh na prohlídku kláštera se nikdy nesetkal s jejich zájmem. V tomhle ohledu po mně tedy nejsou. Od dětství mě zajímaly památky, ve škole jsem milovala dějepis a zeměpis.

Klášter Plasy je bývalý cisterciácký klášter, který byl založen knížetem Vladislavem II. a jeho manželkou Gertrudou roku 1144. Vznikl na místě původního močálu, podle zvyklostí cisterciáckého řádu v údolí u řeky. Unikátní jsou dubové základy, konzervované uložením pod hladinou vody údolní nivy řeky Střely. 

První řeholníci přišli z bavorského Langheimu. Ke klášteru získali od Vladislava II. knížecí dvorec Plasy a okolní vesnice. Postupně získávali další vesnice a území. Kníže Soběslav II. věnoval klášteru v roce 1175 dva újezdy. Dle statutu cisterciáckého řádu museli řeholníci kultivovat území pomocí velkých hospodářských dvorů, čímž byla zajištěna soběstačnost kláštera. O středověkém majetku vypovídá jeho potvrzení papežem Inocencem IV., ve kterém je uvedeno 11 dvorů, vsi a kostely. Mniši vybudovali umělý vodní kanál, vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu. Díky ní byl vodou poháněn mlýn a později i pila. Největšího rozkvětu dosáhl klášter v době vlády Václava I., kdy byla vybudována kolem roku 1260 Královská kaple. Král v klášteře několikrát pobýval, V kapli se zachovaly fresky z doby kolem roku 1300 a jsou jediným dokladem gotického období kláštera. Ve 14. století přestává klášter lpět na řádových statutech a začíná s výběrem peněžní renty, což bylo dříve zakázáno. Z kláštera se stala běžná feudální vrchnost. Když se dostal do finančních potíží, král Václav IV., na sklonku své vlády, zvýšil daně. I přes tyto potíže byl stále klášter na vzestupu a měl v držení 70 vesnic. V době husitských válek začal upadat. Vesnice byly zastavovány, statky zabavovala okolní šlechta. Do roku 1421 přišel klášter o většinu svého majetku, opatství v Plasech bylo vypáleno husity. Král Zikmund nejprve zastavil velkou část kláštera a roku 1425 klášter prodal. V majetku řádu zůstalo jen několik vesnic, opat se uchýlil do Manětína a část konventu do Plzně. Konvent se do Plas vrátil roku 1438. Musel odvádět vysoké daně, takže se uchýlil k zapůjčování zbylých vsí sousedním šlechticům. Mor a válka s Turky vedli k tomu, že poddaní odmítli poslušnost opatovi. Císař Rudolf II. se snažil klášteru pomoci a přidělil mu proboštství v České Lípě. Bylo to však málo. Zchudlý řád měl roku 1608 v klášteře pouhé dva řeholníky. 

Během Stavovského povstání se opat postavil na stranu Habsburků, kdy pomohl uprchnout Bořitovi z Martinic po pražské defenestraci, finančně podpořil obléhanou Plzeň a s klášterním oddílem se připojil k obraně. Byl zajat, odsouzen k smrti, ale konvent ho vyplatil. Nekatolická strana jeho pomoc nezapomněla a vyplenila několik klášterních vsí i Plasy. Roku 1620 byl klášter znovu vypleněn, tentokrát nizozemskými vojsky. Po bitvě na Bílé hoře nastal obrat. Roku 1623 rozhodl vítězný císař Ferdinand II. o navrácení dřívějšího majetku klášteru. K němu klášter obdržel i několik panství, zabavených nekatolíkům. Byla obnovena hospodářská základna a mohla nastat obnova kláštera v Plasích. Za účasti slavných architektů, kterými byli Jan Baptista Mathey, Jan Blažej Santini Aichel a Kilián Ignác Dientzenhofer, byl vybudován vrcholně barokní klášterní areál. 

Klášter prosperoval až do roku 1785, kdy byl 9. listopadu, tak jako mnoho jiných, zrušen císařem Josefem II. a jeho majetek připadl Náboženskému fondu. Poslední opat Werner se snažil po císařově smrti od roku 1790 o obnovení kláštera. Přes přísliby a i snahu usadit v klášteře řád trapistů, klášter nikdy obnoven nebyl. Za napoleonských válek se vyprázdnila státní pokladna a byla rozprodávána panství, včetně bývalého kláštera Plasy. 

Roku 1827 se klášter dostal do vlastnictví nejmocnější politické osobnosti Rakouska-Uherska, kancléře Metternicha. Panství v hodnotě 1 100 050 zlatých tvořilo město Kralovice a 55 vsí, včetně Plas. Metternich nechal upravit klášterní prelaturu na zámek. Z jeho podnětu byla v Plasích založena železárna, výrobna hřebíků a parket a chemický provoz. Některé budovy kláštera byly z tohoto důvodu zbourány a materiál byl využit na výše uvedené provozy a obytné prostory pro dělníky. Majetek přecházel na dědice. Roku 1894 vypukl požár v pivovaru, přilehlém ke konventu. Plameny zapálily kopuli kaple sv. Benedikta a odtud přeskočily na střechu konventu. Kvůli točícímu se větru se nedařilo požár uhasit. Shořely střechy a druhé patro konventu a byly nenávratně zničeny nástropní malby a některé fresky. Škoda byly vyčíslena na 150 000 zlatých. Roku 1921 byl Metternichův majetek zařazen do první etapy pozemkové reformy. Ta se nedotkla pivovaru, sladovny, lihovaru, pily, mlýna a cihelny v Plasech. V majetku Metternichů zůstaly i kaolínové doly v Kaznějově. Roku 1930 přešlo panství na Paula Alfonse Metternicha-Winneburga, který kromě panství Plasy zdědil knížecí titul. Se svou ženou obýval zámek Kynžvart a Plasy navštěvoval zřídka. Po vypuknutí občanské války ve Španělsku se přihlásil jako dobrovolník na stranu nacionalistů. Za 2. světové války absolvoval výcvik a byl nasazen na frontu do Ruska. Roku 1944 byl převelen do Bamberku. V době dovolených jezdil na svá panství, včetně Plas. Ke konci války se v Plasích usadil vojenský štáb. 

Roku 1945 byl na základě Benešových dekretů Paulu Metternichovi majetek zkonfiskován. Od roku 1948 byl klášter využíván jako sídlo pivovaru, Jednoty, Lesního závodu, podniku Zelenina a dalších. Využívání objektu provázely nevhodné stavební zásahy. Byl zde dokonce vybudováni kryt civilní obrany, který zdevastoval barokní sklepení navržené architektem Matheyem. Klášter také sloužil jako kanceláře národního výboru, byl tu okresní archiv, hudební škola, kuchyně Jednoty. Bylo tu také Muzeum města Plasy, které roku 1972 nahradilo Muzeum osvobození. Po roce 1989 byl klášter dějištěm sympozií a výstav. V roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou. Později bylo provedeno několik sond, které potvrdily, že klášter stojí opravdu na vodě. Byly nalezeny původní dubové piloty a dubový rošt, na kterém je stavba založena.

Klášter je ve správě Národního památkového ústavu.

Přijměte proto pozvání na prohlídku kláštera v Plasích. Bylo nás včetně průvodce sedm, všichni v rouškách a s rozestupy.

Fotografie jsou řazeny chronologicky. 

Klášterní chodby v přízemí 

Detail dveří

Průhled skrz okno

Samonosné schodiště je jedním z těch, které byly realizovány podle plánů Santiniho.

Spodní část schodiště je podepřená, dole je vidět voda.

Pohledy na totéž schodiště už o patro výš. 

Spodní část je podložená.

Stropy chodeb mají krásnou freskovou výzdobu.

Maketa kláštera

Průhled skrz okno do rajského dvora. 

Prostor mezi budovami je navýšen o tři a půl metru oproti přízemí kláštera.

Kutny cisterciáků 

Kopule konventní Svatobernardské kaple

Toto je nejslavnější Santiniho schodiště. 

Točité, samonosné. 

Propojuje přízemí kláštera s jeho druhým patrem.

Pohled z prvního patra nahoru....

... a pohled dolů

Světlo na schodiště proniká těmito okny.

Pohled do klášterní lékárny. 

Jednou z výdělečných činností kláštera byla výroba Plaského prášku, 

který se používal na žaludeční obtíže. 

Hlavní surovinou pro jeho výrobu byla vitriolová břidlice, 

která se těžila nedaleko nedaleko Třemošné u Hromnického jezírka. 

Výroba podléhala přísnému utajení a lékárník Lucas Martin Gottlieb jeho přípravu střežil. 

Prášek nebyl hořký, tak jako většina žaludečních léků, ale byl pro svou chuť oblíbený. 

Na počátku 18. století byl vyvážen i za hranice českých zemí a proslavil klášter. 

Socha madony v lékárně.

Klášterní prevéty byly postaveny nad Královskou štolou. 

Dole je trvale protékající voda řeky Střely. 

Do štoly krom říční vody je svedena i voda ze střech kláštera. 

Štola také odvádí přebytečnou vodu ze základů kláštera. 

V dřívějších dobách poháněla mlýnské kolo a pilu.

Chodby zdobí fresky a já bych v nich, se svým orientačním smyslem, zabloudila.

 

Další zajímavostí kláštera na vodě je jakési vytápění. 

Po obvodu rajského dvora je skryt unikátní vyhřívací systém budovy. 

Klikatá podzemní chodba vyúsťuje do přízemí budovy. 

Výduchy jsou vyvedeny pod okna v přízemí. 

Během léta se akumuluje teplo a během chladnějších dnů 

pak teplý vzduch proniká výduchy do budovy.

V pravém rohu nahoře je vidět průduch...

... a tady v detailu

Kopule kapitulní síně

Detail fresek v kopuli

Tzv. lucerna v kopuli.

Opět Santiniho fascinující schodiště.

Pracovna v knihovním křídle

Knihovní křídlo

Pohled z knihovního křídla  na budovu barokní sýpky. 

Uprostřed je patrová gotická hodinová věž a po obou stranách třípatrové špýchary. 

V době naší návštěvy, tj. září 2020, byla nepřístupná.

Pracovna opata.

Údajně Žižkův palcát, zapůjčený ze sbírek kuriozit  na zámku Kynžvart, 

který také patřil Metternichům.

Průhled pracovnou opata do knihovního křídla.

Zimní refektář

Klenba zimního refektáře

Budovy konventu by potřebovaly velikou finanční injekci na obnovu.

Erb opata Tyttla

Barokní sýpka

Boční strana konvnetu, ve kterém se nachází knihovní křídlo.

 Foceno proti slunci.

Barokní sýpka s hodinovou věží

Kostel Nanebevzetí Panny Marie procházel rekonstrukcí.

Spodní hospodářský dvůr.

 Byl také zavřen.

Budova konventu

Symbol 2T, který je také možno číst jako ET, což jsou iniciály opata Evžena Tyttla,

 jinak také had omotaný na trojramenném egyptském kříži.

Kapitulní síň z venku

Doufám, že se vám prohlídka kláštera v Plasech líbila.