Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pátek 20. února 2015

Den blbec?



Určitě to znáte všichni.
Den, kdy vám vše padá z rukou, kdy se nedaří, nic vás nebaví - prostě den blbec.

Ve středu jsme byli s manželem v divadle. Báječné představení, ze kterého jsme dorazili domů hodně pozdě.

Včera ráno jsem si přivstala. Vstávala jsem s manželem krátce po šesté a svezla se s ním k obchodu, abych si ušetřila jednu cestu. Přiznám se, že mi ani nevadilo, že jsem spala podstatně méně, než je u mně v poslední době zvykem. Dnes už nechápu, jak mi mohlo v dobách, kdy jsem chodila do práce, stačit pět až šest hodin spánku.
Po nákupu jsem se vrátila domů, uvařila si čaj ke snídani a pak zasedla k počítači, abych napsala o tom báječném divadelním představení. Článek byl téměř hotov, když začal monitor počítače podivně mrkat. Sakra! Vždyt' je ten počítač nový. Mrkal, mrkal a pak zhasl. Pro změnu jsem mrkala já.
Článek byl pryč.
Vzteky jsem počítač vypnula.

V kuchyni jsem si z mrazáku vyndala dvě jitrnice, do kastrůlku dala kousíček sádla, přikryla vše pokličkou a nechala na sporáku na nejnižší stupeň. K dozlatova opečeným jitrničkám jsem si ohřála lepenici, otevřela lahev piva. Prostě, byla to úplná nirvána. Ani se mi nechtělo vstávat od stolu. Bylo mi blaze a líno současně.
Vstala jsem, uklidila nádobí ze stolu, na chodbu odnesla pivní lahev. Pohledem na hodiny jsem zjistila, že mám téměř hodinu a půl času do odchodu z domova. Zapnula jsem počítač s obavou, zda na mně bude opět mrkat. Nemrkal. S odhodláním jsem se pustila znovu do článku o středečním divadle. Tupá hlava, neuspořádané myšlenky a opět to líno. Ne, článek by nestál za nic! Vypnula jsem počítač, sedla si v obýváku a do ruky vzala vyšívání.
Ani jsem se nemusela píchnout jehlou, jako Šípková Růženka.
Probudilo mě teplo. Slunce se opíralo do okna a já v ten moment nevěděla, kde jsem, co jsem. Co je vůbec za den?
Vyletěla jsem jako čertík z krabičky a zjistila, že do odjezdu autobusu mi zbývá celých 14 minut. Proběhla jsem bytem, do tašky naházela věci, které tu dcera zapoměla, když si o víkendu přijela pro Emu. Nojo Ema! Musím pro ní udělat pití do baletu. Sháněla jsem věci a v běhu jsem se převlékala.
Kabát jsem si zapínala až na ulici a k zastávce jsem téměř klusala. Autobus jsem stihla, naštěstí.

Ve školce jsem vyzvedla Emu, ona se v šatně oblékala a já si v duchu blahořečila, že jsem se naštěstí stihla vzbudit tak, abych byla ve školce načas. Co by mi to dítě řeklo, kdybych pro ní nepřišla? Ze školky jsme se vydaly na zastávku autobusu. Posadily jsme se dozadu, autobus se rozjel a mně došlo, že mi něco chybí. Taška zůstala ve školce! "Emí, musíme vystoupit, já nechala ve školce tašku." Na následující zastávce jsme vystoupily a vracely se ke školce. "Babi, ty ses mě ptala, jestli mám všechno, proč ses nezeptala taky sebe?" Ptala jsem se sama sebe a měla i odpověd'. Většinou nosím velkou kabelku, do které se v pohodě vejde nákup včetně půl bochníku chleba. A dnes mám malou kabelku a tašku jsem mínila po té, co přendám Emě v baletu pití do batůžku, nechat večer celou u dcery.
Navíc, Ema je dnes ve školce naposledy, následující den jde na oční vyšetření (prý by taky chtěla brýle jako Sára) a pak následují prázdniny. U dveří školky jsem zazvonila, znovu se představila jménem a pak dodala, že jsem nechala v šatně tašku. Do zvuku bzučáku u dveří jsem zaslechla smích paní učitelky. Ema počkala u vchodu, já sebrala tašku z místa, kam jsem jí položila a zrychleným tempem jsme zamířily opět na zastávku. V duchu jsem si blahořečila, že tady jezdí autobus v deseti minutových intervalech. To není jako u nás, kdy jede jeden za půl hodiny.
Stihly jsme to do baletu jen tak tak.

Ema zůstala v baletním sále, a já se vydala do nedaleké galanterie nakoupit věci na ozdobení šatiček pro princeznu. Ta naše bude mít 2. března šest let a moc si přála mít podobné šaty, jako má princezna Elsa z Ledového království. S košíčkem jsem procházela po obchodě, koupila nějaké flitry, něco plastových korálků a pak se pídila po pružné krajce, pokud možno ve stříbrném provedení. Stříbrných krajek měli, až mi oči přecházely, ale žádná nebyla pružná. Vysvětlila jsem mladé prodavačce co potřebuji. U šatiček by měl být pružný pas. Prošla všechny krajky, pak se zamyslela, přešla o dva regály dál a nabídla mi stříbrnou gumu. Zlatá ženská! Většinou se člověk setká s neochotou, či s tím, že v obchodě je místo prodavače maximálně podavač.

Nakonec se vše v dobré obrátilo.
Po třech nepříjemnostech v podobě mrkajícího počítače, téměř zaspání a zapomenuté tašky, jsem sehnala vše potřebné na dotvoření šatů.

I když?
Flitry jsem koupila ve směsi a večer jsem se rozhodla si je roztřídit. Donesla jsem si malé uzaviratelné sáčky, flitry vysypala na tác a začala je třídit.
Když jsem se probudila, byla jsem posypaná stříbrem. Flitry zdobily koberec, gauč i stolek.
Vstala jsem, nahrubo ten élent po sobě uklidila.
Další jsem uklízela až dnes a zbytek spolykal vysavač.

41 komentářů:

  1. Tak to byl den. Zřejmě jsi byla unavená. Ale nedopadlo to zase tak špatně, ne? Až na to stříbro rozsypané...

    OdpovědětVymazat
  2. Ruženko, už je uklizeno. Já až dnes zjistila, že jsem ty nejmenší flitry trousila po celém bytě, když jsem se rozespalá ploužila bytem. Dnes jsem to vzala z gruntu celé, odmítla jsem ty mrňavé kousíčky tahat z koberců.

    OdpovědětVymazat
  3. Opět velmi čtivé čtivo, u kterého jsem se řehtala snad u každé věty! Díky, ty Tvoje historky jsou jako ze sitkomu! Díky, piš denodenní starosti, člověk si pak nepřipadá na všechny starosti sám a že se to děje snad jen jemu.

    OdpovědětVymazat
  4. Poflitřený den musí být krásný

    OdpovědětVymazat
  5. To byl skutečně "skvělý" den, Ali!

    OdpovědětVymazat
  6. Den blbec - to znám taky. Začíná tím, že ráno vstanu v půl páté a neteče voda, ujede mi tramvaj a v autobuse je na padnutí smradu. V práci se nemohu dostat do databáze /sakra, když to nejvíc potřebuju!/ a když mi upadne knoflík od bílého pláště, jdu si radši udělat kafe, když si leju vodu do šálku, příběhne kolegyně, něco na mě vykřikne a já se opařím, mlíko je sražené a cukr jsem zapomněla doma - nikdy jiný z kolegyň nesladí...

    OdpovědětVymazat
  7. Ahá, tak už vím, co za šatičky vytváříš!

    OdpovědětVymazat
  8. Alenko, také jsem mívala dny blbec, když jsem chodila ještě do práce. Dnes to neřeším a jdu si raději skládat puzzle, číst nebo lehnout. Nemá cenu to lámat přes koleno.

    OdpovědětVymazat
  9. Zajímavě napsané. Pěkné zážitky

    OdpovědětVymazat
  10. Pekné poctenícko,jako ostatne vzdycky.Más neuveritelný vypravecský dar i o takových banálních vecech Ale nakonec vse dobre skoncilo a my si hezky pocetli

    OdpovědětVymazat
  11. Konec dobrý, všechno dobré jako v americkém filmu.

    OdpovědětVymazat
  12. Na divadlo dojde jindy a popsat všední starosti a den, to je umění, zkouším to na nečisto, je to po pár hodinách k nepotřebě a mažu, to se prostě musí umět, musí to volně plynout z hlavy a pak je to článek do blogu? Jo, čte se to dobře.

    OdpovědětVymazat
  13. Krásne popísaný úspešný deň. Mne nejasné a mrzuté, pretože práve hladný: Čo je prosím "lepenice"? Je to to, čo myslím, alebo je to to?

    OdpovědětVymazat
  14. Koukám že nějak ta lenora řádí. Teď jsem četla jak popadla Hanku, a teď tebe. Nevím v jaké galanterii si byla, ale můžu ti doporučit dole za Zlatým Andělem když projdeš skrz Alberta dozadu, je v další ulici Stoklasa, velká galanterie s neuvěřitelným množstvím různých věciček. Já tam byla a mylselal jsem že se zblázním z toho co tam všechno mají!

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Lepenice nebo také holeček je staročeské jídlo. Jsou to rozšťouchané vařené brambory smíchané s kysaným zelím. Může se podávat jako příloha nebo jako samostatné jídlo a to se tam ještě přidává nakrájené uzené maso a dá se to zapéct do trouby. Okořeníš si podle své chuti   

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Já ještě přidávám osmaženou cibulku.

    OdpovědětVymazat
  17. Alenko, asi všechno začalo tím, že jsi ten den nedospala tak, jak si tělo žádalo. Ale nakonec jsi všechno zvládla, ten limit 14 minut na autobus byl hodně nadoraz a tys to dokázala. Jsem zvědavá, jak se ti povedou šatičky a přimlouvám se za fotku hotového díla.

    OdpovědětVymazat
  18. Zlatá babička. Aby nezpychla, pán bůh ji aspoň zasypal stříbrem (a možná i barevnými flitry)   

    OdpovědětVymazat
  19. Ali, když to tak čtu, tak už ten počítač tě začal upozorňovat, že se schyluje k blbcovému dni. Ale nemysli si, nelítáš v tom sama.To tvé zdřímnutí po tak vydatném obědě a vzbuzení na poslední chvíli by vyvedlo z míry snad každého. Jak já jsem ráda, že nemusím nikam autobusem a proč vůbec existuje čas? Já když ráno zazmatkuju, tak už preventivně zpomalím, předevčírem jsem rozbila hrníček, když jsem přes telefon mluvila se zákaznicí a chtěla jsem šáhnout pro katalog, někdy, když jsem v krámu a jdu mezi regály, zavadím o něco a to bych ti nepříla ten pocit zažít, připadám si, jak by mě bylo jednou tolik, co o něco zavadí. Možná znáš. Ty flitry ti nezávidím, je to něco, co posbírá snad jen vysavač.    Krásný víkend.

    OdpovědětVymazat
  20. [15]: Tak je to to! Nebol som si isty, babicka z Plzne uz pradavno nezije...

    OdpovědětVymazat
  21. [16]: "Namocenu" predtym v muke,ako to robia Rakusania? Oprazena cibulka je kralovna kuchyne.

    OdpovědětVymazat
  22. Ali, u mne v poslední době často úřaduje den blbec. Nakonec vše se v dobré obrátilo.   

    OdpovědětVymazat
  23. Lepenice patří k mým oblíbeným jídlům, jím ji ovšem jen sama, takže ji moc nedělám. Flitry jsem si dříve kupovala, a pak jsme je nacházeli ještě půl roku po celém bytě.

    OdpovědětVymazat
  24. Alenko, tys musela být krásná třpytivá s těmi flitry Opravdová princezna Vnučka by měla radost, kdyby tě viděla

    OdpovědětVymazat
  25. Alenko, nejvíc se mi líbí věta: "V kuchyni jsem si z mrazáku vyndala dvě jitrnice..." Je až s podivem, jak často saháme do lednice, když nám "tečou nervy". Někdy prostě ten den "D", přijde a musíme si ho vybrat stejně jako ty ostatní. Musíme si také přiznat, že ta hlavička už není, co bývala a tak nějaké to zapomínání už nás nemine. Důležité je, že jsi nezapomněla někde vnučku a domů jste se vrátily obě v pořádku. Pěkný a pohodový poslední únorový týden.

    OdpovědětVymazat
  26. Dobrá jitrnice s lepenicí zastíní všechny nesnáze!

    OdpovědětVymazat
  27. Alenko, to byl opravdu den blbec! Naštěstí však pro tebe, přes všechny nesnáze, s dobrým koncem. Našla se taška, místo krajky jsi objevila pružnou stříbrnou gumu - a že jsi nad tím usnula? Není divu, byl to přece náročný den.

    OdpovědětVymazat
  28. Naštěstí jsi den blbec zakončila dobře, sehnala jsi věci na šatičky Tak s chutí do nich   

    OdpovědětVymazat
  29. Konec dobrý, všechno dobré. Flitry a korálky uklízím každou chvilku, protože naše mladá si s nima ráda hraje, jenže jí to padá z rukou aniž si toho všimne.

    OdpovědětVymazat
  30. Omlouvám se, že na vaše milé komentáře reaguji se zpožděním, ale v Praze jsou jarní prázdniny a já jsem, coby babička, vytížená hlídáním. A kdy ž nehlídám, věnuji se šití šatů pro Emu, které mají být pro ní překvapením.

    OdpovědětVymazat
  31. Alenko, to se občas přihodí, takový den blbec, ale ten tvůj byl ještě snesitelný, bývají i horší. Hlavní je, aby už nemrkal počítač, že?

    OdpovědětVymazat
  32. Počítač na tebe spiklenecky mrkal, že si chce dáchnout a ty nic

    OdpovědětVymazat
  33. Mrkající počítač může být docela dobré zařízení. Jakmile začne, víš je něco špatně a to nejen v ten moment, ale i následující hodiny.   

    OdpovědětVymazat
  34. [34]: Já to nepochopila, že mi radil - jdi si lehnout. Před chvilkou jsem byla na jednom z oblíbených blogů, počítač sice nezamrkal, ale zbělal monitor a musela jsem vypnout a zapnout, abych mohla pokračovat.

    OdpovědětVymazat
  35. Tak, byl to den blbec, ale byl to vlídný blbec, stačilo mu, že tě "trošku" prohnal, ale nechal tě v dobrém vyváznout, spíš si z tebe tropil švandu. Jsem moc ráda, že tě nacházím v takovém rozpoložení.

    OdpovědětVymazat
  36. " Mrká mi počítač !... dědo, hned pojď sem !!"

    OdpovědětVymazat
  37. [37]: Den blbec mě prohnal dokonale.

    OdpovědětVymazat
  38. [36]: Někdy, když ukládám článek a mám už delší text, tak si ho zabarvím myšítkem a dám "kopírovat", (ale nikam nekopíruji, jen abych to kopírování měla v paměti). Pak si dám článek uložit, když se uloží, je to ok, když mi vylítne, jako že se všechno ztratí, začnu jako od začátku a vložím "kopii". Tenhle záchranný trik dělám občas i při psaní odpovědí na komentáře, dřív než dám komentář k odeslání. Možná je to trochu otravné, ale je to jistota.

    OdpovědětVymazat
  39. Ájenko, moc díky za přání! Potěšilo tím víc, že ti to datum neprozradil Facebook ani Skype.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤