Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 6. května 2020

Svatební zvony

Tímhle článkem reaguji na výzvu Jiřinky, kterou zveřejnila na svém blogu.

Svatební zvony, někomu opravdu zvonily, jiní je jen slyšeli ve svých duších. Svatba je závazek, mnohdy na celý život. Spojit své žití s tím druhým, přijmout ho takového, jaký je.
Po naší svatbě jsme dostali spoustu blahopřání a jedno z nich mi utkvělo v hlavě: 
"K zlatým kroužkům zlaté časy".



Svatba první
Na nejstarší svatební fotografii jsou moji prarodiče - babička Marie a děda Václav. Kdy tato fotografie vznikla netuším, ale vzhledem k tomu, kolik bylo tatínkovu staršímu bratrovi, usuzuji na rok 1919 nebo 1920.


Děda Václav zemřel v době, kdy mi bylo šest let. Pracoval na dráze a byl vášnivý rybář. Jejich zahrada končila brankou a odtud bylo jen pár kroků k Labi. Jednou jsem se mu zamotala do sítí, které sušil na dvoře. Chtěl na mně zařvat a vysadil si čelist z pantu. Jen sípal s otevřenou pusou a hrozil. Babička, která vyšla ven, mu jednu ubalila a děda mohl zavřít pusu. Milovala jsem prázdniny v Kostelci nad Labem. Babička Marie byla milovaná a milující. Také hluboce věřící. Před každým jídlem se musel odříkat Otčenáš. Chodívala jsem s ní do kostela, absolvovala s ní i několik procesí. Dědu přežila o deset let.

Svatba druhá
Moji druzí prarodiče - babička Alžběta a děda Josef. I tady bych musela hádat, kdy fotografie vznikla. Její nezvyklý tvar způsobilo to, že jí prarodiče měli strčenou v oválném rámečku.

Děda Josef byl frája ze Žižkova, babička od svých šestnácti let sloužila v Košířích. Když šla do služby, její tatínek, který byl hajným na Chloumku, vzal na rameno truhlu s babiččinými věcmi a vyrazil ku Praze. Udělal si zastávku v hostinci u Štěpánského mostu a truhlu sundal. Potom si jí opět hodil na rameno a donesl jí do Košíř. Truhlu máme doma, když jsme jí stěhovali na půdu, měli jsme s mužem plné ruce práce. Asi byli ti naši předci zdatnější. Maminka se narodila před svatbou. Přišla na svět v hostinci v Petříkově u Jílového u Prahy. Když jí byly dva roky, děda si babičku vzal a přestěhovali se na Mělník, kde žili až do konce války. Děda jezdil pravidelnou autobusovou linku Praha - Harrachov, babička sloužila na zámku Mělník u Lobkowiczů. Po válce se odstěhovali do Zakšína a pak později do Rumburka. Děda zemřel ve svých 66 letech, babička ho o dvacet let přežila.

Svatba třetí
Rozhodla jsem se, řadit je chronologicky, i když tady bude trochu výjimka.
Na fotografii jsou teta Miluška a strýc Míla. Brali se v roce 1944 na Mělníku, aby teta nemusela na práci "do rajchu". Jako svědek jim na svatbě byla moje maminka, ta se tomu Německu nevyhnula. 



Strýc Míla byl hudebník, vystudoval vojenskou hudební školu v Roudnici, teta Miluška byla aktivní sportovkyně, působila dlouhé roky v mělnickém Sokole. Při poslední spartakiádě stála na kapitánském můstku na Strahově při skladbě starších děvčat, která cvičila na skladbu "Poupata".



A to jsou ještě jednou oni, tentokrát po 60 letech společného života. Strejda nás tehdy všechny ještě provedl při tanci. Tohle je jediná fotka, kterou jsem fotila sama. Vznikla v lednu 2004.

Svatba čtvrtá
Moji rodiče - maminka Božena, tatínek Bořivoj. Poznali se za války v Berlíně. Maminka tam byla na totálním nasazení, tatínek v lágru, odkud ho, a nejen jeho, vozili na práci do továrny na letecké motory. 
Maminka v lednu 1945 utekla a do konce války se skrývala v Náchodě. Tatínek si jí po návratu našel a 22. září 1945 se vzali.


  
Obřad proběhl na národním výboru v Dubé, pod který tehdy Zakšín patřil. 


A tady jsou všichni. Jen nevím, proč na fotce chybí babička Alžběta. Jsou tu tatínkovi rodiče, děda Josef, vedle něj pro mně naprosto neznámý člověk. Vedle tatínka je strýček Míla, který šel mamince za svědka a na druhé straně zakšínský mlynář se svou paní, který byl tatínkovým svědkem. 
Tatínek 1. října 1945 narukoval do Děčína a maminka tehdy přemluvila své rodiče a stěhovali se do Rumburka. Snad aby to měla blíž. Tam jsem se narodila já a sestra. Tatínek zemřel ve svých 55 letech v roce 1978. Měl hodně podlomené zdraví. Maminka ho přežila o víc než 33 let.

Svatba pátá
To jsme my - Alena a Jiří. Brali jsme se 6. listopadu 1975. Jako jedni z mála jsme se brát nemuseli. Tedy vlastně museli. My totiž spolu téměř celý rok žili. Umožnila nám to manželova pokroková maminka. Měla dlouholetou kamarádku ve Vídni, kde v té době už bylo normální, aby mladí lidé spolu bydleli. Jsem jí za to vděčná, protože pokud náš vztah měl "nějaké mouchy", tak jsme je vychytali ještě před svatbou. Ta naše ulice nás však odsoudila. To, že mě neodpovídal nikdo na pozdrav, na to jsem si zvykla. Ovšem když začali ignorovat i maminku a navíc se jí donesly pomluvy, přišla a pronesla: "Už se koukejte vzít, kdo to má pořád poslouchat." Tak jsme se vzali.





Nevěsta se má přenášet přes práh, ale jak přenést nevěstu, která má vlastní klíče a je zabydlená. A protože je muž původní profesí elektrikář, přenášel mě přes řetěz, na kterém byly elektrosoučástky.

Svatba šestá
I když je dcera mladší, vdávala se dříve než její bratr. Když čekala Sáru, Tomáš se chtěl ženit. Ovšem dcera pronesla, že si chce svatbu užít a nechce se vdávat těhotná. 
Hrad Zvířetice byl tehdy na poslední srpnový víkend 2008 pronajatý na tři dny. Od března se plánovalo, kdo co zařídí, kdo co udělá. 
Vařila jsem guláš ze 30 kg kližky, pekla 24 kuřat, napekla cukroví. Svatební koláče napekla Tomášova maminka a teta. Také usmažily hory řízků na svatební tabuli. Synovec dovezl divočáka, který se točil nad ohněm.



Alena, Tomáš a Sára

A protože se všichni mladí věnují, či spíš věnovali, historickému šermu, měli jsme všichni na sobě kostýmy. Šil kdo mohl, nebo kdo uměl. Ostatní si poradili v půjčovnách.
Dcera byla podruhé těhotná a na rozdíl od prvního těhotenství, kdy čekala Sáru, jí tentokrát vůbec nebylo dobře. 


Tím, že přípravy a chystání na jejich slavný den, trvaly skoro půl roku a byla do nich zaangažována spusta lidí, netroufla si opět požádat o odklad. Takže si svatbu opravdu užila. 
Další fotky jsou k vidění na tomto odkazu


Svatba sedmá
Syn se do ženění nehnal. Proč taky? Dlouho razil heslo. "Dokud máma funí, zůstaň chlapče u ní!"
S Gábinou už nějaký čas žil a ona zatoužila po dítěti. "Tak všechno hezky popořádku", pronesl tehdy. V únoru 2011 proběhly zásnuby a 6. srpna na táborové louce v Blažimi svatba. 
A já opět pekla a vařila možná ještě o něco víc než u dceřiny svatby, stejně tak, jako Gábiny maminka Slávka. Svým dílem přispěla i dcera.


 Gabriela a Jiří

Na rozdíl od své sestry, syn bral opravdu vše popořadě. 
Jeho první dítě, náš vnouček Jiřík, se narodil na den přesně po devíti  měsících od svatby. Právě dnes je mu osm let. 
Dle slov své sestry, která je bohém: "Ten brácha je tak hnusně přesnej."




51 komentářů:

  1. Moc se mi líbí, jak jsi to pojala, nejen fotky, ale i to povídání. Líbí se mi všechno, o vyhozené čelisti z pantu, jak se poznali tví rodiče, o svatbě tvé dcery, o přesnosti tvého syna :D. Jinak, ta Sára vypadá pořád stejně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkuji za milá slova. Děda s pusou dokořán mě utkvěl hodně hluboko v paměti. Když jsem se probírala fotkama, vybavil se mi ten jeho bezmocný výraz a rázný čin, mé jinak něžné a křehké babičky. Asi s tím měla už zkušenost.
      O bohémství své dcery jsem se zmiňovala mnohokrát, u syna to asi bude náhoda, že to vyšlo tahle přesně. U Sáry to dělají ty oči po tátovi, i když už je skrývá mnoho let za brýlemi. :-D

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Alenko, předčila jsi moje očekávání! Kdyby už nikdo jiný nedal nic k tématu SVATBY, stačilo to, jsem ohromně nadšená, z přiložených fotografií, z tvého popisu a také, kromě té Blažimi znám všechna místa, která popisuješ a z toho mám také radost.
    Je to dojemné, co vše se stihlo za dvě, tři generace. A to ti naši předci měli horší pozici ( dvě války ! ).
    Moc jsi mě, příjemně, překvapila a dojala.
    Moc ti děkuji. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, moc děkuji za milá slova. :-) Blažim je součástí Neveklova, je to malá víska nedaleko Slapské přehrady. Syn má louku už mnoho let pronajatou, pořádaly se tam skautské tábory dodnes tam ti bývalí skauti, dnes už s rodinami, jezdí.
      Naši předci to měli v mnoha ohledech těžší, než my. Prarodiče zažili dvě války, babička Alžběta byla z nich nejmladší, narodila se v roce 1900. Když se vrátila ze služby a čekala maminku, rodina jí poslala z Mělníka pryč, aby nebyla ostuda. Proto se maminka narodila v Petříkově. Dcera měla Sáru také za svobodna a nic se nedělo.
      Měj hezké dny a já doufám, že nebudu sama, kdo ukáže svatební fotky.

      Vymazat
    2. Alenko, už jsem to našla na mapě a musím se smát, neb znám Živohošť a Křeničnou ( kam jsem jednou z Prahy dojela na kole a nesestoupila z něj, ale únavou upadla )a ta Blažim je kousíček.
      Hezký den Jiřina z N.

      Vymazat
  4. Alenko, moc pěkné fotky s příběhy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, moc děkuji :-) a úřeji příjemný prodloužený víkend.

      Vymazat
  5. Alenko, nedávno jsem vzpomínala u fotografií rodiny jak z mé ,takové tak manželovi strany. Takové poklady co se historie rodinný týká nemám myšlena fotografie, ale střípky z vyprávění ano. Začala jsem psát pro potomky paměti a také pár fotografií se našlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se včera díky probírání se starými fotkami dostala do nějaké nostalgické nálady. Zkoušela jsem najít i fotky z manželovy strany, ale nenašla. Možná jsem pátrala na špatných místech. Obě své babičky jsem milovala a ráda naslouchala jejich vyprávěním. Babička Alžběta bývala mým bezpečným přístavem. Když byl nějaký problém, raději jsem se svěřila jí, než mamince. Ke konci života měla těžkého Alzheimera, maminka si jí po tátově smrti vzala k sobě, ale bylo to vyčerpávající. Takže jsem sbalila děti, přijela a snažila se pomoci. Slýchala jsem "Děkuji vám paní". Občas měla světlé chvilky, kdy mě poznávala. Zvláštní bylo, že mého muže poznala pokaždé.

      Vymazat
  6. Parádní přehlídka. Bylo, je a bude - svatba je fajn a je jedno, kdy je. Hlavně, že máš to štěstí a ty fotky jsi měla.Já nevím, jestli bych jich tolik posbírala. Ale naši tři synové se všichi oženili a docela jim to vyšlo i s prvním dítětem. Přestože svatí před svatou nebyli, asi byli šikovnější než ti předkové. Dědeček s babičkou se brali, když čekali druhého syna, ten první jim dokonce před svatbou zemřel a až na to druhé dostali povolení od otce dědečka. V roce 1906 to tak asi bylo stanovené. Nepovažuji to za nic tak zlého, sňatek je spíš formalita, ale potřebná pro zajištění rodiny ze strany zákonů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ruženko, děkuji. Fotky mám díky tomu, že maminka nic nevyhodila a já je zachránila před tím, než je sestra, po její smrti, chtěla vyhodit. Začala jsem se jimi probírat až po hodně dlouhé době a narazila na poklady, jako byly dopisy, které táta psal mamince. Na nás byl přísný a já až v hodně dospělém věku zjistila, že byl hodně romantický.
      Jsem staromilec a myslím si, že svatba není jen formalita. Je to potvrzení toho, že s tím druhým chci být v dobrém i ve zlém.

      Vymazat
  7. Lydie
    Moc pěkné fotky a zajímavé povídání....

    OdpovědětVymazat
  8. Rodinná historie svateb se dle mého soudu velice povedla a ty jsi se výzvy zúčastnila skutečně víc než se ctí.
    Milé a poutavé, především skvěle zpracované.
    Tleskám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, moc děkuji. Miluju historii a do toho patří i ta rodinná. Když jsem před spoustou let dávala dohromady rodokmen, objevila jsem spoustu zajímavých události. A současně i spoustu zajímavých fotografií.
      Děkuji za potlesk a úpřeji krásné dny.

      Vymazat
  9. Alenko, moc krásné zamyšlení a svatební fotky mají svoje kouzlo. Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji. :-) Samotnou by mě to nenapadlo, k článku zavdala podnět Jiřinka. A já, coby milovník historie, jsem se ponořila do rodinného archivu.
      Hezký a pohodový den.

      Vymazat
  10. Alenko, zajímavé příběhy, ráda jsem si početla. A maminka byla v té době opravdu pokroková, že vás nechala spolu bydlet.
    Myslím, že se ti téma Svatby moc povedlo.
    Krásný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, moc děkuji. :-) Manželově mamince vděčím opravdu za hodně. Nikdy o ní nemluvím jako o tchýni. Byla pohodová, nikdy nic nehrotila, vše řešila klidem. Moje dcera zdědila její povahu a částečně i podobu. Když bývala malá, jezdívala jsem s kočárkem kolem garáží, kde se vyhřívala stařičká paní. Já jí zdravila a ona se mně jednou zeptala, kam vlastně patřím. Když jsem jí odpověděla, pronesla, že si to myslela. Prý když vidí tu malou holčičku na kočárku, vzpomene si pokaždé na jinou holčičku. Znala manželovu maminku už jako "malou Líbu s nudlí". Ta podoba prý je neuvěřitelná.
      Krásný den.

      Vymazat
  11. Moc pěkné. Početla jsem si, prohlédla fotky. Zhostila jsi se výzvy naprosto skvěle. Chtěla jsem taky přispět vodou do mlýna, ale musela jsem se Jiřince omluvit. Jak jsem vložila fotku svých prarodičů, tak mi to blog.cz zablokoval. Zkoušela jsem to třikrát a stále to bylo stejné. A právě ty staré ofocené fotky stály za to, aby byly do příspěvku vložené.
    Hezký den!
    Hanka (bavi-mne-to)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, prosím, zkus to ještě. Dík. Jiřina z N.

      Vymazat
    2. Hani, moc děkuji za pochvalná slova. :-D Také se přimlouvám za ještě jeden pokus o vložení fotek. Prý už Blog.cz funguje zase normálně. Zkus se podívat na formát fotek. Ideální je "jpg", to by nemělo dělat problém.
      Měj hezký den.

      Vymazat
  12. Tak to jsou moc pěkné fotky a vzpomínky... Časy a zvyklosti se Holt mění... Koukám, že máte vazby na Melnicko, já teď bydlím napůl v Kralupech a napůl v Neratovicích, do Kostelce jsem dřív hodně jezdil na kole, občas i na Kokořínsko. M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honzo, moc děkuji. :-) Vazby na Mělnicko mám silné. Babička odtamtud pocházela, byla ze šesti dětí a dodnes tam mám spoustu příbuzných. I když se tam maminka nenarodila, pokládala Mělník za svůj domov. Jako dítě jsem tam jezdívala s babičkou hodně často.
      Kostelec byl pro mně synonymem prázdnin. Znala jsem i jeho okolí, kolem Labe jsme chodívaly se sestřenicí do Záryb. Bratranec žije v Brandýse, to už je za vodou. Kokořínsko mám také moc ráda. Je to krásný kus naší země.

      Vymazat
  13. Úžasný příspěvek, Alenko! Četla jsem dychtivě, děkuji za to nahlédnutí do rodinné historie.
    Opravdu nádhera!
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, moc děkuji. :-) Poodhalila jsem díky výzvě Jiřnky své rodinné kořeny.
      Měj krásné dny.

      Vymazat
  14. Alenko, krásně jsem si početla i pokoukala. Umíš téma zajímavě a přesně zpracovat. Po kom asi bude ten tvůj syn? Staré fotky jsou úžasné, moc zdravím ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, moc děkuji. :-) Syn je v lecčem po mně. Cholerik narozený ve Lvu.
      Omlouvám se, že reaguji se zpožděním, byli jsme u dcery na chatě.
      Hezké dny.

      Vymazat
  15. Alenko, to je nádherný příběh vaší rodiny a vašich svatebních dní. Početla jsem si a pokochala se všemi fotkami, jsou nádherné.
    Hezky jsi výzvu pojala, ráda jsem nakoukla i na dnes už historické fotky. Opravdu kouzelný příspěvek.
    Přeji krásný prodloužený víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, moc děkuju. :-D Sama bych se asi do něčeho podobného nepustila, nechala jsem se zlákat výzvou u Jiřinky.
      Děkuji za přání krásného víkendu. Byl příjemný a my konečně vypadli z Prahy.:-D
      Hezké květnové dny.

      Vymazat
  16. Alenko,připravila jsi nádherný příspěvek se zajímavým vyprávěním.Dalo ti to určitě dost práce,ale zase jsi si zavzpomínala.Ty staré fotografie možná ještě doma některé mám,ale většinu jsem dala sestře,která sestavovala rodokmen naší rodiny.
    Měj hezký prodloužený víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, moc děkuju. :-D Nejvíc práce mi dalo najít ty nejstarší fotky. U těch nových to bylo nalezené hned. Naštěstí jsem spoustu fotek zachránila po maminčině smrti, moje sestra chtěla vše vyhodit.
      Moc děkuji za přání, víkend byl krásný, byli jsme na chatě.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  17. To je nádherný příspěvek do výzvy!👏😊 Plný fotografií a vzpomínek. Při prohlížení a čtení mí přijde, že se časy sice mění, ale tradice a zvyklosti zůstávají.🤔😊
    Přeji krásný a pohodový sváteční víkend.🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emi, moc děkuju. :-D Souhlasím s tebou, že se časy mění, ale tradice naštěstí přetrvávají.
      Přeji krásné a pohodové dny.

      Vymazat
  18. Alenko, znovu jsem zde náhlédla, fotky úžasný poklad a ta svatba v dobových kostýmech!!! Zorganizovat to vše, navařit, napéct a být fit, nakonec trnout, aby vyšlo počasí. Tak jo, paráda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, ještě jednou moc děkuju. :-D Svatbu dcery jsme plánovali spolu s druhými rodiči a samozřejmě s mladými už od března. Já kromě několika kostýmů šila i ubrusy na stoly a vařila a pekla jako o závod. Totéž i ti další. Počasí se vydařilo, sice se chvíli obloha mračila, ale bylo báječně. Většina z nás tam nocovala. My měli půjčenou velkou dodávku od švagra, vezli jsme tam stoly a přitáhli karavan. Nakonec v něm spala dcera se Sárou a my si ustlali na karimatkách v dodávce. Bylo to nezapomenutelné. Podobné to bylo se synovou svatbou, kde sice dvakrát zapršelo. Poprvé před obřadem a podruhé v době, kdy jsme seděli u svatební tabule. Pak už bylo počasí přímo ukázkové.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  19. Moc krásné fotky a povídání. :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Alenko, to je krásné pokoukání. A to srovnání, jak jsou svatby časem odlišné.
    Moc hezké.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, moc děkuju. :-D My měli po vzoru rodičů svatbu komorní. Na obřad přisla spoista lidí, kamarádi, sousedé. kolegové z práce. Na hostině nás bylo celkem dvanáct. Až pak večer byla velká sešlost, kterou uspořádala manželova maminka.
      Měj hezký den.

      Vymazat
  21. Alenko, je to moc pěkný příspěvek. A obdivuji Tě, jak jsi zvládla tolik práce při připravě svatebních hostin. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, moc děkuju. :-D Když si na to vzpomenu, jak jsem krájela spoustu kil cibule pod guláš a že se mi to v hrnci, který má asi 50 litrů (mám ho na zavařování) nechtělo dělat, takže jsem po částech cibuli smažila na pánvi a pak pod hrncem měla zapálené všechny čtyři plotýnky. Ve finále jsem ho pak chladila ve vaně, kam jsme hrnec s mužem přestěhovali. Totéž s polévkou. Tehdy jsem si říkala, že je štzěstí, že ty děti máme jen dvě. :-D
      Měj hezký den.

      Vymazat
  22. Alenko, to je krásný článek. Když si prohlížím ty nejstarší fotografie, tak jsem si uvědomila, že jsem nikdy neviděla svatební fotku maminčiných rodičů. Podle jejího rodného listu se brali také až po jejím narození. A už nemám nikoho, koho bych se mohla zeptat. A svatba v dobových kostýmech musela být krásná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, moc děkuju. :-D Já jsem naštěstí staré fotky zachránila. Ještě jich mám spoustu, některé jsou ještě starší, než ty svatební. Když maminka před devíti lety zemřela, došlo mi, že už také nemám nikoho, koho se můžu zeptat a také, že jsem bohužel už nejstarší.
      Svatba na Zvířeticích byla krásná, stejně tak i ta synova.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  23. Alenko, tenhle tvůj příspěvek je tak hezky napsaný, dokumentovaný. Krásně z historie k současnosti.
    Měj hezké dny. J.

    OdpovědětVymazat
  24. Jani, moc děkuji. :-D Asi bych se sama k podobnému článku neohodlala, takže díky patří i Jiřince, která to vymyslela.
    Měj hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  25. To bylo vše tak krásné, že nevidím na klávesnici. Budu se taky muset kouknout, kolik svateb bych dala dohromady, ale určitě dost. Hned, jak bude trochu času (mám teď trochu jiné starosti), tak se do toho dám. Díky.

    OdpovědětVymazat
  26. Libuško, moc děkuju za milá slova. :-D
    Měj se moc hezky a hlavně se opatruj. Držím palce.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤