Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 7. června 2017

Italský deník - 12. část


Pokračování předchozí části


30.6.2016

Poslední červnový a současně i školní den, ve kterém Ema dostane své první vysvědčení. Sára je mazák, ta už bude mít druhé.
V noci mi byla zima. Možná to bylo způsobeno tím, že jsem se včera na pláži trošku přismahla a moje kůže na to reagovala. Ale po téměř třech týdnech pobytu?
Možná byla opravdu v noci zima.

Vstávala jsem brzy a od rána, kdy jsem psala deník, mi dělala společnost Modroočka. Seděla na stole a dívala se co dělám. Potom se snažila ulovit konec propisky. Když jsem zaslechla, že manžel vstává, šla jsem jí nasypat nějaké granule a do misky nalila mléko. Do další vodu, kterou během chvilky převrhla. Napila se mléka a pak si znovu sedla na terasu a koukala. Potom dorazila Mamina a pustila se do jídla. Musela využít toho, že tu není žádná z koček. Byla zvyklá vždy čekat na to, co zbyde. Za chvilku dorazila Twiggi s kot'aty. A zatímco dvě malá kot'ata baštila granule pro dospělé kočky, ty dvě staré micky pily mléko. Nemělo by to být naopak?

Kot'ata se posilují granulemi pro dospělé kočky

"Pojd' se honem zhoupnout, ted' se nekouká."

"Co to tam je, pod tím stolem?

Po snídani jsme se vypravili do Vica. Hlavní důvod byl nákup vína pro naše dospělé děti a pro kamarády a druhým důvodem byly trhy. Stále jsem měla pocit, že ještě nemám pro všechny dárek.
Cestou v nepříjemných serpentýnách jsme udělali zastávku, abych si mohla vyfotit ranní Tremity. Ono to není moc jednoduché se tu zastavit, ale povedlo se před bránou do nějakého starého a asi i opuštěného domu. Před vjezdem rostla vysoká tráva, znamení, že tudy hodně dlouho nikdo nejel. Muž zůstal v autě - co kdyby, a já se pustila po krajnici podél svodidel nahoru do kopce.

Z údolí se zvedala mlha

Tremitské ostrovy byly vidět báječně.
Dokonce i pevnost na San Nicola

Ostrovy však nebývají vidět pokaždé

Když jsem šla kvůli záběru ještě o kus výšl, obevila jsem bílý oleandr, na který jsem měla zálusk už u přístavu. Jedna jeho větev byla ulomená, tak jsem si z ní kus vzala. Kolem projíždělo auto, takže jsem ruku s větví strčila za svodidla. A pak znovu a znovu. Když jsem podobným způsobem, skrývajíc ulomenou větev, dorazila k autu, muž se smál.
"Prosímtě, co blbneš? Já tě tady pozoruju už celou dobu, co ses objevila nahoře v té zatáčce."
Obešla jsem auto a větev strčila do kufru. On je to rozdíl, odlomit si malou větvičku, kterou můžu schovat v tašce na fot'ák a tvářit se nenápadně. Ale neste pěkný kus větve po jediné spojnici mezi pobřežím a Garganicou.

Tak to je on.
Když píšu tyto řádky, kvete znovu a tentokrát i v naší zahradě

Ještě průhled skrz flóru Gargana na Tremitské ostrovy

Trhy jsme si prošli, něco málo nakoupili a pak zajeli znovu ke konventu sv. Petra, který leží na vrchu Tábor. Opět bylo zavřeno a asi tomu tak je stále. Ale díky jednomu starému pánovi jsem se dozvěděla, že se uvnitř něco opravuje. A navíc se tu dodnes ještě občas pohřbívá a otevřeno prý bývá opravdu jen výjmečně. Asi jen při pohřbech.
Původní nekropole z 10. století je chráněnou památkou.
Talže jsem si znovu vyfotila toto místo zvenčí.







Sv. Petr s klíčem

Odjeli jsme a zaparkovali před supermarketem, do kterého jsme měli namířeno. Koupili jsme ještě něco potravin na zbytek pobytu, hlavně pečivo a balenou vodu, pak víno a limocello jako dárek.
Pobavila nás tady paní, která stála před námi ve frontě před pokladnou a se kterou jsme se pak později bavili venku před obchodem.
Její: "Kde ten vůl zase je?", nás rozesmálo už vevnitř.
Netušila, že jsme Češi a došlo jí to, když jsme se po její větě začali smát.
Její muž za chvilku dorazil a na svých 82 let vypadal báječně. Paní byla podstatně mladší. Říkala, že jí muž strašně zlobí,
v podstatě prý už celých 38 let, co jsou spolu. Dozvěděli jsme se, že jsou ubytováni v San Menaio, také na tři týdny a že už se těší, až pojedou v sobotu domů.
Popřáli jsme si vzájemně št'astnou cestu.
Když jsme pak projížděli parkovištěm, ještě jsme si s paní zamávaly. Její muž seděl za budkou na nákupní vozíky a kapesním nožíkem si kráj
el chleba, zvícího rozměrů kola od vozu. Znovu jsem se rozesmála.
Manželovi jsem řekla, že mi ta paní, která byla až neuvěřitelně podobná ženě mého kamaráda, byla navíc hodně sympatická. Byla to prostě moje krevní skupina.
I když já se takto o svém manželovi nevyjadřuji. :-D

Po návratu do Peschici jsme vynesli nákup z auta nahoru a já se pak s velkou igelitkou nenápadně, tedy hlavně nenápadně, vrátila pro větev. Potom jsme si uvařili kávu a já se pustila do vaření oběda.
Po siestě jsme šli k moři. Vítr byl slabý, jen tak, aby se lépe dýchalo a moře bylo klidné. Jen ty dva nánosy písku na dně zůstaly.
Po návratu do apartmánu jsme si popovídali s holkama přes skype. Obě měly samé jedničky. Jsou to holky šikovné.
Kočkám jsem uvařila zase trochu rýže a smíchala jí s druhou polovinou konzervy.

Rýže s "lidskou konzervou" do koček padala jako Němci do krytu

Po večeři jsem si znovu vzala stativ a vydala se k moři. Tentokrát šel muž se mnou.
Fotila jsem si západ slunce a kochala se tím nádherným přírodním divadlem.







Už jen poslední kousek, než zmizí úplně

Zásobovači plážového baru na Jalillo doplňovali zboží


Je tady fakt krásně

Při návratu jsme vytáhli karty a když si šel muž lehnout, šla jsem ještě na chvíli na pokec k sousedům.


1.7.2016

Vstávala jsem do prosluněného rána. Nebe bylo bez mráčků a já si užívala klidu. Poslední klidné ráno. Zítra už to bude jiné.
Přišly kočky a já jim říkala: "Tak holky, už vám to taky skončí."

Když se podává mléko, Titus nesmí chybět

Po snídani jsme se s mužem vypravili na pláž.
Tentokrát jsem si vzala sebou fot'ák a muž kameru. Když jsme si rozložili ležení, vydali jsme se na Jalillo, abychom zdokumnetovali, jak se to tam od předchozího roku změnilo. K našemu velikému překvapení byla pláž zpátky. Moře vrátilo na břeh písečnou dunu, která byla před více než dvěma týdny několik metrů od břehu. Kdybychom to věděli …..

Ranní pláž Peschici

Lod' odváží turisty na výlet na Tremitské ostrovy

Útesy u pláže a za tím nižším (za deštníkem) je ono místo....

... kde jsem si první den "ustlala".
Když si chodník prohlížím, říkám si, že jsem v podstatě měla velkou kliku

Chodník pokračuje dál

Racek mořský se vyrušit nenechal

Pohled shora na útes s trabuccem

Frecci azzura (Modrá šipka), lod' se kterou jsme se plavili Tremiti
přijíždí z Rodi pro další zájemce o plavbu. První lod' je nepobrala

Kaparovníky rostou na jihu téměř všude

Pohled shora na další útes. Loni jsme kolem něj chodili denně

U cesty kvetlo něco, co opět neznám, navíc to omamně vonělo

J
alillo - před dvěma týdny dosahovala voda až k útesům, které jsou na fotce v popředí

Tyto útesy byly skryty pod vodou

Z Rodi pluje lod' na prohlídku mořských jeskyní

Sběrači slávek měli ten den zpoždění

Frecci azzura už pluje na Tremity

Pohled z Jalilla na Peschici

Kolem tohoto útesu se už zase dá jít mořem

Vlevo je vidět jeden z pramenů vody, která vyvěrá ze skal. Je hodně studená

Velké útes u velké pláže

Na velké pláži jsme už zůstali, nemá cenu se na poslední den stěhovat, nehledě na to, že kvůli útesům je Jalillo kolem páté odpolední už ve stínu. Na hlavní pláž sluníčko svítí, dokud nezapadne.

Před polednem jsme šli nahoru a na pláži nechali deštník i lehátka. Odpoledne se sem stejně vrátíme.
Poslední oběd v Peschici, poslední krátká siesta, během níž jsem už začala balit. Do použitých osušek a ručníků jsem balila lahve vína, aby přežily transport a ukládala je do velké tašky.


Poslední cesta na pláž. Písek byl rozpálený, moře klidné a teplé.
Po šesté večerní jsme to zabalili, rozloučili se s Mambem a šli do apartmánu.

Umytí prosolených vlasů, sprcha a pak to, co muselo následovat a co vůbec nemám ráda. Balení! Mezitím jsem udělala poslední večeři a připravila toasty na cestu. Muž průběžně odnášel ta zavazadla, která už byla zabalená, do auta. Plzeňským sousedům, kteří tu budou ještě následující týden jsem odnesla nějaké zbytky. Pár polévek v pytlíku, něco brambor a rýži.
Muž se na mně díval a pak ucedil: "Ty jsi letos nějaká rozhazovačná. Loni jsme všechno vezli zpátky."
"To ano, ale protože tu nebyl nikdo, komu bychom to mohli dát."
"No vidíš, to mi vůbec nedošlo."
Kočkám jsem nasypala granule a dala vodu.
Ráno ještě dostanou a pak dám zbytek granulí také sousedům.
Paní slíbila, že je také bude krmit.
Spát jsme šli v půl dvanácté.

20 komentářů:

  1. Zkoušela jsi někdy sbírat ty slávky sama - a uvařit si je? To by mě lákalo - byly by čerstvé.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Já "frutti di mare" nemusím, tedy abych upřesnila, já je vůbec nejím. Takže nezkusila.

    OdpovědětVymazat
  3. Je to strašně dlouhý, ale hezký :) hezké fotky

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: A kdo ti brání, aby sis to nadávkovala?

    OdpovědětVymazat
  5. [2]: Nojo, já píšu dlouhé články. Ale děkuji.

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Já si tě představovala za těma svodidlama.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: Já tam měla jen ruku s kvetoucí větví, ale muselo to působit dost komicky.

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: No, tak za svodidla by ses CELÁ asi fakt nevešla.

    OdpovědětVymazat
  9. Přiznávám, že já bych z takové dovolené vezla ještě jednu tašku navíc. Plnou oplégrů Taky sem neodolala a přivezla si tři malé oplégry fuchsií. Cestu přežily skvěle, ale jestli zakoření, to se teprve uvidí. Ale nějak v Rakousích na ně nejsou, moc jich tam neměli. A když tak to samé co tady.

    OdpovědětVymazat
  10. [6]: Za svodidlama, i když jsi tam měla jen ruku. Ale že tvé "utajení" bylo vidět široko daleko, muselo být pro muže zábavné. Možná zprvu nepochopil, o co ti šlo. Ačkoliv, protože ví, jak ujíždíš na oleandrech, byl doma hned a jen se bavil

    OdpovědětVymazat
  11. A už mi taky došlo, proč jsou tvé fotky tak nádherně plné prostoru. Dáváš jim hodně místa - člověk si užije italského prostoru. A fotky se západem slunka - nádhera na druhou

    OdpovědětVymazat
  12. Mně vůbec nevadí, když je tvůj článek dlouhý. Je doplněný krásnými obrázky a velice čtivý.Díky.

    OdpovědětVymazat
  13. Hezké záběry, jeden z útesů v moři vypadá jako thajský Ostrov Jamese Bonda.

    OdpovědětVymazat
  14. [8]: Nezbývá mi, než souhlasit.

    OdpovědětVymazat
  15. Já bytostně nesnáším poslední dny.

    OdpovědětVymazat
  16. Všude samá kočička jsou krásné a to moře? No nádhera. Tento rok nikam neletím, takže jen slintám.

    OdpovědětVymazat
  17. práve som ti tiež chcela napísať, že ten mních je padre Pio Pekný článok- ale najmä fotky ako vždy

    OdpovědětVymazat
  18. Rýže s "lidskou konzervou" do koček padala jako Němci do krytu. - tak toto se  mi v článku líbilo nejvíc! Přemýšlím, jak na ten první útes kdysi dali lidi ty desky a železa a na druhý ten stožár.   

    OdpovědětVymazat
  19. Ten západ slunce mě totálně dostal mám depku

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤