Italský deník - 5. část

Pokračování předchozí části deníku.

Čtvrtek 19.6.2014

Od rána se po obloze honily mraky, občas vykouklo sluníčko. V půl deváté jsme vláčkem odjížděli na pláž a u stadionu zahlédli Petra, který si byl zaběhat. Zamával na nás a my mu mávání oplatili. Byli jsme jedinými cestujícími, kteří toho rána jeli "prvním spojem" k moři. Řidič nám popřál příjemné koupání a hezký den a odjel. Stále foukal vítr a všechny deštníky byla zavřené. Kromě plavčíků a nás nebyl na pláži nikdo. Jako dva cvoci. První z plavčíků, který nás zahlédl, šel před námi a otevřel nám deštník. Položili jsme si osušky na lehátka a sebe jsme už položit nestihli. Spustil se déšt'. Opravdu jsme byli jako dva cvoci, stáli jsme na opuštěné pláži pod otevřeným deštníkem doufajíc, že moc nezmokneme.

Když se déšt' trochu zmírnil, vydali jsme se pěšky zpátky do apartmánu.

Seděli jsme pak u přivřených dveří na balkon a četli si. Bylo to jediné místo, kde bylo trochu vidět na knížku.

Pršet vydrželo bez přestávky téměř celý den, až navečer se obloha začala protrhávat. Vydali jsme se opět do městečka, po kterém jsme courali oblečeni v džínách a bundách. Jako doplňkovou výbavu jsme měli deštníky, které se občas hodily.

Pátek 20.6.2014

Ráno jsme se probudili do prosluněného dne. Obloha byla azurově modrá a nikde žádný mráček. Včera to taky vypadalo po ránu nadějně, ale ten výsledek? Otřela jsem židličky a stůl na balkoně a rozložila je na sluníčko. Z bot, které tu zůstaly jsem vylila vodu a pak rozložila cibuli a česnek, které zůstaly v košíčku pod balkonovým dřezem.

Sušení nábytku

Sušení zmoklé zeleniny

Ano, to jsem se ještě nezmínila o tom, že na balkoně byl druhý dřez. Oproti tomu v apartmánu byl podstatně větší, byl zasazen do pracovní desky z leštěné žuly a jeho odkapávací plocha byla větší než ta v interiéru. Domnívala jsem se, že je to jakýsi bonus za to, že máme malý příbytek, ale po středeční návštěvě u Ivy a Petra jsem zjistila, že venkovní dřezy mají všechny apartmány. Na mytí nádobí jsem ho nepoužívala, ale byl ideálním prostředkem na vymáchání soli z osušek. Hezky napustit vodu, namočit osušku, pak jí vypustit a tento postup několikrát opakovat. Alespoň jsem při této činnosti nenacamrala v koupelně.

Na pláž jsme jeli až druhým vláčkem a tentokrát jsme nebyli sami. Bylo nás dost, kteří odjížděli na pláž s nadějí, že tentokrát to snad vyjde a nebude pršet.

Před polednem při čekání na vláček jsme zaregistrovali úplně nový v oranžovo-modré kombinaci. Když přijel blíž, zjistili jsme, že ho řídí "náš řidič". Chvilku jsme váhali, zda je to ten správný vláček, vždyt' v minulém týdnu nás vozil řidič, který ted' jezdí pro jinou rezidenci, ale když na nás zamával, nastoupili jsme. Vláček voněl novotou.

Na jeho dveřích jsem vyfotila název rezidence.

Když jsem ho fotila, vůbec mě nenapadlo, že fotím nový název místa, kde jsme ubytováni

Po obědě a siestě jsme jeli novým vláčkem na pláž. Počasí proti včerejšku bylo luxusní. Jen kdyby to moře bylo alespoň trochu teplejší. Večer při návratu byl před recepcí shluk lidí, kteří pozorovali jednoho z údržbářů, který cosi věšel na zed'. Ejhle! I tady je cedule s novým názvem rezidence. Už to není Blue Area, ale The Village. No, nezní to světově?

Sobota 21.6.2014

Od rána den jako vymalovaný. Azurově modrá obloha bez jediného mráčku. Po snídani balíme osušky, nějaké čtivo a vydáváme se k vláčku. Cedule s novým názvem rezidence už je přišroubovaná i na budce u vjezdu do rezidence.

Dopoledne trávíme u moře koupáním a četbou. Iva s Petrem se s námi přišli rozloučit, jejich pobyt tady končí. Apartmán museli vyklidit a zavazadla si nechali na recepci. Odjíždět budou někdy navečer, prý dostanou SMS s upřesněním. Nabídli jsme jim azyl, kdyby se chtěli před cestou vysprchovat, nebo dostali chut' na kávu, mohou přijít. Poděkovali za nabídku, ale řekli nám, že jí s největší pravděpodobností asi nevyužijí. Jídlo mají sebou v chladící tašce a vysprchují se tady na pláži. Chtěli si ještě užít moře, dokud to jde. Popřáli jsme jim tedy alespoň št'astnou cestu.

Po jejich odchodu nám došlo, že se ta naše dovolená začíná překulovat do své poslední třetiny. A ta, jak známo, utíká vždy nejrychleji.

Odpoledne bylo téměř jako přes kopírák. Povalování se na lehátkách, četba a osvěžení v mořských vlnách.

Večer jsme vyrazili do města dokoupit nějaké pečivo a zeleninu. Pak jsme si to protáhli a procházeli se až do tmy.

Objevila jsem nádherně černé petunie. Byly nedaleko věže.

Prohlížela jsem je zblízka s nadějí, že objevím kulatou tobolku se semínky.

Když mé hledání bylo bezvýsledné, alespoň jsem je vyfotila

Kostel Santi Angeli Custodi byl ten večer otevřený

Prohlédli jsme si jeho interiér

Nevzhledné, poloprázdné a špinavé uličky už známe téměř zpaměti. Ale než sedět na balkoně a dívat se do lesa, nám připadala procházka jako ta lepší varianta.

Neděle 22.6.2014

Od rána svítilo sluníčko a vypadalo to na další prosluněný den. Vláček se musel cestou k pláži několikrát zastavit kvůli autům, snažícím se zaparkovat na všech možných i nemožných místech. Krásné počasí, víkend a blížící se prázdniny způsobily, že k moři to ráno směřoval
snad každý. Na parkovišti pod viaduktem snad nebylo jediného volného místečka a na přístupové cestě od stanoviště vláčků k moři byla závora. Za dobu, kdy jsme tu, úplně poprvé. Ale zřejmě jí zavřeli pozdě, protože auta parkovala i tady. Před kancelářičkou plavčíků stála fronta na lehátka. Také poprvé. Dopoledne jsme trávili tradičně: ležing, plavání a četba. Musela jsem se nad sebou zamyslet, protože to už byl třetí den v řadě, kdy jsme se váleli u moře. Tři dny v celku, takhle dlouho jsme už líní? Naše touha po objevování okolí nás nějak v poslední době opustila.

A nebo asi opravdu využíváme dnů, kdy je krásně, výjímečně neprší a můžeme se koupat?

Po obědě a siestě jsem se vydala k moři sama. Manžel seděl v apartmánu u televize a sledoval F1. Už jsem si na tenhle rituál zvykla. Jedno či dvě nedělní odpolednem podle toho jak to vychází, se muž dívá na formule.

"Dove tuo marito?" (Kde máte manžela?)
"Mio marito guarda di formula uno." (Můj manžel se dívá na F1)

Maurizio se usmál a pak mi řekl, že se přijde zeptat, jak to dopadlo.

Když se vrátil manžel, začali kolem kroužit i další plavčíci, lačnící po výsledku závodů. Takže jsme opakovaně sdělovali že vyhrál Rosberg před Hamiltonem a Alonso na Ferrari obsadil páté místo. "Fino al quinto?" (Až páté?) Z našich výrazů bylo klukům od vody asi jasné, že patříme mezi fanoušky Ferrari.

Večer začal od moře foukat silný vítr, který hnal vlny k pobřeží a na obloze se objevily mraky.

To už tady dlouho nebylo.

Pokračování deníku najdete zde.