Deset let

9. ledna 2010 jsem publikovala na tomto blogu svůj první článek.

Mému blogu je dnes deset let.

Rok co rok jsem na to zapomínala, vyjímkou snad byly jen jeho druhé narozeniny.

Vzpomněla jsem si pokaždé se zpožděním a přišlo mi hloupé se k tomuto datu vracet.

Deset let, to už je docela dlouhá doba. Nejen v životě lidském, ale i v případě blogu.

Prvotní impuls k jeho založení byl blog mého spolužáka, který popisoval své cesty Evropou se svým obytným autem. Ráda jsem jeho blog četla a cestovala v duchu s ním.

V době, kdy jsem blog zakládala, jsme už byli poměrně zkušení cestovatelé. Před každou naší cestou jsem se snažila najít co nejvíce informací, ale ne vždy jsem byla úspěšná. Zavzpomínala jsem na to, jak se nám "povedlo" v začátcích našich cest zaparkovat 4 km od historického centra Florencie a v horkém dni jsme šli podél řeky Arno do míst, která jsem toužila vidět. Až tam jsem zjistila, že o víkendech se dá ve Florencii parkovat v centru. Ty 4 kilometry zpátky k autu pak byly nekonečné.

Při vzpomínání na naše začátky a četbě spolužákova blogu jsem si řekla, že informace podobného druhu by se mohly hodit i dalším, kteří se sami bez průvodce pouští do objevování pro ně dosud neznámých míst. Byl to další impuls.

Narodila jsem se na severu Čech a se svými rodiči jsme podnikali spousty pěších výletů a další na kolech. V zimě jsme podnikali výlety na běžkách. Hlavně s tátou jsem poznávala blízké i vzdálenější okolí svého rodiště.

Trochu mě mrzelo, že hodně lidí nemá povědomost o Lužických horách. Nejsou to žádné velehory, ale mají své kouzlo. Spousta lidí zná České Švýcarsko. Navštěvují soutěsky, vozí se po Kamenici lodičkou a jásají u občas spuštěného vodopádu. Pak ještě skalní věže a nebo Pravčická brána a mají splněno.

Údolí Křinice, okolní skály a Jeskyni víl už tolik lidí nezná. I pro mně bylo obrovské překvapení, co tato část národního parku nabízí v zimě. Ledopády na Brtnickém potoce jsem "objevila" až ve svých 50 letech, v době kdy už jsem více než třicet let žila v Praze. Do těchto míst jsme na běžkách nejezdili.

To byl opět impuls, kdy jsem se rozhodla ukázat a představit méně známá místa.

I proto byl můj první článek věnován kraji, kde mám své kořeny.

Zpočátku byly moje články věnovány jen místům, která jsem navštívila.

Člověk míní .....

Postupem času jsem zabrousila i k jiným tématům. Zapojila jsem se do článků psaných na "Téma týdne", občas se pochlubila nějakým svým výtvorem, poreferovala o kulturní akci a začala psát i o životě.

Během té desetileté plavby v blogových vodách jsem poznala spoustu báječných lidí, z nichž některé mohu nazývat svými přáteli.

Co popřát blogu k narozeninám?

Hlavně čtenáře.

A sobě?

Abych se nenechala odradit nenávistnými slovy a vrátila se zpět do blogové rodiny.