Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pondělí 5. října 2020

Italský deník 2019 - 1. část

Vracím se zpět v čase, se svými oblíbenými deníky. 

V letošním roce jsme nikam nevycestovali. Měli jsme nejen plány, ale dokonce zaplacený třítýdenní pobyt v místě, o kterém bude tento deník. A jak se říká, plány jsou od toho, aby se měnily. Epidemie, kterou si nikdo nepřál a kterou nikdo nečekal, změnila plány mnoha z nás. Vracím se tedy ve vzpomínkách do severoitalského Benátska. 


Podzim roku 2018 byl provázen zdravotními problémy. A nejen těmi. Ono se ne nadarmo říká, že každá nemoc je z 80 procent stavem duše. A moje duše byla churavá. Po prodělaném, či lépe řečeno přechozeném infarktu, jsem byla psychicky na dně. Nebavilo mě nic. Stále jsem se pozorovala a vnímala své srdce jako časovanou bombu. Tu, která může kdykoliv explodovat a zastavit mě.    

Přeležela jsem si ruku, ve které mě brnělo a už jsem si říkala, že je to tady.                                        

Krom toho, že jsem se stále pozorovala, začala jsem se o sebe víc bát.

Obdivuju mého muže, že to ustál a hlavně, že to se mnou vydržel.

Nutila jsem ho jíst dietu, kterou jsem konzumovala, odmítala jsem kamkoliv jít a cokoliv dělat. Stačily mi pravidelné návštěvy a kontroly u lékařů. Vánoční přípravy jsem nějak zvládla a vánoce pak kolem mě propluly, jako kdyby nebyly.

A pořád ty černé myšlenky. Spousty léků a tlakoměr stále připravený na stole. Nedokázala jsem se z ničeho radovat, nic mě netěšilo. 

Plánovat dovolenou?                                                                                                                                   

A proč?

Hlavně jsem se strašlivě bála někam vycestovat. Co by si muž počal, kdyby tam někde daleko, došlo k tomu, z čeho mám obavu. Vždyť můj táta zemřel na infarkt ve svých 55 letech.

Čas pomalu plynul, já se ve všem plácala a stále se pozorovala.                                                              

Jo, psychika!                                                                                                                                              

Ta s člověkem dokáže zamávat.

V únoru jsem byla na velkém vyšetření. Oproti mému očekávání dopadlo dobře a tu ránu, když mi spadl kámen ze srdce, musel slyšet i kardiolog. Přiznala jsem se mu, jaký jsem měla strach a jaké obavy mě sužovaly. A pak jsem se ho zeptala, zda mohu vycestovat v létě k moři.

Pokud se budu šetřit, užívat léky, nepřepínat se a hlavně myslet pozitivně, tak mohu.

Cestou domů jsem se vznášela jako na obláčku.

A doma začala hledat dovolenou. Ale ouha.

Pobyt jsme si vždy zajišťovali už v prosinci, kdy je jednak největší výběr a současně se dá využít „First Minute“, který pobyt dokáže hezky zlevnit. A protože si ho zajišťujeme už spoustu let u stejné cestovní kanceláře, dosáhli jsme až na 20% slevu. No, nekup to!

Sehnat v únoru tři týdny vcelku? Vyloučeno.

Nevadí. Letos pojedeme jen po Čechách.

Konečně tedy došlo k tomu, že jsem se podívala na voucher, který jsme měli pod stromečkem a díky kterému pobudeme nějaký čas na milované Šumavě. Od Štědrého dne, kdy jsem obálku otevřela, ležela nepovšimnuta. Tehdy na nějaké plánování, natož aktivity, nebylo pomyšlení.

Na červen jsme si pak zajistili ubytování na Vysočině.

Začínala jsem trochu žít. Přestala jsem se neustále pozorovat, začala se stýkat s přáteli, navštěvovat divadla a koncerty. A doma jsem znovu psala na blog Italský deník.

Koncem května, kdy jsem dávala dohromady další pokračování, mi došlo, že se mi po té Itálii bude sakra stýskat. Při vybírání fotek mi bylo líto, že neuvidím moře.

Když jsem to všechno řekla manželovi, tak opáčil, že mi doktor dovolil cestovat a že se tedy po něčem podíváme. Vybereme si něco na severu, abychom netrávili zase dva dny na cestě a kdyby k něčemu došlo (viz moje strachy) budeme blíž k domovu.

Zkusili jsme tedy Invii. Našli jsme si ubytování na jejich stránkách a pak zavolali. Tam se nás zeptali, co jsme si vybrali a kolik do té dovolené chceme investovat. A že nám pošlou nabídku.

Ozvali se druhý den s tím, že to, co jsme si vybrali, je už obsazené, ale že nám mohou nabídnout....bla, bla, bla. Cena by byla jednou tak vysoká, než to, co jsme původně našli a oč jsme měli zájem. Napadlo mě zeptat se, která CK tento zájezd prodává.

Oslovili jsme tedy přímo CK, během dvou hodin jsme měli smlouvu podepsanou a zaplacenou. Sice budeme v jiné rezidenci, tamta už je opravdu obsazená, ale za stejnou cenu. Takže za celých 3.150 Kč máme na týden zajištěné ubytování. Pouze na místě musíme uhradit závěrečný úklid a pobytovou taxu a současně složit i vratnou kauci. Na tohle jsme zvyklí. 

Krásná cena za celý apartmán. A tuto částku chtěla Invia za osobu!!!                                                    

Tak tam už nikdy!!!

Do odjezdu do Rosolina Mare zbýval týden. Městečko leží na poloostrově, který z jedné strany omývá Jaderské moře a z druhé se rozlévá Benátská laguna. A proč mezi dvěma řekami? Na severu opouští pevninu vody řeky Adige a na jihu jedna část široké Delty Pádu - Po di Maistra.

Bude to už naše osmnáctá cesta, tentokrát nemusíme chystat stan a další výbavu na přenocování. Vždyť jedeme jen na sedm dní, tak žádné velké balení.


Pokračování příště. 

47 komentářů:

  1. Alenko, na Invii jsem slyšela jen nepříjemné řeči, např. změna osoby na jinou z rodiny stála prý 1 tisíc Kč! To mi přijde docela sprosté.Moje kadeřnice měla jet se sestrou a maminkou a ještě jednou osobou a maminka musela náhle na operaci a tak za ni jel někdo jiný z rodiny.Když se kupuje pobyt dlouho dopředu, nikdo si není jistý, zda se něco nevyvrbí?
    Budu se těšit na další díl...Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to naše první setkání s Invií a stoprocentně poslední. Mě ta jejich nabídka šokovala. Kdyby si řekli třeba o tisícovku víc, možná bych to i pochopila. Ale násobit cenu za apartmán počtem osob? Mohli jsme tam být v pohodě čtyři. Měli jsme ložnici a pak obytnou kuchyň, která byla veliká a v ní byl rozkládací gauč pro dvě osoby. Pokud je tahle praxe běžná, tak to tedy "potěš koště" 😢
      To, že u tvých známých chtěli za změnu osoby zaplatit, o něčem svědčí. Jsou to prostě nenažranci. Ta agentura, která pronajímá apartmány ani nechtěla můj pas, jenom manželův, protože byl na smlouvě psaný jako objednavatel. Kdyby si sebou vzal jinou ženskou, bylo by jim to rozhodně fuk.
      My si pravidelně dovolenou zajišťujeme v prosinci a smlouvu si dáváme symbolicky pod stromek. Jak to bude letos, je zatím ve hvězdách.
      Mám to už všechno napsané, přepsala jsem ručně psaný deník do počítače, začala jsem už někdy v květnu. Dopsala jsem to dnes. Takže budu teď jen vybírat fotky (ty mi zase dají hodně práce) a postupně publikovat.
      Krásný a pohodový večer

      Vymazat
    2. Tak to máme, Alenko, podobně, vždy v listopadu a nejpozději v polovině prosince jsem něco navrhla a dala Janě, případně jiné osobě schválit a udělala smlouvu a v nejpozději v únoru zaplaceno a čekalo se.Teď ten čínskej zmetek zhatil plány polovině světa.
      Stejně mi vadí i to, že za balkon s pohledem na moře si berou poplatek od každé osoby, která je tam ubytovaná. Jako kdyby jim nestačil jen jeden.Škoda, že nelze říct, že jeden z ubytovaných se nebude koukat, hihi. Jiřina z N.

      Vymazat
    3. Jiřinko, my si také vše zajišťujeme s dostatečným časovým předstihem. Za prvé je z čeho vybírat a za druhé se dají využít slevy za včasný nákup. u těch poznávacích zájezdů si na tohle moc nehrají.
      Doteď jsem netušila, že se počítá poplatek za výhled na moře za osobu. Tím, že si zajišťujeme ubytování v apartmánu, tak s tím nemáme zkušenost. Tam se vždy platí za celý apt., bez ohledu na to, kolik je tam lidí. Liší se to někdy v tom, že to bývá vč. energií a třeba úklidu. Jindy je to jen holý pronájem a spotřeby energií se platí zvlášť. Ale tohle už víme ještě před uzavřením smlouvy.
      Kdysi jsme byly s dcerou na týden v Caorle. Měla jsem starou dovolenou, ona byla na volné noze. Šéf mi nařídil, že si jí musím vybrat. Nebyl žádný internet, největší vymoženost byl fax. V úterý jsem na teletextu našla dovolenou, domluvila se s dcerou, zda pojedeme. Ve středu jsem to vytelefonovala, poslali mi faxem do práce smlouvu. Odpoledne jsem zaplatila, od švagra z práce to poslala faxem. V pátek jsme čekaly na Jižním Městě na autobus. Papíry k dovolené nám předával řidič a v sobotu ráno jsme byly v Caorle. Měly jsme 4 lůžkový pokoj s balkónem a výhledem na moře, ubytování s polopenzí. A pak jsme se my dvě blbky u stolu při večeři prokecly, kolik nás to stálo. Zbytek osazenstva, kteří si připláceli za pohled na moře a kdoví za co ještě, se s námi přestal bavit. My to tehdy měly za polovinu. 😊🤣

      Vymazat
  2. Jsem ráda, že si ten nerovný boj s psychikou zvládla, nervy dokáží opravdu divy, také o tom něco vím. Jak čtu, bude to vaše už 18. cesta, takže italština už pro vás není problém. Těším se na pokračování a fotečky ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, dalo mi to zabrat. Já své potíže přisuzovala lékům, které mi v červenci vysadili na plicním. Doktorka usoudila, že mi způsobují tachykardii. Takže jsem to neřešila. Ano, bylo mi blbě, ale vyrazili jsme do Tater, dělali s vnoučaty výlety. Dokonce jsem s mužem do patra stěhovala myčku a kus kuchyně. Až ni doktorka ty léky vrátí, bude zase líp. No nevrátila, místo toho jsem trávila dny po doktorech, byla ve vojenské nemocnici a strašlivě jsem se bála. Každé blbé nadechnutí, každé píchnutí a vše co nebylo v pořádku, byl problém. Navíc s velkým P. Já v té době dokonce sepsala i závěť. Až to únorové vyšetření mě uklidnilo a já se nadechla k novému životu. Psychika ta s námi dokáže zacvičit.
      Byla to už naše osmnáctá cesta, domluvíme se bez problémů, Výhodou je to, že Italové jsou komunikativní a hlavně mají zájem, se domluvit. 👍😀
      Měj hezký den

      Vymazat
    2. Talijánci jsou vskutku báječní.

      Vymazat
    3. Jsou vstřícní, komunikativní a přátelští.
      I když o tady občas člověk narazí na blba. Ale opravdu výjimečně. 😀

      Vymazat
  3. Alenko, úplně chápu tvé obavy, já to samé prožívala před pár léty. S tou dovolenou to máme stejně, dáváme si ji pod stromek. My měli sice lázně - Slovensko, ale zaplacení jsem zdržovala a pak byla ráda, 30000Kč jsem jen tak pustit z domu nechtěla a riskovat už teprve ne. Sice se tam jezdilo, ale pohodu bych určitě v červenci neměla.
    Dělali jsme výlety po okolí, manžela jsem vypravila na pánskou jízdu do Karlovi Studánky, aby neměl stále pocit, že nikde nebyl.☺
    Těším se na další část deníku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, byla to doba, na kterou bych nejraději zapomněla, ale ... léky beru stále, musím si měřit tlak a bohužel to mám i černé na bílém. Psychika dokáže s člověkem neskutečně zatočit. Na to tvé trápení vzpomínám.
      Nám cestovka peníze, po odečtení storno poplatku, se kterým jsme museli počítat, vrátila na účet. Říkali jsme si, že pokud se to uklidní, vyrazíme na týden v září. V Itálii se to začalo zhoršovat už v srpnu a u nás - škoda mluvit. Takže jsme vyráželi jen na jednodenní výlety.
      Pokračování bude 😊

      Vymazat
  4. Alenko, nikdo z nás neví, jak sním zdravotní komplikace zacvičí. Stačí jen strach z covidu - panikaří lidé, do kterých bych to fakt neřekla... Jsem moc ráda, že si to překonala, dovedu pochopit, že strach člověka naprosto paralyzuje.
    Tvé deníky mám moc ráda, těším se na pokračování!
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, ona je ta naše duše v podstatě křehká. Já jsem navíc plašan, vím to o sobě. Překonala jsem to, ale ten strach tam pořád někde vzadu sedí, ale je malý a už to není tak intenzivní pocit. Hlavně už se tolik nepozoruju. Vím, že musím být opatrná a jakmile jsem unavená, nesmím se přepínat. Tělo už si samo řekne. Dodržuju rady lékařů, užívám léky a hlavně jsem zpomalila.
      Pokračování už je napsané, musím probrat fotky.
      Měj hezké podzimní dny 🌹

      Vymazat
  5. Alenko,prošla jsi si těžkým období a něco o něm vím.Můj tatínek měl infarkt poměrně brzy a maminka na něj umřela a to první přechodila.Z infarktu mám strach pořád,trpím srdeční arytmii a když začne bojím se někam jít.
    Moc hezké čtení a těším se na pokračování.
    Měj hezké dny a opatruj se

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, bylo to ošklivé období, ale je to snad za mnou. Můj táta měl první infarkt ve svých 42 letech, druhý pak o sedm let později. Po tom prvním byl strašně dlouho doma a navrhovali mu invalidní důchod. Ten třetí dostal v lázních, kam jel po operací ledvinových kamenů. Doktor tehdy zapomněl napsat, že prodělal dva IM. V lázních mu nasadili procedury jako zdravému pětapadesátiletému a jeho srdce to nezvládlo. Já mám trvale tachykardii a ty léky, které jsem měla na astma, na ní vůbec neměly žádný vliv. Když se mi to srdíčko rozeběhne, provádím dechové cvičení, které to trochu zpomalí. Naučila jsem se s tím žít.
      Děkuji moc za pochvalu a pokračování bude 😊
      Měj krásné dny

      Vymazat
  6. Alenko, ano, to znám, i já jsem si prošla těžkým obdobím, kdy má člověk o sebe strach. Moc hezky jsi to ale popsala, krásně se mi to četlo. Těším se na další pokračování deníku. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuju. 💕 Naše psychika s námi dovede pěkně zacvičit. Ono se ne nadarmo říká, že když je nemocná duše, strádá tělo. A nebo je tomu naopak. Jsou to prostě spojené nádoby.
      Měj krásné dny

      Vymazat
  7. Psychika umí s člověk zatočit. Napsala jsi to sem pravdivě. Hlavně, že je to už za Tebou. A já se moc těším na pokračování deníku.
    Klidný den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, umí a jak. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak ještě víc obdivuju mého muže, že to se mnou zvládl.
      Děkuji za komentář a měj hezké dny 💕

      Vymazat
  8. No, už se těším na vyprávění, jsem ráda, že to dopadlo aspoň tak. Nejen Tobě, ale i nám všem by se určitě po vašem italském deníku stýskalo! A pro Tebe, Alenko, je to si myslím skvělá terapie! Těším se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Libuško, dopadlo to snad dobře. I když musím už počítat s určitými omezeními, jsem ráda, že je tohle za mnou.
      Máš pravdu v tom, že je to dobrá terapie. Já teď s přestávkami dva dny přepisovala do počítače deník ze sešitu a přitom vzpomínala, jak nám bylo báječně.
      Takže pokračování bude, tentokrát i s fotkami.
      Měj hezké dny 💕

      Vymazat
  9. Bože, jak já ti rozumím.
    Z tohoto důvodu já doma nemám tonometr, já bych si ten infarkt přivodila jen pohledem na to zařízení.
    A vzhledem k faktu, jak se mám ráda, vždy se v čas proberu. Pud sebezáchovy mne donutí nežrat, nekouřit, nepít.
    Ale musím spadnou na hubu. Už to jinak nebude :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, ty jsi z oboru a jak se říká, zdravotníci jsou ti nejhorší pacienti. 😊 Tonometr mám, měla bych se měřit denně a výsledky zapisovat. Přiznám se, že tak činím poctivě měsíc před návštěvou kardiologie, protože tam musím předat záznam o měření. Teď se měří můj muž, protože má problémy s vysokým tlakem. Doktorka mu dokonce nechtěla potvrdit papíry k řidičáku. To bychom dojezdili. Takže polyká prášky a měří se. Další pacient. Já mám tlak nízký.
      Paradoxně ani nevím, kdy jsem ten IM prodělala. Někdy mezi červencem a zářím. Padala jsem též na hubu, měla jsem tu všechna čtyři vnoučata. To, že mi není dobře, jsem přičítala únavě a lékům, které mi vysadili.
      Měj hezké dny 💕

      Vymazat
  10. S Invií mám jednu historku - před osmi lety jsme s ní, jako prostředníkem jiné cestovky, letěli do Tunisu. Následující den po našem návratu ona cestovka zkrachovala. To ufff bylo slyšet asi jako tvůj kámen, co ti spadl ze srdce :).

    Věřím, že jsi už v pohodě duševní i tělesné, alespoň v rámci možností. On se člověk musí naučit mít se rád, od toho se hodně odvíjí :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda Jani, to byla klika jako od blázince. a to uffff, to muselo být. 😊 Moje sestra vycestovala s několika cestovkami, které zkrachovaly. Některé ještě ten rok, jiné v tom dalším. My už pak opatrně zjišťovali, jaká to byla cestovka, abychom se jí obloukem vyhnuli. My si naštěstí přes cestovky zajišťujeme jen ubytování, takže pokud přijde voucher, nic nám snad nehrozí. V téhle době, kdy spousta cestovek to neustojí, bude opravdu hodně důležité, s kým vycestovat, či kde si ten pobyt zajistit. My máme ještě pomyslná dvě esa v rukávu, kdy si ten pobyt můžeme sjednat sami.
      V pohodě jsem, duševně rozhodně a tělesně - řekla bych adekvátně věku. 🤣😊
      Měj hezké dny

      Vymazat
  11. Jsem ráda, že to s tebou dopadlo dobře. Snad bude možno vycestovat. Mám moc ráda tvé cestopisy, jsou takové lidské. Všude něco je a ečlověk musí být rád, když může pokračovat aůespoň nějak. Držím palce.♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, jsem také ráda, že jsem se z toho dostala. A s tím cestováním? Necháváme tomu volný průběh, zatím nic neplánujeme. Nikdo neví, jak to všechno dopadne. Vydrželi jsme doma jedno léto, vydržíme i další. 😊
      Moc děkuji a jsem ráda, že se ti moje cestopisy líbí.
      Měj hezké dny

      Vymazat
  12. Psychika je opravdu dost zákeřná..Vím o tom své. Tak že Ti přeji hlavně pevné zdraví a příště spolehlivější CK. Krásné podzimní dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, já vím. Nemocná duše vidět není, to není jako ruka v sádře, nebo jizva po operaci. Ale dokáže to s člověkem pěkně zacvičit.
      Cestovka, u které jsme měli zajištěný letošní třítýdenní pobyt, byla táž, se kterou jsme byli v minulém roce. Jeví se mi jako spolehlivé, po zrušení dovolené se nám vyloženě omlouvali, že musí strhnout storno poplatek. my s tím počítali, tohle je riziko podnikání. Peníze jsme měli zpět na účtu během dvou dnů. Určitě je to lepší, než nějaký voucher, který pak cestovky dávaly za zrušené dovolené. Kdo ví, co bude za rok? Každopádně se už vyhneme Invii, která v podstatě zájezdy jen přeprodává a snaží se na tom vydělat.
      Měj hezké podzimní dny

      Vymazat
  13. Rozumím tvým obávám, psychika je zrádná a nelze jí jen tak poručit. Tvou radost z dobré zprávy si dovedou představit. Dovolenou také plánujeme koncem roku, jakmile jsou známé ceny ubytování na příští rok. To je vždy větší výběr. Těším se na další reportáž. Hezký večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, moc děkuji. Člověk si může stokrát rozumově zdůvodnit, že je vše v pořádku, že se nic neděje ... ale ta psychika. Kdykoliv jdu k lékaři, vyletí mi do závratných výšin můj trvale nízký tlak. A nejen to. Prostě klepu se jako drahý pes.
      Nevím, jak letos. Zda vůbec budeme něco plánovat. Je to pokaždé koncem roku výhodnější, nejen kvůli výběru, ale také finančně.
      Na dalším pokračování se pracuje.
      Přeju hezký den a opatruj se

      Vymazat
  14. V Itálii jsem nikdy nebyla. Možná díky tvému povídání Itálii navštívím. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, my jezdili spoustu let do Chorvatska, ještě v době, kdy byly kolem cest miny a kdy nás občas zastavili s tím, že se před námi bojuje. Jezdívali jsme na ostrovy, které byly bezpečné.
      A pak jsme to vyměnili za Itálii a nikdy jsme svého rozhodnutí nelitovali. Pokud nevyjde počasí, je všude spousta zajímavých památek, různorodá příroda a fajn lidi. To není jako v Chorvatsku, které nás pokládá za druhořadé návštěvníky.
      Měj hezký den

      Vymazat
  15. Aleno, je fajn si zavzpomínat, když letošní plány nevyšly. Snad vyjdou aspoň ty na příští rok. My moc po Čechách neplánujeme, letošní dovolená zajištěná s měsíčním předstihem je spíš výjimka :). Do zahraničí jsme plánovali trochu víc (a jednou pak tu zaplacenou dovolenou rušili kvůli manželově úrazu).
    Měj se hezky a těším se na pokračování

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáňo, já ten deník začala dávat dohromady už na jaře. původní plán byl dokončit ten z roku 2018 a publikovat tento. Vše jsem chtěla stihnout do červnového odjezdu. Pak přišel Covid a já začala psát o místech u nás.
      Na příští rok zatím nic neplánujeme, uvidíme, jak se situace vyvine a zatím to moc dobře nevypadá. Je klidně možné, že opět zůstaneme doma a budeme podnikat jednodenní výlety.
      V pondělí jsem konečně deník přepsala do textového editoru a včera doplňovala nějaké informace. Takže na pokračování se průběžně pracuje. 😀
      Měj hezké dny

      Vymazat
  16. Já se také postupně vracím k článkům ze starého blogu, protože jich tam celkem hodně včetně fotek. Jsou to vzpomínky na hezká léta. Zatím nic nového nemám, protože musím používat Francouzkou hůl a sní se daleko nedostanu. Nemoc si prostě vyžádala svou daň, tak se ještě snažím vyvarovat té současné. Doufám v opět lepší časy a to přeji i Tobě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirku, moc děkuji. 💕 Stejně jako ty doufám v lepší časy, i když ta současná situace moc veselá není.
      Přeji úspěšnou rekonvalescenci a opatruj se.

      Vymazat
  17. Jo letos jsme kromě týdne v z Bystřici pod Hostýnem byly i týden u moře poblíž Benátek... Po konzultaci se spolužákům, který žije v zitalii a poté. Co cestovka si chtěla účtovat nehorázně storno, jsme do toho šli a dobře..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My to letos neriskovali, ale manželův bratr s partnerkou v té Itálii byli také. Mají obytné auto, nemusí si zajišťovat ubytování. Byli také na severu a tak prázdné pláže, které tam v srpnu byly, prý ještě nezažili. Ta naše cestovka byla slušná, stornopoplatek nebyl pro nás likvidační. 😊

      Vymazat
  18. Alenko, jste bojovnice! Věřím, že se vám daří lépe a že to bude jen lepší a lepší.
    Moc se těším na další pokračování vašeho deníku, i na fotky. ☺
    Hezký víkend přeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikolko, mpc děkuju. 💕 Jsem narozená ve Lvu, takže jakási bojovnost, ale i současně i lenost tu je.
      Pokračování už je na světě.
      Hezký a pohodový víkend

      Vymazat
  19. Letos si každý prohlédne co má doma 😉 Já bych v téhle době asi letěla do Prahy, ale nevyšlo to a kdoví jestli vyjde na jaře. Ani do Říma jsme letos nejeli, s těmi omezeními je to trochu otrava, navíc vlaky nesmí být úplně plné a rychlovlak prakticky zdvojnásobil cenu :-( Ale taky mám v archívu ještě nějaké římské vzpomínky, tak se chystám na článek . I mě při prohlížení fotek mrzí, že jsme tam nebyli, ale máme blízko Florencii kde jsme v poslední době jen přestupovali na vlak a ve městě už dlouho nebyli - ostuda .
    Doufám že se budete brzy vracet, je tu opravdu krásně a fajn lidi 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, my letos také jen courali po vlastech Českých a podnikali jen jednodenní výlety. 😊
      S tou neuskutečněnou dovolenou mě to mrzí, ale ... budu doufat, že se vše k dobrému obrátí a my zase vyjedeme. A kam jinam, než do Itálie. Situace u nás je hrozná, je to něco podobného, co vás potkalo na jaře. Dnes byly volby do senátu a politické špičky, místo aby hovořili a komentovali volby, mluvili o koronaviru. Konečně všem asi došlo, že jsme se díky premiérovi, který se chtěl zalíbit všem, dostali do průšvihu. To je tak, když má někdo velké ego a chce o všem rozhodovat a do všeho mluvit.
      Při prohlížení fotek se vracím na milá místa a vzpomínám. Asi bych se měla podívat na fotky z let 2006 a 2008, kdy jsme byli v Toskánsku. Na to se nedá zapomenout.
      Takže, moc zdravím do Toskánska a doufám, že se vrátím 💕

      Vymazat
  20. Alenko, jsem ráda, že jsi v pořádku. Psychika, to je věda, základ zdraví. Viděla jsem to u své maminky, ta na psychiku doplatila.
    Objednávky dovolené, to je pro mne čím dál více zápřah, jsem si nejistá, co vše se může stát. Jezdili jsme do ciziny od cestovek, nevím, jak to bude dál, letos jsme byli jen v Čechách.
    Těším se na Tvůj deník, píšeš opravdu čtivě a pro obyčejné lidi, a to se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lotty, moc děkuji. 💕 Psychika je prevít, dokáže opravdu člověka srazit až na kolena. Jsem ráda, že jsem se z toho všeho dostala.
      S tou dovolenou je to nejisté. My si zajišťujeme pouze ubytování, ale nejsem si jistá, že tak učiníme i letos v prosinci. Byl to takový náš rituál, kdy jsme si smlouvu dávali pod stromek. Teď asi raději vyčkáme a budeme doufat, že se to uklidní.
      Další pokračování deníku už jsem dnes zveřejnila. Jsem moc ráda, že se ti líbí. 😊👍
      Měj hezký víkend

      Vymazat
  21. Tu touhu někam vyrazit zcela sdílím a stejně jako ty ve vánočním čase zkoumám, kam by se dalo jet a kam zrovna jsou k mání letenky za rozumnou cenu. Loni jsem takto vybral Basilej, manželka se divila, co tam budeme dělat, a přes problémy s covidem-19 a zrušení některých spojů (včetně letenky tam) jsme se nakonec nočním autobusem dostali a s výlety do Bernu i blízkého okolí (tj. do Německa a Francie, protože Basilej leží na hranicích s oběma státy) to byla skvělá dovolená.

    OdpovědětVymazat
  22. Psychika je megacloumák, taky teď mám vlnu pro změnu depresivní, i když si každý den nakazuju, na to nemyslet, protože jde už o věci, se kterými nemůžu nic udělat, ale strašně mi vadí, když mě někdo zneužívá, zde po pracovní stránce a třepu se už dopředu, kdy to zase nastsane. - Teď jsem doma, pořád ještě na neschopence, příští týden k doktorovi, tak uvidím jak to zhodnotí. Ale poslední dobou mám fakt divnej pocit, i když relativně mi nic není, ten šílený kašel už odeznívá. - Takže se nedivím, že po tom, co jsi přestála, jsi byla pořád ve střehu a ve stresu, kdy se to znovu objeví. A je fakt, že když na tyhle věci nebudeš myslet, tedy ne příliš, je větší pravděpodobnost, že ti bude ještě hodně dlouho dobře.
    Ještěže vám tak pěkně vyšel výlet.

    OdpovědětVymazat
  23. Prožila sis svoje, ale nakonec jsi to zvládla. Jsi dobrá. My jsme letos dělali oslavu 50 a já si říkala, že na dovolenou pojedeme jen na nějaké prodloužené víkendy. Jenže muž mi nadělil Paříż. Jeli jsme přes Invii. Platili jsme navíc za kufr. Jak mám vědět, že kufr není příruční zavazadlo. Takže za mě taky Invia nee 😂

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤