Italský deník - 12. část

Pokračování předchozí části

Pátek 23. června 2017

Vstávali jsme po sedmé hodině a po snídani se vypravili na výlet. Našim dnešním cílem se stalo Metaponto. K jeho návštěvě jsme se rozhodli už v neděli, při návratu z Matery.

Znovu tedy na sever po E90, odbočit tentokrát vpravo.

Sledovala jsem směrníky a metapontské muzeum jsme našli okamžitě.

Muzeum

Zaparkovali jsme v jeho areálu a po mírném svahu jsme stoupali ke vchodu. Interiér muzea byl klimatizován a bylo v něm příjemně. Vstupné pro dospělou osobu je 2,50 €, je tedy levnější, než v Sibari.

I ta vstupenka je hezčí :-)

Muzeum je rozděleno do čtyř částí. V první jsou prehistorické nálezy, které dokládají populaci Enotri v obodbí střední bronzové doby a doby železné v této oblasti. Jsou tu k vidění nálezy z hrobů, včetně klenotů a předmětů z bronzu a slonoviny.

Druhý sál je věnovaný příchodu Achájců, kteří sem přišli z Peloponésu. Památky z tohoto období jsou datovány do 8. a 7. stol. př. Kr.

Ve třetím sále jsou památky z kolonizace této oblasti a se zžívání Řeků s původními, předrománskými obyvateli. Je tu k vidění i budování původního města v období mezi 6. až 4. stol. př. Kr.

V posledním sále jsou artefakty z doby, kdy bylo území dobyto Římany a pak bylo postupně opouštěno.

Procházeli jsme jeho expozicemi a opět obdivovali to, co dokázaly vytvořit ruce lidí v dávných dobách. Na rozdíl od muzea v Sibari, tu bylo několik návštěvníků. Fotit se tu nesmělo, ale jak už jsem psala, jsem lovec.

Věnec vítězů patří k nejvzácnějším exponátům

Nakonec jsme si prohlédli výstavu ve foyer muzea, kde byly zajímavé fotky. Zaujaly nás staré stavby, stojící ve vodě.

Po prohlídce jsme vyšli ven a dostali horkou facku. Po příjemném interiéru byl návrat do rozpáleného dne šokem. V průvodci, kterého si sebou vozíme, jsme pár zmínek o Metapontu našli. Dočetli jsme se tu, že archeologický areál je naproti muzeu. Usoudili jsme tedy, že jsme u cíle. Obešli jsme celý obrovský areál muzea dokola, kolem cesty jsme objevili několik starých artefaktů, občas ohraničené místo, kde se asi kope.

Ale to bylo vše.

Areál kolem muzea je veliký, stavba sama zajímavá

Po středeční návštěvě Sibari by nás to zase tak nepřekvapilo.

Ale co ty fotky? Vždyt' tam přeci byly vidět i celé stavby.

Někde ještě něco musí být.

Vystoupali jsme znovu zpátky k muzeu a já se šla zeptat. Paní v pokladně nám popsala cestu k archeologickému areálu a navíc přidala tři knížečky o Basilicatě, kde se prý můžeme dozvědět spoustu dalších informací.

Vrátili jsme se do auta a vyjeli. Rovně na Taranto a pak odbočit doprava. Nemůžeme to prý nenajít, je to značené. Podle pokynů jsme pokračovali a opravdu. Zanedlouho jsme objevili první šipku s nápisem Parco archeologico a pak podle další odbočili.

Archeologický park je obrovský

Zaparkovali jsme a já se vydala k budově na okraji parku, abych koupila vstupenky. Starší pán, který si uvnitř užíval nejen chládku, ale hlavně klimatizaci, mi řekl, že prohlídka areálu je zdarma. Prý se platí jen v muzeu. Ale určitě jsem ho pobavila, protože jsem byla zmožená horkem z předchozí cesty kolem muzea, že jsem se ptala, kde je kasa. Až když mi řekl, že jsem v kase, došlo mi, že casa je italsky dům.

Život občas tropí hlouposti.

Po obrovském areálu jsme se mohli pohybovat sami, bez jakéhokoliv omezení. Nikdo nám nic neorganizoval, nikdo nás nehonil, nikdo nemával rukou směrem k jednotlivým stavbám. Mohli jsme tu trávit tolik času, kolik se nám zlíbilo. Jen bych trochu ocenila, kdyby nebylo takové horko. Teploměr v autě, kde jsme měli zapnutou klimatizaci, ukazoval 35°C.

Procházeli jsme park a občas šli kolem pracujících archeo
logů.

Areál se rozkládá na rovné planině, která je pod úrovní okolního terénu. Občas se sice plocha lehce zvedá, ale stále zůstává níž.

Fotky, které jsme viděli na výstavě v muzeu, pocházely ze záplav.

Metaponto leží mezi dvěma řekami. První je Bradano a tou druhou je Basento, nejdelší řeka v Basilicatě. Občas se proto stávalo, zejména při podzimních deštích a v zimě, že se hladiny obou řek zvedly a zaplavily archeologický park. V letních měsících jsou řeky téměř bez vody. Fotografie, které nás zaujaly v muzeu, pocházely z období kolem roku 1950. V tomto roce začala být budována na Bradanu přehrada, která byla dokončena roku 1957 a která reguluje její tok. Současně vzniklo jezero San Giuliano. Všimla jsem si ho cestou z Matery.

Město Metapontion, jehož název pochází z řečtiny: μετα πτοντον ( meta (ton) ponton ) a znamená "Za mořem", založili Achájci po skončení jónských válek v 7. stol. př. Kr., v místech, která byla osídlena už v neolitu. Podle pověstí se o jeho vybudování zasloužil řecký hrdina Nestor, po návratu z trojské války.

Prošlo pestrou minulostí. Původní záměr pro jeho vybudování byla ochrana Sybaris, před rozpínajícím se vlivem Taranta. Brzy se však stalo jedním z nejvýznamějších měst Magna Grecia. Díky poloze a hlavně úrodné půdě, která umožňovala dvě sklizně ročně, město prosperovalo. Na metapontských mincích byl proto zobrazován obilný klas.

Zdroj: INTERNET, kompozice vlastní

Žil a pracoval tady Pythagoras. Byl nejen matematikem, ale i filosofem a je mu kromě "Pythagorovy věty", kterou jsme se všichni učili ve škole a kterou si asi většina z nás pamatuje, připisováno slovo "kosmos". Založil tu jednu ze svých škol a také tu v roce 490 př. Kr. zemřel.

Roku 413 př. Kr. se město spojilo do aliance se Sybaris a Crotonem a podporovalo Athéňany při zničení města Siris a pozdější expanzi na Sicílii.

Během bitvy u Heraklea se roku 280 př. Kr. se Metaponto spojilo s řeckým králem Pyrrhem a spolu s Tarantem bojovali proti Římanům. Řím vyhrál a Metaponto bylo přísně potrestáno. Část obyvatel byla vyhnána, někteří našli útočiště v Pisticci, další pak v Ginose, která se tehdy jmenovala Genusium. Římané si na východní straně města vybudovali castrum, kde se natrvalo usadila stálá posádka.

Roku 207 př. Kr., v době druhé punské války, město nabídlo pohostinnost Hannibalovi a bylo znovu potrestáno. Římská vojska tehdy poničila spoustu budov.

K obnově města a jeho rozšiřování docházelo pak postupně. Pod nadvládou Říma v 1. století př. Kr. došlo k jeho největšímu rozkvětu a k vybudování těch nejkrásnějších staveb.

V letech 72 - 73 př. Kr. se na metapontské planině odehrála bitva otroků, pod vedením Spartaka, proti římským legiím. Spartakus tu zaznamenal dílčí úspěchy a díky tomu se k jeho armádě připojila spousta obyvatel Lukánie, jako byli pastevci, či bývalí vojáci.

Původní staré řecké město začalo obyvatelstvo postupně opuštět.

Budovala se sídla blíž k moři, byl vybudován hrad. Místo, kde dříve žili Achájci a pak Římané, se začalo rozpadat. Kamenné ruiny se staly materiálem pro budování dalšch staveb, ale už jinde. Týkalo se to nejen nového Metaponta, včetně hradu Torremare, ale i dalších měst ve vnitrozemí. Sloupy, hlavice, nosníky, kamenné bloky se hodily všude.

Historik Pier Nicola Leoni uvedl v roce 1862, že sloupy, které podpírají klenbu dvou vedlejších lodí v katedrále v Mateře, pocházejí právě z Metaponta.

Podobný osud, jako kdysi vzkvétající Metapontion, má spousta podobných míst.

Dílo zkázy pak dokonaly obě řeky, které pravidelnými nánosy sedimentů postupně zanášely kdysi tak slavné město.

Současné Metaponto má kolem 1000 stálých obyvatel a v letních měsících se stává turistickým letoviskem, zejména jeho část Metaponto Lido, ležící na břehu Jónského moře. Je však také cílem těch, kteří obdivují umělecké a archeologické dědictví, které toto místo nabízí.

Procházka parkem byla velice zajímavá. Město bylo v 6. století př. Kr. obehnáno hradbami s monumentálními vchody, které jsou stále ještě patrné. Jednotlivé památky byly označené kovovými destičkami, které nijak nenarušovaly pohled na ně. Prošli jsme místa, kde jsou odkryty římské hrobky. Všimli jsme si i důmyslného sytému odvodňování.

Hrobka

Odvodňovací systémy

Bývaly tu budovy

Cestou po parku jsme si všmli budovy, která nás zaujala v muzeu, kdy stála ve vodě.

Tady je přiblížena

Viděli jsme pozůstatky po castru, které tu Římané vybudovali po roce 280 př. Kr. Podle velikosti to byl spíš jen římský vojenský tábor. Castrum za normálních okolností pojalo celou legii v počtu 5 - 6 tisíc mužů.

Potom následovala agora. Ta zdejší je zasvěcena Diovi. Pro vysvětlení je to prostor, kde se shromažďovali obyvatelé. V podstatě centrum. Římané tato místa nazývala fórum a ve středověku se z nich stávala náměstí.

Viděli jsme zakryté vykopávky, leč nezjistili, oč jde.

Patří to ješte k castru, nebo už k agoře?

Sloup v agoře

Prohlédli jsme si amfitéátr, který je součástí agory a který byl v průběhu času několikrát přestavován. Z původní podoby, ze 7. století, jsou stále viditelné pozůstatky, které dokládají, že stavba byla kruhová a bez schodů. K dalším dvěma přestavbám došlo během 5. stol. př. Kr. a konečnou půlkruhovou podobu získal v polovině 4. stol. př. Kr.

Původní část divadla bez schodů

Když jsme procházeli amfiteátrem, zaregistrovali jsme, že na parkoviště přijel autobus. Vystoupila z něj početná skupina a vydala se také na prohlídku.

Vystoupali jsme na vyhlídku, která vznikla na jednom ze dvou pozůstatků kdysi monumentálních staveb a z ní si prohlíželi další zajímavá místa areálu.

Budova bývala patrová, o čemž svědčí několik původních schodů

O velikosti Metapontionu svědčí tento plánek

Prý jsou teplomilné, ale i tato ještěrka raději volila stín

Od vyhlídky jsme se vydali k posvátnému prostoru, který býval od agory oddělen zdí.

Posvátný prostor tvoří dórský Apollonův chrám, který je datován mezi roky 560 - 520 př. Kr., chrám bohyně Hery z let 570 - 530 př. Kr. a chrám bohyně Athény datovaný roky 610 - 470 př. Kr. , které jsou také dórské. Čtvrtý chrám bohyně Afrodité, který je jónský, byl postaven v letech 480 - 470 př. Kr.

Je ceněn proto, že patří mezi pouhých pět jónských chrámů na italském území. Už jsme kdysi jeden jónský chrám viděli v archeologickém areálu Elea, dnes Velia.

Z některých chrámů zůstaly opravdu jen základy a jen díky archeologům je na tabulích vidět, jak kdysi vypadaly. Před jejich vchody jsou pozůstatky oltářů s různými dekorativními prvky.

Apollónův chrám

Heřin chrám

rc="http://nd02.jxs.cz/008/817/4843cc1964_104940983_o2.jpg" alt="" />

Athénin chrám

Afroditin chrám

Jak postupně chrámy vznikaly

Cestou kolem chrámů jsme se míjeli s partou studentů, kteří sem přijeli autobusem. Na rozdíl od nás, kteří si procházku vybrali dobrovolně, nebyli moc nadšení z toho, že musí vyslechnout přednášku profesora a ještě navíc ho následovat od jedné památky ke druhé.

Vzpomněla jsem si na svá mladá léta a bylo mi jasné, že bych tehdy asi také nadšením neskákala do výšky.

Láska k památkám a k historii přišla postupně. Dalo by se říci, že s věkem.

Vypadá to jako rozházené kostky dětí obrů

Prohlédli jsme si pozůstatky chrámů a pomalu se vraceli zpátky tam, kde jsme zaparkovali auto.

Muž si všiml, že na budově u parkoviště, je ochoz s vyhlídkou. Vylezli jsme nahoru a dívali se na areál shora. Odtud byla krásně vidět velká severojižní osa plateia, procházející celým starobylým městem.

Horký vzduch se tetelil a místy vytvářel obrazce, jako při fatamorganě.

Pohled na park shora

Tady i s popiskami jednotlivých míst

Horko bylo úmorné, ale nám to jako by nestačilo.

Proto jsme se ještě šli podívat na vystavené artefakty u archeologického depozitáře. Cestou tam jsme si dělali legraci z toho, jak by to dopadlo, kdybychom se znovu vrátili zpátky mezi vykopávky.

Honil by nás někdo, jako ve středu?

Chrám Afrodité ...

... a jemná práce kameníků

Když jsme se vraceli zpátky k autu, pán, kterého jsem pobavila s kasou, nám zamával a popřál šťastnou cestu.

Tady svůj deník přeruším a v příští části vás pozvu k jeho dalšímu pokračování.

---