Vydra

Opět jsem se ponořila do svého fotoarchivu a pozvu vás na jedno z nejkrásnějších, ale současně nejnavštěvovanějších míst Šumavy a tím je Povydří. 

Řeka Vydra vzniká soutokem několika potoků. Od pramene, který je v nadmořské výšce 1215 m, je nazývána Luzenským potokem. Pramení na severozápadním svahu Luzného v Hraniční slati. Po soutoku s Březnickým potokem dostává jméno Modravský potok. Po soutoku s Roklanským a Filipohuťským potokem, nedaleko Modravy, vzniká řeka Vydra. Jméno jí dal častý výskyt vydry říční. Od pramene protéká širokým mělkým údolím, pod Březníkem se údolí zužuje a řeka dostává spád, podobný obraz je pak vidět i v Modravské kotlině. U Antýglu se sklon řeky ještě více zvětšuje. Kaňonovité údolí se zařezává hlouběji a svahy jsou příkřejší. Koryto řeky je zaneseno žulovými a rulovými balvany a řeka přes ně stéká prudkými peřejemi a kaskádami. K soutoku s Křemelnou u Čeňkovy Pily se sklon řeky zmenšuje. 

Mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou je řeka nesplavná a proto tu byla kdysi vybudována silnička pro potřeby dřevařů. 
A po té vede Naučná stezka Povydří. Je celá v I. zóně Národního parku Šumava. Její délka je 7,4 kilometrů.
Návštěvník prochází kolem všudypřítomného zvuku hučící divoké řeky. 
Obří žulové a rulové balvany v korytu řeky jsou omleté působením prudce tekoucí vody. V některých obrovitých balvanech voda vymlela malými oblázky prohlubně naplněné vodou, říká se jim obří hrnce. Voda, jako by se v nich stále vařila. Okolní stráně jsou plné kamení. Na několika místech jsou kamenná moře, nebo skalní masivy či zalesněné svahy.

Přijměte tedy pozvání na procházku z Antýglu na Čeňkovu Pilu. Fotografie vznikly v srpnu roku 2016 a v dubnu 2019. Jsou označeny datem roku, ve kterém byly pořízeny.

 Na Čeňkově Pile, kde jsme při loňské návštěvě nechali zaparkované auto

 Pohled z okna autobusu při stoupání na Srní

 Cyklisté sem nesmějí, ale ... 

zákaz většinou moc nerespektují

 Jedny z prvních pohledů na divokou řeku

 Pohled od řeky

 Letní kvetení v podobě vrbky úzkolisté

 Devětsil bílý vykvétá z jara

 V letních měsících je v korytě Vydry o poznání méně vody,

 než zjara, kdy její tok mohutní díky tání sněhu

Jsme v I. zóně národního parku, takže nechat na místě

 Při naší poslední návštěvě 17. dubna 2019 byla po ránu zima, teploměr ukazoval 2°C.

Na místech, kam nedopadají sluneční paprsky, byly ještě zbytky sněhu

 V I. zóně parku se většinou netěží, stromy umírají ve stoje.

Cestou je několik podobných míst k osvěžení

Po dvou kilometrech od Antýglu narazíte na Klostermannův most, který je dlouhý 30 metrů a byl vybudován v roce 2012, kdy nahradil původní lávku vedoucí k bývalé Hálkově chatě. Její pozůstatky jsou zhruba 100 metrů po proudu. Pokračováním z mostu po žluté se můžete dostat na Hrádky. 

Z pravé strany přitéká Popelný potok, na němž jsou zajímavé vodopády.

 Při pohledu z Klostermannova mostu je vidět rozdíl v množství vody

 Žula a rula a mezi nimi protéká řeka

 Pozůstatky Hálkovy chaty

 Kaňon řeky je hluboký, občas jsou vidět i skalní masivy nad ním

 Nejen pohled na řeku je zajímavý

Popelný potok

Vodopád na Popelném potoce v roce 2016 a 2019

O kilometr dál je Turnerova chata. Je jediná, která je v I. zóně NP. Kromě restaurace, prodejny suvenýrů a záchodů, nabízí také ubytování. Stylová roubená stavba z konce třicátých let 20. století je zachovalá v původní podobě.
Velkou atrakcí v letních měsících je výběh s živou vydrou, jde o Vydrýska známého z dětských večerníčků. Kromě toho se v jejím okolí prochází mainské mývalí kočky.
Nedaleko Turnerovy chaty přitéká zprava Zhůřský potok.

Zhůřský potok - opět srovnání let 2016 a 2019 

Babočka paví oko

Kamenné moře

Ukázka jarní květeny - Devětsil bílý, podběl lékařský, blatouch bahenní a sasanka hajní

Babočka paví oko na devětsilu

Obří balvan

Kořeny stromů na kamenech

Zde si můžete poslechnout, jak řeka "řve"

V dolní části už tok Vydry není tak prudký

Můžete se občerstvit, můžete si hrát....

Téměř před cílem můžete na druhém břehu vidět malou vodní elektrárnu Vydra. 
Je napájena Vydrou, ale tak trochu oklikou. Tím, že část řeky od Antýglu nebyla splavná a vytěžené dřevo bylo protřeba dopravit k pile, byl nad spádem Vydry vybudován Vchynicko-tetovský plavební kanál. K jeho realizaci došlo v letech 1799 - 1801 podle návrhu ing. Josefa Rosenauera. Kanál začíná 2 km za Modravou. Vydra byla v těchto místech přehrazena jezem s hradlovým mostem, který zabraňoval pronikání dřeva do nesplavného úseku. První 2 km kanál vede podle Vydry a u Antýglu se stáčí k Rokytě, kopíruje vrstevnice Oblíku a Spáleného vrchu nad Srním. Původně pokračoval dál do Křemelné. Ve 30. letech minulého století byl přestavěn a jeho závěrečná fáze svedena do betonového potrubí a nádrže vybudované na Sedle. Odtud voda padá potrubím se spádem 235 m na lopatky Francisovy turbíny elektrárny Vydra a vrací se zpátky do koryta Vydry. V elektrárně je krom infocentra také expozice Šumavské energie. Elektrárna je chráněnou památkou. 

Vodní elektrárna Vydra

Zde se voda Vydry vrací zpět po té, co tekla Vchynicko-tetovským kanálem

 a pak pomohla roztočit Francisovu turbínu

Kořeny stromu

Vydra pak pokračuje ve svém toku zhruba 600 metrů na Čeňkovu Pilu, kde se do ní vlévá Křemelná a spolu pak vytváří zlatonosnou Otavu. 

Na Čeňkově pile

Soutok Vydry a Křemelné

Zlatonosná Otava

A tady naše cesta končí. 
Naučná stezka Povydří byla vyhlášena 24. července 1987. 
Ten krásný žulový balvan, který jsem nesla v batohu, jsem sebrala už v roce 1984, takže nemohu být popotahována. 

Takto jsem kdysi Vydru namalovala.