Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

úterý 16. května 2017

Italský deník - 6. část - dokončení


RÁDA BYCH TÍMTO PODĚKOVALA DORCE ( https://doktorka-se-srdcem.blogspot.cz/ ), KTERÁ ZACHRÁNILA ČÁST DENÍKU, KTERÝ NA BLOGU BYL A PAK NĚJAKÝM ZÁHADNÝM ZPŮSOBEM ZMIZEL.
JSOU VĚCI "MEZI NEBEM A ZEMÍ", KTERÉ NECHÁPU.
JEŠTĚ, ŽE EXISTUJÍ PILNÍ ČTENÁŘI, KTEŘÍ JSOU OCHOTNI A SCHOPNI POMOCI.
DÍKY MOC, DORKO. Smějící se



TADY JE TA ZTRACENÁ A ZACHRÁNĚNÁ ČÁST, KTERÁ MĚLA BÝT SOUČÁSTÍ TOHOTO ČLÁNKU:

A co s obědem? V Itálii se "pranzo" podává jen v málo restauracích, výjimkou jsou právě nákupní centra, v nichž jsou restaurace, pizzerie a pulty s rychlým občerstvením, kde je možno si sednout. Všechna tato zařízení fungují po celou dobu otevření. Pranzo je tu běžnou záležitostí. Než courat po Manfredonii v dešti a hledat restauraci, ve které se i obědvá, se nám pranic nechtělo. Kdyby nepršelo, asi bychom se do městských ulic vydali, ale takhle?
Rozhodli jsme se, že poobědváme v "nákupáku". Ovšem stejný nápad pojalo víc lidí. Restaurace beznadějně obsazené, stolky u rychlého občerstvení také. Vystáli jsme si frontu, koupili si "pizza al taglio", což značí porce pizzy. V mírném dešti a příšerném dusnu jsme přeběhli k autu a náš nedělní "oběd" jsme realizovali na jeho předních sedadlech.
Co dál?
Nad Manfredonií bylo černo a nad Garganskými vrcholky rostla další hradba mraků. Déšt' ještě neřekl své poslední slovo. Rozhodli jsme se vrátit zpátky, doufajíc, že se třeba počasí trochu umoudří. Do Peschici jsme se vydali po pobřežní komunikaci, která se nazývá "Panoramatica". Jsou z ní nádherné výhledy na moře, pobřežní útesy a jeskyně, které jsou cílem pravidelných výletů lodí snad ze všech pobřežních měst.
Jediné, čeho jsem opravdu litovala, bylo počasí. Chvilkami nepršelo, ale stále bylo pod mrakem. Udělali jsme si několik zastávek na focení. Velkou radost mi udělalo, že jsme objevili místo, odkud je výhled na dva nezaměnitelné útesy u Mattinaty, u kterých končívají lodní exkurze a kolem nichž se otáčí lodě.

Pohled na pobřeží kousek pod Mattinatou přes divoce rostoucí trávy a planý oves

Pohled na moře ze stejného místa

O kousek dál - před velkým bílým útesem je pláž Baia delle Zagare,
jejíž název napovídá, že nedaleko jsou sady s pomeranči

Z dalšího místa byly vidět útesy, které jsou nezaměnitelné.
Bývají také nazývány jako "dvě sestry"

Popojeli jsme autem o kus dál a útesy byly vidět lépe

Tady jsou přiblíženy

Na druhé straně silnice jsou poměrně vysoké kopce

Kousek před Pugnochiuso jsme sledovali menší lodě, které s turisty vplouvaly vysokou rychlostí do jeskyní. Až nahoru jsme slyšeli, jak ječí. V duchu jsem si říkala, že je to docela odvaha, protože kdyby to nevyšlo...
Sešli jsme po oslí stezce až kam to šlo a znovu zalitovali, že nesvítí sluníčko. Fotky jsou takové smutnější.

Bílé křídové útesy a spousta jeskyní jsou lákadlem pro návštěvníky

Ostrov, který vypadal jako vynořující se velryba.
Jeho název jsem nenašla na žádné mapě

Mořské jeskyně, z nichž většina se dá navštívit lodí

Útesy s jeskyněmi

Zůstala jen čára za lodí ....

Ostrov opravdu vypadá jako plejtvák

Sestoupili jsme skoro až dolů, tedy kam to šlo

Až téměř ze břehu jsme si všimli, že ostrovy tu jsou dva


Vzpomínala jsem si na výlet lodí do jeskyní a na nádherné rezidence na útesech, které zůstávají skryty v hájích borovic a jsou vidět jen z moře. K mnoha z nim byl zřízen i výtah, aby se obyvatelé sestupem a pak následným výstupem neunavili. Pamatuji si, že nám posá
dka lodi ukazovala rezidence Luciana Pavarottiho, Adriana Celentana a spousty dalších.
Naší další zastávkou bylo Torre San Felice. Oproti minulému roku, kdy jsme tu byli sami, tu bylo lidí "jak na pouti". Dokonce si tu rozložil stánek i zelinář.
Bylo nám jasné, že dnes po pobřeží "výletuje" asi většina dočasných obyvatel Gargana. I tady jsme pozorovali lodě.

Vzpomínáte? Slavný oblouk San Felice

Na kopci se tyčí pozůstatky obranné věže Porto Greco ....

.... která střežila vplouvání lodí do zálivu stejného jména, tedy Porto Greco, neboli Řecký přístav.
Díky strategické pozici vysoko na kopci patřila k nejdůležitějším strážním věžím

Věž Porto Greco a v pozadí Vieste

San Felice a nad ním na kopci věž Porto Greco

Jedna z nejslavnějších jeskyní Grotta dei Contrabbanderi (Pašerácká jeskyně)

Začalo znovu silně pršet a tím pádem došlo i na urychlený přesun, nejen nás, ale i dalších lidí do aut.
Do Peschici jsme celou cestu jeli v silném dešti. Udělala jsem opožděný oběd, či předčasnou večeři.
Kolem šesté přestalo pršet a dokonce vylezlo sluníčko. Šla jsem s odpadkama a potkala Luigiho, který se ptal, zda se nechystáme do města. Řekla jsem mu, že už jsme dnes na výletě byli a že si další necháme na zítřek. Popřál "buonasera" a někam zmizel. Při stoupání na horní dvorek mi došlo, že už jsme tu druhý týden a že jsme ještě neposlali svým blízkým pohled.
Co neposlali, my je ještě ani nekoupili!
Manželovi jsem po návratu řekla, že se mě Luigi ptal, zda se nechystáme do Peschici.
"Hele a není zase to otvírání moře?"
"Já nevím, loni visel na obchůdku plakát, ted' jsem si tam ničeho nevšimla."
"Jdu to zjistit." Vzal si dalekohled a vydal se na pláž, aby zjistil, zda není na molu nějaký pohyb, který by naznačoval chystání ohňostroje. Vrátil se s tím, že se nic nechystá, ale že v plážovém baru je možné vidět závody F1.
"Nechceš tam jít?"
Moc se mi nechtělo. Od doby, kdy za Ferrari jezdí Vettel, jsem přestala pravidelně závody sledovat. Moc sympatií ve mně tento chlapík neprobouzí.
"Tak já jdu sám." Vzal si nějaké peníze, aby v baru neseděl nasucho a já osaměla.

Obloha se znovu mračila. ameb pohled z terasy

Uklidila jsem, dala večeři kočkám a pak si četla. Sama jsem nebyla, Modroočka mi dělala společnost.

"Jsme tady."
Mamina jako předvoj kočičí smečky

"Tak co bude?"

Přišla i Bezedná, takže Titus raději vyklidil pozici a čekal, zda něco zbyde.
Jen mě tak napadlo, zda by se choval stejně, kdyby bylo v misce mléko

"Je mi tady s tebou móóóc dobře."

Když se muž vrátil, chvíli jsme poseděli a vnímali to ticho kolem. Vzpomínali jsme, kolik lidí tu bylo touhle dobou loni.
Ted' jsme si tu připadali jako sirotci.
Začal se zvedat vítr a obloha znovu hrozila deštěm. Rychle jsme se přestěhovali dovnitř a zavřeli dveře.
Pod nimi to hvízdalo a táhla dovnitř zima.
Došlo mi, že jedny tříčtvrteční tepláky a sametová bunda nejsou to nejlepší vybavení na zimu.

Večer pak přišla bouřka.

Pokračování příště.

24 komentářů:

  1. Tak se červenám, jak ta tvoje napsaná písmenka. A mám moc velkou radost, že nám to vyšlo a PROTENTOKRÁT jsme nad Blog.cz vyhrály.

    OdpovědětVymazat
  2. Fakt už musím spát, když píšu pro tentokrát dohromady...

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Já příště zvolím jinou barvu.

    OdpovědětVymazat
  4. Punkevích efektů, zdá se, na blog.cz přibývá.

    OdpovědětVymazat
  5. Ten první snímek - pohled na moře je moc hezký. A taky ty útesy a jeskyně. Jednou tam byl můj syn se školou, v 7. třídě, pár fotek taky máme, ale ne digitálních. jsou staré asi 16 let.

    OdpovědětVymazat
  6. Podívejme se do minulosti, pořád se pracovní doba zkracuje, protože se vše; automatizuje, optimalizuje, digitalizuje, globalizuje, kontejnerizuje, robotizuje, atd. proč bychom nemohli dělat týdně místo 40 hodin jenom 10 hodin, pokud se zavede v EU jenom úkolová mzda, a zakáže se časová mzda, tak zvládneme za 10 hodin to, co jsme dříve dělali 40 hodin, podívejme se na načítání stránek, některá stránka se načítá dlouho, a jiná se načte rychle, je to jenom o optimalizaci.

    OdpovědětVymazat
  7. Útesy kuriózních tvarů, oblouk, vynořující velryba je výstižný příměr, co kámen, to přírodní div.

    OdpovědětVymazat
  8. Ty útesy jsou opravdu zvláštní

    OdpovědětVymazat
  9. Jsou to krásné přírodní úkazy, škoda zamračeného počasí. Takhle na mne působí hodně smutně. Ostrov je opravdu jako plující velryba, navzdor počasí jste si to stejně užívali   

    OdpovědětVymazat
  10. Nádherné úkazy, fotky moc pěkné, i když z nich lze vidět i to zamračené počasí ... Škoda, se sluníčkem by to bylo veselejší

    OdpovědětVymazat
  11. Myslím, že to zhoršení počasí nebylo tak úplně na škodu. Pokud si dobře pamatuji, tak jsi byla bolestivě opečená a takto jsi mohla nechat pokožku trošku zregenerovat. Fotky jsou krásné i bez sluníčka, útesy s jeskyněmi jsou romantika sama!

    OdpovědětVymazat
  12. Veľmi rada som sa s tebou potúlala morským pobrežím. Tie rýchle vstupy do jaskýň by vyľakali aj mňa, ale tie ostrovy by som si pozrela vcelku rada. Krásnu prírodu máme, ale more chýba...

    OdpovědětVymazat
  13. Všechny popisované články byly poutavé a sepsané nejen se znalostí, ale i fotografie všechna místa doplnily. Bylo by škoda po takové námeza přijít o část vyprávění. Všechny články včetně fotografií zadávám do doc. a mám je uloženy.

    OdpovědětVymazat
  14. podívejte se prosím na můj blog

    OdpovědětVymazat
  15. Krásné obrázky, je na nich stejně pošmourno, jako je dnes u nás za oknem .

    OdpovědětVymazat
  16. S tebou je to tak krásné cestování, moc se nenadřu, užiju si to, jsem rozmazlována italským mořem a vždy jsou tu kočky a vůbec mě nevadí ty mraky, mám ráda i dramatickou oblohu     

    OdpovědětVymazat
  17. [13]: Jsem ráda, že se ti se mnou na jihu líbilo. Jsem na tom stejně, asi bych se také bála na rychlý vjezd lodí do jeskyně. My tam byli v roce 2005 a vjíždělo se tam opatrně, aby se nikomu nic nestalo. Hezky ruce v lodi. Občas je to tam úzké.

    OdpovědětVymazat
  18. Ty útesy jsou úžasný a čára za lodí nemá chybu, to se povedlo

    OdpovědětVymazat
  19. Jsem nadšená z tvého cestovatelského deníku, opravdu. Miluju cestování. Jen v té Itálii jsem moc nenajedla, buď mi dali něco okoralého nebo nedovařeného. Pamatuji si na jednu cestu, kdy jsem zvolila k snídani víno, k obědu víno a k večeři jak jinak víno.

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Moc děkuji, jsem ráda, že se ti to líbilo.

    OdpovědětVymazat
  21. Maruška-Fukčarinka25. května 2017 v 0:12

    Alenko,počteníčko i foto na 1 s třemi hvězdičkami. Jsem pryč z domu a mám manžela notas k tomu. Hvezdičky se nekonají

    OdpovědětVymazat
  22. Útesy se mi moc líbí, ale nejlepší byla osamělá borovice.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤