Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

úterý 10. března 2020

Italský deník - část 18.

Pokračování předchozí části




Osmnáctá cesta domů - 1. část

Sobota 30. června 2018

Probudila jsem se v půl sedmé. V noci jsem toho moc nenaspala, budila jsem se a přemýšlela, co ještě udělat, co zabalit, jaká bude cesta.... 
Čím jsem starší, tím je to horší. Snažila jsem se ještě na chvíli usnout, ale nepovedlo se to. 
Mozek už pracoval na plné obrátky.

Na balení toho už moc nezbývalo. Díky včerejšímu dopolednímu dešti jsme to zvládli nějak rychleji. Po poslední snídani muž umyl naše cestovní hrnky a lžičky a já dobalila to, co zbylo v apartmánu. Osušky a plavky byly stále na sušáku, který jsem vynesla ven. Nepršelo, pofukoval vítr a po obloze se honily mraky. Muž rovnal věci v autě, protože něco budeme cestou ještě potřebovat a já uklidila kuchyňský kout. 
Pak jsem zametla celý apartmán. Nemusela jsem, protože jsme zaplatili 35€ za závěrečný úklid, ale prostě starého psa novým kouskům nenaučíš. 
To aby si o mně někdo neřekl, že jsem čuně. 


Vlhké osušky, plavky a ručníky jsem dala do velké tašky z Ikea. Pak jsem vzala mražený hrášek, který nám dala Marie při odjezdu a spolu se zmrzlinami, které jsme si koupili v prvním týdnu, jsem ho nesla Veronice. Domluvily jsme se na tom už dříve. Hrášek prý udělá Giulii a zmrzliny dá Alimu. Ten mladý Pákistánec je opravdu hodně pracovitý. Dokonce se naučil "Dobrý den". Kromě své mateřštiny mluví anglicky a učí se i trochu italsky. Přišel se s námi rozloučit a ještě jednou děkoval za tašku s věcmi. 

Ještě naposledy jsem zkontrolovala apartmán a šli jsme předat klíče. Na recepci byla Veronika. Ptala se nás, zda máme od naší oblíbené cestovky nějakou slevu a když jsme jí to potvrdili, podivovala se, jak vysokou. Věrní zákazníci v kombinaci s first minute je suma sumárum 20% z ceny dolů. Pak jsme se rozloučili a Veronika nám popřála šťastnou cestu a prý doufá, že se k nim ještě někdy vrátíme. Požádali jsme jí, aby od nás vyřídila pozdravy i zbytku rodiny a ona to přislíbila. Nakonec jsme se rozloučili osobně i s Francescem, který přicházel na recepci a pak s Gaetanem, který byl u baru. S Catherine jsme se rozloučili osobně už večer. 
Pak následovalo ještě jedno loučení a to s Lorenzem a jeho rodiči, kteří šli také vrátit klíče.

Rezidenci jsme opouštěli v 9:20.
Jeli jsme na Villapiana Scalo a pak po stejné cestě jako loni jsme zamířili k dálnici. Cesta kalabrijským vnitrozemím je krásná a je stále se na co dívat. Fotila jsem z jedoucího auta a přemýšlela, zda se sem ještě někdy podíváme.


Serra Dolcedorme


Řečiště Raganella s minimem vody 


Poslední pohled na Serra Dolcedorme


Počítání oveček

Malý rozdíl oproti předchozímu roku tu byl, nejeli jsme rovnou na dálnici, ale udělali malou zajížďku do Castrovillari, kde jsme natankovali plnou nádrž. Ono to naše bloudění alespoň k něčemu bylo. Takhle levné pohonné hmoty jsme nikde při našich cestách neviděli. Sice 1,449€ za litr nafty není nic levného, ale na Itálii je to parádní cena, která se už během naší cesty určitě nezopakuje. Od pumpy jsme se vrátili na křižovatku před městem a pak najeli na A2. 
Znovu si projet Castrovillari? 
Čtyřikrát to stačilo. :-D

Castrovillari



Tady to volá po opravě

Castrovillari

Provoz na dálnici byl slabý a tudíž plynulý, teplota pro cestování ideální. Ovšem pro ty, kteří se jedou rekreovat, bude těch ukázkových 17,5°C šokem. Hory a kopce byly v mracích, místy jsme jeli mlhou. Možná to byly klesající oblaky. 
Opravdu "parádní" počasí na poslední červnový den. Z dálnice A2 jsme pak pokračovali po A30, která se vyhýbá Neapoli. V Mercato San Severino jsme si na mýtnici vzali lístek. 
Těch více než 200 km po A2 je bez poplatku. Je to dar italské vlády chudému jihu. 






Mlha a typicky červnová teplota

Mýto

První zastávku jsme si udělali na odpočívadle, ze kterého je vidět na Vesuv. Stavěli jsme tady už při první návštěvě Itálie. Asi jsme opravdu konzervativní, nebo v nás převládá nostalgie. Pumpa byla mimo provoz, fungoval jen bar. 


Vesuv byl v mracích, z dálky nebyl téměř vidět

Došli jsme si na záchod a pak u auta poobědvali pár toastů, ke kterým jsme si dali pivo. Muž samozřejmě bezalkoholové. Takových, jako jsme byli my, tu bylo více. Teploměr ukazoval 24°C. 
Pokračovali jsme po A30 a pak plynule najeli na A1. Provoz tu byl jen o něco málo silnější.




Čím víc jsme jeli na sever, tím vyšší byla teplota. Asi by to mělo být obráceně, ale nebylo. Jsou to paradoxy. Horší na tom bylo to, že se zase začala projevovat závada na klimatizaci, kvůli které byl muž před odjezdem opakovaně ve značkovém servisu. Při našich cestách po Kalábrii normálně fungovala. Možné je také to, že v těch chladných dnech jsme si ani nevšimli, že by s ní byl nějaký problém.
Další zastávku jsme si udělali na odpočívadle před Orvietem. Na pumpě jsme si dali kávu a zkonstatovali, že je tady parádní horko. Na teploměru bylo 34°C. 



Klimatizace stávkovala, takže já v pravidelných intervalech přepínala knoflíky. Když chladila, nepouštěla vzduch do vozu. Takže vychladit, pustit ventilátor a stále dokola. Jsme už pěkně rozmazlení. V těch starších autech klimatizace nebyla a také jsme ty cesty přežili. Ovšem člověk si rád zvykne na to lepší. 


Oceňujeme tyhle informační tabule na italských dálnicích.
Můžeme si díky nim naplánovat, kde tankovat a ušetřit pár drobných


Porucha na klimatizaci způsobila to, že auto mělo vyšší spotřebu. Při průjezdu Florencií nám ukazoval displej, že máme pohonné hmoty jen na 109 km jízdy. U Barberino di Mugello jsme tedy zajeli na pumpu. Ceny lidové, litr nafty za 1,659€. A to jsme zastavili u té nejlevnější pumpy. Je vidět, že v Toskánsku je poněkud dráž. Auto se asi trochu zbláznilo, protože po natankování jsme mohli ujet dalších 745 km. To by se nám průměrná spotřeba snížila pod 3 litry na 100 km. Nakonec se cifra ustálila na dojezd kolem 600 km. To už odpovídalo celkové průměrné spotřebě. Muž zůstal klidný, mě ta skákající čísílka na displeji poněkud znervóznila. Možná to způsobilo horko, nebo auto dostalo šok, protože takhle drahou naftu ještě nepilo. Dát v přepočtu 43 korun za litr nafty, s tím se to naše auto muselo nějak srovnat.

Za Bologní teploměr v autě ukazoval 37°C. To je sakra rozdíl proti letošní Kalábrii. U Modeny jsme opustili dálnici A1 a po A22 jsme jeli severním směrem. Teplota byla stále vysoká. Zkoušela jsem si z auta fotit Pád, ve kterém za tři týdny voda neklesla. Byl stále plný vody. Místo toho jsem si vyfotila svodidla. Ale moc pěkně. Muž mi navrhoval, že zastavíme na nedalekém odpočívadle a vrátíme se k Pádu, abych mohla zdokumentovat stav vody. V tom horku se mi opravdu nechtělo se trmácet zpátky, takže jsem s díky odmítla.

Jak stoupala teplota


Pád se spoustou vody a rýžové pole

U Verony jsme sjeli na A4 a opustili jí v Sommacampagna. Zaplatili jsme 53,50€ mýto a zamířili na Lago di Garda. A opět konzervativně jsme jeli do našeho oblíbeného městského kempu v Lazise. Možná to není konzervatismus, ale kemp se nám líbí. Bylo tam volněji, než v minulém roce. Nedostali jsme žádný plánek s posledními volnými místy. Namísto toho nám recepční řekla, ať se jdeme podívat a až si vybereme piazzolu, máme se vrátit. Když jsme si vybrali, nahlásili jsme v recepci její číslo.
Zatloukat kolíky do vyprahlé země vůbec nešlo. Nakonec jsem si pomohla vodou, i přes to, že muž protestoval a tvrdil, že tu bude bláto. Nebylo. Voda se vsákla a kolíky šly zatlouci do země. Muž, ač nerad, uznal, že to asi bylo jediné řešení. Z auta jsem vytáhla deku, kterou si vozíme pro případ, že bude zima. Ta nehrozila. Prostřela jsem jí na dno stanu, na ní dala tu, kterou běžně používáme a až pak připravila ležení. Drobné kamínky, kterými byla piazzola vysypaná, nejsou na ležení moc příjemné. Ale tady se se stany moc nepočítá, většinou sem jezdí lidé s obytnými auty, nebo karavany. 
Povečeřeli další toasty s pivem a vydali se na procházku po městečku, které je od kempu opravdu, co by kamenem dohodil. Slunce se chystalo zalézt za vrcholky okolních hor, takže jsme se posadili na lavičku na břehu jezera a západ slunce jsme si zdokumentovali. 

Stíny se dlouží











Slunce zapadlo a my se vydali do uliček Lazise. 
Už jsem se o něm zmiňovala v deníku z naší patnácté cesty do Itálie. Tady to konečně žilo. 
Všimli jsme si, že kostel u přístavu je už opravený. Byl to náš první večer, kdy jsme korzovali živoucím městem, nahlíželi do obchůdků, prohlíželi si vystavené zboží venku před krámy. A konečně jsme se také dočkali zmrzliny, na kterou dole na jihu nebyla kvůli zimě chuť. Byl to náš první večer a současně také večer poslední. 


Slunce zašlo a rozsvítily se lucerny 






Téměř všude byla slyšet němčina. Němci to sem nemají daleko a oblast Lago di Garda patří k jejich oblíbeným destinacím. Jsou hluční, dalo by se říci přímo uřvaní. Jakmile opustí hranice své země, chovají se jako páni celého Vesmíru.Vzpomínám na doby, kdy jsme jezdívali rok co rok do Brna na Velkou cenu. Tehdy ještě nestál Masarykův okruh a jezdívalo se po normálních komunikacích. Trávívali jsme u přátel na hájence v Kohoutovicích pokaždé několik dnů. Parta lidí, která si vybudovala tribunu z lešenářských trubek a palet se tu scházela rok co rok. Stejně jako my, cestovali do Brna i Němci. Převážně ti, kterým se říkalo "dederóni". Nevím, kolik z nich bylo opravdových fanoušků motocyklových závodů, ale mnozí z nich holdovali v míře nemalé našemu pivu. Naše parta každoročně večer před hlavním závodem procházela celou trať, kolem které byly na sklizených polích kempy pro fanoušky. Sledovali jsme na plech ožralé Němce, válející se po strništích. Pokaždé byli hluční. Zda měli něco ze závodů, na které přijeli, netuším. Dokonce do Brna jezdívali v autobusech němečtí policisté, aby trochu umravňovali své spoluobčany. 
Dnes vídáme podobné "fanoušky" na závodech trucků v Mostě. Nemají to tam daleko. Často si říkám, proč utrácejí za vstupenku, ožrat se do němoty mohou i někde jinde. Doma dodržují dril a disciplínu, ale jakmile vytáhnou paty … 
Ne nechci paušalizovat. Někteří jsou slušní a nejsou hluční. Bohužel mnohdy se podobně chovají i někteří naši spoluobčané.





Kocour vyráží do noci

Vrátili jsme se do kempu, dali si sprchu a pak osvěženi jsme ještě poseděli u stanu, Bylo nám příjemně a zavzpomínali jsme na večery, kdy jsme se choulili v teplácích na jihu. Když jsme zalézali do stanu, rozhodli jsme se, že ho necháme otevřený a vchod zabezpečíme jen sítí, aby nás neobtěžoval hmyz. 
V noci jsem se párkrát probudila, abych se napila z lahve. 
Bylo mi konečně teplo.



Dokončení příště.

50 komentářů:

  1. Moc ráda si ty tvoje zážitky z cest pročítám a prohlížím snímečky.:-)
    Přeji pěkný večer.:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Emo, moc děkuju. :-D
    Také hezký a pohodový večer.

    OdpovědětVymazat
  3. Nahlédla jsem a přečetla si opět skvostné vyprávění o cestování po Itálii doplněné fotografiemi.Nejen turisté z Německa, ale i z Ruska bývají hluční.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji. :-D S těmi Rusy máš pravdu, ti jsou také takoví rozpínaví.

      Vymazat
  4. Ráda jsem se s tebou podívala po Itálii.Krásné povídání a nádherné fotky.Vždy jsem při cestách na jih obdivovala hory,které se táhly podél dálnic a cest.Západ slunce je nádherný.Trochu jsem zavzpomínala i na naše cestování.Bohužel jsem tenkrát moc nefotila a když tak na diáky.A v důchodě jsem celé prázdniny hlídala vnoučata a jezdila s něma sama na dovči někam do kempu k rybníku a ne moc daleko od Turnova,aby za námi mohli večer přijet rodiče.To už mám fotek více.
    Hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, moc děkuji a jsem ráda, že se ti s námi v Itálii líbilo. Mě se ta země zadřela hodně hluboko pod kůži. Hory, moře, spousta památek a srdeční lidé. :-D
      Kvůli hlídání vnoučat jezdíme v červnu a o prázdninách jsme k dispozici. Holky od dcery už jsou hodně samostatné, takže ty už se hlídají samy a zajímá je jen co bude k jídlu, či zda někam vyrazíme. Ti dva mladší 7 a 5 let ještě dohled potřebují. Máme je tady i teď. Jiřík si hraje s tabletem, Bětka kouká v televizi na pohádku a já si udělala chvilku, abych mezi vařením, koukla na počítač.
      Na diáky jsem také fotila, dokonce jsem je pomocí takového přístroje zdigitalizovala. Ale není to moc kvalitní, navíc se u některých hodně změnily barvy.

      Vymazat
  5. U mne se tříská ten konzervatismus s touhou po nových zážitcích, trochu schíza, no.
    Dívám se na ty krásné fotky a říkám si, zda se nám to letos podaří, tobě i mně, vydat se do Itálie.
    Držím nám všem palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mně se teď tříská zda zrušit, či zda jet.
      Měli bychom jet začátkem června, denně sleduju RAI a ty počty neustále stoupají. 168 mrtvých za včerejšek je hrůza. Máme z půlky zaplacený pobyt v Benátsku, které patří k těm nejohroženějším oblastem. Zatím ještě vyčkávám, ale jsem už hodně nalomená. Doufám, že se to v Itálii zlomí a počty začnou klesat.
      Držme si vzájemně palce. :-)

      Vymazat
  6. I cesta může být cíl ... že? Taky jsme si naplánovali cestu do Itálie na dva dny, abychom cestou něco viděli.
    Moc pěkné fotky i vzpomínky. Bůhví, jak to letos dopadne.
    Pěkný večer.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, moc děkuji. :-D Téměř všechny naše cesty byly dvoudenní, výjimkou byla jen ta loňská. Díky těmhle cestám jsme navštívili spoustu míst, jako Veronu, Mantovu, Loreto a spoustu dalších.
      Jak to letos dopadne, je ve hvězdách.
      Hezký den :-)

      Vymazat
  7. Alenko, četla jsem si tvé řádky, dívala se na fotografie a je mi nějak smutno z toho, že je Itálie tak postižená tou chorobou. Jakpak ale se mají vaši přátelé, am jste jezdili. Tvoje vyprávění mi nahrazuje cestování po zemi, kam se nepodívám a kterou jsem jen kouskem zahlédla z Piranu (býv.Jugoslávie) z rozhledny na kopci.Terst víš? Možná jen nástin v dáli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ruženko, mně je také smutno z toho vývoje v Itálii. Snad se to tam konečně podaří nějakým způsobem zastavit.
      S Veronikou jsem mluvila naposledy těsně před vánoci, kdy byli s malou Giulií a Francescem v Ústí nad Labem. Na jih se většinou přesouvají až v březnu. Kalábrie na tom není tak hrozně, jako sever. Doufám, že jsou všichni v pořádku, hlavně Francescovi rodiče, kteří tam žijí celoročně.

      Vymazat
  8. Tak na tohle si musím vyhradit více času, jak na čtení, tak kochání se obrázkama.Vrátím se!!!
    (máme s dcerou na letošní květen zaplacený zájezd k jezeru Como a tam okolo a kdoví, jak to dopadne, asi to vyměníme za jiný, jinam?)
    hezký večer přeji Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, děkuji za návštěvu a i za případný návrat. :-D
      My máme od prosince zajištěný a z půlky zaplacený třítýdenní pobyt v Benátsku. Zatím jsme nic nerušili, vyčkáváme. Ale pokud to tam bude pokračovat a stoupat, tak nevím, nevím.
      Hezký den :-)

      Vymazat
  9. Kouzelné dálky, uvidíme jaké bude léto....
    Hezký den přeji. J.

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji. :-D Kéž by léto bylo zdravé.
    Hezký den :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc zajímavé povídání. škoda, že fotografie se nezobrazují. Přeji krásné jarní dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. :-D Fotografie jsem znovu nahrála do článku. Nechápu, proč zmizely.
      Hezké jarní dny. A.

      Vymazat
  12. Nevím proč, ale zobrazují se mi asi jen tři fotky. Ani při opětovném načtení stránky tam nejsou. Je to divné, protože doposud bylo v každém článku vše O.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, tohle mi opravdu hlava nebere. Fotky, které tu ráno ještě byly, samy od sebe zmizely. Pokud by se to mělo opakovat, asi by mně to otrávilo. Teď už je to snad v pořádku.
      Jsme hlídací, u nás zavřeli preventivně i školku. Ráno jsem tu na chvíli byla, článek vč. fotek byl v pohodě. Hned když si maminka přišla pro prcky, tak jsem zjistila, že ty fotky zmizely. Ach jo.

      Vymazat
    2. Už je to v pohodě, až na jednu fotku.Nevím čím to je, ale tohle se mi zatím nikdy nestalo.

      Vymazat
    3. Fakt nevím, co se tady děje. Fotky chyběly dvě, paradoxně ty, které jsem nemusela znovu nahrávat a které byly jedny z mála k vidění.
      Moc děkuju za info.:-D Už jsem to opravila.

      Vymazat
  13. Odpovědi
    1. To mě moc mrzí, nevím jak se to stalo, že fotky, které tu ráno byly, zmizely.
      Už jsem je nahrála znovu.

      Vymazat
  14. Jé tak to jsem ráda, že jsem se sem vrátila. Jsou to nádherné fotografie. Líbí se mi ten hrad na kopci a kostel, západy slunce. Prostě paráda. Přidala jsem si Vás do přátel a určitě se sem budu vracet. Děkuji za hezké počtení a krásnou podívanou. Moc děkuji za komentáře na mých stránkách, které vždy potěší. Počasí se zatím asi moc nezmění, tak že zahrady nám asi jen tak nevyschnou.... Přeji krásné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za milá slova. :-D
      Fotky se opět ztratily a já nevím z jakého důvodu. Začínám být bezradná. Víc než deset let jsem byla na Blog.cz, tam se mi to nestalo. Ach jo.

      Vymazat
  15. Krásná panoramata!
    Na dovolené mě závěrečný úklid vždycky strašně štve, už den předem se stresuji, jak to všechno stihneme, kdybych si mohla připlatit, ráda to udělám :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, měla jsi velké štěstí, že jsi ty fotky viděla, protože už zase zmizely.
      Včera jsem je tam pracně nahrávala víc než hodinu a dnes? Začít zase znovu. ?
      Zítra budu vracet vnoučata dříve, tak to zkusím do třetice. Pokud se to stane znovu, asi sroluju uši a vrátím se zpátky na Blog.cz.

      V Itálii je ve většině ubytovacích kapacit možnost si závěrečný úklid zaplatit. Jedinou povinností je uklidit kuchyňský kout. což většinou dělám už v předvečer odjezdu.

      Vymazat
    2. To je divné, ještě se mi nic takového nestalo, fotky nahráváš odkud? Přímo z počítače?

      Vymazat
    3. Jani, poprvé i podruhé jsem fotky nahrávala rovnou z čítače. Teď po třetí jsem si je zkopírovala do Google fotek a odtud je nahrávala.
      Předchozí tři články, které jsem už vytvořila tady na blogspotu, mají fotky nahrané rovnou z počítače. Pokud to znovu do třetice zmizí, tak se snad "dám k Němcům". :-D

      Vymazat
  16. Alenko, když jsem psala komentář, viděla jsem fotky všechny, teď jich je jen pár, zbytek otazníčky... Ale nic neporadím, už se mi nic podobného dlouho nestalo! Snad se to brzo zlepší!
    Přeji hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, moc děkuji za povzbudivá slova. Jsem už z toho notně otrávená. Dnes jsem fotky nahrávala do článku potřetí a asi naposledy. Předtím jsem si je zkopírovala do fotoalba na Google a načítala je odtud. Pokud znovu zmizí, tak už opravdu nevím.

      Vymazat
  17. Je to škoda, že tam nejsou ty fotky a mrzí mne, že jsi s tím měla takovou práci. Ale vysvětlit to bohužel neumím. Že by to bylo tím přechodem jinam? To asi ne. Jsem jen zvědavá, jestli se ti tam ty fotky někdy vrátí.

    OdpovědětVymazat
  18. Libuško, fotky z toho článku už zmizely podruhé. Proč? To opravdu netuším.
    Moc mě mrzí, že sis na můj blog udělala čas a v podstatě nic neviděla. Přechodem jinam to asi nebude, předchozí tři články jsou v pořádku. Jen tenhle je nějaký začarovaný.
    Nahrála jsem je tedy už potřetí. A pokud opět zmizí ...

    OdpovědětVymazat
  19. Líbí se mi moc ty západoffky, ale kocour vede!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem na ty západy slunce zatížená. :-D A kočky prostě miluju. Moc děkuju.

      Vymazat
  20. V současné době by taková dovolená měla jiné podmínky. Snad se to věchno zase srovná a budeš opět navštěvovat svá oblíbená místa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna dnes jsem zrušili tu letošní. Měli jsme zaplacené (zatím jen z poloviny) třítýdenní pobyt v Benátsku, kam jsme měli odjíždět 6. června. Doufám, že se vše srovná a třeba se to ještě letos zadaří. Podzim je také krásný.

      Vymazat
  21. Já mám štěstí, všechny fotky se mi zobrazily. Tak jsem si s pocestovala po Itálii a teď už máme po cestování. Věřím, že se všechno zase v dobré obrátí, ale přiznám se, že velký hrdina nejsem, obavy tu jsou. Moc zdravím ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, podvakrát mi fotky z tohoto článku zmizely. Byla jsem z toho dost nešťastná. Byly nahrávány, stejně jako u předchozích článků rovnou z počítače. Zkusila jsem je tedy nakopírovat do Google a odtud nahrát. Snad už vydrží.
      Opravdu máme teď s cestováním na nějaký čas utrum. I já věřím, že se vše v dobré obrátí, otázkou je kdy.
      Dnes jsme zrušili letošní červnovou dovolenou v Benátsku.

      Vymazat
  22. Zajimave, tady Lago di Garda mne připadá více mořsky, než mi připadalo když jsem tam byl na zájezde..jinsk prvně v Itálii jsem byl s turisty v Dolomitech, na zpáteční cestě odešel autobus adsi 7 km od cíle, tak jsme si říkali, že bylo docela štěstí, že se to nestalo někde v Rakousku. Jinak mi nějak blbne odkaz, občas to hází jinam..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Lago di Garda někdy bývají vlny opravdu jako na moři. Stačí, když začne foukat trochu vítr. Když nefouká, je hladina jako zrcadlo. :-) Do Dolomit jezdil už "za komančů" můj švagr. Byl horolezec. V roce 1972 spolu s Ivo Petříčkem, což byl novinář a současně horolezec, podařil prvovýstup na Civettu. Vytvořili novou cestu na vrchol. V novinách (tuším, že to byla Mladá fronta) vycházel na pokračování Petříčkův text, spolu s fotkami, které pořídil švagr. Od té doby měl možnost jezdit do Dolomit rok co rok. Jak já záviděla své sestře, že může jet do Itálie a já maximálně na Balt. :-D
      S tím autobusem jste měli kliku, vlastně i tak trochu pech.

      Vymazat
  23. S těmi dederóny jsi mě vrátila do dětství. Jezdili jsme k tátově sestře na Šumavu a já se to slovo dederóni velice rychle naučila. Máma měla pokaždé strach, když ksem takto Němce označila, co kdyby nás někdo slyšel...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I já jezdívala na Šumavu, kde jsme trávívali téměř celé prázdniny v jednom kempu. Byl kousek od hraničního pásma a notně navštěvován dederony, snad v touze být blíž těm bohatším Němcům.
      Dětičky občas mí překvapit, mohla bych vyprávět. :-D

      Vymazat
  24. Itálie je krásná země a ty ji přibližuješ z méně známé stránky.
    Bohužel se tam teď jen tak neodvážíme vypravit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, máš pravdu. Snažíme se navštěvovat místa, která nejsou až tak známá, i když těm turistickým "tahákům" se také nevyhýbáme.
      Loni v prosinci jsme si zajistili a zaplatili pobyt v Benátsku. Minulý týden jsme to zrušili.
      Měj hezký den A.

      Vymazat
  25. Milá Alenko,
    to je škoda, že už to skoro končí... Já ty tvoje vyprávěnky i fotografie tolik zbožňuju... A teď, kvůli koronáči, nebude nic...
    Tys mě tak krásně naladila... Díky ti za to. A nezapomeň, na hloupý lidi nedej a piš pro nás, co tě máme rádi! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dorko, moc děkuju a slubuju, že se ještě do Itálie vrátíme. Sice jen na chvíli. Letošek měl být ve znamení výletů okolo Benátské laguny, do vnitrozemí a do větších měst. Jak říká můj muž: "Plány jsou od toho, aby se měnily."
      Věřím a doufám, že až se tohle všechno přežene, znovu všichni vyrazíme za zážitky.
      Moc děkuji za milá slova. :-D

      Vymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤