Pokračování předchozí části
Úterý 6. června 2023
Probudila jsem se už v šest hodin, ale přišlo mi hloupé vstávat tak brzy. Obrátila jsem se na druhý bok a podařilo si mi ještě usnout. Napodruhé jsem se vzbudila až před půl devátou. To už se mi hodně dlouho nepovedlo. Zjistila jsem, že v noci opět pršelo. Až později jsem si uvědomila, že jsem v noci slyšela bouřku, ale zaspala jsem jí. Snídali jsme uvnitř a já po snídani šla na balkon utřít vodu z nábytku a koštětem jí vyhnat na schody. Nebyla to jen voda, ale i spousta jehličí z pinií. Pak jsem si sedla na balkon s deníkem. Podle předpovědi mělo opět pršet. Muž si telefonoval s bratrem, který byl tou dobou v Maďarsku, a ten mu řekl, že počasí tam také za moc nestojí. A navíc prý jeho kamarád je na Istrii a tam je vyloženě hnusně.
Vydali jsme se do centra koupit deštník. Jeden máme v autě stabilně, ale už je to taková chudinka. Navíc můj muž nerad chodí pod deštníkem ve dvou, takže mi ho většinou nechává a raději mokne. Prošli jsme spoustu obchodů a pochodili až na Viale dei Pini. Kousek odtud jsme před čtyřmi roky bydleli. Když jsme šli do centra, všimli jsme si, že se obloha opět hrozivě mračí a cestou zpět do apartmánu začalo pršet. Tentokrát muž nepohrdl novým deštníkem. I když remcal. Já jsem mrňavá a on je vysoký, takže chůze ve dvou pod jedním deštníkem rozhodně není ideální.
Bylo to jako na houpačce. Chvíli déšť a chvíli sluníčko. Chudáci ti, kteří tu jsou jen na týden, napadlo mně znovu. Zkusila jsem přeorganizovat balkon. Byl poměrně úzký, v rohu byla skříňka na plynovou bombu. Vedle ní se vejde jedna židle. Sušák na prádlo šel dát jen do vchodových dveří, navíc jedno jeho rameno muselo zůstat zavřené. Navíc ještě muselo být otevřená i druhé půlkřídlo dveří, abychom prošli. Další variantou bylo to, že budeme sedět ve dveřích. Připadala jsem si opět, jako když skládám puzzle.
Po obědě jsme seděli chvilku na balkoně, než nás vyhnal další déšť. Opět střídavé počasí. Jít k moři? Výsledek byl víc než nejistý. Během odpoledne přišly dvě bouřky. Z balkonu jsme sledovali, jak místní silničáři hoblují ulici, asi byl optimální čas, dělat to během siesty. Většinou Italové siestu dodržují a všude bývá klid. Tady si na ní asi moc nepotrpí. Možná si všimli, že je začátek sezóny a ulice Via della Chiesa a další, svým povrchem připomínají tankodrom.
Na vedlejší zahradě řezali nalomenou větev pinie, pravděpodobně důsledek jedné z nočních bouřek. Hrozila pádem na ulici. Obdivovala jsem prošedivělého pána, který s hbitostí veverky šplhal s motorovou pilou opakovaně do výšky, až nad úroveň střechy. A pak opět pršelo. Vzala jsem si plastovou židli, dala jí mezi dveře, kde jsem dobře viděla na čtení. Kolem šesté se vyklubalo sluníčko. Na nás nesvítilo, balkón byl situovaný jihovýchodně, ale ozářilo domy naproti. Vydali jsme se alespoň na procházku. Oba jsme doma opět zapomněli mobil, o foťáku nemluvě. Docela mě to mrzelo, bylo by co fotit.
Po večeři jsme si chvilku četli a pak opět uvnitř hráli do půl jedenácté karty.
Středa 7. června 2023
Probudila jsem se v sedm hodin, chvíli se převalovala a doufala, že se mi ještě podaří usnout. Nepovedlo se to, takže jsem po asi 20 minutách vstala, tiše zavřela dveře od ložnice a po ranní hygieně si sedla na balkon s deníkem. Jsme tu už od soboty a ještě jsme nebyli u moře, nepočítám-li nedělní procházku, abychom věděli, kam chodit.
Před osmou se ozvala sbíječka. Asi opraváři místních komunikací pokračují v započatém díle. Před naše dočasné sídlo dorazili ve čtvrt na devět. A pokud ještě někdo do té doby spal, byl probuzen. Včetně mého muže.
Po snídani jsme se konečně vydali k moři. Teplo nebylo moc závratné, ale konečně svítilo sluníčko. Obloha nad pevninou opět hrozila mraky, ale všimli jsme si, že se vůbec nehýbou. Voda byla studená. Žádný div. Po dvou dnech dešťů a teplotách 17°C to tak muselo dopadnout.
Po obědě a siestě jsme šli k moři znovu. Zatímco dopoledne nás bylo na pláži opravdu jen pár, odpoledne se to slušně zalidnilo. Zalezla jsem pod deštník do stínu, netoužila jsem po tom, abych se hned spálila. Dívala jsem se na nedaleko ležícího pána, který tu byl už ráno, když jsme přišli. Bylo mi jasné, že tu musel být i přes poledne. Barva jeho kůže o tom vypovídala více než dostatečně. Tohle asi bude hodně bolet.
Kolem čtvrté hodiny přijel na pláž pojízdný bar se zmrzlinou a ledovou tříští. Vzpomněla jsem si na Palinuro, kde bylo také něco podobného. Tehdy na pásech, na rozdíl od tohoto, který měl kolečka.
Okolo páté začal foukat ostrý a ledový vítr a od pevniny se hnaly černé mraky. Záměr zůstat na pláži až do večera padl. Pláž se začala vylidňovat, protože i slunce se skrylo za mraky. Zabalili jsme ležení a vydali se k domovu. Tam jsem se podívala na internet v mobilu a zjistila, že podle radaru jsou nad pevninou hodně silné bouřky, táhnoucí se v dlouhém pásu. Déšť ale nedorazil, asi se zastavil nad lagunou. Po večeři jsme seděli na balkóně. Konečně to bylo možné. Když se začalo šeřit, šli jsme dovnitř a opět hráli karty. Hru jsme ukončili tentokrát dříve, ráno se bude brzy vstávat.
Pokračování příště
