Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

sobota 3. června 2017

Italský deník - 10. část


Pokračování předchozí části



25.6.2016

V noci, tedy spíš nad ránem, nás probudil hluk z vedlejšího apartmánu. Asi noví sousedé, kteří přijeli o něco dříve?
Co dříve, hodně předčasně.
Vstávali jsme do prosluněného rána a zjistili jsme, že ti, o kterých jsme se v noci domnívali, že budou našimi novými sousedy, byli známí domácích, které jsme tu vídali i loni. Když jsem zametala terasu, z vedlejších dveří se vybatolila rozespalá Maria, která tam evidentně na dnešek spala. Kromě ní tam ještě byla mladá maminka s malou holčičkou. Možná jsou to nějací příbuzní, napadlo mě. A současně mě také napadlo, jak mohly ty tři ženské nadělat v noci tolik rambajzu. Což o to, mně probudí kdeco, ale když to probudilo i manžela, který zaspí bouřku a dokáže spát i při dělostřeleckém útoku, to už je co říct.

Pozorovala jsem Twiggina kot'ata a uvědomila si, jaký za dva týdny udělala pokrok. Malí okatí, ušatí a bázliví tvorečci se změnili ve dva čertíky, dělající neplechu. Jaký je čeká osud? Další bezejmenné kočky, které rozšíří místní kočičí tlupu.

"Jé, to je príma houpat se na hadru.
Na osušce je to ale mnohem lepší,
ale to se té paní, která nám dává jídlo, moc nelíbí."

"A taky si můžeme zařádit na prolejzačce"

Po snídani jsme se vypravili, kam jinam, než na pláž.
Moře bylo klidné a připomenulo nám hladkou vodní hladinu včera ve Trani. Dopoledne jsme trávili střídavě ve vodě a na lehátkách. Slunce pálilo a bylo naprosté bezvětří. Obloha byla azurově modrá, nikde ani náznak mráčku. Teploměr ukazoval 32°C.
Po obědě a siestě, kdy jsme opravdu oba usnuli, jsme zjistili, že máme už nové sousedy. Manželský pár z Dobřichovic, mladší než my, kteří si vyjeli poprvé na dovolenou bez dětí. Pán je "správná drbna" a na paní je vidět, že si to moc neužívá. Stýská se jí po dětech. No dětech - 25 letá dcera a 18 letá dvojčata. Pro rodiče jsou a zůstanou dětmi, ale .. já se v 18 cítila už sakra dospělá.

Odpoledne jsme trávili znovu na pláži. Moře bylo příjemné, vítr nefoukal a my si konečně vychutnávali to správné relaxační počasí. Málo platné, ten uplynulý týden se moc neukázal, co se počasí týče. Muž pronesl, že kdyby ten "českolípák" tušil, jak je tady ted' nádherně, asi by se z toho po.... .
Při návratu z pláže se k nám na dolním dvorku připojila kočičí družina, která se dožadovala nějakého krmení.
Manžel tentokrát dostal přednost a já čelila v kuchyni pětici hladových koček. O nějakém strachu, kdy se některé loni nahoru vůbec neodvažovaly a terasa byla, krom Maminy, Modroočky a dvou všetečných kot'at, pro ně tabu …
Prostě hlad je hlad a tak se osmělily až do kuchyně. Muž řekl, že už jsou oprsklé a drzé a že lituje ty, kteří přijedou za týden.
Po večeři naší i té kočičí přišel Giovanni a přinesl nám pizzu. Prý dárek pro mě - asi za to krmení koček. Konečně bude otevřená restaurace a pizzerie. Měla být už v provozu, ale při zahájení sezóny Luigi zjistil, že jim během zimy, pravděpodobně v době, kdy se rekreovali v Karibiku, někdo ukradl stroj na výrobu těsta. Určitě to prý muselo být na objednávku. Takže jsme dostali jednu z premiérových pizz. Nojo, ale my byli po večeři! Vzala jsem pizzu a šla nabídnout půlku sousedům. Sice se chvíli zdráhali a protestovali, protože byli také po večeři, ale nakonec se nám jí ve čtyřech podařilo zdolat. Ale byla výborná a Giovannimu se fakt povedla. Vzpomínala jsem na zrzavého kuchaře, který v restauraci pracoval v minulém roce a ten také uměl. Giovanni mu loni jen pomáhal a jak vidno, něco se od něj naučil. Talíř jsme po umytí šli vrátit do restaurace, přidali jsme k němu dvě plechovky našeho piva. Giovannimu zářily oči, nevím zda nad pochvalou pizzy, či nad tím pivem.
Udělali jsme si procházku, abychom po dvojí večeři spálili nadbytečné kalorie.

Při návratu jsme zjistili, že máme ještě další sousedy. Manželský pár s Plzně, který byl také o něco mladší než my. Přijeli autobusem na dva týdny a ptali se, kde se dá nakoupit a na další věci. Co jsme věděli, to jsme předali dál.
Večer jsme si pustili internet, abychom se podívali na předpověd' počasí. Zjistili jsme, že neděle i pondělí budou tak krásné, jako byl dnešní den a od úterka by se mohlo trochu ochladit.

Začíná se to tady trochu zaplňovat.
Už nejsme sami dva trosečníci na horním dvorku.


26.6.2016

Vstávala jsem brzy, tak jako obvykle. Vzala jsem si deník a knížku. Dopsala jsem předchozí den a pak jsem si četla. Všude bylo nádherné ticho, všichni, včetně mého manžela spali. Jediným zvukem byly cikády a z kopce nad rezidencí jsem občas zaslechla projíždějící auto. A pak se do ticha ozvalo hlasité mňoukání Maminy, která přišla na snídani. Bylo mi jasné, že když vlezu dovnitř, s největší pravděpodobností probudím muže. "Musíš vydržet, holka."
Četla jsem si a uvědomila si, že od doby, kdy jsem vylezla ven, cítím pach spáleniny. Někde blízko hoří! Pach byl čím dál tím intenzivnější a já se začala rozhlížet po okolí. Bylo opravdu brzy ráno, kdy většina lidí ještě spala. Trochu mě to znejistilo, tak jsem se vydala na obhlídku, zda něco nehrozí. U nedalekého hotelu jsem zaregistrovala hasičské auto. Uklidněná jsem se vrátila zpátky.
Muž byl už vzhůru a tázavě se na mně díval:
"Kde se couráš, takhle po ránu?"
"Ále, byla jsem se podívat na kluky hasičský."
"Nojo, máš pravdu, pěkně to tady smrdí."
Nasypala jsem do dvou misek granule, nalila čistou vodu a pak pro nás uvařila kávu.
Byla tu opět téměř celá kočičí banda.

Twiggi mi krásně zapózovala

Po snídani jsme se vypravili k moři. Bylo úplné bezvětří, teploměr ukazoval 32°C a vzduch se ani nehnul. Většinu dopoledne jsem trávila zalezlá pod deštníkem na pláži a občas vlezla do moře. Muž byl v moři častěji a stěžoval si, že už ho ani neosvěží.

V poledne jsme šli do rezidence a po obědě zvažovali, zda půjdeme odpoledne znovu k moři, či zda manžel jen zajde na pláž pro deštník a lehátka, která jsme tam před polednem nechali. Ze vzduchu, který se ani nehnul, jsem byla příšerně unavená a nebyla ani schopná si číst. Hlava mi padala na knížku.
Nakonec jsme k moři
šli ještě dříve, než obvykle.
Rozhodla o tom rána z děla na molu, která upozornila, že se bude něco dít. I přes únavu jsem se vypravila k diskontu a tam se z vylepeného plakátu ujistila, že večer se bude opět konat slavnost Otevírání moře.
Vrátila jsem se nahoru, navlékla si plavky, natáhla plážové šaty a šlo se. Tedy, spíš jsme se s maželem k moři ploužili. Bezvětří a sálající slunce nedělalo dobře ani manželovi a to si nepořídil astma, jako já. Vlezli jsme do vody, ale moc mě neosvěžila. Zalezla jsem pod deštník s knížkou a čekala na mužův návrat. Rozhlédla jsem se kolem a všimla si, že pod deštníky většina lidí spí. Necítila jsem se moc dobře, špatně se mi dýchalo a byla jsem jako praštěná. Chviličku jsem si četla a pak usnula. Ani nevím, kdy muž přišel. Probudil mě jeho smích, kterému předcházelo moje chrápnutí. Tak jsem spala nahlas! Vzpomněla jsem si na dávnou návštěvu Hvaru, kdy podobně usnul na pláži pán a my všichni z toho měli náramnou legraci. Ale srovnávat plážičku v Jagodné, která je jako dlaň, s pláží v Peschici nelze. Muž mě ujistil, že jsem opravdu chrápla jen jednou a určitě mě slyšel jen on. Doufala jsem, že mluví pravdu.
Lehla jsem si na břicho a zkusila znovu číst, ale hlava mi opět spadla únavou na otevřenou knížku. Odložila jsem jí a znovu usnula. Muž mě probudil před půl šestou, sám do té doby také spal, jak přiznal. Zabalili jsme ležení a chystali se k odchodu. Když jsme při odchodu zdravili Mamba, také spal. My ho tím pozdravem probudili.
Líný den, kdy se nepohne ani lísteček na větvi, je opravdu spací.

V apartmánu jsme si dali sprchu, převlékli se a dali si kávu, abychom se trochu probrali. Oběma našim sousedům jsme o akci v přístavu řekli. Vzpomněli jsme si na loňský pokažený ohňostroj a na obrovské vlny, které znemožnili lodím vyplout se sochou Panny Marie na otevřené moře. Plzeňáci nám řekli, že se půjdou podívat jen z pláže, manželé z Dobřichovic ještě nebyli rozhodnuti.

Na molu byly natažené dráty a drátky.
Snad se tentokrát ohňostroj vydaří

Kolem půl sedmé jsme se vydali do přístavu.
Podle programu akce tou dobou vycházelo procesí se sochou z kostela Chiesa Purgatorio.
V přístavu bylo ještě málo lidí a my si mohli vybrat místo, odkud budeme akci sledovat. Loni nám trochu ve výhledu bránila stříška, takže jsme zvolili strategickou pozici na ochozu nad kněžištěm. Odtud uvidíme báječně. V přístavu byla slavnostně ozdobená velká rybářská lod' a moře bylo klidné. Určitě se bude obeplouvat město. Procesí už bylo vidět vidět na kopci z města. Ochoz kolem nás se zaplňoval, stejně tak i prostory na molu.

Večerní slunce ozařovalo skálu s hradem nad přístavem

Lod', která poveze sochu, byla ozdobena květinami

Oltář na mši pod širým nebem je připraven.
Vedle vitrína, kam bude později socha uložena

Občas jsem se otočila na druhou stranu a fotila si slunce blížící se k mořské hladině

Oltář


Už je vidět přicházející procesí

Těsně pod námi byla jakási vysloužilá subreta s počítačem, kde měla karaoke a stařík, který z mixážního pultu tahal kabely k bednám. Žena zkoušela do mikrofonu zpívat Ave Maria a na mixážním pultu zeslabovala a zesilovala zvuk. Nebyla s výsledkem spokojená, takže nechala staříka donést ještě další bednu. Posléze se divila, že když stojí před ní, zvuk se jí vazbí. Mezitím stařík luštil návod u bedny, kterou přinesl.
Manžel, který kdysi v mládí zvučil kapelu svých kamarádů, pronesl: "To bude průser."
Z mola sledovala dvojici vysoká žena, asi konkurence.
Subreta znovu zkoušela "prznit" Gounoda a mně došlo, že bych to asi zazpívala líp.

Dvojice "umělců"...

... a část jejich vybavení

Slunce bylo zase o něco níž

Procesí se blížilo a davy diváků houstly. A pak jsme se všichni dočkali. Socha Panny Marie spočinula na stole vedle provizorního oltáře. Mši na molu celebroval stejný kněz, jako loni. Přibylo mu jen něco šedivých vlasů. Na levé straně stál pan starosta a zástupci jednotlivých policejních složek. Napravo malí ministranti, kteří se okázale nudili. Kluci, kteří by si raději čutali s mičudou, tu stáli v bílých řízách a z nudy cucali a vyplivovali křížky. Holčičky v bílých dlouhých šatech s věnečky květin ve vlasech, se na rozdíl od kluků, chovaly spořádaně.
Mše trvala déle než loni.
Pak jsme zaregistrovali, že se kapela stěhuje na jednu z lodí, které vozí turisty na prohlídky jeskyní. I do dalších lodí se hrnuly davy lidí z mola. V ten moment jsme trochu zalitovali naší strategické pozice na ochozu. Být na mole, asi byxhom se také snažili dostat se na lod'.
Mše končila, kněží rozdávali hostie.
Vysloužilá subreta začala zpívat a muž jen ucedil: "Vždyt' jsem to říkal."
Měl pravdu. Zpívala falešně, zvuk skřípal a vazbil. Lidé se na ní dívali v rozpacíxh.
A pak se z hloučku lidí, čekajících na hostii, ozvala starší paní s čistým hlasem a začala zpívat.
Bez mikrofonu, bez beden, bez mixážního pultu.
Někdo jí podal knězův mikrofon a pak se k jejímu zpěvu přidali další.
Díky ní
byl zachráněn závěr mše.

Procesí přichází

Pod dohledem přestavitelů města, policie a námořníků je přinášena socha

Kapela už přestala hrát a čeká se na začátek mše

Představitelé města
Bleděmodrá vlajka z kostela Chiesa Purgatorio




Zachránkyně závěru mše


Lodě se plnili lidmi z mola, pak námořníci vyzvedli sochu Panny Marie a odnášeli jí na ozdobenou lod'.
Na tu potom nastoupili představitelé církve, města a všech ozbrojených složek. Nakonec nastoupili malí ministranti. Lod' byla rozsvícena a pomalu vyplouvala z přístavu.
Dole pod námi subreta se staříkem balili počítač s karaoke a další věci.
Ano, manžel měl pravdu.
Byl to opravdu průšvih.

Začaly létat první světlice.
Po ozdobené lodi vyplouvala lod' s kapelou a po ní další a další. Přístav byl téměř prázdný. Lodě při vyjíždění na otevřené moře houkaly. Konvoj lodí pomalu plul kolem přístavu a zmizel za skaliskem, na kterém stojí hrad, směrem na jih.

Socha Panny Marie už je na lodi...

... a vyplouvá z přístavu

Odplouvání

Obloha je ještě ozářena právě zapadlým sluncem, v přístavu už se šírá

Hrad už je večerně osvětlen ....

... a svítí už i pouliční osvětlení Peschici

Slunce zapadlo

Chvíli jsme si povídali se sousedy z Dobřichovic, kteří se tam také přišli podívat. Společně jsme čekali na návrat lodí.
Trvalo to dlouho a oni se rozdodli že už dál čekat nebudou a vrátí se zpátky.
Nakonec jsme se dočkali.
Za tmy se vracel z jihu konvoj lodí, vepředu spousta světel, po hladině se nesla hudba z druhé lodi. Mysleli jsme si, že zamíří do přístavu, ale lodě pokračovaly podél pláže a tu celou obepluly. Pak se lod' se sochou zastavila uprostřed a všechny lodě jí obeplouvaly dokola a k tomu hrál orchestr.
Byla to náramná podívaná, kterou jsme ještě nikdy neviděli a asi ani neuvidíme.
Došlo nám, proč jsme tak dlouho museli na návrat lodí čekat.
Podobný rituál asi námořníci prováděli na všech plážích jižně od města. Potom se lodě začaly vracet do přístavu. Nejprve ty malé, po nich větší a jako poslední vplula do přístavu lod' se sochou Panny Marie. Už při plutí kolem mola se začaly ozývat oslavné salvy.
Socha byla pak z lodi přenesena do vitríny v přístavu.





Tak at' se i v následujícím roce všichni ti, kteří vyplují,
št'astně vrátí na břeh


Pak začal ohňostroj.
Byl velkolepý a my konstatovali, že ten novoroční pražský, nebyl proti tomuhle skroro nic.
A při srovnání asi šestitisícového Peschici s Prahou... škoda slov.





"text-align:center">


Po návratu do rezidence nám naši sousedé řekli, že se na ohňostroj dívali z pláže a prý: "Kam se hrabe Praha."


Pokračování příště.

22 komentářů:

  1. Tak jsem se u tebe zas hezky "vydovolenkovala".

    OdpovědětVymazat
  2. Po ránu si zacestovat a osvěžit se ohňostrojem - dobrá sobotní volba. Děkuji a přeji ti pěknou sobotu

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: Kitty, moc děkuji a přeji též. A nejen sobotu, ale i neděli. Víkend bude dost hektický, jak už jsem se zmínila v předchozím komentáři. Ukradla jsem si chvilku na počítač, ale muž už vstal, tak ho musím vypnout a začít konat.

    OdpovědětVymazat
  4. Ta tvoje vyprávění mi spraví vždycky náladu. Připadám si jako výletě. Obdivuji tě, že si vše pěkně zapisuješ, asi bych na to neměla trpělivost. Díky.

    OdpovědětVymazat
  5. Tato tradice je moc pěkná a zírám jako blázen, co je všude lidí. Z tvých procházek po uličkách a památkách jsem nabyla dojmu, že nikde není ani noha. V komentáři čtu, že už se chystáte na další červnovou dovolenou, to je taky prima tradice.

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Já jsem si všimla, že teď jedeš jak tryskomyš - a napadla mě ta blížící se dovolená (i když jsem nevěděla, že už za necelý týden).

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasný článek, a ty fotky, wow...

    OdpovědětVymazat
  8. Tá fotografia s hradom na tej dračej skale ma chytila za srdce. Je to nádherné miesto. Na procesii podľa fotiek až tak veľa ľudí nebolo že ? Jab som procesie nikdy rada nemala to nekonečné trmácanie za nejakou sochou za spevu starých ľudí ma nikdy nepriťahovalo.

    OdpovědětVymazat
  9. To kotě na "prolézačce" je boží, jak nejsem milovník koček (snad mi to odpustíš ), tak takové bych si klidně vzal domů "Procesí" vypadá jako příjemné zpestření no a ohňostroj jakbysmet.

    OdpovědětVymazat
  10. Kočičky jsou naprosto krásný. A fotky mořské hladiny doslova umělecké. To je parádní report z italských cest doprovázený skvělými fotkami

    OdpovědětVymazat
  11. [5]: Ruženko, děkuji za pochvalu a jsem ráda, že sis početla.

    OdpovědětVymazat
  12. Další krásné povídání a obdivuji, jak vše dokážeš podrobně zapisovat. Samozřejmě kromě obsahu textového chválím i kvalitní snímky. Kočičky v článku mne opět velmi potěšily. Za rok už budou s vámi spát v postelích. Pizza určitě potěšila a to pivo zpět určitě také. Na slavnost si vzpomínám. A že ten ohňostroj byl velkolepější jak v Praze, to je pro nás ostuda. Já vlastně posledních 30 let viděla ohňostroj jen na Silvestra v našem městě, jinde a jindy ne.

    OdpovědětVymazat
  13. [14]: Moc děkuji za pochvalu. Kočičky nevím, jak letos dopadnou, jedeme jinam. Pizza nejen potěšila, ale i chutnala.

    OdpovědětVymazat
  14. Zajímavý zvyk který opravdu zaujme...miciny jsou jako vždycky kouzelné

    OdpovědětVymazat
  15. Ali, pročetla jsem zmeškané články. Zajímavé zážitky doplněné skvělými fotkami.

    OdpovědětVymazat
  16. Další část z prosluněné Itálie byla poznamenána jakousi neškolenou subretou, která málem zkazila celou oslavu. Je vidět, že i mezi neškolenými jsou výjimky. Fotky opět jako vždy jedinečné.

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Ta slavnost je opravdu zajímavá, zejména pro nás, suchozemce.

    OdpovědětVymazat
  18. V Dobřichovicích bydlí Čerf, třeba dovolenkové sousedy zná.

    OdpovědětVymazat
  19. [20]: Nojo, já si to vůbec neuvědomila. Je možné, že to byli nějací sousedé.

    OdpovědětVymazat
  20. Ten nafocený ohňostroj se ti fakt povedl. Ale nejvíc se mi líbila te žena z davu, která zdárně dozpívala místo "subrety".

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤