Je za námi další rok.
Stále se nemohu zbavit dojmu, že utekl nějak rychleji.
Vím, že čas měří všem stejně. Bude to prostě jen úhlem pohledu a přibývajícím věkem.
V mládí mi připadala jedna školní hodina, která měla pouhých 45 minut, nekonečná.
A teď? Dny mi splývají v jeden nekončící a nekonečný moment a občas se musím zastavit a přemýšlet, jaký je vlastně den.
Při probírce fotoarchivu jsem se vrátila na začátek loňského roku, kdy jsem vůbec netušila, jak to se mnou bude dál. Dny, kdy jsem se plácala v nesmyslných myšlenkách, kdy jsem se pozorovala a říkala si: Proč já?
A možná i proto byl ten minulý rok plný zážitků.
Jako kdybych toho chtěla ještě spoustu stihnout.
Zvu Vás tedy na prohlídku mého uplynulého roku.
LEDEN
Dodržena tradice v podobě novoročního dortu
2. leden
Ještě máme výzdobu
Večer začalo sněžit a ráno bylo vše krásně bílé. I ta straka se nemohla vynadívat
A za pár dnů už slunce dokazovalo jakou má sílu
V noci opět nasněžilo.
Tak to pokračovalo téměř celý leden. Taková zima-nezima
Říká se, že pokud je vidět Milešovka, změní se počasí.
Vzdušnou čarou je to kolem 80 km
ÚNOR
Byla vidět Milešovka, že? Výpadovka z Prahy na Karlovy Vary je pod sněhem
Konečně cestáři. Znáte ten vtip o nich?
Jsou to prý ti nejmenší lidé. Když napadnou 3 cm sněhu, nejsou vidět.
Okno zalepené mokrým sněhem, krmítko nepřístupné, houpačka leda pohoupe vločky.
A naše ulice? Cestáře není vidět.
Noc byla kvůli sněhu bílá
Stromy a keře byly obtěžkány sněhem a skláněly se do oken a na zdi domů.
A já se tím hlubokým sněhem brodila k tramvaji.
Čekalo ma vyšetření na kardiologii
Obloha rozjasněná sluncem, stejně jako moje tvář.
Prý mohu klidně v létě odcestovat k moři.
Užívat léky a být na sebe opatrná je povinností a nutností
Smutný konec sněhuláka.
Sluníčko ukazuje, že už má sílu a začíná vyhánět zimu
Dokonce i v naší ulici se uklízí po pěti dnech sníh
Hlídání nemocné Bětušky
Na pozvání spolužačky se konal sraz ve sklárně Ajeto.
Dívat se od stolu na práci sklářů a pak si jít vyfouknout vlastní výrobek,
je nezapomenutelný zážitek
Jsou zde k vidění díla předních sklářů. Na stole jsou věci od Bořka Šípka
Dva suvenýry. První nechtěný - kus horkého skla mi ztuhl v podrážce.
Druhý chtěný - skleněné srdíčko
Únorové sněženky
Únorový úplněk
Vánoční kaktus. V podstatě si kvete kdy chce
BŘEZEN
Pomíjivost času dokládají už 10. narozeniny Emy
Jeden ze vzácných okamžiků, kdy jsou všechna vnoučata pohromadě
Před necelými šesti lety to bylo koťátko, které se mi vešlo na dlaň.
Co je pohodlného na radiátoru, opravdu netuším
Znovu je vidět Milešovka. Že by se zase změnilo počasí?
11. března - snad už poslední záchvěv zimy
Sídliště Dědinu zalévá slunce. Milešovka je opět vidět
Jaro už nic nezastaví
Hortenzie přežily zimu bez úhony (byly přikryté) a medvědímu česneku z Dešova se daří
Poslední březnový den - stříbrný smrk na sousední zahradě jde pryč.
Pamatuju si, když ho sázeli. Kolikrát já si ho za ty roky fotila?
DUBEN
Koupila jsem si zvláštní macešku, takovou rozcuchanou
Ema má svátek a my přijeli na chatu popřát s domácím dortem
Na chatě to kvete jako o závod
Z výstavy v Litoměřicích, kam jezdíme pravidelně
Zima to ještě nechce vzdát
Týden před velikonoci jsem trochu ozdobila zahradu.
A pak hurá na cesty
Tomuto místu se říká "Brána Šumavy"
Vybíráme si vánoční dárek a vracíme se do míst, která milujeme.
Některé z fotek možná budou u článku. který jsem napsala po návratu
Chalupská slať
Kvilda
Vlci
Poznáváte obchod z "Policie Modrava"? Nachází se v Srní
Západy slunce mně nepřestanou fascinovat
Šumavská jarní květena. Vedle devětsilu podběl, blatouch a sasanka.
V časném jaru rozkvétají většinou jen bílé a žluté květiny
Vydra
Bílá a žlutá
Sušice
Otava u Annína. Na kmeni stromu je vidět, jak vysoko byla voda při jarním tání
Pohled od Hartmanic, na kopci vlevo je vidět hrad Kašperk
Tady jsme bydleli - Hartmanice, hotel Vintíř
Javorník a Poledník
Na skok v Bavorsku na stezce v korunách stromů. Pohled na Velký Javor a Roklan
V Bavorském národním parku je ukázka evropské fauny
Dubnový úplněk
Vše uchystáno
Velikonoční chata
Přijeli koledníci
Kvetení
Svátek slaví Jiří - zde jsou dva. Toto jméno se v naší rodině dědí
Venku je líp, než v domě
KVĚTEN
Ve škole, kam chodí Jiřík, bylo ředitelské volno. Vyrazili jsme na letiště
Ostraha letiště
Jasná květnová noc
Letí to. Jiříkovi je už 7 let
První posezení u krbu, první opečené buřtíky. Ještě, že mě nevidí doktor
Barevný západ slunce
První kroupy
Chodíme pravidelně a tentokrát jsme se odhodlali svézt se v gondole.
Co když je to poslední možnost?
Halštatští střelci vyděsili labutě
Nenechali jsme si ujít Legendy
Ze spousty doplňkového programu nás zaujali freestylisté
Malá loužička na Můstku po májovém deštíčku
Moje zahradnictví
Už se to rýsuje
Uziel - tříměsíční štěně, které mi dcera představila jako nového chlupatého vnoučka
Kde se spí líp? V pelíšku nebo na trávníku?
Teplice
Krotitelka Sára
Tady musím bilancování roku 2019 přerušit.
Červen byl tak nabitý zážitky, že se mi "podařilo" překročit povolený počet znaků a článek se tudíž nepodařilo publikovat.
Pokračování zde
Dobrý půlrok! Taky když přijedeme zjara na chatu, je venku o dost tepleji než uvnitř.Zahradnictví máš řádné! Hotové školky....Závidím ti ten clerodendron, protože se mi nedaří ho nikde sehnat. Šumava parádní, moc ráda bych tam někdy jela, ale ...
OdpovědětVymazatTak zatím, ale je té krásy a zajímavostí moc, jsi opravdu dobrá a pilná fotografka. Jdu na další díl...
OdpovědětVymazatAlenko zítra k tomu sednu ještě jednou.Moc a moc hezké děkuji.
OdpovědětVymazatMoc pěkná rekapitulace.
OdpovědětVymazatMoc pěkné, hlavně ten přechod že zimy do jara působí v té kolekci o rázu optimisticky
OdpovědětVymazatKrásně shrnutý půlrok. Ta fotka s vyděšenou labutí se mi moc líbí.
OdpovědětVymazatKrásný půlrok .
OdpovědětVymazat[2]: Ruženko, moc děkuji.
OdpovědětVymazat[1]: Vendy, moc děkuji. Co se zahradnictví týče jsem tak trochu magor, protože je mi líto vyhodit nějakou sazeničku. Ve finále jsem vezla na třídní sraz bednu muškátů a něco syrských ibišků. Clerodendron se dá docela snadno množit, už jsem jím obdarovala pár lidí.
OdpovědětVymazat[4]: Jarmilko, moc děkuju a opatruju se
OdpovědětVymazat[3]: A já také moc děkuji.
OdpovědětVymazat[5]: Moc děkuji. Měla jsem pocit, že se ta zima stále vrací.
OdpovědětVymazat[6]: Moc děkuji. Té labutě mě bylo trošku líto, byly to rány jako z děla
OdpovědětVymazat[7]: Jani, moc děkuji. Určitě nejsem pohublá. Na té fotce ze Staromáku, která byla pořízena 2. ledna, jsem ještě v nepříliš dobrém, hlavně psychickém, stavu.
OdpovědětVymazatAlenko, moc pěkně zpracována bilance poloviny roku 2019. Hned se vrhnu na drhou půlku, přeji zdravíčko
OdpovědětVymazat[14]: No, snad je o rok později už lépe .
OdpovědětVymazat[8]:Já jsem na tom stejně, taky nedokážu vyhodit žádnou kytku aniž bych jí dala šanci. A když musím, tak to dělám s těžkým srdcem a když už vážně není zbytí...
OdpovědětVymazatJo a s tím clerodendronem já moc štěstí nemám. Už jsem dostala asi tři oplégry, ale ani jeden nezakořenil. A nikde v květinářství ho nevidno.
OdpovědětVymazatTo je nádhera! Úžasné fotky. A o tuto krásu bys nás chtěla připravit? TO NE! DÍKY MOC, ŽE JSI NÁM VŠE TAK NÁDHERNĚ NAFOTILA. A přibrzdi, jak s tím zahradničením, tak i s výzdobou, já slevuji každý rok o něco málo, ale rozdíl to je. Už to nejde, když tu chci ještě chvíli pobýt a dočkat se pravnoučátek.
OdpovědětVymazat[15]: Marti, moc děkuji.
OdpovědětVymazat[16]: Jani, je líp. Jak po tělesné schránce, tak i po té duševní. Už se nepatlám v myšlenkách "co by kdyby" a užívám si každého okamžiku, řídíc se heslem: "Carpe diem".
OdpovědětVymazat[17]: A pak to tak dopadá. Loni jsem vezla přebytky na třídní sraz, předloni jsem dala tácy se sadbovači na budku pro plyn a k tomu ceduli "Muškáty zdarma". Pár si lidé odnesli, zbytek pak odvezl švagr k nim na vesnici a obdaroval sousedy. Zda něco vyhodil nevím a radši ani nechci vědět.
OdpovědětVymazat[18]: To, co jsem vypěstovala, mi slušně zakořenilo. Dokonce se jeden šlahoun "vyšplhal" do závěsného květináče se scindapsusem a tam také pustil kořínky. Možná záleží na době, kdy se ty oplégry nechávají zakořenit, já je loni dělala v pozdním jaru.
OdpovědětVymazat[19]: Libuško, moc děkuju za milá slova. Zkouším brzdit, ale nějak se mi nedaří. Když je zle, tak nebrzdím, to rovnou zastavím.
OdpovědětVymazatKouzelně nafoceno, dokonale zdokumentováno.
OdpovědětVymazat[23]:přicházely mi v různou dobu a ani ťuk...
OdpovědětVymazatPáni, toho ale bylo. Je to bezva, kolik jste toho zvládli.
OdpovědětVymazat