Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 28. května 2014

Murphyho zákony


Chvilku jsem přemýšlela, zda by nebylo vhodnější nazvat tento článek "První a poslední". Tedy ve smyslu, že to bude první a současně i poslední květnový článek. Na víc se prostě nezmůžu. Souhra okolností a dnešní počasí, kdy nemůžu pracovat na zahradě, mi umožňují napsat tento jediný květnový článek.
Zůstanu tedy u původního nadpisu.

"Co se může pokazit, pokazí se."
Jeden z nejznámějších Murphyho zákonů, který hovoří za vše.
Tedy alespoň v mém případě. Dokonce ted' a tady.

Problémy nastaly už poslední dubnový den. Seděla jsem a "klovala" komentáře na některém z mých oblíbených blogů. A najednou.... monitor zamrkal a počítač zhasl. První pokus, druhý, třetí ... No co, zítra je také den, řekla jsem si. Odpoledne a večer jsem trávila ve společnosti manžela a dcery s vnučkami na "Čarodějnicích" a na počítač zapoměla.
První májový den jsem ho ráno zkusila zapnout a ejhle - normálně fungoval. Čekala nás však cesta s dcerou na chatu do Křivoklátských hvozdů, tak jsem počítač vypnula.
Čas na chatě v krásném prostředí a ve společnosti dvou cácorek utíkal rychle a prodloužený víkend byl za námi.
Po návratu domů jsem počítač znovu zkusila zapnout. A zase jen proběhl modrý proužek pod problématickým nápisem Windows XP a monitor zčernal. Vzpoměla jsem si, že můj pracovní počítač v podobných případech zmodral a kolega "ajt'ák" to nazýval "modrá smrt". Tak ten můj rovnou zčerná.

Tak je to tady zase, znovu začal zlobit počítač. Není to poprvé, ale já doufala, že po minuloroční přeinstalaci bude nějaký čas klid. Rozepsaný "Italský deník" by si jistě zasloužil dokončit, už jen proto, že první týden v červnu znovu odjíždíme.
Asi by to chtělo nový počítač. Ale na ten ted' nejsou finance, musíme si opatřit nějaká € na dovolenou, zaplatit domovní daň, pojištění domu a muž musí s autem do servisu a na STK. Počítač se odkládá.

I následující prodloužený víkend jsme odjeli na Křivoklátsko. Počasí už nebylo tak krásné, jako předchozí víkend a nějak mě ten čerstvý luft ofoukl.
Jiřiny už měly být touto dobou v zemi, moje babička razila heslo, že prvního května musí do země brambory a jiřiny. Každý rok jsem to zvládla, letos jsem měla zpoždění.
Zde se hodí znovu Murphy: "Jestli se cítíš dobře, uklidni se, ono tě to přejde."
Zrýt a zkypřit záhon byla "brnkačka". Pak zakleknout a sázet do země jednotlivé hlízy už bylo trochu horší. Kolena se začala ozývat a zvednout se a pak opět zakleknout, mi činilo stále větší a větší potíže. Ve finále jsem lezla ze záhonu a zvedala se do vzpřímené polohy pomocí lopatky. Jen jsem doufala, že mě při tom vidí co nejméně lidí. Určitě by je pohled minimálně pobavil. V předklonu a pajdajíc jako ortopedický pacient, jsem pak uklízela bedničky od hlíz a sbírala kameny, které se snad v záhonech líhnou.

Ráno bylo hůř, začala se ozývat záda a to do té míry, že jsem stěží vylezla z postele. Zvednout se ze záchodu mi dalo dost práce. Asi bych se měla jít podívat na doktora. Pak mi došlo, že tam bude až odpoledne. Uvázala jsem si "kočku", polkla jeden z mála prášků na bolest, na který nejsem alergická a pomaloučku jsem se rozhýbávala. Kolem poledního už bylo lépe a já návštěvu doktora odložila. Muž po návratu domů na mě chvilku koukal a pak mi řekl, že chodím jako kačer. To mi opravdu hodně pomohlo.

Následující den byla ve školce besídka ke Dni matek. Počasí "pod psa", každou chvilku pršelo a záda stále tupě bolela. Besídka byla krásná, chvilkami až dojemná a já si uvědomila, co všechno se děti ve školce naučí. Problém nastal, když jsem se po jejím ukončení zvedala z nizoučké dětské židličky. Dcera se mi pochechtávala a já litovala okamžiku, kdy jsem se rozhodla si na to nízké cosi sednout. Jo, kdybych zůstala stát, bylo by lépe. Autobus od školky mi jel zanedlouho a já se těšila domů, až si zase uvážu kočku. Přemýšlela jsem, co budu dělat. Měla bych dokončit ten deník. Doma jsem si vzala pilulku na bolest, zapnula počítač a .... pak si pustila zprávy v televizi, která na rozdíl od počítače fungovala. S Italským deníkem to začalo vypadat více než špatně. Muž mě po návratu domů našel schoulenou a spící na gauči před zářící televizní obrazovkou.

Další den jsem do závětří u domu opatrně a s ohledem na bolavá záda vynášela květináče s loňskými muškáty a nové sazenice, které jsem vypěstovala. Truhlíky slíbil vystěhovat můj muž. Ve vzpřímené poloze jsem pak obírala uvadlé lístky a zastřihovala uschlé výhony. Pak mě zahnal déšt'. Zkusila jsem zapnout počítač a ejhle, fungoval. Dcera mi zavolala přes Skype, abychom se domluvily na hlídání holek. Skype vypadával zhruba po půl minutě, aby se pak na protokolu zobrazilo, že jsem s dcerou hovořila 508 hodin a nějaké drobné k tomu. Pak opět počítač zhasl. Jo, technika a k tomu Murphy: "Člověk se může mýlit, ale něco dokonale zašmodrchat se dá jen pomocí počítače."


Víkend byl ve znamení hlídání. Užila jsem si všechna tři vnoučata, v jejichž přítomnosti mě záda jako zázrakem přestala bolet. Kam se hrabou všichni doktoři.

A pak se konečně v pondělí udělalo krásné počasí a já se snažila dohánět skluz v jarních pracech. Růže už jsou v důslednu neustálých dešt'ů napadené černou skvrnitostí a začaly shazovat listí. Rozmíchala jsem přípravek na postřik a postříkala růže.
Vyplela jsem plevel z velkého záhonu, který tam narostl od jarního rytí, když se obloha zamračila.
Murphy: "Nikdy nic nefunguje bez toho, aby se to nepokazilo." Postřik proti skvrnitosti mi spláchl déšt'. Muž přijel odpoledne domů a našel mě naštvanou a otrávenou, pozorující provazy deště, které skrápěly zem. V půl šesté večer jsem šla do mokré a lepivé země zasadit rajčata. Takový byl můj plán. Sedíc na bobku na prkně přes záhon jsem hloubila v mokré zemi šikmé jamky na rajčata a pak je uvazovala k opěrám. Moje kolena řvala bolestí. Můj muž stál na chodníku, s rukama v bok mě pozoroval a pak pronesl: "Teda, to tě obdivuju, že můžeš ještě sedět na bobku, to já už pár let nezvládám." Zavrčela jsem na něj, že může jít obdivovat cokoli jiného. "No, tak jo, ale lidská práce mě fascinuje a dokážu se na ní hodiny dívat." Přemýšlela jsem, zda po něm nemám hodit sázecí lopatkou a těšila se na to, až budu sázet poslední dva řádky. To si budu moci kleknout na chodník.

Ráno přijela dcera a já se pochlubila, že jsem ta rajčata zvládla v mokrém marastu zasadit. Výhodou bylo to, že jsem je nemusela zalévat. Foukal ostrý vítr a já zjistila, že dvě sazenice jsou zlomené. Znovu prkno, opět na bobek, vyrýt zlomené a zasadit nové. Ještě, že si těch sazenic dělám dost.
Dcera pak odešla do garáže brousit lavičku, kterou výhodně koupila na chatu a já se pustila do muškátů. Použitelné exempláře jsem zakládala do zeminy pro další použití, špatné do kýble na vyhození a zeminu do pytlů. Když jsem stěhovala třetí pytel do schodů před kůlnu, luplo mi v zádech. Stála jsem pod schody, obléval mě pot, chtělo se mi zvracet. Z garáže se ozvala dcera: "Mamčo, proč nic neřekneš a proč to taháš sama?" Moje chyba! Další pytle se zeminou jsem už pak nechávala u vjezdu do garáže a s opatrností jsem čistila truhlíky.

Noc byla bolestná. Problém představovalo i obyčejné obrácení se v posteli. Muž mi ráno řekl, že jsem ho budila, protože jsem kňučela. Nebyla jsem si toho vědoma. Stejný problém, který tu už byl. Vylézt z postele, vstát ze záchodu. Nehty jsem zatínala do dlažic ve snaze se narovnat. Bolelo to víc, než před tím. Rozhýbávala jsem se na chodbě, kterou jsem se šourala, opírajíc ruce o lemy dřevěného obložení. Zvažovala jsem, že si vezmu hůl, která zůstala v domě po babičce. Když jsem se konečně trochu srovnala, udělala jsem chybu - sedla jsem si. A vše začalo znovu. Od stolu se vstávalo o něco lépe, ale opět trvalo, než jsem se rozbýbala. Ale zahrada a kytky opravdu nepočkají.
Bolest vystřelovala páteří nahoru a bolela mě levá noha. Zjistila jsem však, že největší bolesti mám, když sedím.
Dcera s holčičkama přijela po obědě. Holky "vyfasovaly" štětce a spolu s maminkou natíraly novou lavičku na chatu. Já sázela do truhlíků muškáty. Nezalévala jsem je, aby se s nimi dalo manipulovat s bolavými zády. V podvečer jsem měla osazených svých 13 truhllíků, kterými zdobím dům. Ošetřila jsem je ještě přípravkem proti savému a žravému hmyzu. Muž je vynosil do patra a já je pak zalévala. Holky odjížděly kolem osmé večerní s tím, že ve čtvrtek nepůjdou do školky a přijedou k nám po ránu, aby stihly druhý nátěr. Na noc kočku na záda a prášek na bolest.

Holky dorazily dopoledne. Osazovala jsem muškáty do závěsných květináčů do altánku. "Co si dáme k obědu, holky moje?"
Obě unisono prohlásily, že chtějí buchtičky se šodó. Svlékla jsem rukavice, vyšla do bytu a zadělala na buchtičky. Pak jsem se znovu vydala ven a našla bolestí zkroucenou dceru. "Co se ti stalo?" "Jsem přesně tvoje dcera, včera jsem koukala na tátu, jak ukládá stůl spolu s natřenou částí lavičky, tak jsem to chtěla také takhle vynést ven. No a luplo mi v zádech."
Dopadla podobně jako já. Po obědě jsem už nepokračovala v zahradničení, ale vzala jsem si druhou štětku a natírala spolu s dcerou. Zjistila jsem, že mě v této pozici bolí záda o něco méně, než když se ohýbám tu pro sazeničku, či kyblík se zeminou. Bylo natřeno, muž přijel z práce, dali jsme si kávu a zanedlouho holky odjely. Přijedou si zítra pro lavičku. Do kytek už jsem se nepouštěla, šla jsem uvařit večeři a pak si pustila zprávy. Z toho, co předpovídali meteorologové, jsem moc radosti neměla.

V pátečním dopoledni jsem se věnovala orchidejím, které byly od středečního podvečera sundány z okna kvůli umístění truhlíků. Vyvazovala jsem výhony, které pokvetou, otírala listy a pak je stěhovala na jejich "letní místo." Polovina okna musí zůstat volná, aby bylo možné zalévat truhlíky. Mladí přijeli kolem poledne, řídil Tomáš a dcera měla sedačku sklopenou do pololeže. Pak se vyhrabala z auta a já si uvědomila, že chodí ještě hůř, než já. Přiznala, že noc byla krutá a že se jí na chatu v tomhle stavu moc nechce. Jsou však domluveni s Tomášovým bratrem a bylo by hloupé nejet. "Zkus to nějak rozhejbat, mě to docela pomáhá." "Jo, mami, kdyby to šlo."
Když mladí odjeli, zkusila jsem zapnout počítač. Povedlo se! Podívala jsem se na radar a bylo mi jasné, odkud to přijde. Stěhovala jsem květináče s kytkami na letnění za dům, abych zachránila maximum možného. Zabezpečila jsem plastový stůl a ke květináčům, které by mohl povalit vítr, jsem natahala konve s vodou. Pak jsem si vzala fot'ák a fotila si dramaticky zamračenou oblohu. Vyfotila jsem si i kvetoucí kytičky a altán s krbem. Dívala jsem se na černou oblohu a všimla si ptáků létajících nízko. I ti vědí, že něco přijde.


Před čtvrtou hodinou začal foukat vichr a padat obrovité kapky vody, které na rozpáleném chodníku před domem usychaly. Bylo naprosté ticho a pak to začalo. Seděla jsem na schodě před domem, krytá stříškou a sledovala provazy vody padající k zemi. Uvědomila jsem si, že to není voda! Rány se ozývaly z okolních střech a parapetů, jak do nich mlátily kroupy. Chodník byl bílý kroupami a zelený listím z ibišků, které kroupy nemilosrdně servávaly z mladých výhonů. Rajčata se mlátila ve vichru, jako by uhýbala tomu ledovému, co přicházelo z vrchu. Za pět minut bylo po všem. V mírném dešti jsem se šla podívat na to, co zbylo. Ze střechy do sudu se ještě valily proudy vody a sud přetékal jako sopka vyvrhující lávu. V crocsech mi to na ledových kuličkách pěkně klouzalo.




Muž chtěl vyjít ven garáží, ale nemohl. Pod vraty se do ní vevalila voda, kterou nepobraly kanály. Zvedl vrata a do garáže vpluly kroupy.






Dívala jsem se po rozmlácených květináčích a utlučených kytkách. Jahody a rybíz byly z části sklizeny. Všude spousta orvaného listí, v truhlících místo muškátů ledové kouličky. "Ájo, pojd' se podívat sem." Muž stál v altánku pod střechou, tedy spíš jen pod tím, co zbylo.



Sešla jsem po schodech před garáž a dívala se na smutné holé větve fuchsií. Květy a listy ležely v bílém nadělení pod zídkou. Stejně dopadly i muškáty na zídce. Podívala jsem se na severní stranu domu a všimla si otevřeného okna do ložnice. No nazdar!
Kroupy byly až u dveří ložnice, které jsou vzdálené čtyři metry od okna. Postel vypadala jako kompost. Záclony a závěsy zdobil zelený rozsekaný pažit, který byl ještě ráno muškáty, spolu s kousky rašeliny, které vlivem vichru vylétly z truhlíku. Koberec pod oknem mokrý a koš s vypraným a vyžehleným prádlem, které jsem neuklidila na místo kvůli bolavým zádům, volal po novém praní.
Zahradu jsem nechala zahradou a šla uklízet ložnici. Prošívané deky jsem odnesla do kuchyně, kde je lino a tam je svlékala. Deky jsem pak sušila. Prádlo jsem roztřídila a dala prát první várku. Čistila jsem koberec a likvidovala zbytky po řádění živlů. Muž pak umyl okno. Ano, byla to moje blbost, že jsem nezavřela okno. Do ložnice jsem dala kamínka z koupelny a ustlala pro nás v pokoji, kde spávají vnučky. Ještě, že tenhle víkend nehlídáme.
Pendlovala jsem mezi pračkou a půdou, kde jsem věšela prádlo. Při obhlídce čtyř truhlíků ze severní strany domu mi bylo jasné, že je budu muset znovu osadit. Murphy: "Jestliže se nám něco konečně povedlo, v budoucnu zjistíme, že by bylo lepší, kdyby se to nepovedlo." Aneb, kdyby truhlíky byly dány na okno o pouhé dva dny později, vše bylo jinak.

V sobotu jsem se probudila v půl čtvrté. Přemýšlela jsem, co udělat nejdříve a co počká. Usnout se mi nepodařilo, proto jsem v půl šesté vstala. Podařilo se mi zapnout počítač a tam jsem hledala, samozřejmě, že marně, náhradní střechu k altánu. Objevila jsem jen dotazy dalších majitelů stejného altánu. Altán však nemůžeme nechat tak, jak je, už s ohledem na nábytek. Hledala jsem dál, jak to vyřešit. V noční košili jsem se snažila u klávesnice počítače najít nějaké řešení. To, že jsem se ráno nerozhýbala mi došlo v momentě, kdy jsem se pokusila vstát z kancelářského křesla. Nešlo to! Opřená o područky jsem se pak postavila na vlastní nohy a v předklonu jsem se plazila do koupelny. Asi jsem bolestí zařvala víc, než jsem sama chtěla, či už můj muž usoudil, že už je čas vstát, nevím. Každopádně mě viděl ve stavu, ve kterém jsem byla v předchozích třech ránech před rozhýbáním. Díval se na mě a pak jen ucedil: "Jsi zralá na to, abych tě odvez k doktorovi." Po půl hodině se mi podařilo se rozhýbat natolik, že jsem se oblékla a vyrazili jsme k volební místnosti. Při vystupování z auta jsem zavyla, pak jsem se srovnala a vstoupila dovnitř. Byli jsme tam jediní a já se snažila zachovat dekorum a jít rovně. Pak znovu do auta, koupit nějaké potraviny a naproti v Hornbachu koupit krycí plachtu. Prodavač v oddělení květin mi sdělil, že mají obrovské slevy, protože je včera postihlo totéž co nás. Platíčko s deseti muškáty stálo celých 39,-- Kč. Koupila jsem si dvě, abych mohla znovu osadit zničené truhlíky. Klasických muškátů jsem přes zimu vypěstovala spousty, ale převislých nějak méně. Loni tomu bylo naopak. Kdybych tušila, jak levně muškáty koupím, asi bych si pro příště odpustila jejich množení. Dá to dost práce a navíc je to náročné na místo.
S plachtou a muškáty jsme v dešti přijeli domů a já se pustila do přípravy oběda.
Odpoledne vylezlo sluníčko a já se vydala na zahradu. Byl to hodně smutný pohled. Hrabala a zametala jsem otrhané listí. Práce ve stoje šla, ohýbání bylo horší. Pak, když oschla poškozená střecha altánu, šla jsem manželovi pomoci s plachtou. S bolavými zády jsem byla téměř k neužitku, jen něco někde podržet, u něčeho postát.
Odpoledne se přihnaly další hrozivé mraky, takže plachta, která opravdu nezdobí, ale na druhou stranu vyřeší problém s děravou střechou, prošla prvním testem. Vydržela!

Před

Po

V neděli jsem se pustila do osazení poškozených truhlíků, přesazovala jsem další kytky a stěhovala je na jejich letní místo. Při cestě do domu jsem si všimla, že jedno rajče je nějaké divné. Takže znovu prkno, zelézt mezi sazenice, protože samozřejmě nemůže být poškozené rajče v přední řadě. Bylo přeražené kroupami a posazené níž. Muž odpoledne zavolal našemu příbuznému do pojišt'ovny, aby se zeptal, zda se na kroupy a poškozený altán vztahuje některá z pojistek. Prý se na to podívá, at' mu pošleme fotky.
Murphy: "Pojistky zahrnují absolutně všechny typy neštěstí, kromě těch, které se stanou tobě."
Večer jsem zkonstatovala, že pohyb mým zádům docela svědčí, že nějak bolí méně. I po posílání fotek, kdy jsem seděla chvíli u počítače, jsem vstala, aniž bych zavyla bolestí.

V pondělí jsem opět přesazovala další kytičky a dávala je na místo. V kapse mi zazvonil telefon: "Mami, prosímtě, můžu ti přivézt holky? Já bych je vyzvedla po "o" ve školce a šla bych k doktorovi. Ty záda totiž bolej čím dál tím víc."
S cácorkami jsme trávily odpoledne na zahradě, holky si kreslily, pak něco stavěly a čas od času přišla SMS od jejich maminky, jak ubývají pacienti, kteří dozazili před ní. Nojo, pondělky u našeho obvod'áka jsou pokaždé výživné, to tam bývá asi tolik lidí, kolik jich pak přijde během následujících čtyřech dnů.
Dcera dorazila kolem čtvrté odpolední a ukazovala mi léky, které dostala. Oboje jsem znala a také je kdysi na svá záda užívala. Po jedněch jsem se osypala a myslela, že mám neštovice, po druhých jsem se dusila. Těžký život alergika.

V úterý jsem přesadila oleandry a ibišky, které jsou sice pokojové, ale já je rok co rok letním venku. Mraky se honily po obloze, sem tam z nich spadlo pár kapek, ale vydržela jsem. Kolem jedné hodiny začalo hřmít a sousedka, která přišla k plotu, mi řekla, že se mají opakovat stejné bouřky jako v pátek. Néééééé!!! To já nechci, už takhle si připadám jako veverka v bubnu. Sázím a vyrývám a sázím a ......
Odpoledne jsme jeli v dešti popřát Tomášovi k narozeninám a pak jeli do směnárny koupit eura. Za devět dní jedeme.
Večer muž otevřel poštu a zjistil, že ho náš příbuzný urguje, aby vyplnil oznámení pro pojišt'ovnu. Měl ho v poště už od pondělka. Po vyplnění jsem vše oskenovala a poslala do pojišt'ovny. Že by ten předchozí Murphyho zákon neplatil?

Problémy s počítačem přetrvávají. Jsou dny, kdy nejde vůbec spustit. O funkčnosti, či spíš nefunkčnosti mého počítače se mohla přesvědčit dnes Kitty. Zlobí i Skype, který nám během hovoru několikrát vypadl.
Záda stále bolí, i když už o něco méně. Opustila jsem své kancelářské křeslo a sedím pevně opřená na kuchyňské židli. Přemýšlím zda a jak vstanu. Zase zařvu bolestí?
Jo a aby se to nepletlo, dnes mi navíc "klekla" meteostanice.

Dnešní den trávím doma. Sice jsem jednu chvíli vyšla na zahradu, ale bylo tam opravdu nevlídno. Zlikvidovala jsem jen pár slimáků, kterým se vyhlásila válku. Krásné čtyři řádky kopru padly kvůli jejich nenažranosti.
Jsem už smířená s tím, že nestihnu na zahradě do odjezdu udělat vše, co jsem si naplánovala. Vždyt' přeci plány jsou od toho, aby se měnily. I Murphy k tomu dodává: "Jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba."
Těžko se smiřuju s tím, že už nedopíšu do svého odjezdu Italský deník 2013. Poznámky k němu mám, osnovu také, ale chybí mi čas k jeho dokončení.

Omlouvám se svým čtenářům, at' už pravidelným, či jen náhodným, že nestíhám reagovat.
Také se omlouvám všem svým blogovým přátelům za to, že zanedbávám návštěvy na jejich blozích.

V sobotu mě čeká cesta na můj rodný sever a pak třídní sraz po 42 letech od maturity. Musím se přiznat, že když jsem v pátek a v sobotu viděla tu spoušt' na zahradě, koketovala jsem s myšlenkou, že svou účast odvolám a raději budu napravovat škody. Na sraz pojedu, některé jiné věci, které už nestihnu, budou muset počkat na to, až se v červenci vrátím.
Snad už mám vybráno, i když Murphy říká: "Život je řada průšvihů po sobě nepravidelně jdoucích."

21 komentářů:

  1. Alenko, sice jsi tu měsíc nebyla, ale stojí to za to! Úžasné čtení a úžasně humorně napsané - nejvíc se mi líbí ten "lék" proti bolestem zad! Napsala jsi, že když přišel muž domů, že ti řekl, že chodíš jako kačer a že ti "to" pomohlo!!! Tak to dám v nemocnici jako zlepšovací návrh - žádné léky, ale "to" co pomohlo tobě!
    Jinak kroupy mám také vyfocené a mám k nim i dobrou příhodu - chystám se jí dát na svůj blog.
    Tak se drž - bude lépe a neboj...
    "Může-li se něco pokazit ze čtyř různých příčin a podaří-li se ti nakrásně všechny čtyři odstranit, vzápětí se objeví pátá." - Murpyho zákon

    OdpovědětVymazat
  2. Alenko, kdybych byla blíž, přiložila bych ti na zádíčka svoje ruce. Hřejou a odnímají blokovací bolest. Jenže... Dnes jsi to nakonec dopsala, aspoň jedna dobrá zpráva. Teď už nic moc neřeš a hýbej se jen lehce, abys nemusela odvolat Itálii.

    OdpovědětVymazat
  3. Alenko,jako kdybys všechno okoukala přímo u nás.A ještě dodám, okurky a cukety podsazuju  po třetí a slimáci ti ...ničí to,co kroupy zanechaly. Ovoce nebude žádný,rajčata naštěstí zasázel manžel až po první dávce krup(zkušenosti předešlých let),ale včera další zásah,no a jak mě  bolí kolena a záda,tak blahořečím tomu,že z důvodu nedostatku prostoru máme záchod typu  jako ve vlaku. Když vstávám,pootevřu dveře a chytím se zárubní,velká výhoda,topení ze zdi bych asi vytrhla(dřív se stavělo z dutých cihel),mám tak  vypracovaný ruce,že bych nikomu facku nepřála. Takže i na Moravě platí stejný zákony.Prostě "na posr...i hajzlík spadne".Přeju šťastnou cestu na jih Itálie,krásný pobyt s mnoha ještě krásnějšími zážitky než loni.A prosím, vzdušnou čarou pozdravuj moji dceru a maličkou vnučku  až pojedete na úrovni Vesuvu.Letos se tam nepodívám,minulé léto mě tam zklamalo zdraví,tak nebudu raděj riskovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Alenko, opět velmi napínavé čtení. Stále jsem čekala, že někdy konečně půjdeš se zády k lékaři, nedočkala jsem se. Vidím, že stále myslíš na ostatní a vše ostatní, jen ne na sebe. Dcera to nejspíš zdědila po Tobě. Patálie s počítačem, to jsem taky zažila a není to příjemné. Zvláště, když nemáš dořešeno. A na zahrádce - to je jako v Kocourkově - stále nekončící nové a ještě novější piškuntálie. Přeji Ti ulevení od bolesti zad a do odjezdu, aby počasí bylo takové, jak si přeješ a jaké bývá běžné v červnu!

    OdpovědětVymazat
  5. Já bych už asi tu marnou práci obrečela. Jsi vytrvalá a to se cení. S těmi zády jsem podle doktorky po rentgenovém snímku měla málem jít do invalidního, dva nárůstky, sražená kostrč (po sedopádu) a tak jsem musela opustit sedavé zaměstnání po 30 letech a šla jsem prodávat. Šlo to dobře, záda držela, ale po dalších letech odešla pro změnu kolena, kotník. Na záda jsem si koupila kosmodisk, ale nosím jen ten na cemr-kole  pasu. Zjistila jsem, že když ho nevezmu třeba po dva dny, večer záda víc bolí. Nechci prášky brát. Muž si taky zvykl mi ho občas na ty 3-4 hodiny brát, tak jsem mu koupila taky jeden, dokonce ten dlouhý má i s tričkem. Nosí ale také jen ten do pasu. Masíruje to i zahřívá.
    Přeji ti, abys byla na cestování zdravá a zahrádce se dařilo, když se jí tak věnuješ.

    OdpovědětVymazat
  6. Řeknu ti rovnou, mě by z toho švihlo a na nějakou obnovu bych se už asi vykašlala....Ten altánek jste kupovali kde? Já mám z Hornbachu a tam už jsme na něj kupovali novou střechu. Jinak co se týče škody na něm, vstahuje se na to pojištění domácnosti. Když nám ho Velká Vichřice zaparkovla na stromě peníze mi za škodu byly vyplacené. Já se jen musím modlit aby tady kroupy nebyly protože by jsme ze střechou dopadly stejně. Už letos jsem musela přišívat nové kapsičky na uchycení ke kostře protože je už tak pěkně za dva roky přepálená od slunce že se škubala. Kroupy nebo velký vítr a máme po sezení...takže ti držím palce ať ti dají záda pokoj ať se vaše nová cesta do Itálie může uskutečnit. šechno dobré přeju!

    OdpovědětVymazat
  7. Ali, cítím s tebou (i když ti to nepomůže), v podobné situaci jsme byli před pár lety. I když bydlím kousek od Prahy, naštěstí se nás kroupy minuly. Užij si dovolené v pohodě a bez bolesti zad.   

    OdpovědětVymazat
  8. No to bylo počteníčko, musela jsem ho přerušit a dát na plotnu dusit maso na dnešní obědový guláš a nemohla se dočkat, až budu mít maso pod poklicí a budu moct zase zasednout ke čtení. Píšeš Alenko o úplně obyčejných každodenních věcech a je to tak čtivé! U nás naštěstí kroupy nepadaly, ale počasí poslední dny nestojí za nic. Ty se máš, že jedeš do teplejších krajin, jistě si tam odpočinou i tvá bolavá záda a načerpáš nových sil.   

    OdpovědětVymazat
  9. Jakékoliv lidské snažení i za cenu trpěných bolestí má cenu, pokud nedojde z zásahu z hůry v podobě krup. I snaha jít se podívat na pana doktora může mít dobrý výsledek, aby se dalo zjistit, že pan doktor je na tom hůř, než sám pacient. Rozhodnutí dojít si k lékaři znamená vědět, co vám je a jak se to má léčit, v opačném případě mrháte časem svým i časem lékaře. ( Murpyho zákon).  Krásně napsaný  článek, který stál zato přečíst si ho i dvakrát a prožívat ho s Tebou, jako bych byl přímo u toho.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to ti, milá Alenko, fakt nezávidím. V takových bolestech jsi pracovala vlastně zbytečně. O bolavých zádech a hlavně páteři byl mohla napsat knihu. A moje dcera, bohužel, to také zdědila po mně. Já jsem dnes taky chtěla bolestí řvát, to se podepisují ty změny počasí, ale musíme vydržet, co jiného! A zkoušela jsi náplast? Mně jí doporučoval na velké bolesti primář neurologie v nemocnici. Tak jsem ji taky párkrát měla, ale to mi nešlo se zase moc ohýbat, ani v kuchyni natož někde jinde jako ty! Hlavně, ať jsi do té dovolené v pořádku a hlavně se nám vrať uzdravená! Krásnou dovolenou přeji!

    OdpovědětVymazat
  11. Murphyho zákony jsou skvěle vychytané postřehy ze života. Fungují téměř stoprocentně.
    Ty sis některé z nich doslova "vychutnala", Ali! Když si člověk odmyslí, kolik tě potkalo nepříjemností, tvůj článek je úžasně čtivý, napínavý a chvílemi i úsměvný.
    Přiznám se, že se mi při čtení chtělo občas i brečet, když jsi líčila tu spoušť, kterou vám udělaly kroupy na zahradě i doma a k tomu bolest v zádech ... brrr, až mě z toho mrazí!
    Držím palce, aby záda přestala bolet a vy mohli v pohodě odjet do Itálie. Nutně si potřebuješ odpočinout, práce počká a blogy teprve.
    Měj se co nejlíp a šetři se, co to jde!!! ♥

    OdpovědětVymazat
  12. Záda dokážou pěkně potrápit. Znám to sama. Když dlouho necvičím, začnou mě bolet.
    Problémy s počítačem jsou nemilé a počasí také neporučíš. Nikdy ovšem není tak, aby nemohlo být ještě hůř. Na dovolené sí odpočineš a načerpáš sílu.

    OdpovědětVymazat
  13. Preji ti krásnou dovolenou a at´se ty záda zase spraví.Kroupy a slimáky taky nenávidím!To cekání na nové poctenícko se vyplatilo!!!

    OdpovědětVymazat
  14. Pěkné počteníčko ....prostě ze života.      Pozdravuj Itálii !!!!!

    OdpovědětVymazat
  15. Ali, Murphy se na Tobě vyřádil, jen co je pravda Snad už vše nepříjemné máš vybráno na rok dopředu
    Spoustu kytiček i zeleniny se sází i v červenci Nám od těch lijáků na zahradě všechno lehlo zablácené na záhony Květiny mají květy slepené a hnědnou a jsou už mazlavé, otrhávám je Už ani nemám náladu něco na zahradě zvelebovat
    Ali, přeji Ti veselý sraz ze školy a příjemné zážitky na dovolené     

    OdpovědětVymazat
  16. Ali jsou horší věci než nefungující PC. Bolavá záda musí být nepříjemná záležitost, taky jsem to jednou měla, ale odeznělo to. Mě zase v poslední době pobolívají klouby, a cítím se nějaká ztuhlá, v tomto provedení jsem to ještě nikdy nezažila. Murphyho zákony mě docela pobavily. Ještě že je máme, že jo.   Přeji vám krásnou dovolenou bez bolestí.

    OdpovědětVymazat
  17. Hotové nadělení Alenko, snad nejhorší ta záda. Sraz máš už určitě za sebou, před sebou dovolenou. Přeji ti, aby se vydařila, aby jsi si odpočinula a hlavně na sluníčku vyhřála.

    OdpovědětVymazat
  18. Murphyho zákony jsou jediné zákony, které platí a fungují na 100%

    OdpovědětVymazat
  19. Moc všem děkuji za milé komentáře a omlouvám se, že opravdu nestíhám odpovídat na ně jednotlivě.Také se omlouvám, že nestíhám navštěvovat Vaše blogy.Balím a chystám věci na třítýdenní pobyt v Itálii, mezitím se snažím ještě likvidovat následky krup.Zítra brzy ráno odjíždíme do Torre Dell'Orso, návrat bude začátkem července.Ještě jednou moc všem děkuji a přeji krásné a pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
  20. Nový počítač nemusí být drahý stači jenom obvolat příbuzné kamrády spolupracovníky a rádi ti darují nějaký počítač.
    Taky lze použít
    http://www.alza.cz/google-chromecast-d510037.htm

    OdpovědětVymazat
  21. Ten potrhaný altánek, to je hodně velké maso. Podle fotek těch krup to vypadá, jako kdyby se převrátil kamion vezoucí ledové kostky na obrovskou party. Tak velké kroupy jsem viděla snad jednou v životě.
    Jestli se počítač sám od sebe vypíná, zkusila bych se podívat dovnitř, jestli jedou všechny větráky, nebo jestli nejsou chladiče zanesené centimetrem prachu. Počítač je na prach magnet a přesně tímhle způsobem se mi začal vypínat, když přestal chladit.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤