Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pondělí 5. června 2017

Italský deník - 11. část

Pokračování předchozí části


27.6.2016

Vstávali jsme oba poměrně časně a po snídani jsme se vypravili na trhy do Vieste.
Už jsem se několikrát zmínila o tom, že mám italské trhy moc ráda. Dá se na nich totiž báječně nakupovat.

Kočky díky našemu brzkému vstávání, snídaly už v půl sedmé.
Pan kocour ještě asi spal

"To jsem si pochutnala na mlíčku"

Vzduch se znovu ani nehnul a bylo dusno jako před bouřkou. Ale z čeho by přišla? Na obloze nebyl jediný mráček a teploměr ukazoval opět 32°C. Courali jsme trhem a občas jsme se zahleděli mezi stánky na nedalekou pláž San Lorenzo.
Nejsme my dva cvoci? Mohli jsme se válet na pláži, plavat v moři a místo toho jsme si jeli "trhnout". Ale nelitovali jsme. Nakoupili jsme nějaké dárky pro vnoučata, já si koupila krásné šaty a černé sandály. Muž si koupil parádní polotriko. Potom jsme pomohli jedné české rodině, která se nemohla domluvit s prodejcem. Paní nám pak opakovaně děkovala.

Do centra města, které už jsme opravdu navštívili několikrát, jsme tentokrát nešli. Představa, že se budeme procházet rozpálenými uličkami, kde se nehne vzduch, že se nevyhneme ani při nejlepší vůli schodům, nebyla moc lákavá.
Cestou domů jsme se jen zastavili v obchodě, kam jsme chodívali nakupovat při pobytu na Baia Falcone.

Uvařila jsem oběd a pak jsme si udělali siestu.
Odpoledne jsme šli k moři. Bylo teplé, klidné a báječně se v něm plavalo. Vydrželi jsme tu do čtvrt na osm.
Moc lidí tu nebylo. Zejména Italové seděli u televizorů a dívali se na fotbal. To, že dali gól, jsme poznali z radostného řevu, nesoucího se pláží z hospůdek a barů kolem.
Cestou k rezidenci jsme se na chvilku zastavili v baru, abychom zjistili stav utkání. Žádná změna. Stále to bylo 1:0.
V apartmánu jsme si pustili televizi a druhý gól, který padl v 90. minutě, jsme viděli. A pak následovalo to, co obvykle. Troubící auta s vlajkami, jezdící po celém širokém okolí a bezmezná radost. Ted' Italové vrátili Španělům prohru z finále v roce 2012. Tak tiché večerní město, jako tehdy, jsme ještě nezažili.
Radost v Peschici a věřím, že v celé Itálii, trvala do pozdních nočních hodin.

Po večeři jsme se podívali na předpověd' počasí.
Má se ochladit a bohužel má opět začít foukat vítr.


28.6.2016

Ráno byla terasa plná jehličí a květů a listů z oleandrů. Předpověd' vyšla, vítr přišel. Vzduch byl tak nějak více dýchatelný. Dala jsem kočkám a pak udělala snídani i pro nás.
Potom jsme se vypravili k moři a už z dálky viděli, že s klidnou hladinou je konec. Vlny měly čepičky už na horizontu. U břehu byly nejen vysoké vlny, ale i spousta nepořádku, který vyhodilo moře na břeh. Na suchém písku se znovu tvořily duny jako na poušti a písek létal vzduchem. Pozdravili jsme se s Mambem a ležení si rozložili blíž k moři, aby toho létajícího písku nebylo tolik.

Později, stojíc na břehu, jsme pozorovali lod' mířící na Peschici, která svou přídí rozrážela vlny a hodně se houpala. Muž zkonstatoval, že spoustě lidem na lodi asi bude dost blbě. Dala jsem mu za pravdu a vzpomínala na návrat z Elby do přístavu Piombino. Tehdy bylo zle asi polovině lidí na lodi.

Vrátili jsme se k lehátkům a všimli si, že máme ručníky parádně zasypané pískem. Opatrně, aby moc nelétal, jsem písek vyklepala a pak si lehla s knížkou. "Pojd' do vody", pronesl po chvíli muž a já ho následovala. Došla jsem ale jen ke břehu a ač jsem stála na něm, byla jsem v mžiku mokrá do pasu. Břeh mi pod nohama někam utíkal a vůbec to nebyl příjemný pocit. "Já tam nejdu", řekla jsem a couvla o dva kroky na pevnější podklad. Muž tam vlezl. Uvědomovala jsem si, že je ve vodě jediný, kolik mu je let, a když jsem pozorovala jeho hlavu mizící ve vlnách a občas se vynořující, měla jsem o něj docela obavu. Proud ho zanesl o padesát metrů dál od místa, než do moře vlezl. Na všech stanovištích plavčíků vlály červené vlajky a ve vodě nebyl opravdu nikdo. Prostě jen ten můj blázen si to musel vyzkoušet.
Znovu jediní, kteří si to užívali, byla parta kiteboardistů, dál od břehu. Po vlnách se jen vznášeli.

Zvažovali jsme, zda se sem odpoledne vrátíme, ale pak jsme to zavrhli. Vítr se netišil, spíš jsme měli pocit, že je ještě silnější, než ráno. Teploměr ukazoval příjemných 27°C a nebýt toho větru, mohl by to být krásný den.
Ležení jsme zabalili v půl dvanácté a všimli si, že balí také Mambo.
"Bruto tempo", ucedil. Dali jsme mu za pravdu.
Počasí bylo špatné nejen na rekreování se, ale i na prodávání. Komu? Když na pláži bylo minimum lidí.

Po obědě a siestě jsme se vypravili na výlet, který jsme zahájili na Monte Pucci. Udělala jsem si několik fotek a jediné. co mně fakt mrzelo, byl nepříjemný vítr. Tady na kopci to foukalo ještě víc, než dole.

Pohled z Monte Pucci na pláž Calenella.
Měla bych doplnit liduprázdnou pláž

Je odtud také krásný pohled na Peschici

Dole na útesech u trabucca je poměrně známá trattoria

Pohled k vrcholu Monte Pucci

Už jsem se několikrát zmínila o tom, že jsme jeli po "Garganice".
Je tak nazývána Strada statale (státní silnice č. 89)

Dojeli jsme do Rodi, kde jsme zaparkovali a vydali se na procházku městem.
Na promenádě nad mořem jsme potkali sousedy z Dobřichovic. Měli stejný nápad jako my.
Společně jsme pozorovali vrtulník, který přilétal do přístavu pro nějakého č
lověka a pak odlétal. Ve větru se pěkně houpal a určitě to také neměl jednoduché.
Čekání jsem si krátila focením.

Město už bylo ozdobeno světelnými bránami před nadcházející slavnosti

Přes den jsou brány jen bílé, ale večer se rozsvítí spoustou barevných žárovek

Uličkami jsme došli na pobřežní promenádu, která je vysoko nad mořem.
Kdybych nezvedla hlavu, neobjevila bych kostel Svatého kříže.
A přitom už jsem za ty roky tudy šla nesčetněkrát.
Nahoru jsem se však nikdy nedívala

Zadní část kostela splývá s okolními budovami, není divu, že se dá snadno přehlédnout

Při výstavbě tohoto domu byla využita i část původního obranného systému města

Být zase znovu malé dítě
a neustále ptát se proč?
Vy dospělí to možná víte,
proč stojí tu ten kolotoč...

Pobřežní promenáda prošla opravou a je z ní úžasný výhled ....

.... třeba na Tremitské ostrovy, které jsou vidět opravdu jen někdy

Když jsem fotila Tremity, objevila jsem dole na zídce úžasného kocoura.
Mám pro zrzky slabost

Vítr hnal vlny k pobřeží, některé narážely na přístavní hráz. Za ní byla hladina klidná

Za levým sloupem vzadu je Peschici

O zmodernizovaném přístavu jsem psala tady

Nad mořem se objevil vrtulník....

... který přistával na heliportu v přístavu.
Loni jsem přemýšlela, zda je to heliport, či odpočinková zóna

Kocoura už přestalo bavit ležet na zídce, tak se vydal do uliček Rodi

Vlny ženoucí se k pobřeží a na špičatém útesu ...

... seděl racek mořský

Vrtulník odlétá, podívaná skončila.
Bylo nás tam "čumilů" docela hodně

Potom jsme se rozloučili se sousedy a pokračovali městem.
Dali jsme si v cukrárně zmrzlinu, prošli se po náměstí Largo Giovanni Bovio, na kterém jsme loni poslouchali koncert s mladou dirigentkou. Jen díky plakátu jsem mohla zjistit její celé jméno. Z loňska jsem si pamatovala jen Federica a letos mohu ještě připojit příjmení Petrosino. Opět tu už stálo připravené pódium.
Na vylepených plakátech jsme si přečetli, že první koncert se bude konat 1.7. a tou dobou se už budeme balit na cestu domů. Škoda ...

Pódium už je připravené

I když bylo odpoledne, bylo tu podstatně víc lidí,
než před dvěma týdny večer, kdy města a městečka ožívají

Na kostele sv. Mikuláše z Myry jsem si všimla zvláštního detailu...

.... a tím je socha na jeho čele. Prý by to měla být soška Madony.
Vzhledem ke stáří kostela, jehož výstavba vyla zahájena roku 1680 ... vlastně, proč ne?
="text-align:center">
Plakát k nádcházejícím oslavám

Na Piazza Margerita jsem vyfotila růžovou motorku,
původně pro Emu, která má tuto barvu ráda

Zastavili jsme se v jednom z obchůdku, kde se prodává mimo jiné dětské oblečení, protože jsme se chtěli podívat po nějakých kalhotách pro Jiříka. Pozdravili jsme "Buonasera", a majitel nám s úsměvem odpověděl. Nedaleko pultu stál muslimský pár. Žena byla zahalená od hlavy až k patám. Sjela mě s téměř vražedným pohledem, protože jsem v ten moment pro ní musela být ztělesněním Satana. Tílko pošité korálky, holá ramena a k tomu krátká sukně. Jejích pohledů si všiml i muž a pronesl, že "kdyby pohledy zabíjely, byl by z něj vdovec." Ptala jsem se majitele na chlapecké kalhoty a ten mi je šel ochotně ukázat. Muslimský pár odešel. Možná jsem jim vadila kvůli svému oblečení, možná se jen neuměli domluvit. Kalhoty jsme koupili, parádní s tenkým modrobílým proužkem a když jsem pronesla, že je to dárek pro vnoučka, pan majitel mi na ně dal slevu 2€. Prý je to dárek od něho.
Cestou zpátky k autu jsem si pohladila rezavého kocoura, odpočívajícího na židli před obchodem s obuví.
Paní prodavačka říkala, že je hodný a chodí za ní pravidelně.

Kocouří relax

Zívající kocour na parkovišti.
Nebo, že by nám nadával?

Z Rodi jsme pak pokračovali do Foce Varano. Tak trochu si zavzpomínat na náš první pobyt na Garganu.
Zastavili jsme se u útesů a já si udělala několik fotek. Projeli jsme městečkem, které je v podstatě jen letoviskem a kde je naprosté minimum trvalých obyvatel. V sezóně je to však "Václavák". Přes most, který spojuje úzkou kosu mezi Jadranem a Varanským jezerem, kde jsme tehdy "bydleli", jsme už nejeli.

Pohled z Foce na Rodi

Slunce se koupe

Oblázková pláž tady bývá skoro pokaždé bez lidí....

.... protože nedaleko odtud jsou kilometry písečných pláží

Podél pobřeží jsme se vrátili do Peschici.
Vystoupili jsme z auta a pozdravili se s Lugim a Mariou. Kočky, které jim do té doby dělaly společnost, se zvedly a šly za námi. Luigi se tomu smál a řekl, že kočky na nás čekají každý den.
Chudinky malé, co budou dělat příští týden?
Otočila jsem se na rozesmátého Luigiho a pronesla, že jdu dělat "cena per i gatti", čili večeři pro kočky. Samozřejmě, že dostaly jíst dříve než my a to hlavně proto, aby neotravovaly u stolu.
Nicméně, dospěla jsem k poznatku, že Mamina žere i suché pečivo.


29.6.2016

Ranní obloha byla bez jediného mráčku, sluníčko svítilo a i ten vítr se oproti včerejšku trochu utišil. Probudila jsem se zase brzy. V létě takhle vstávám pokaždé. Jakmile je světlo, jsem vzhůru.
Vylezla jsem na terasu s knížkou a deníkem, kam jsem zaznamenala předcházející den.

Moje pravidelná rána ....

a moje dvě pravidelné společnice.
Dost často je doprovodily i další kočky. Ale tyto dvě nikdy nechyběly.

Modroočka
K této kočičce, vlastně ještě kotěti, jsem si vytvořila citové pouto.
Ona to vycítila a trávila u nás spoustu času

Ztišení větru byl jen subjektivní pocit. Mezi domy to opravdu foukalo méně, ale když jsme šli po snídani k moři, fučelo to hodně silně a vlny byly stejné jako předchozí den.
Ale během dopoledne přeci jen nastala změna, poryvy větru už měly mezi sebou mezery a i písek létal o něco méně.
Po obloze se honily mráčky, které díky polarizačním brýlím byly nádherně prokreslené. Škoda jen, že je nemůžu takhle vyfotit. Na kompakt polarizační filtr nejde.
I přes vlny jsem šla do moře. Přeci jen bylo proti předchozímu dni trochu klidnější. Plavat sice moc nešlo, dno bylo zase změněné. U břehu bylo mělko a pak vznikla jakási prohlubeň, za kterou byla další mělčina. Voda byla příjemně teplá. A když jsme u té teploty, ta byla o stupeň vyšší než předchozí den, tedy 28°C. Lehátka jsme nechali na pláži s tím, že se sem po siestě vrátíme.
Po obědě jsem se domlouvala s dcerou na večerním skypování, ale ta řekla, že večer nebude doma, jede na nehty.

Odpoledne jsme trávili na pláži nebo v moři. Vítr zeslábl a písek už tolik nelétal. I vlny na moři byly o poznání menší, ale stejně se v nich ještě špatně plavalo. Vyjímečně jsem sebou měla fot'ák.

Hemingway
Pro vysvětlení - jeho kniha "Stařec a moře", tentokrát v podání mého muže.
Na to, jak je daleko od břehu, je tu mělko. Důvod: změněné dno

Odpolední pláž v Peschici

Focení proti slunci vytváří zajímavé efekty

Jak si kdo ustele .... :-D

Peschici

Slunce se schyluje k západu, prodejci plážového zboží už pro dnešek končí

Dům vytesaný do skály u pláže byl porostlý kaparovníky

Po návratu domů jsem vytáhla hovězí konzervu a její polovinu rozmíchala se zbytkem rýže od oběda. Kočky dostaly tentokrát teplou večeři. Potom jsme se navečeřeli i my.

"Už běžím!"

"Tentokrát to bylo moc dobrý, vid'"

Sušení lehátek

Po večeři jsem si vzala stativ a fot'ák a vydala se opět k moři. Bylo mi hned po příchodu jasné, že to nebude ono, ale mraky nad mořem byly tak fantastické, že jsem tu zůstala. Byla jsem opravdu jako exot. Večerní pláž byla cílem mnoha lidí, kteří se tu promenovali a narazili na cvoka, fotícího si cosi, co mělo být západem slunce.
Ono těch večerů už opravdu moc nebude. Uvidím zítra, zda bude obloha bez mráčků.


Večerní vyplouvání





Občas i to sluníčko se podívalo na cvoka s fot'ákem.
A i když byla obloha s mraky, fotky snad nejsou úplně nejhorší.

Pokračování příště.

23 komentářů:

  1. Fotky jsou, Ali, snad nejlepší, které jsi sem dala! Dramatické - jakési loučení s Itálií? Ale nevadí, dnes píšeš, že se pomalu budete chystat na novou cestu, tak ať se daří. Opravdu se těším na další díl vzpomínání

    OdpovědětVymazat
  2. Opět jsem si ráda početla, ale fotky západu slunce mě dostaly. Jsou fakt nádherné, žádný cvok, ale šikulka     

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný. Ty poslední záběry mě dostaly. A ty pohledy na město, jednoduše řečeno, super fotky.

    OdpovědětVymazat
  4. Z lidí se stali konzervy ve kterých jsou konzumní iluze

    OdpovědětVymazat
  5. Některé ty západovky jsou moc pěkné. Kočičáci jsou prostě kočičáci a jak je vidět ti italští jsou rodilí manekýni....

    OdpovědětVymazat
  6. Možná se budu opakovat, ale miluju tvoje psaní a hlavně ty fotky. Mně to neskutečně nabíjí energií, radost přijít na tvůj blog.

    OdpovědětVymazat
  7. Nemusím ani psát, že se mi povídání líbilo. Různé motivy focení, živé, krásné. Ta láska k němu je poznat. Těším se na další...

    OdpovědětVymazat
  8. Z toho číší pohoda úplně maximální, je vidět že jste užívali pohody!

    OdpovědětVymazat
  9. Alenko, bude knižní vydání?

    OdpovědětVymazat
  10. Pravidelné ježdění za kočičkami, to je dovolená! Vy rádi vidíte je a ony vás. Kolotoč a koník jsou zajímavé. Taky bych se bála o muže, který by vlnami byl odsunut 50 m dál. U nás to tak není, u nás se bojí muž o mne a sám je hoooodně opatrný. Hemingway - takhle podobně to bylo v Bulharsku, už se na to těším. Ale třeba to dno moře bude taky za dva roky přeci jen změněné.

    OdpovědětVymazat
  11. Nádherný šmouhy na nebi, jen nakreslit. Tvoje vtipný hlášky opět pobavily.

    OdpovědětVymazat
  12. Spousta fotek mne přímo uchvátila. Skaliska a rozvlněné moře, fotka k vrcholu kopce s borovicí a ty západy slunce, to nemá chybu. Všimla jsem si, že kostel měl stejnou světelnou výzdobu jako světelné brány v ulicích. Prostě život jako v pohádce. Dobře, že jste politovali cestující na lodi, se kterou si pohrávaly mořské vlny.

    OdpovědětVymazat
  13. [1]: Kitty, moc děkuji za pochvalu fotek. Ještě to nebylo loučení, ale už jsem cítila, že se náš pobyt chýlí ke konci.

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: Alenko, tak, tak, Bulharsko.

    OdpovědětVymazat
  15. Pěkné fotky kočenek i záběry na moře..

    OdpovědětVymazat
  16. Záběry na moře jsou fantastické a živě si dovedi představit takovou plavbu. Vcelku mne překvapuje to množství koček, které se vyskytují snad všude a to docela volně.

    OdpovědětVymazat
  17. Moc hezké fotky. I ta s nádechem Havany, myslím, že Santiago se musel vracet právě na tak krásnou pláž, jako je tady ta zdokumentovaná ... a pokud ne, tak by mi to zkazilo celý příběh

    OdpovědětVymazat
  18. [14]: Dcera o Bulharsku uvažovala, ale nakonec pojedou asi jen na chatu. Sype se jí auto, takže shání nějakou slušnou "ojetinu". Tak jí asi přivezu aspoň trochu mořské vody v lahvi.

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Fakt jí vezete mořskou vodu? Na co?!

    OdpovědětVymazat
  20. Socha Panny Marie vypadá dost zchátrale - jako bezdomovkyně.

    OdpovědětVymazat
  21. [19]: To byla jen taková nadsázka, protože se pravděpodobně letos k moři nedostane.

    OdpovědětVymazat
  22. Opět nádherný fotky, kočka kam se podíváš

    OdpovědětVymazat
  23. Fotky moře jsou famózní. Ráda jsem se dívala na velké vlny z bezpečí pláže. Taky se mi líbila stříbrná hladina moře, když na ni svítilo sluníčko...a ty jsi to parádně zvěčnila     

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤