Pokračování předchozí části
Středa 20. června 2018 - dokončení
Z úzké cesty, po které jsme se vrátili z údolí Gargy, jsme přijeli na hlavní komunikaci Saracena a pokračovali v původní cestě, ve snaze najít odbočku k amfiteátru. Žádná tu nebyla.
"Kdepak asi soudruzi z NDR udělali chybu?", zeptal se muž.
Odpovědět jsem nedokázala. Stejně jako on jsem měla v tomto městě premiéru.
Dojeli jsme na náměstí a tam zaparkovali. Dál jet nešlo.
Náměstí bylo přehrazeno plůtky s označením pěší zóny.
Asi sem také moc turistů nejezdí. Nezbytní glosátoři života nechyběli ani tady a po té, co jsme pozdravili, ptali se, odkud jsme. Česko nikdo neznal, ale to už mě ani moc nepřekvapuje.
Sehnat někde plánek města, či koupit pohlednici? Neobjevili jsme žádný obchůdek, dokonce ani plánek města. Jediný, na který jsme později narazili, byl vyveden v různobarevném mramoru na dlažbě dalšího náměstí. Ale vyznat se v něm bylo nad naše síly a možnosti. Jediné, co jsme objevili, byly plechové cedule, které odkazovaly na památky města v podobě dvou kostelů, či ukazovaly místní kroje, nebo okolní krajinu. Obloha nad námi se opět mračila.
I tady lze narazit na "murales" - malby na fasádách domů
Saracena je velice staré město. Bylo založeno prehistorickou civilizací Enotri. Podle starých historických dokumentů to bylo 560 let před Trójskou válkou, jak uvádí starověký geograf a historik Strabo (60 př. Kr. - 21 nebo 24 n.l.). Ke stejnému datu došli i další starověcí učenci. Původní název města byl Sestio, někdy také Sextio. Bylo šestým místem v Kalábrii, kde Enotri žili. Mezi roky 875 - 900 n.l. bylo Sestio přepadeno Saracény, kteří si ho celé podmanili a založili tu svou kolonii. Poté bylo město napadeno císařskou armádou Konstantinopole a celé zničeno. Po příchodu Normanů byl vybudován hrad, kolem kterého později vzniklo nově budované město. To bylo opevněno hradbami se čtyřmi bránami. Městu se začalo říkat Castrum Saracene, a přibližně od roku 1500 byl název zkrácen na Saracena. Bylo pod nadvládou feudálních rodů, jako byl rod San Marco, Altamonte, Sanseverino, Bisignano a další. Posledním majitelem byl rod Spinelli, který město vlastnil do roku 1806, kdy byl z Napoleonova rozhodnutí zrušen feudalismus. Bylo pak součástí Sicilského a později Italského království.
Chodili jsme uličkami mezi starými domy, prohlíželi si jejich portály či různé průhledy, až jsme našli jednu z nejdůležitějších památek města - kostel San Leone.
Byl vybudován pravděpodobně v průběhu 11. stol. na pozůstatcích řeckého křížového chrámu. Doba jeho výstavby není známá. Původně byl zasvěcen sv. Kateřině Alexandrijské. Ve 13. století byl zasvěcen sv. Leovi, patronovi města. Je vystavěn v románském slohu a jsou na něm patrné prvky první kalabrijské gotiky. V 17. století byl přestavěn v barokním slohu, zejména jeho interiér. Zvonice si zachovala i po přestavbě románská okna. Je také největším kostelem ve městě.
Kostel byl otevřený, takže jsme vstoupili a prohlédli si ho. Jeho interiér je opravdu krásný.
Tak jako v mnoha dalších kostelech byla i tady nádherná květinová výzdoba
Detaily dveří u hlavního vstupu
Tento pohled se naskytne zvědavému turistovi při pohledu z bočních dveří kostela.
Rozhodně to nezdobí
To barevné "cosi" je plánek města, o kterém jsem se už zmínila
Tady je v detailu, ale vyznat se v něm???
Zaujala mě zvláštní věžička.
Podle tašek jsem usoudila, že by mohla patřit ke kostelu.
Ale kudy k ní?
Vydali jsme se na další pouť městem a doufali, že objevíme ještě nějaké památky. Kromě kostela San Leone jsme nic nenašli, nepočítám-li zajímavá zákoutí a zvláštní domy.
Možná večer tyto židle před "ristorante" už prázdn
é nebudou
é nebudou
Díky focení albánské orlice se můžete seznámit s autorkou blogu
Budova vpravo s lucernou je ...
... motlitebna
V Kalábrii běžně nazývaná jako "viagra naturale"...
... jako důkaz fotografie pořízená roku 2004 - také v Kalábrii
A když přijde žízeň ...
Voda je pitná a prý i velice dobrá, ale netestovali jsme jí
Některé domy jsou omšelé a působí smutným dojmem.
Možná tomu jen chybí slunce
Nejen památky, ale i na zvířátka jsme narazili
Všimli jsme si další cesty, která byla jakoby o patro níž. Sestoupili jsme po schodech a uvědomili si, že domy tady jsou podstatně starší. Ovšem, k našemu překvapení, jsme po ní došli tentokrát pod kostel San Leone. Tam cesta končila a následovaly schody vzhůru. Mohli jsme si odtud alespoň vyfotit zvonici, která odtud byla vidět. I když nám v tom trochu překážely nejprve dráty a později stromy.
Dalším poznatkem bylo to, že ulice města jsou vedeny rovnoběžně, ale jsou odstupňovány jako veliké schody. Jednotlivá "patra" jsou propojována schody, pokud se ulice přiblíží víc, postačí šikmá plocha.
Tady by se bloudilo.
Tuto velice zajímavou střechu jsem už fotila v souvislosti s mraky,
kdy byla na stejné úrovni jako my. Teď jsme o patro výš
A teď o patro níž
Vývěsní štít obuvníka
Zvonice kostela San Leone
Kvetoucí balkóny
Teplota výletní, nikoli letní
Usoudili jsme, že bez plánku jsme opravdu ztracení. Navíc začaly padat kapky deště.
Po cestě, kterou už jsme jednou prošli, jsme se vrátili k autu. Tady přišla na řadu už podruhé v jeden den navigace, abychom se za Saracena dostali nějak ven a nebloudili jako ráno. Navíc část náměstí a ulice pod ním byly uzavřené.
Navigace nás nasměrovala tam, odkud jsme přijeli.
Snad se nebudeme vracet až na silnici vedoucí ze San Basile.
Pokračovali jsme do doby, než nás navigace navedla na souběžnou trasu k náměstí a my pojali podezření, že se budou opakovat okružní jízdy z rána.
Kousek před náměstím jsme vjeli na něco, co připomínalo tankodrom. Pak navigace zavelela a my sjížděli po jakési betonové roletě, která měla sklon téměř 45°, aby na jejím konci následovala ostrá pravá zatáčka. Netrpím na nevolnosti v autě, ale tentokrát mi moc dobře nebylo.
Tam dolů, mezi stříbrným a červeným autem - byl to pěkný sešup
Dostali jsme se díky tomu na jakýsi pomyslný druhý břeh města. Byla tu nová zástavba, pod ní rokle a nad ní ta část, ve které jsme ještě před nedávnem courali. Podobně jako Morano, je Saracena vybudovaná ve svahu. Z jednoho místa, kde mi muž zastavil, jsem si město vyfotila celé. Došlo nám oběma, že jsme se pohybovali pouze po jeho vrcholu. Dole pod svahem byly vidět věže dalšího z kostelů a spousta zajímavých staveb.
Na roletě jsem si odvážně fotila město, pak jsme se dostali na silnici dole pod námi
Na vrcholu města kostel San Leone a zakryté lešení.
Věžička, která mě zaujala byla pravděpodobně střechou baptisteria
Ali, vidím tě v těch dveřích jako když si povídáme po Skypu. Pořád jsi kočka, proč by se ti nemohly zapalovat lejtka?
OdpovědětVymazatMěstečko působí trochu depresivně, šedě a ani ne moc hezky. Možná za to ale může to počasí...
OdpovědětVymazatTož je vidět že ten jih je chudší... Ale pěkně fotky, ten kostel je... boží
OdpovědětVymazatZajímavá města.A ty kostely co jako kostely vůbec nevypadají mne stále udivují. Obzvlášť po středeční návštěvě Vratislavi a exkurzi po několika z 21 kostelů....
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji za tu kočku, i když už je řádně vypelichaná. Já měla ten článek rozepsaný ještě před odjezdem na Šumavu a nebyla jsem schopná ho dokončit. Pak jsme měli hlídací týden a až včera jsem konečně článek dodělala. Moc děkuji za milá slova.
OdpovědětVymazat[2]: Jani, svůj díl na tom má rozhodně počasí, protože bylo pod mrakem a všem fotkám chybí barvy. Byli jsme asi rarita, protože vidět tady turistu … asi zázrak. Lejtka se mohou zapalovat i v pokročilém věku.
OdpovědětVymazat[3]: Jih je oproti severu opravdu chudší a města ve vnitrozemí, jsou ještě víc chudší oproti těm ležícím na pobřeží a těžícím z turistického ruchu.
OdpovědětVymazat[4]: Vendy, město je opravdu zajímavé a kostely v něm se vyskytují na naprosto nečekaných místech. Srovnávat to s Wroclawí nejde. V Polsku jsou kostely naprosto jedinečnými ukázkami umu těch, kteří je stavěli. 21 - to je docela slušná porce za jednu návštěvu města.
OdpovědětVymazat[8]:Nééé, tolik jich má Wroclav celkem, mi byli jen ve dvou, ale okolo dalších osmi jsme šli Ale jsou to opravdu krásné ukázky opravdu čisté gotiky. U nás jsou vždycky tak nějak šmrncnutý už nějakým jiným stylem.
OdpovědětVymazatPozdraff albánské orlici a kocůrům. Vivat!
OdpovědětVymazatMěsto by mohlo být krásné, kdyby mělo spravené fasády, ale ne všude to jde. Krásné fotky i těch mraků, zvířátek-tedy koček a Belly. Ta je taková jakási smutná. Jsi mladice, pořád pozoruji každým rokem, jak je věk relativní.Ve tvých letech jsem si říkala - a dost práce, brigád, už mám právo na odpočinek. No a teď se dívám na ty starší než já a ...no nic. Díky za ten výlet
OdpovědětVymazat...posledně jste se mi neotevřela,až dnes,ale početl jsem si.Jinak děkuji za seznámení.Toulky takovým starým odrbaným městečkem jsou boží...to mohu.Zdravím 50tko...
OdpovědětVymazat[9]: To jsem teda pěkná matla. Já myslela, že jsi absolvovala tolik kostelů. My když byli s mužem v Krakově, tak jsme jich prolezli nespočet a byly to všechno úžasné skvosty.
OdpovědětVymazat[10]: Orlici a kocůrům velmi ráda vyřídím
OdpovědětVymazat[11]: Ruženko, ono by to město vypadalo určitě lépe, kdyby svítilo sluníčko. To i ty opadané fasády vypadají docela zajímavě. Děkuji za pochvalu fotek. Bella byla smutná, její osud opuštěného psa nebyl moc veselý. Věk je opravdu relativní a taky hodně závisí na úhlu pohledu. V 18 letech nám ti 25ti letí připadali staří. Když mi v mých 25 zemřel 55ti letý táta, říkala jsem si, že už je starý, je dědeček tří vnoučat. Dnes vidím, jak umřel mladý.
OdpovědětVymazat[12]: To mně mrzí, ale jsem ráda, že se dnes stránka otevřela. Já mám takové toulky po místech, kde nejsou davy turistů, moc ráda. A děkuji za tu poslední větu.
OdpovědětVymazatAlenko, máš můj obdiv, vše zaznamenat těch nachozenych km.Vim, střídá se to z odpočinkem,ale přesto.Opet moc hezké povídání a fotografie.
OdpovědětVymazat[17]: Marti, moc děkuji. Jsme zvyklí chodit a na pláži bychom tak dlouho nevydrželi. Kilometry většinou nepočítáme, muž jen výjimečně bere sebou krokoměr.
OdpovědětVymazatS vami na potulkách sa mi páči. Takto u počítača ani to zapálenie lýtok nehrozí Ten panthenol je aj na skutočné popáleniny asi najlepší Mestečko aj tie kostolíky sú nádherné pôsobia tak pohostinne a priateľsky ako sa k sebe túlia
OdpovědětVymazat[19]: Tinko, to jsem moc ráda, že se ti s námi na toulkách po starých městech líbí. Panthenol je opravdu ideální nejen na spálenou kůži od slunce, ale i doma, když se stane nějaká nehoda.
OdpovědětVymazatPřiznám se, že toto městečko se mi moc nelíbilo, bylo to tam zanedbané, smutné, frustrující, aspoň pro mn. Jen kostel byl skvělý.
OdpovědětVymazatMěsto působí smutně a ponuře, ostatně i pejsci a kočičky mají smutné oči. Každopádně díky za seznámení s místem, kam se určitě většina z nás nikdy nepodívá, zdravím 😃
OdpovědětVymazat[21]: Libuško, možná kdyby svítilo sluníčko, vypadalo by to všechno jinak. Možná i lépe. Město je to každopádně zajímavé a já jsem ráda, že jsme ho navštívili.
OdpovědětVymazat[22]: Evi, působí smutně a opuštěně. Chybělo tomu slunce. Myslím si, že nejen většina z vás, ale i spousta dalších, kteří Kalábrii navštíví, sem nezavítá. Je to stranou veškerého turistického ruchu a i my sem přijeli neplánovaně, když jsme ujížděli před bouřkou. Přiznám se, že mám taková místa ráda.
OdpovědětVymazatTy uzounké uličky s vysokými domy, podchody, oblouky stříčky balkony, to všechno na mne působí, že se to každou chvíli musí zřítit. nepřestanu bodivovat lidi, že tam dokážou žít. No ale žije tam někdo?. No asi jo, ale nikoho nikde není vidět, proto to na mne dělá dojem opuštěného města.
OdpovědětVymazat[25]: Majko, lidé tam žijí. Já se většinou snažím je nefotit, raději si počkám, až mi odejdou se záběru.
OdpovědětVymazatUž tam nemusím! Už jsem tam, díky Alence a jejím krásným cestopisům, byla! Díky.
OdpovědětVymazatNejsem žádný znalec zeměpisu, ale konečně jedno město, které mi něco říká. Saracena Jsem moc ráda, že si vás konečně našlo sluníčko
OdpovědětVymazat[27]: Tak to jsem ti ušetřila cestu. A co je důležité, nebolely tě nohy.
OdpovědětVymazat[28]: Já o tom městě vůbec neměla tušení, jen nás zaujal odkaz, když jsme ujížděli před bouřkou. Byly jsme mile překvapeni nejprve údolím Gargy a pak i městem. Jen škoda toho počasí.
OdpovědětVymazatTen sešup a shluk domů jsou úžasné. Tam si opravdu musí vidět do kuchyně.
OdpovědětVymazat