Srní

Opět se nořím do svého fotoarchivu. Většina fotek vznikla loni v dubnu, dvě jsou z roku 2016.
Měla jsem pocit, že ta, která je v úvodu článku, není moc zdařilá. Je lehce rozostřená.

I když jsem článek nazvala Srní, nebudu tady popisovat tuto obec, ale zmíním dvě místa, která jsou na jejím území.
Tím prvním je bývalý královácký dvorec Antýgl, který leží 4 km jihovýchodně od Srní při silnici z Modravy.

Duben 2019 - kolem jsou ještě pozůstatky sněhu

Původně vznikl jako sklářská huť. Díky tomu také získal své jméno. Sklářská pec měla jen jednu pánev. Německy "ein Tiegel" se pak počeštilo na Antýgl. První zmínky o huti se datují do roku 1500. V té době se na Šumavě rozprostíralo území Královského hvozdu. Ten se skládal ze svobodných rychet. Základní sídelní jednotkou svobodné rychty byl dvorec, který byl tvořen roubenými i zděnými staveními. Měl hlavní budovu, která sloužila Královákům k bydlení. Pak zde byla ubytovna pro nádeníky, stodola, malá kaplička a zvonička. Sklářská huť, která vyráběla duté sklo a skleněné korálky pro růžence, zde fungovala do roku 1818. Po té byl dvorec nadále obýván Králováky, kteří si udržovali veškerá práva a privilegia svobodných sedláků do roku 1849. Vznikla tu kovárna na výrobu hřebíků. Později roku 1859 se dostal do majetku rodiny Pauknerů a sloužil jako selská usedlost a také jako ubytovací hostinec. V držení rodiny byl Antýgl do jejího odsunu v roce 1946.
Dvorec chátral do roku 1965, kdy ho koupil Svazarm Sušice. Byl opraven do původního stylu a kolem něj zřízen autokemp. Ten v současné době provozuje soukromá společnost ze Srní.
Antýgl je velmi malebný a celý areál je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.
Jako perličku ještě mohu uvést, že se zde roku 1949 natáčely scény z filmu Divá Bára.

 Tyto dvě fotografie jsou ze srpna 2016

 Vedle protéká řeka Vydra

 Po jarním tání je její koryto plné vody

 Za mostem na Antýglu je její tok klidnější. A také obarvený rašelinou z Hraniční slati

 Za mostem je královácký dvorec

Kemp je natolik oblíbený, že se rozšířil i na druhou stranu silnice

Budeme-li pokračovat z Antýglu po silnici na Srní, kousek za Rokytou je poměrně nově vybudované návštěvnické centrum. Podobné je i na Kvildě, kde lze vidět jeleny a rysy, tedy pokud má návštěvník štěstí.

Návštěvnické centrum Srní bylo otevřeno roku 2015 na rozloze 3 ha. V podstatě tu ve volné přírodě žije smečka vlků. Žijí tu v kopcích, v terénu, který je lemovaný skalisky a přírodními zákoutími. Vzrostlé i padlé stromy a bujná vegetace jim umožňují být neviditelnými.

Vlk u návštěvnického centra

Od návštěvnického centra, kde je placené parkoviště, vede lesními pěšinami do kopce 2 km naučná stezka, která na informačních tabulích seznámí návštěvníky nejen s vlky, ale i s dalšími šelmami, které se na Šumavě vyskytují. Další tabule jsou věnovány šumavské floře. Na vrcholu je 300 metrů dlouhá dřevěná lávka, která vede napříč nad oplocenou oborou s vlky. Je tak šance spatřit vlky i tam, kam by ze země šlo jen těžko dohlédnout. Díky výšce 3 - 4 metry nad terénem, ve které se návštěvníci pohybují, jsou v bezpečí. Na lávce jsou vybudovány pozorovací přístřešky a je doplněna dalšími informačními tabulemi, kde jsou informace o komunikaci mezi vlky.
Někdy se prý stane, že návštěvník vlky neuvidí. Ale vlci návštěvníky vidí, jsou skryti a pozorují, jak se návštěvník snaží zaznamenat nějaký pohyb, či důkaz, že tu jsou.
Nám se ukázali.

Cesta stoupá lesem, unavený návštěvník si může odpočinout na lavičce

 Srovnání stop

 Vyhlídková lávka nad oborou s vlky

 Vyfotila jsem jí i z boku

 První vlk

 Popadané i pokácené stromy

 Jeden z nich padl i na vyhlídkovou plošinu, kam jsme došli.

Viděli jsme jednoho vlka. Prý se stane, že je návštěvník neuvidí vůbec.

 Vracíme se zpátky v naději, že ještě třeba nějaké vlky uvidíme

 Na místech, kde jsou spadlé stromy už rostou nové.

A nad nimi dva stíny návštěvníků, doufajících, že ještě něco uvidí.

 Obloha je azurově modrá

 Jsme na prostřední vyhlídce a stále nic, krom toho jednoho, který se ukázal

Jak komunikují vlci

 Fotím kdeco. Ale chtěla jsem fotit vlky. Beru zavděk i chorošem

Jsou tu!!! Tak jen tiše, ať je nevyplašíme

 My si teď zdřímneme, tak už můžete jít

Byla jsem nadšená. Připadala jsem si jako malé dítě, které dostalo dárek. Vzpomněla jsem si na knihu Michela Bataille Vánoční stromek, která se dotýká přátelství mezi těžce nemocným dítětem a vlky. Dokonce mi vytanul na mysl i Bílý tesák Jacka Londona.

 Pohledem skrz stromy byl vidět ještě sníh na Jezerním hřbetu  1266 m

Také jsme krátce nahlédli do budovy návštěvnického centra. 

Prostě ti živí jsou lepší.

A přeci jen krátce o Srní. Je to poměrně mladá horská obec, která byla založena roku 1726, původně jako dřevorubecká osada. Podle hojného výskytu srnčí zvěře byla pojmenována Rehberg (Srnčí hora).
V minulosti se tu těžilo zlato, o čemž svědčí zarostlé haldy v blízkém okolí. Původní obyvatelstvo bylo výhradně německé. Později tu sídlili Králováci, strážci českých hranic, kteří ale mluvili německy. Srní proslavil svými romány zejména Karel Klostermann. Typická šumavská architektura je vidět na dochovaných horských roubených chalupách, postavených na kamenné podezdívce, se stěnami chráněnými šindelem.
V současné době má Srní 224 stálých obyvatel a nabízí ubytovací kapacitu více než 1000 lůžek.
Srní a jeho okolí si oblíbili také filmaři, stalo se kulisou pro filmy s Tomášem Holým - Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem.

Kostel Nejsvětější Trojice pochází z let 1804 - 1805

Obchůdek v obci je možno vidět v seriálu Policie Modrava.

A i když už jsem seriál viděla, dívám se znovu, zejména kvůli milované Šumavě.