Pokračování předchozí části
30.6.2016
Poslední červnový a současně i školní den, ve kterém Ema dostane své první vysvědčení. Sára je mazák, ta už bude mít druhé.
V noci mi byla zima. Možná to bylo způsobeno tím, že jsem se včera na pláži trošku přismahla a moje kůže na to reagovala. Ale po téměř třech týdnech pobytu?
Možná byla opravdu v noci zima.
Vstávala jsem brzy a od rána, kdy jsem psala deník, mi dělala společnost Modroočka. Seděla na stole a dívala se co dělám. Potom se snažila ulovit konec propisky. Když jsem zaslechla, že manžel vstává, šla jsem jí nasypat nějaké granule a do misky nalila mléko. Do další vodu, kterou během chvilky převrhla. Napila se mléka a pak si znovu sedla na terasu a koukala. Potom dorazila Mamina a pustila se do jídla. Musela využít toho, že tu není žádná z koček. Byla zvyklá vždy čekat na to, co zbyde. Za chvilku dorazila Twiggi s kot'aty. A zatímco dvě malá kot'ata baštila granule pro dospělé kočky, ty dvě staré micky pily mléko. Nemělo by to být naopak?
Kot'ata se posilují granulemi pro dospělé kočky
"Pojd' se honem zhoupnout, ted' se nekouká."
"Co to tam je, pod tím stolem?
Po snídani jsme se vypravili do Vica. Hlavní důvod byl nákup vína pro naše dospělé děti a pro kamarády a druhým důvodem byly trhy. Stále jsem měla pocit, že ještě nemám pro všechny dárek.
Cestou v nepříjemných serpentýnách jsme udělali zastávku, abych si mohla vyfotit ranní Tremity. Ono to není moc jednoduché se tu zastavit, ale povedlo se před bránou do nějakého starého a asi i opuštěného domu. Před vjezdem rostla vysoká tráva, znamení, že tudy hodně dlouho nikdo nejel. Muž zůstal v autě - co kdyby, a já se pustila po krajnici podél svodidel nahoru do kopce.
Z údolí se zvedala mlha
Tremitské ostrovy byly vidět báječně.
Dokonce i pevnost na San Nicola
Ostrovy však nebývají vidět pokaždé
Když jsem šla kvůli záběru ještě o kus výšl, obevila jsem bílý oleandr, na který jsem měla zálusk už u přístavu. Jedna jeho větev byla ulomená, tak jsem si z ní kus vzala. Kolem projíždělo auto, takže jsem ruku s větví strčila za svodidla. A pak znovu a znovu. Když jsem podobným způsobem, skrývajíc ulomenou větev, dorazila k autu, muž se smál.
"Prosímtě, co blbneš? Já tě tady pozoruju už celou dobu, co ses objevila nahoře v té zatáčce."
Obešla jsem auto a větev strčila do kufru. On je to rozdíl, odlomit si malou větvičku, kterou můžu schovat v tašce na fot'ák a tvářit se nenápadně. Ale neste pěkný kus větve po jediné spojnici mezi pobřežím a Garganicou.
Tak to je on.
Když píšu tyto řádky, kvete znovu a tentokrát i v naší zahradě
Ještě průhled skrz flóru Gargana na Tremitské ostrovy
Trhy jsme si prošli, něco málo nakoupili a pak zajeli znovu ke konventu sv. Petra, který leží na vrchu Tábor. Opět bylo zavřeno a asi tomu tak je stále. Ale díky jednomu starému pánovi jsem se dozvěděla, že se uvnitř něco opravuje. A navíc se tu dodnes ještě občas pohřbívá a otevřeno prý bývá opravdu jen výjmečně. Asi jen při pohřbech.
Původní nekropole z 10. století je chráněnou památkou.
Talže jsem si znovu vyfotila toto místo zvenčí.
Sv. Petr s klíčem
Odjeli jsme a zaparkovali před supermarketem, do kterého jsme měli namířeno. Koupili jsme ještě něco potravin na zbytek pobytu, hlavně pečivo a balenou vodu, pak víno a limocello jako dárek.
Pobavila nás tady paní, která stála před námi ve frontě před pokladnou a se kterou jsme se pak později bavili venku před obchodem.
Její: "Kde ten vůl zase je?", nás rozesmálo už vevnitř.
Netušila, že jsme Češi a došlo jí to, když jsme se po její větě začali smát.
Její muž za chvilku dorazil a na svých 82 let vypadal báječně. Paní byla podstatně mladší. Říkala, že jí muž strašně zlobí,
v podstatě prý už celých 38 let, co jsou spolu. Dozvěděli jsme se, že jsou ubytováni v San Menaio, také na tři týdny a že už se těší, až pojedou v sobotu domů.
Popřáli jsme si vzájemně št'astnou cestu.
Když jsme pak projížděli parkovištěm, ještě jsme si s paní zamávaly. Její muž seděl za budkou na nákupní vozíky a kapesním nožíkem si kráj
el chleba, zvícího rozměrů kola od vozu. Znovu jsem se rozesmála.
el chleba, zvícího rozměrů kola od vozu. Znovu jsem se rozesmála.
Manželovi jsem řekla, že mi ta paní, která byla až neuvěřitelně podobná ženě mého kamaráda, byla navíc hodně sympatická. Byla to prostě moje krevní skupina.
I když já se takto o svém manželovi nevyjadřuji. :-D
Po návratu do Peschici jsme vynesli nákup z auta nahoru a já se pak s velkou igelitkou nenápadně, tedy hlavně nenápadně, vrátila pro větev. Potom jsme si uvařili kávu a já se pustila do vaření oběda.
Po siestě jsme šli k moři. Vítr byl slabý, jen tak, aby se lépe dýchalo a moře bylo klidné. Jen ty dva nánosy písku na dně zůstaly.
Po návratu do apartmánu jsme si popovídali s holkama přes skype. Obě měly samé jedničky. Jsou to holky šikovné.
Kočkám jsem uvařila zase trochu rýže a smíchala jí s druhou polovinou konzervy.
Rýže s "lidskou konzervou" do koček padala jako Němci do krytu
Po večeři jsem si znovu vzala stativ a vydala se k moři. Tentokrát šel muž se mnou.
Fotila jsem si západ slunce a kochala se tím nádherným přírodním divadlem.
Už jen poslední kousek, než zmizí úplně
Zásobovači plážového baru na Jalillo doplňovali zboží
Je tady fakt krásně
Při návratu jsme vytáhli karty a když si šel muž lehnout, šla jsem ještě na chvíli na pokec k sousedům.
1.7.2016
Vstávala jsem do prosluněného rána. Nebe bylo bez mráčků a já si užívala klidu. Poslední klidné ráno. Zítra už to bude jiné.
Přišly kočky a já jim říkala: "Tak holky, už vám to taky skončí."
Když se podává mléko, Titus nesmí chybět
Po snídani jsme se s mužem vypravili na pláž.
Tentokrát jsem si vzala sebou fot'ák a muž kameru. Když jsme si rozložili ležení, vydali jsme se na Jalillo, abychom zdokumnetovali, jak se to tam od předchozího roku změnilo. K našemu velikému překvapení byla pláž zpátky. Moře vrátilo na břeh písečnou dunu, která byla před více než dvěma týdny několik metrů od břehu. Kdybychom to věděli …..
Ranní pláž Peschici
Lod' odváží turisty na výlet na Tremitské ostrovy
Útesy u pláže a za tím nižším (za deštníkem) je ono místo....
... kde jsem si první den "ustlala".
Když si chodník prohlížím, říkám si, že jsem v podstatě měla velkou kliku
Chodník pokračuje dál
Racek mořský se vyrušit nenechal
Pohled shora na útes s trabuccem
Frecci azzura (Modrá šipka), lod' se kterou jsme se plavili Tremiti
přijíždí z Rodi pro další zájemce o plavbu. První lod' je nepobrala
Kaparovníky rostou na jihu téměř všude
Pohled shora na další útes. Loni jsme kolem něj chodili denně
U cesty kvetlo něco, co opět neznám, navíc to omamně vonělo
J
alillo - před dvěma týdny dosahovala voda až k útesům, které jsou na fotce v popředí
alillo - před dvěma týdny dosahovala voda až k útesům, které jsou na fotce v popředí
Tyto útesy byly skryty pod vodou
Z Rodi pluje lod' na prohlídku mořských jeskyní
Sběrači slávek měli ten den zpoždění
Frecci azzura už pluje na Tremity
Pohled z Jalilla na Peschici
Kolem tohoto útesu se už zase dá jít mořem
Vlevo je vidět jeden z pramenů vody, která vyvěrá ze skal. Je hodně studená
Velké útes u velké pláže
Na velké pláži jsme už zůstali, nemá cenu se na poslední den stěhovat, nehledě na to, že kvůli útesům je Jalillo kolem páté odpolední už ve stínu. Na hlavní pláž sluníčko svítí, dokud nezapadne.
Před polednem jsme šli nahoru a na pláži nechali deštník i lehátka. Odpoledne se sem stejně vrátíme.
Poslední oběd v Peschici, poslední krátká siesta, během níž jsem už začala balit. Do použitých osušek a ručníků jsem balila lahve vína, aby přežily transport a ukládala je do velké tašky.
Poslední cesta na pláž. Písek byl rozpálený, moře klidné a teplé.
Po šesté večerní jsme to zabalili, rozloučili se s Mambem a šli do apartmánu.
Umytí prosolených vlasů, sprcha a pak to, co muselo následovat a co vůbec nemám ráda. Balení! Mezitím jsem udělala poslední večeři a připravila toasty na cestu. Muž průběžně odnášel ta zavazadla, která už byla zabalená, do auta. Plzeňským sousedům, kteří tu budou ještě následující týden jsem odnesla nějaké zbytky. Pár polévek v pytlíku, něco brambor a rýži.
Muž se na mně díval a pak ucedil: "Ty jsi letos nějaká rozhazovačná. Loni jsme všechno vezli zpátky."
"To ano, ale protože tu nebyl nikdo, komu bychom to mohli dát."
"No vidíš, to mi vůbec nedošlo."
Kočkám jsem nasypala granule a dala vodu.
Ráno ještě dostanou a pak dám zbytek granulí také sousedům.
Paní slíbila, že je také bude krmit.
Spát jsme šli v půl dvanácté.
Zkoušela jsi někdy sbírat ty slávky sama - a uvařit si je? To by mě lákalo - byly by čerstvé.
OdpovědětVymazat[1]: Já "frutti di mare" nemusím, tedy abych upřesnila, já je vůbec nejím. Takže nezkusila.
OdpovědětVymazatJe to strašně dlouhý, ale hezký :) hezké fotky
OdpovědětVymazat[2]: A kdo ti brání, aby sis to nadávkovala?
OdpovědětVymazat[2]: Nojo, já píšu dlouhé články. Ale děkuji.
OdpovědětVymazat[3]: Já si tě představovala za těma svodidlama.
OdpovědětVymazat[6]: Já tam měla jen ruku s kvetoucí větví, ale muselo to působit dost komicky.
OdpovědětVymazat[7]: No, tak za svodidla by ses CELÁ asi fakt nevešla.
OdpovědětVymazatPřiznávám, že já bych z takové dovolené vezla ještě jednu tašku navíc. Plnou oplégrů Taky sem neodolala a přivezla si tři malé oplégry fuchsií. Cestu přežily skvěle, ale jestli zakoření, to se teprve uvidí. Ale nějak v Rakousích na ně nejsou, moc jich tam neměli. A když tak to samé co tady.
OdpovědětVymazat[6]: Za svodidlama, i když jsi tam měla jen ruku. Ale že tvé "utajení" bylo vidět široko daleko, muselo být pro muže zábavné. Možná zprvu nepochopil, o co ti šlo. Ačkoliv, protože ví, jak ujíždíš na oleandrech, byl doma hned a jen se bavil
OdpovědětVymazatA už mi taky došlo, proč jsou tvé fotky tak nádherně plné prostoru. Dáváš jim hodně místa - člověk si užije italského prostoru. A fotky se západem slunka - nádhera na druhou
OdpovědětVymazatMně vůbec nevadí, když je tvůj článek dlouhý. Je doplněný krásnými obrázky a velice čtivý.Díky.
OdpovědětVymazatHezké záběry, jeden z útesů v moři vypadá jako thajský Ostrov Jamese Bonda.
OdpovědětVymazat[8]: Nezbývá mi, než souhlasit.
OdpovědětVymazatJá bytostně nesnáším poslední dny.
OdpovědětVymazatVšude samá kočička jsou krásné a to moře? No nádhera. Tento rok nikam neletím, takže jen slintám.
OdpovědětVymazatpráve som ti tiež chcela napísať, že ten mních je padre Pio Pekný článok- ale najmä fotky ako vždy
OdpovědětVymazatRýže s "lidskou konzervou" do koček padala jako Němci do krytu. - tak toto se mi v článku líbilo nejvíc! Přemýšlím, jak na ten první útes kdysi dali lidi ty desky a železa a na druhý ten stožár.
OdpovědětVymazatTen západ slunce mě totálně dostal mám depku
OdpovědětVymazatJsi prostě oleandrový nezmar
OdpovědětVymazat