Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pondělí 9. března 2026

Italský deník 2023 - 8. část

 Pokračování předchozí části


Tenhle článek jsem začala psát 27. dubna 2024, netušíc co mně čeká. To, že se k pokračování vrátím po téměř dvou letech, by mně nenapadlo ani v tom nejhorším snu. Ale stalo se.
Tady je tedy pokračování.

Úterý 13. června 2023 - první část

Probudila jsem se po čtvrt na devět. Muž už byl vzhůru. Sice ještě ležel, ale probudil se dříve než já. Když jsem otevírala okenice, zjistila jsem, že venku prší. Proto se mi tak dobře spalo. Došlo mi také, že to byla klika, když jsme před spaním přenesli z balkonu sušák s osuškami a plavkami do kuchyně. Po snídani jsme zvažovali, co podnikneme. Jet lodí do Benátek? Na to už bylo docela pozdě a navíc představa, že sedím dvě hodina na lodi s deštníkem, nebyla moc lákavá. Rozhodli jsme se, že pojedeme do Ravenny, podívat se na mozaikové kostely. Tam třeba pršet nebude a chůze městem mezi jednotlivými památkami bude příjemnější, než plavba s deštníkem.

O návštěvě Ravenny jsem v roce 2010 napsala na blog článek. Pokud máte někdo zájem o historii města a bližších podrobnostech a památkách, můžete si kliknout na:  https://dovrby.blogspot.com/2010/04/ravenna.html

Když jsme opouštěli Rosolinu Mare, déšť zesílil. A pak, když jsme pokračovali jižním směrem, ustával a obloha se začala protrhávat. Cestou jsme viděli nehezkou bouračku. Popojížděli jsme v koloně, která se každou chvíli zastavovala a pouštěla auta v protisměru. Proti jela dvě auta odtahové služby, která vezla hodně poničená auta. Kolona nebrala konce, chvilku se jelo, chvilku stálo. Příčinu jsme zhruba po půl hodině zjistili, když jsme dojeli k místu nehody. Na silnici stálo nákladní auto vezoucí plynové bomby, kterému praskla přední pneumatika. Bok auta byl pomačkaný a nesl stopy po kolizi s dalšími vozy. Dopravu u nehody řídili policisté. Za nehodou pak už byla doprava plynulá.

Dojeli jsme do Ravenny a zaparkovali na Piazza Francesco Baracca, na stejném parkovišti, jako v roce 2009. Tehdy jsme tu byli v sobotu a já nasypala do parkovacího automatu nějaké mince, abych po vytištění lístku zjistila, že nám parkování vyprší až v pondělí dopoledne. Tak to už budeme dávno oba v práci. :-D Nevšimla jsem si totiž, že o víkendu se tu parkovalo zdarma. Parkoviště se nezměnilo, jen ten původní automat tu už nebyl. Místo něj tu stál nový. Před námi u automatu stál pán, který se snažil přístroj „nakrmit“ mincemi. Pak zkusil papírovou bankovku. Vypadla stejně, jako mince předtím. Nešťastně se na nás obrátil a mě došlo, že nebýt on před námi, asi bychom si počínali podobně jako on. Na rozdíl od nás to byl Ital, který si určitě instrukce mohl přečíst detailněji. Pak mávl rukou a odešel. Já se snažila pochopit princip nového automatu. Nakonec jsem zadala naší poznávací značku a vzala si parkovací lístek, protože mi došlo, že se platit bude až při odjezdu. 

Při našem příjezdu jsme si všimli věže kostela a rozhodli se, že tentokrát nevstoupíme do historického centra bránou Porta Adriana, ale půjdeme kousek dál. Zaslechli jsme totiž jednoho pána, který radil turistům, kudy ke katedrále. Vydali se na cestu, a my, jako ovce, jsme je následovali. Z předchozí návštěvy jsem si pamatovala, že bazilika San Vitale byla na druhé straně, ale zvědavost zvítězila a my v blahé nevědomosti doufali, že uvidíme pro nás neznámou katedrálu. No, neviděli. Věž, kterou jsme viděli z auta, patřila ke kostelu sv. Jana a Pavla, který byl navíc zavřený. Toto jsem o něm našla na internetu:  Konventní kostel sv. Jana a Pavla, známý také jako kostel Andělů Strážných, se pyšní  tisíciletou historií. Budova, opakovaně přestavěná od 5.–6. století, pochází v současné podobě z 18. století, ale zachovává prvky z minulých období. nejstatší dochovaná část je charakteristická zvonice z 9. století. Uvnitř jsou fresky od Prontiho, obrazy ze 17. a 19. století a socha Anděla Strážného. Barokní fasáda na via Cura a obdélníková apsida dotvářejí místo uctívání, bohaté na umění a spiritualitu. 


Kostel svatých Jana a Pavla

Vydali jsme se od něj po Via Barbiani do míst, kde už jsme sice byli, ale kam se rádi podíváme znovu. Zhruba v polovině ulice jsme po pravé straně v zahradě viděli kostel sv. Eufemie. K návštěvě nás nalákal poutač na plotě, na kterém byla upoutávka na kamenné mozaiky, či spíš mozaikové tapety. Tak tady jsme tehdy určitě nebyli. Zaplatili jsme vstupné 4€ na osobu, já si koupila ještě leporelo a pak jsme se vydali do kostela. Chiesa Sant'Eufemia, se pyšní tisíciletou historií a podle legendy je prvním místem uctívání ve městě. Kostel je postavený na místě staršího paleokřesťanského chrámu a uchovává relikvie svaté Eufemie a svaté Agáty. K vidění jsou tu díla Burriniho a Capaciho. 






Kostel slouží jako vstup do archeologické lokality, která je skrytý pod pod ním a kterou je  Domus dei Tappeti di Pietra, tedy Dům kamenných koberců. Rozsáhlý prostor pod kostelem přibližně 3 metry pod úrovní ulice se skládá ze 14 propojených místností, vydlážděných polychromovanými mozaikami, pocházejícími z byzantského období v 5. - 6. století. Tato památka byla náhodně objevená v roce 1993. Domus dei Tappeti di Pietra je mimořádná byzantská rezidence. Nabízí k prohlídce nádherné mozaiky, včetně slavné "Danza dei Geni delle Quattro Stagioni" a sugestivního "Buon Pastore", což je jedinečné svědectví ravennského umění a kultury té doby. Tato archeologická perla, byla otevřená v roce 2002 a patří k nejvýznamnějším archeologickým nalezištím. Mimořádně zajímavé mozaiky jsou zdobeny geometrickými, květinovými a figurálními prvky a jsou považovány za jedinečné. V roce 2004 památka získala cenu Premio Bell'Italia.







Po prohlídce jsme se vrátili ven do slunečního žáru. V knihkupectví jsme si koupili nový autoatlas Itálie. Sice má menší měřítko, než ten, který jsme zapomněli doma, ale byl aktuální. Zapomenutému je už přes dvacet let. Na vstupence, kterou jsem měli, byly zobrazeny i další pamětihodnosti a my se mylně domnívali, že vstupenka platí i do nich. Pamatovali jsme si, že při naší první návštěvě jsme také absolvovali vše na jednu vstupenku. Došli jsme k bazilice San Vitale, u brány stál nějaký člověk, ukázali jsme mu vstupenky a on nás vpustil do areálu. Vešli jsme do muzea, které bylo tehdy také součástí prohlídky mozaik a odtud nás slušně řečeno vyprovodila paní s tím, že si musíme koupit nové lístky. Muzeum už má samostatné vstupné. 



Fotila jsem si zvenčí baziliku San Vitale a pak jsme sestoupili po schodech do jejího interiéru. Popravdě, vešli jsme východem, aniž bychom měli lístky. Ale to jsme ještě netušili. Nikdo nás nekontroloval a já nabyla přesvědčení, že máme správné vstupenky a že jen muzeum se osamostatnilo. Bazilika San Vitale v Ravenně je mistrovské dílo raně křesťanského a byzantského umění, zapsané na seznamu UNESCO od roku 1996. Postavena byla mezi lety 532 a 547, vyniká svým oktagonálním půdorysem a mimořádnými mozaikami, zejména těmi zobrazujícími císaře Justiniána a císařovnu Theodoru. Interiér, bohatý na polychromní mramory a dekorace, vytváří mystickou a opulentní atmosféru. Nachází se zde také významné varhany Mascioni, dějiště mezinárodních koncertů.








Císař Justinián a cisařovna Theodora 
Fotografie použitá z publikace Ravenna - autor Gianfranco Bustanchini















Budova muzea

Vyfotila jsem si dechberoucí mozaikovou výzdobu a potom jsme vyšli, pro změnu vchodem a zamířili k Mauzoleu di Galla Placidia. Vystáli jsme frontu a až tam nám pán, kontrolující vstupenky, vysvětlil, že máme vstupenku platnou pouze ke vstupu do Domu kamenných koberců. Prý musíme mít tzv. Červenou vstupenku. Opustili jsme tedy areál a vydali se na Via Giulliano Argentario, kde je nejen knihkupectví, ale také prodejna vstupenek do památek, které spravuje Opera di Religione della Diocesi di Ravenna. Za 25€ jsme jsem si zakoupili vstup do pěti památek, jak říkají Italové „monumentů“, které jsou pod záštitou UNESCO. Do dvou menších jsme měli vyznačený vstup v určenou hodinu. Omezení je pro to, aby se tu v jeden moment nesešlo hodně lidí najednou. Navíc je tu i omezená doba na prohlídku. Zbylé tři lze navštívit až do jejich uzavření v 18:30 a platí nám až do 19. června. Před lety, kdy jsme tu byli, žádná časová omezení nebyla a pokud mě neklamala paměť, byly součástí vstupenky čtyři mozaikové kostely a muzeum a to vše tuším za 8,50€. Časy a ceny se mění. 



Cestou zpět jsme se zašli podívat do kostela, který zvenku vypadal hodně nenápadně. Santa Maria Maggiore je historický kostel, situovaný v blízkosti San Vitale a Mausolea di Galla Placidia. Původně postavený v 6. století v paleokřesťanském stylu, byl upraven v 17. století do bazilikální podoby. Zachovává původní prvky jako apsidu a korintské sloupy, a také významná umělecká díla, například obraz Luca Longhiho a římský sarkofág. Charakteristická je také válcovitá zvonice pocházející z 9.-10. století. 






Mauzoleum Gally Placidie

Odtud jsme znovu zamířili jsme se zpět k Mauzoleu Galla Placidia, opět vystáli frontu a znovu byli u vytržení z nádherného interiéru. Mausoleum Galla Placidia je záhadný raně křesťanský monument z 5. století, vznikl mezi roky 425 - 430. Jeho původní funkce je nejasná. Možná to byla kaple, či martyrium nebo oratoř připojená ke kostelu Santa Croce. Mauzoleum je proslulé svými mimořádnými mozaikami, jedněmi z nejstarších ve městě, zobrazujícími biblické a symbolické scény. Světlo dovnitř proniká skrz alabastrová okna. Návštěvníky zaujme interiér s hvězdnou kupolí. Budova je spojována s císařovnou Gallou Placidií, ale ta je pochována v Římě. Budova tedy mohla sloužit k raně křesťanské liturgii. 














Po prohlídce jsme si sedli na zídku a dívali se do plánku, který jsme obdrželi ke vstupence. Máme před sebou téměř hodinu do další rezervace vstupu. Tak kam se vydáme? Muž si vzpomněl, že si sebou do Itálie vzal videokameru. To si tedy vzpomněl brzy. Kamera samozřejmě zůstala v Rosolině. Vydali jsme se tedy k další z památek, cestou minuli budovu tržnice, přes Piazza dell´Aquila, kolem divadla Danta Alighieri a odtud na Via di Roma jsme došli k bazilice sv. Apolináře. 

Budova městské tržnice


Průhled uličkou na Piazza del Popolo

Piazza dell´Aquila a stejnojmenný sloup

Divadlo Dante Alighieri

A jsme u cíle - bazilika sv. Apolináře 

V Ravenně jsou takto pojmenovány dvě baziliky, tato je označena jako nová. Sant'Apollinare Nuovo je původně ariánská a později byla zasvěcena sv. Martinovi. Uchovává nádherné mozaiky pocházející z různých období. Postavena byla v 6. století Teodorichem, následně pak byla upravena během byzantské vlády. Mozaiky vyprávějí scény ze života Krista, procesí mučedníků a panen a prezentují fascinující zobrazení paláce ostrogótského krále Teodoricha a přístavu Classe. Bazilika byla poškozena zemětřeseními a bombardováním během první světové války, ale dodnes si zachovává svou majestátnost a představuje důležitý příklad paleokřesťanské a byzantské architektury. Už při naší první návštěvě v roce 2009 jsem byla z její výzdoby unešená. Tedˇ tu rušivým elementem byla školní výprava. Ne, nebyli hluční, řvali jako … a teď nechci používat hnusné výrazy. Takže jsme počkali, až mládež půjde řvát jinam a znovu jsme si interiér prošli a kochali se tou nádherou. 













Poslední pohled na baziliku a jdeme dál

Po prohlídce jsme pak vyšli do rozpálených ulic Ravenny a šli po Via Francesco Negri na Largo Firenze a odtud pak po Via Marino Gordini došli na Arcibiskupské náměstí podívat se do Neonového baptistéria, tedy křtitelnice. Cestou tam mi došla baterie ve foťáku. Za pochodu jsem jí měnila a k baptistériu jsme dorazili uprostřed časového rozmezí, které jsme měli určené pro prohlídku. 













Baptisterium Neoniano di Ravenna, pocházející z 5. století, je klenotem raně křesťanského umění. Bylo postaveno na půdorysu osmiúhelníku, symbolu vzkříšení a vyznačuje se nádhernými mozaikami kupole, datovanými do doby biskupa Neona, které zobrazují křest Krista a dvanáct apoštolů. Vnitřek, bohatý na dekorace a symboliku, odráží setkání klasického umění s byzantskými vlivy, zatímco vnější plášť z cihlového zdiva nese architektonické prvky z pozdějších období. Navzdory tomu, že je částečně zapuštěno v zemi, baptisterium Neoniano zůstává fascinujícím místem a cenným svědectvím historie a víry. 
Očekávali jsme fronty, jako tomu bylo u mauzolea, ale bylo tu minimum lidí. A nám se dokonce podařilo si uvnitř na chvíli sednout a dát odpočinout nohám, unaveným chůzí po městské dlažbě. 

Odtud jsme zamířili do arcibiskupského muzea, kde se v jeho prvním patře nachází kaple sv. Ondřeje - Capella San Andreas. Ta před lety ještě nebyla zařazena mezi monumenty a nebyla součástí prohlídkového okruhu.

Mozaikový strop v chodbě před kaplí



Nejsou tu jen mozaiky, tuto lunetu zdobí freska










Baptistérium, zadní část katedrály a její zvonice

Katedrála Ravenna

Kromě nádherné kaple jsme si prošli i část muzea, ale další jeho část vynechali. Stejně tak i katedrálu, pravděpodobně tu, na kterou se na parkovišti ptali turisté a která je nejdůležitějším církevním stánkem města. Duomo di Ravenna, neboli Katedrála Vzkříšení, je hlavním kultovním místem ve městě a sídlem arcidiecéze. Současná budova, která je v barokním stylu, byla postavena v 18. století jako náhrada za starobylou basiliku Ursiana, založenou v 5. století a spojenou s přesunem hlavního města Západořímské říše do Ravenny. I přes následné restaurace a úpravy, včetně neoklasicistní kupole z roku 1780, si katedrála zachovává důležité svědectví minulosti, jako jsou architektonické a sochařské prvky z původní baziliky, včetně cenného ambonu biskupa Agnella. Dnes představuje významný příklad sakrální architektury a důležitý historický a umělecký orientační bod města. Později nás trochu mrzelo, že jsme nešli dovnitř. Posadili jsme se pak na chvíli na lavičku v parku na Arcibiskupském náměstí. Nohy už nás pěkně bolely.

A tady třináctý červnový den rozdělím, protože článek už je hodně dlouhý. 

Opouštíme tedy úchvatné  mozaiky Ravenny, které jsou pod záštitou UNESCO. Nejsou však zdaleka jedinými. Při hledání informací o památkách jsem narazila na další, ve kterých jsou mozaiky také, i když ne v tak velké míře. 

S Ravennou se však ještě neloučíme.


Pokračování příště





35 komentářů:

  1. Ahoj Alenko, jsem moc ráda že jsi se vrátila na blog a do Itálie! Ravenna je nádherná, chtěla bych se tam znovu podívat, z Florencie jede vláček motoráček 😊
    Nějakou dobu byla trať uzavřena kvůli sesuvům půdy , v poslední době se v Itálii stávají stále častěji.
    Plánujete na letošek nějakou cestu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, děkuji za přivítání. Souhlasím, že Ravenna je nádherná. Chtělo by to pobýt tu více dní, nedá se zvládnou za jednu návštěvu vše. O sesuvech půdy vím, občas je to ve zprávách.
      A letošek? I když jsem se rozhodla, že už nebudu nic plánovat, občas své rozhodnutí přehodnotím. Pokud vše klapne, měli bychom opět v červnu vyrazit do Itálie, stejně tak jako tomu bylo v minulém roce.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  2. Alenko, jsem moc ráda, že se k deníkům vrátila a zalistovala si pro nás. Ravenna - jedno město a tolik krásy. Mám ji dlouho v plánu a sním o návštěvě, zatím se to nepovedlo.
    Moc děkuji za fotky a přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, Ravennu mohu vřele doporučit. Chtělo by to asi více dnů na její návštěvu. Je tam tolik památek, že se to v jednom dni nedá stihnout. Mozaikové monumenty jsou nejčastějším cílem a současně nejnavštěvovanějším, jak jsme se my už podvakrát přesvědčili. Držím palce, aby plán návštěvy vyšel a přeji hezké dny. 🍀

      Vymazat
  3. Alenko,tvoje deníčky se moc hezky čtou a vyvolají vždy u mě vzpomínky na naše cestování dříve.Mohla by si je klidně vydat i knižně.
    Fotografie z navštívených míst jsou nádherné.
    Přeji hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, děkuji za pochvalu. Já se při psaní vrátila o ty téměř tři roky zpátky a vybavovala si různé vzpomínky a bylo mi tak nějak fajn.
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  4. Tvoje deníky jsou vlastně cestopisy v pravém slova smyslu. Už jsem tu byla večer přes mobil a nyní jsem se vrátila, abych si fotky vychutnala na velkém monitoru u počítače. Měj se hezky a drž se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, jsou to svým způsobem cestopisy. Když jsem s blogem v roce 2010 začala, byl můj prvotní zájem psát hlavně o cestování a o poznatcích z cest. Říkala jsem si, že by se to někomu mohlo hodit.
      Fotky jsou na blogu hodně zmenšené, z původního formátu na 17,5%, takže ani ne pětinu. Doufám, že sis je i přes zmenšení vychutnala.
      Měj hezké dny. 🍀 Jo, a držím se, či se o to snažím. 😀

      Vymazat
  5. V Itálii je tolik krásných míst.....V Raveně jsem nebyla, takže jsem s radostí nahlédla do Tvého deníčku. Některé z fotek se mi nenačetly....asi je prohlíží spousta lidí :-)
    Tak ať se daří co nejlépe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, to mně mrzí, že se fotky nenačetly. Možná je to způsobeno tím, že jich je opravdu hodně.
      Ravennu mohu doporučit, návštěva určitě stojí za to.👍
      Moc děkuji za přání, snažím se.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  6. Alenko, nádhera a znovu nádhera, moc hezky jsi vše zdokumentovala fotograficky i slovně. Fotografie se ve větším sledu objeví, pokud se na jednu z nich klikne. To je pak k mámí všech 103☺Takže nebolí "jen" nohy, ale i ruce☺, moc hezké památky jste navštívili, na mě by toho bylo na chození - výdrž až moc. Moc zdravím a budu se těšit na pokračování.♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, já ty fotky nepočítala a to číslo 103 mě docela překvapilo. A to jsou prosím z některých koláže. 😀
      Fotky vznikly ještě v době, kdy bylo vše ještě v pořádku. Obávám se, že teď už bych tu "procházku" také nedala. Vedlejší účinky léčby mně odsoudily už jen ke kratším výletům. Jak říká moje téměř devadesátiletá kamarádka: " Stáří je jen pro odvážné."
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  7. To je ale informací a krásných fotografií. Znám jen název města, ale nebyl tam a ani netušil, kolik toho nabízí, a to, jak říkáš, jsme teprve v polovině.
    Je dobře, že ses k blogování vrátila a s manželem plánuješ další cestu. Těším se na návazné články.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, děkuji za pochvalu. Navštívili jsme jen malý zlomek toho, co Ravenna nabízí. Když jsem porovnávala tuto návštěvu a tu z roku 2009, došlo mi, že jsme toho kdysi zvládli víc. Pokračování už bude kratší, chtěla jsem, aby článek byl ucelený, co se tématu (mozaiky) týče.
      Cesta je v plánu, dokonce jsme složili i zálohu na pobyt. V dubnu mně čekají zásadnější zdravotní kontroly a až pak začneme plánovat.
      Měj klidné a pohodové dny🍀.

      Vymazat
  8. Alenko, potěšila si mě. Tvoje deníky se dobře čtou, těším se na další. Měj hezké dny a zdravím z Valašska🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Libby, moc děkuji a hlásím, že na pokračování už trochu pracuji. Jde mi to klopotně, spoustu věcí jsem už zapomněla.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  9. Tak to je zajímavé....Fascinující je stáří některých památek z doby "mezi antikou a rozvinutým středověkem", z doby, kdy ovládala Itálii Byzantská říše apod...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honzo, Ravenna byla hlavním městem Západořímské říše a sídlem císaře a spousta památek z té doby se zachovala. Jsou tu i starší památky. Ale opravdu je to fascinující.

      Vymazat
  10. Bezva počteníčko i pokoukáníčko. V Raveně jsem byla v rámci poznávacího zájezdu. Nějaké mozaiky jsme viděli, ale rozhodně to byl jen střípek z tohoto města.
    Zdravím a přeji pěkný den !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, děkuji za pochvalu. Poznávací zájezdy jsou prima, i když účastníci nevidí zdaleka vše. Ale pro další orientaci je to fajn. Když jsme byli s mužem poprvé ve Florencii, vyloženě jsme tápali. Podruhé jsem tam byla s kolegyní na poznávacím zájezdu a když jsme tam pak jeli znovu s mužem, připadala jsem si jako mazák a věděla, kam nás nasměrovat. 😀
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  11. Alenko, sice trochu později, ale přece se tu objevilo další pokračování cestovatelského deníčku. Pěkné čtení i fotky, mám radost, že ses ke psaní opět vrátila. Moc zdravím, pá 😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, skoro po dvou letech. Já už měla článek na blogu jako koncept a pokračování se jaksi nekonalo. Proč to bylo, jsem už popsala v těch neveselých článcích. Moc děkuji za pochvalu.
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  12. Tolik krásných fotek. Jsem ráda, že se můžu začíst do tvého povídání a těším se na pokračování.
    Hezký den, Alenko. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikolko, moc děkuji za pochvalu. Ale trvalo mi to, než jsem se odhodlala pokračovat.
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  13. Alenko, jsem moc ráda, že pokračuješ v psaní deníku. Vždy jsem u tebe našla spoustu zajímavých informací a krásných fotek.
    Přeji hodně zdraví a pěkné jarní dny. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, moc děkuji hlavně za přání zdraví. Jsem moc ráda, že se informace hodí, byl to původní záměr blogu. A také, že se fotky líbí.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  14. Alenko moc Tě zdravím ! Tvoje deníky jsou úžasné, máš tolik zážitků... Měj se dobře, Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuji za pozdravení a za přání. Jsem ráda, že se ti deníky líbi.
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  15. Ali, jsem ráda, že ses vrátila a pokračuješ v italském deníku. Množství informací a fotky, které mě vrátily o tolik let zpět... Chodila jsem na gymnázium a tehdy jsme si měli vybrat buď hudební výchovu nebo výtvarku. Chodila jsem pár let do sboru a čekalo se, že si zvolím hudebku. Ani nevím proč, možná pubertální "vzpoura", prohlásila jsem, že už zpívat sóla nechci a vybrala jsem si výtvarku. Přišla profesorka, nikdo ji neznal, vyučovala externě a byla to výtvarnice s titulem. Polovinu hodin jsme něco tvořili, ale hodně hodin věnovala dějinám umění. Od ní poprvé jsem slyšela o Ravenně, o které teď čtu tady! Vždy jsem tíhla k historii, tak mám důvod si myslet, že to její povídání si pamatuji jako jediná ze třídy, všichni to totiž brali jako únikový předmět. 😉 Ani nevím, jestli ona v Ravenně byla, ale poutavě vyprávěla o památkách, o Justiniánovi a Theodoře, měla krásné barevné fotografie. No, zkrátím to. Ještě se vrátím, protože se mi dost fotografií nenačetlo, ale hlavně si ty informace musím dát do souvislostí.
    Díky za kvalitní příspěvek, Ali! 👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuji za komentář a jsem moc ráda, že se ti článek líbil. Mám také moc ráda historii a když tak o tom přemýšlím, patřil dějepis a zeměpis k oblíbeným předmětům. Já vlastně chodila do školy ráda. Na střední jsme měli báječného třídního profesora, který nás učil češtinu a filosofii. Pravidelně jsme navštěvovali Památník písemnictví a pak večer divadlo. Byly jsme dívčí třída, dodnes smekám před jeho odvahou, brát nás do víru velkoměsta. Ač od mé maturity uplyne v červnu už 54 let, ráda vzpomínám na člověka, díky kterému mám ráda náš jazyk a literaturu. Když ještě existovali na webu Spolužáci.cz, hodnotili se tam profesoři napříč generacemi studentů, kteří školou prošli. A ten náš třídní byl hodnocen jako jeden z nejlepších, i když byl přísný.
      Jsem ráda, že jsem ti mohla Ravennu přiblížit a vyvolat tvé vzpomínky na paní profesorku.
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  16. To byl teda výživný cestovatelský článek. Myslím, že vůbec nevadí, že je to takto zpětně. Bylo to pro mě velice zajímavé, i když Itálie není moje nejoblíbenější destinace. Ráda si čtu takové zápisky a zážitky z cest. Člověku na různých výletech a dovolených ne vždy vyjde vše podle plánu, ale nakonec to vždycky nějak dopadne :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lili, a to jsem ten článek rozdělila. 😀 My si s mužem Itálii zamilovali, i když nám to nějaký čas trvalo. Sestra s manželem tam jezdili už "za komančů". Švagr byl horolezec a já v roce 1972 kupovala Mladou frontu, kde jsem četla články o prvovýstupu na Civettu v italských Dolomitech. Byly u toho i fotografie a já tehdy netušila, že se jejich autor stane mým švagrem.
      Švagr mohl jezdit díky sportu, který provozoval, po světě a sestru bral sebou. Často nás přesvědčovali, abychom se do Itálie někdy podívali. A když k tomu došlo, byli jsme lapeni.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  17. Podle počtu fotografií, to musel být nádherný zážitek. Jistě na to také ráda vzpomínáš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirku, vzpomínám na to moc ráda. Vrátila jsem se v čase a uvědomila si, že tehdy jsem ještě byla v pořádku.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤