Italský deník 2023 - 7. část

 Pokračování předchozí části

Neděle 11. června 2023

Spala jsem tentokrát lépe. Asi proto, že jsem byla více unavená. Podle krokoměru jsem měla za včerejšek v nohách něco málo přes 7 km po městské dlažbě. Probudila jsem se v šest, ale ještě se mi podařilo usnout a vstávala jsem až v půl osmé. 

Po snídani jsme se vydali k moři. Byla neděle a konečně hezké počasí. Bylo nám jasné, že u moře bude hodně lidí. A bylo. Voda v moři byla kupodivu teplá, s tím včerejškem naprosto nesrovnatelná. Když jsme se před polednem balili, už vedle místa, kde jsme měli lehátka, stála rodina se třemi dětmi, aby si na uvolněné místo rozprostřela své ležení.

V apartmánu jsem ze sebe osprchovala sůl a pak uvařila oběd. Nikam jsme nespěchali, rozhodli jsme se, že k moři půjdeme až ve čtyři hodiny, kdy je předpoklad, že někteří už budou mít slunce a moře dost a pojedou domů. Naše tušení bylo správné, část pláže se už vylidňovala. Volného prostoru byl na pláži dostatek. Na místě, kde jsme měli lehátka dopoledne, stál pojízdný plážový bar. Nebýt ho, mohli jsme znovu zaujmout svou dopolední pozici. Byli jsme kousek dál a sledovali nekončící fronty zájemců o zmrzlinové poháry, ledovou tříšť a nebo jen kusové zmrzliny. Když se fronta trochu zkrátila, muž si došel pro colovou zmrzlinu a pochvaloval si jí. 

Ne, abys mě fotil!! 

Skoro se to povedlo, jen ten kus zadní části se tam nějak připletl. :-D

Začal foukat ostřejší vítr a na moři se objevily vysoké vlny, ve kterých moc plavat nešlo. Spousta lidí postávala na břehu a do vln se odvážil jen málokdo. Před sedmou hodinou bylo na pláži ještě hodně lidí. Během chvilky obloha zčernala a začal foukat hodně ostrý východní vítr. Vypadalo to jako evakuace. Během chvilky se začala pláž vylidňovat a chodníky a ulice od ní byly najednou plné lidí, aut a motorek.

Přišli jsme domů, já udělala rychlou večeři, abychom se ještě stihli najíst na balkoně, než začne pršet a pak teprve šla do sprchy.

Déšť nepřišel, černé mraky rozfoukal vítr. Na balkoně jsme vydrželi, dokud se nezačalo šeřit. Pak jsme se přesunuli dovnitř, kde jsme opět hráli žolíky.

Pondělí 12. června 2023

Probudila jsem se chvilku po sedmé, ale nechtělo se mi vstávat tak brzy, tak jsem se obrátila na druhý bok....a napodruhé se probudila v půl deváté. To už se mi hodně dlouho nepodařilo, takhle dlouho spát. Po snídani jsme se vydali na Strada Sud, počasí napovídalo, že by tentokrát nemělo konání trhů nic bránit. Minulý týden se kvůli počasí nekonaly, i když mnoho trhovců tam se svými auty bylo.

Trhy se tentokrát konaly. Koupila jsem si za 15€ plavky, u nás je za ty peníze neseženu. Měla jsem už jedny podobné, ovšem v jiné barvě a ty báječně seděly. V podstatě mám většinu plavek z Itálie a jsem s nimi spokojená. Také se nám povedlo sehnal dlouhou lžičku. Muž si doma vzal sebou velkou sklenici marmelády a naše kuchyňka v apartmánu disponovala pouze malinkými lžičkami na malé italské kafíčko. Polévkovou lžící se do sklenice nedostal. V Chioggii jsme na trzích na dlouhé lžičky narazili, ale tam za jednu trhovec chtěl 3€. Zdůrazňoval, že je pevná a že to pro nás bude dobrý nákup, protože jinak se prý prodávají v sadě po šesti. V sobotu jsme se po dlouhé lžičce pídili v Rosolině, kde také nebyla k mání a pak v nákupním centru v Adrii, kde je sice měli, ale za sadu tří kusů chtěli 7,99€. A ejhle! Cena na trhu v Rosolina Mare byla 1€ za tři kusy. Tomu se říká terno. Také jsme koupili sadu jehel a cívku nití do overlocku, obé také po 1€. Popruh na termo batohu, který jsme nosili na pláž, se na jedné straně začal vytrhávat a držel už jen na čestné slovo. Pro kukačky jsme koupili náramky, snad se jim budou líbit. Bylo to jejich přání. Je těžké trefit se do vkusu dvou slečen. U jednoho stánku jsem si koupila tři malé benátské masky. Možná některou z nich věnuju jako dárek, možná, že si je nechám všechny. Každopádně mi udělaly radost. Roky toužím po velké benátské masce. Nakoupili jsme také zeleninu, která bývá na některých trzích opravdu za hodně příznivé ceny. A čím víc se blíží konec trhu, tím víc jí prodejci zlevňují. Přeci jí nepovezou zpátky. Asi jsme se trefili do příhodného času. Hezky jsme se prošli a vrátili se do apartmánu až v půl dvanácté. Opět jsme pozdravili sousedy, ale znovu bez odezvy. Muž ucedil, že na ně už prdíme, že to bylo třikrát a dost. Myslím si, že to bylo víckrát. 

Jít k moři už nemělo cenu, takže jsem udělala oběd a po něm jsem si vyprala nové plavky. Seděla jsem pak na balkoně a spravovala batoh. Nebylo to vůbec jednoduché. Propíchnout několik vrstev batohoviny a termovložky bylo náročné. Doma bych si pomohla kleštěmi, tady jsem jehlu opírala o kamennou část balkonu. Nakonec se to podařilo všít zpátky. Ale měla jsem pěkně rozpíchanou ruku.

Chvilku jsem si pak četla a před třetí hodinou jsme šli k moři. Vlny byly hodně vysoké, měly čepičky. Vlezla jsem tam a dostala nafackováno. Manžel šel o pár kroků dál, pak kašlal, smrkal mořskou vodu a říkal, že tohle opravdu nedá. Na pláži jsme vydrželi do sedmé hodiny. Po večeři jsem si sedla s deníkem a dopisovala ho tentokrát za dva dny. Většinou se deníku věnuji ráno, když muž ještě spí, ale dnes jsem spala i já. Na druhou stranu je dobře, že spím a nestraším brzy ráno. Když se začalo šeřit, šli jsme dovnitř a tak jako obvykle, jsme hráli žolíky. Spát jsme šli po jedenácté.

Pokračování příště.