Italský deník 2019 - 7. část

 Pokračování předchozí části

Čtvrtek 13. června 2019

Měli jsme naplánováno vstávat v šest hodin, protože jsme se chystali na trhy do Chioggie. Už jsem se mnohokrát svěřila s tím, že miluju italské trhy. Delegátka z cestovní kanceláře, která nosí stejné jméno jako já, nám poradila, že je nejlepší zaparkovat v parkovacím domě, který je od centra nedaleko. Proto to časné vstávání. Takže nešlo o to být na trzích mezi prvními, ale o to, abychom v pohodě zaparkovali.

Probudila jsem se před šestou, uvařila čaj a kávu a chvilku po tom vstával muž. Po snídani jsme se vydali na cestu a parkovací dům jsme nenašli. Místo toho, jsme zaparkovali na ostrově Saloni, po mostě přešli přes kanál Lombardo a jednou z uliček prošli do historického centra.  

Kanál Lombardo z mostu Ponte Levatoio. Most je na levém horním obrázku a je zvedací. 

Otevírá se na telefonickou žádost, aby kanálem mohly proplouvat velké lodě.

Pohled k severu...

.... a k jihu.

V historickém centru měli někteří trhovci už vybaleno. My však zamířili do katedrály Santa Maria Assunta, kterou jsme si při pondělní návštěvě nestihli prohlédnout. O procházce Chiogií a jejich památkách, jsem psala v tomto článku. Interiér katedrály nás ohromil.  

Katedrála Santa Maria Assunta patří k nejdůležitějším chrámům Chioggie. Stojí na místě původního kostela z roku 1000.  Kolem roku 1100 došlo k přestavbě na katedrálu, neboť se do Chioggie roku 1110 přestěhovalo sídlo biskupa z Malamocca.  Roku 1623 došlo k velkému požáru a katedrála byla značně poškozena. Ještě téhož roku začala její obnova. Prací na katedrále byl pověřen vynikající architekt 17. století Baldasare Longhen, který je autorem benátského kostela Salute. Obnova byla dokončena roku 1633. Její půdorys má tvar latinského kříže s třemi loděmi. Na jednoduché cihlové fasádě jsou po stranách hlavního vchodu ve výklencích sochy patronů města San Felice a San Fortunate.

Hlavní loď a vlevo kazatelna, která pochází z roku 1677.

Svatá kaple

I zde se setkáte se sochou Padre Pia.

Vyšli jsme ven a prošli si park, který se rozkládá mezi jižní zdí katedrály a kanálem, který je odbočkou kanálu Veno. Toto místo se jmenuje Refugium Peccatorum. Místní obyvatelé ho nazývají "sagraeto", což v překladu značí malý hřbitov. Kanál je lemován mramorovou balustrádou se skupinou soch, jimž vévodí socha Madony s dítětem, ukrytá pod zlatou kopulí. Původně byla socha s balustrádou umístěna na schodech staré radnice. Po jejím zboření bylo roku 1814 vše přemístěno do tohoto parku. Říká se, že před sochou Madony lidé, kteří byli odsouzeni k smrti, odříkávali svou poslední modlitbu. Prohlédli jsme si sochy a pak šli k Porta Garibaldi. 

Madona s dítětem

Pohled na jižní stranu katedrály.

Porta Garibaldi a vedle ní už stánky trhovců.

Zde je i autorka tohoto blogu.

Refugium Peccatorum

Kanál lemovaný sochami.

Refugium Peccatorum a katedrála Santa Maria Assunta.

Porta Garibaldi byla součástí městského opevnění a pochází z roku 1530. 

Některé prameny uvádí rok 1300.

Z vnější strany je reliéf Benátského lva.

Románská zvonice je vysoká 64 metrů.

Od Porta Garibaldi se po celém Corso del Popolo táhly po obou stranách trhy až na Piazzetta Vigo. Což značí přes celý ostrov Chioggia. Nakoupili jsme dárky pro děti, já pro sebe nádherné kožené boty za 10€. Tady už jsou ve výprodeji, k nám dorazí příští rok jako novinka. Už jsem se o tom několikrát přesvědčila. A i kdyby tomu tak nebylo, co mě ještě záleží na tom, zda nosím věci podle poslední módy. Jediné, co jsme nesehnali, byla sušená rajčata. Vozíme je z jihu v této době pravidelně. Ptala jsem se nejen trhovců, ale i ve dvou prodejnách zeleniny, ale nepochodila jsem. Možná, že je to jen produkt jižních zemí.

Cestou zpátky k autu jsem si ještě fotila kanál Lombardo.

Letní magnólie

Letecký pohled na Chioggii. 

Zdroj: INTERNET, autor fotografie Sven Scharr.

Vrátili jsme se na parkoviště, nasedli do auta a cestou našli parkovací dům, ke kterému jsme ráno pouze nedojeli.

A pak jsme špatně odbočili! Najeli jsme na Via Romea. Půvabné jméno silnice 309, která propojuje Mestre a Ravennu.

Jenomže my nemířili na Ravennu, ale na Mestre. Otočit se na mostě nešlo, takže jsme se opět ocitli na té problémové silnici vedoucí přes lagunu, na které jsme zůstali viset už v sobotu při příjezdu. Ale to jsme spěchali, nebo lépe řečeno, snažili se spěchat. Přejeli jsme lagunu a na příhodném místě se konečně otočili a najeli do správného směru. A potom se sunuli v koloně zpět, směrem k Chioggii. Chybička se občas vloudí. Sledovala jsem širokou vodní plochu a všimla si, že jsou tu také volavky. Rychlost, víc než podobná té sobotní. Občasné zastavení, ujetí pár metrů a pak to samé, jako přes kopírák. Tentokrát však nebylo na vině nákupní centrum, ale oprava mostu přes řeku Brento a nemalou měrou k tomu přispělo i uzavření centra Chogiie, kvůli trhům. Pozitivní na tom bylo, že jsem si mohla zdokumentovat lagunu.

Při odlivu je v laguně méně vody.

Racek mořský

Po dojezdu k apartmánu jsme se pozdravili s domácími, kteří se vyhřívali před vchodem na sluníčku. Uvařila jsem oběd a po krátké siestě jsme se vypravili k moři. Byly vysoké a hlučné vlny, zvuk připomínal jedoucí vlak. Přitom panovalo naprosté bezvětří. Srdnatě jsme se do vln vydali, ale plavat v nich nešlo, přesto voda byla teplá. Který pitomec tvrdí, že každá šestá nebo sedmá vlna je velká? Tady to nemělo žádnou logiku. První dvě, po sobě jdoucí, velké vlny jsem ustála, ale ta třetí mě vyloženě zabalila. Pokorně jsem se vrátila na břeh, chrchlajíc, smrkajíc, plačíc. Můj muž se vrátil zhruba o dvě vlny později. Seděli jsme na lehátkách, dívali se na rozbouřené moře a pak si všimli, že vlny ukrajují stále větší a větší kus pláže. Lehátka jsme posunuli kus dál a lehli si. Po chvíli jsme se opět stěhovali výš, protože nám vlny opláchly nohy. Mokrý živel opravdu řádil. Na pláži jsme přesto zůstali téměř do sedmi hodin.

Po večeři jsme chvíli poseděli na terase a zapálili si k tomu spirálku, která by měla odputovat komáry. Byla jsem pěkně požraná a přestávala věřit tomu, že stačí užívat B-komplex, aby komáři na člověka nešli. Přesvědčila jsem se, že to nefunguje. Alespoň tady u laguny. Paradoxně se první kousance objevily až po té, co jsem na sebe nastříkala Off před výletem za plaměňáky. Jako bych tím ty komáry na sebe nalákala.

Zalehli jsme v devět hodin, ta dvě brzká ranní vstávání se projevila.

Pokračování příště.