Rok 2014 ve fotografiích - 1. pol.

Podobně jako v roce minulém, jsem se rozhodla udělat jakousi bilanci toho, jaký byl rok, který nedávno skončil.

Když jsme na sklonku roku 2014 seděli večer s manželem a vzpomínali, shodli jsme se, že to nebyl úplně nejlepší rok. Toho špatného, či horšího jako by bylo nějak oproti minulým rokům více. Světlé okamžiky byly v pozadí.

Naštěstí je naše mysl nastavená tak, že na to špatné se zapomíná (tedy většinou) a vzpomíná se jen na to dobré.

Vzácně jsme se shodli na tom, že rok 2014 nebyl z těch nejlepších, ale že oba doufáme, že ten letošní bude snad o něco lepší. A když už ne, tak bychom si přáli, aby rok, který je v začátku, byl, když už ne lepší, tak alespoň ne ještě horší.

Bilance roku 2014 bude opět z větší části fotografická, doplněná jen občasným textem. Všechny fotografie byly pořízeny během roku 2014 a z větší části jsem je fotila já. Jen několik málo, při kterých jsem nedržela prst na spoušti, pořídil někdo z mých blízkých - ovšem mým fotoaparátem.

Leden

Novoroční snídaně byla stejná jako v předchozích letech. Zahájili jsme jí rozkrojením novoročního dortu. Tradice je prostě tradice. Navečer jsme s holčičkami nedaleko Rudolfina sledovali ohňostroj. Pak jsme po téměř půlhodinovém čekání na Klárově řešili, jak se dostaneme domů. Nic nejelo! Pak k našemu obrovskému překvapení holky souhlasily s tím, že půjdeme Nerudovkou ke Hradu a pak dál do Břevnova a tam odtud autobusem. Když jsme došli společně na Malostranské náměstí, zjistili jsme, že už začínají jezdit tramvaje. Bylo nám v tu chvíli jasné, že se pěší přesun do kopce konat nebude. Největší radost z toho měly holky. Tak takový byl náš první den roku 2014.

Krátce po Novém roce jsem onemocněla. Bolely mě dutiny, trápila mě horečka. Byla jsem vděčná manželovi, že "zlikvidoval" po "Třech králích" vánoční stromek a výzdobu. Ležíc jsem si v duchu říkala, že "to nám ten novej rok moc dobře nezačal".

21. ledna jsem fotila na zahradě sněženky

Vím, že leden nepatří zrovna k měsícům, kdy se zavařuje.... největší radost měl z mého počinu zet', který o mém výtvoru řekl: "tak dobrou jsem nejedl ani v Anglii"

Únor

Teplé počasí, které panovalo v únoru bylo už víc než jarní. Podnikali jsme spoustu výletů a vycházek, kdy nám ve většině případů dělaly společnost vnučky. Občas sice remcaly, někdy si stěžovaly na to, že je bolí nožičky, ale statečně šlapaly. Mě ty nohy bolely také, ale já si nestěžovala - nechtěla jsem podrývat morálku "pochodujícího kolektivu". Doma jsem vysadila semínka rostlin a už se těšila na to, jak se budu rýpat v zemi.

7. února jsem zapnula počítač a na svém blogu uviděla krásné a kulaté číslo. Stihla jsem ho vyfotit, ještě než se změnilo.

Kolik jen příběhů se o něm vypráví a kolik jmen dostal během svého života tento člověk?

Dům, ve kterém se natáčel pořad Rady ptáka Loskutáka

Patronem naší městské části je sv. Martin

Lesoparkem Cibulka vede trat' pražského semmeringu.

Stojíc nad kolejemi jsem vzpomínala na dětství. Jeden z dedečků byl "ajznboňák" a říkal, že každého někam trat' zavede...

Při návštěvě ZOO nikdy neopomineme navštívit pavilon goril - Richard už se těšil na sváču

Na zámku v Mníšku pod Brdy se o víkendech pořádaly prohlídky pro děti.

Holky byly nadšené.

Březen

Jaro vytahovalo ze země kvítky a zahrada se začala zabarvovat. I doma kvetly kromě orchidejí i další kytičky. Dokonce vykvetl "zblázněný" vánoční kaktus. Na Vánoce nekvetl, stihl to už v říjnu. Možná i proto se pokusil o opravu. Já rozsadila muškáty, které jsem přes zimu vypěstovala a "přepíchala" sazeničky rajčat.

Ema oslavila už páté narozeniny a kromě oblíbených panenek Monster High dostala i dort MH. Musela jsem se znovu sklonit před uměním své dcery. Dort sice dokážu udělat, ale takovou parádu jako ona ... na to prostě nemám. Týden po oslavách Eminých narozenin jsem pozvala k nám domů na slavnostní oběd všechny mladé, abychom si společně připili na zdraví Tomáše a Gabriely. Radost z toho, že mám u sebe všechna tři vnoučata, vystřídal smutek a bolest z toho, jak se ke mě choval syn se snachou. Už tehdy jsem začínala tušit, že bydlení pod jednou střechou nebude procházka růžovým sadem.

lt="" />

Ema s dědou obalují řízky

Velikonoce tu budou co nevidět.

Ne, že bych měla málo ubrusů.... přesto jsem vyšila další.

Duben

Začátkem dubna Ema oslavila svátek

Na pondělí velikonční 21. dubna měla dcera narozeniny. Udělali jsme zahradní slavnost, kdy jsme kromě velikonční nadílky pro všechna tři vnoučata, oslavili dceřina "kristova léta" a svátek tří Jiří, kteří jsou v rodině.

Dramatická večerní obloha se mi moc líbila.

Takováto dramata si dám líbit, na rozdíl od těch životních. Ta nemusím!

S holčičkama jsem trávila všední dopoledne ve Valdštejnské zahradě. Třeba z nich budou také milovnice památek a historie všeobecně.

Emě jsme udělali radost výstavou panenek Barbie, kde samozřejmě nechyběly ani její oblíbené Monster High. Na své si přišli i Sára s dědou u spousty autíček a modelů zajímavých světových budov.

Na velikonočních trzích na Staroměstském náměstí se holčičkám líbila nejvíce živá zvířátka.

Pouliční umělec a jeho maxibubliny

Den bez aut

Pohled na Karlův most

U nás na Bílé Hoře

Květinový páv

Čarodějnice na Ladronce.

Kdysi to bývala báječná akce spojená s večerním koncertem.

A dnes? Vysoce komerční záležitost. Bohužel!

Raději jsme z Ladronky "utekli" dolů do Břevnova - pohled na Břevnovský klášter

Rybník u Břevnovského kláštera

Čarodějnice :-)

Květen

V minulém roce se květen moc nevyznamenal. Po hezkém počasí, které panovalo s přestávkami už od února, začal deštěm a chladem. Na práci na zahradě ještě nenastala ta správná doba, proto jsme rádi a opakovaně jezdili na chatu Tomášových rodičů na Křivoklátsko. Zatímco můj muž byl užitečný coby opravář elektřiny a dalších věcí po zimě, já se s dcerou rýpala v zemi ve snaze zlikvidovat bršlici a další plevel, pod kterým už vůbec nebylo vidět, co tam kdy rostlo. I holčičky se snažily pomáhat. Nepřízeň počasí jim nezabránila být venku za jakéhokoliv počasí.

Při jedné cestě na chatu jsme se zastavili v Berouně na hrnčířských trzích. Byla odporná zima, kdy mě nezahřál ani horký čaj, který jsem si koupila u stánku. Už jsem se těšila na praskání dříví v kamnech na chatě. Tomáš "vařil" na venkovním ohništi a my se zatím hřáli u kamen v chatě.

Jiříček oslavil už druhé narozeniny. Byli jsme pozváni i s holčičkama a já zkonstatovala, jak ten čas neúprosně letí.

Počasí se po nepěkném začátku měsíce umoudřilo a já stihla zasadit rajčata, jiřiny a většinu muškátů. Zbývalo už jen málo práce na zahradě a já pomalu přemýšlela o nastávajícím odjezdu do Itálie. To nám to uteklo. Pobyt jsme si uhradili v prosinci a dali si ho pod stromeček a najednou ... už je to skoro tady.

Zprávy o ženoucí se bouřce jsem zaregistrovala včas a stihla odstěhovat větší část rostlin "do závětří".

To, co jsem nestihla zpustošily kroupy a to včetně altánu. Napsala jsem o tom tehdy samostatný článek.

Poslední květnový den jsem odjela do České Lípy na třídní sraz. Moc mě potěšila účast posledních dvou profesorek. I tady je čas velice neúprosný. Neodcházejí jen profesoři, ale už i naše řady nejsou kompletní.

Od lesa se žene bouřka

Holky se na ní vybavily, je nějaká bouřka nemůže rozhodit.

Na hrnčířských trzích byla spousta nádherných věcí. Mít zbytečné peníze ...

Stejně jsem si jeden hrneček koupila. :-)

Dobrou chut'!

Už dvě svíčky - letí to letí...

Mraky, které jakoby objímaly - 12.5.2014

A toto je 23.5.2014

Bezděz

K jeho siluetě se vážou mé vzpomínky na prázdninové cesty k babičce vlakem. Byl vidět notný kus cesty a já, coby malá holka, nemohla pochopit, proč se pohybuje stejným směrem, kterým jede vlak. Vždy jsem se na něj těšila.

Kdykoli jsem v dětství malovala hrad, měl pokaždé siluetu Bezdězu.

Červen

Několik dní před odjezdem spadl můj fot'ák tak hloupě, že přestal ostřit. Co ted'? Byla to moje vina, že jsem ho sice položila tam kam patří, ale nechala popruh viset dolů. A shodou náhod o popruh zavadila Ema a .... spadl podobně, jako ten předchozí, kdy popruh visel ze stolu a Ema se přišla napít. V obou případech byla hodně nešt'astná. O sobě raději nepíšu. Co ted'? Dcera mi nabídla, že mi půjčí zrcadlovku, ale co když se s ní něco stane. Sedla jsem k počítači, našla si fot'ák rozměrů krabičky od mýdla a druhý den si ho jela vyzvednout. Volila jsem stejnou značku, jako ten rozbitý, kvůli ovládání. Nechtěla jsem se učit nic nového. Rozbitý jsem zkusila reklamovat s tím, že si eventuelní opravu zaplatím. A pak už jen zapakovat .....

Ráda bych napsala stejnou větu, jako u minulé bilance - Italia bella.

Ale... nepřálo nám počasí, začátek dovolené se vůbec nevydařil, přiznám se, že jsem se chtěla zabalit a odjet hned první den. V deníku, který jsem začala psát do sešitu dva dny po příjezdu a který se chystám zveřejnit (po dokončení toho předchozího), mám vše zaznamenané.

Okradeni v nevybaveném apartmánu.

Měla bych to zveřejnit, než začne turistická sezona, abych upozornila na to, co se také může stát.

Po totálně pokaženém prvním týdnu se vše jako mávnutím kouzelného proutku upravilo a my si "konečně" mohli začít užívat dovolenou.

Pominu-li tedy skutečnost, že více dní pršelo, než nepršelo. Zapomenu-li na to, že stále foukal ostrý a studený vítr, že moře, které bylo sice krásně čisté, bylo ledové, připomínající Balt a letovisko Torre Dell Orso je s prominutím díra, kterou projdete za hodinu a co pak? Litovala jsem ty, kteří v místě nebyli autem, protože byli odkázáni na to, aby se procházeli mezi "stejnými kulisami" či riskovali procházku po poměrně frekventovaných silnicích.

Fot'ák, který jsem si koupila mě zradil pokaždé, když jsem chtěla něco hezkého vyfotit. Začal se přehřívat, pak displej zčernal a bylo hotovo ... Když pak vychladl, fungoval.

Auto jsme měli k dispozici a Ivu a Petra, se kterými jsme se seznámili a kteří nepřijeli autem, jsme vytáhli na pár míst, kam by se asi jinak nedostali.

Putovali jsme po pobřeží, navštěvovali místa již v minulosti navštívená. Objevovali jsme místa nová a cestovali vnitrozemím Salenta. Zažili jsme milé setkání v Soletu, kdy starý pán, který se nás ptal, odkud jsme, s láskou a dojetím vzpomínal na Prahu.

Poprvé jsme se vraceli s úplně mokrým stanem, kdy nás na Lago di Garda zastihla bouřka. V Innsbrucku chodili místní v zimních bundách a čepicích a to prosím posledního června. U pumpy dole ve městě jsme z tašek vyhrabali teplé oblečení a na pumpě se převlékli.

Cestou zpět jsme zvolili "novou" cestu Alpami a objevili nádherná jezera. Snad jen díky hnusnému počasí nebyl kolem nich téměř nikdo. Walchensee je kouzelné místo.

Přípravy na třítýdenní cestu

Pohled na The Village

Katedrála v Ostuni

Hortenzie po dešti - nic neobvyklého

Nezajdeme na obídek?

Plážový ležing

Due sorelle - dvě sestry jsou dominantou u pláže v Torre dell Orso

Due sorelle nejsou osamocené. Dalšímu skalnímu útvaru jsme s mužem říkali "jachtička". Jak se jmenuje, nevím

Jadran a vlny jako na oceánu

Paní, a vy jste také na dovolené?

Takový běžný italský deštíček

Moře ukrajuje pláž

Katedrála v Soletu

Katedrála v Galatině

Interiér kostela Sv. Kateřiny v Galatině je nádhernou podívanou

Víte, kde vznikl tanec tarantella? Přesně v tomto městě.

Každým rokem se v Galatině požádají slavnosti tarantelly

Lago di Garda, jindy klidné ....

Teplota 30.6.2014 v centru Innsbrucku

Walchensee

Došla jsem k datu 30. června 2014 a vidím, že bilance je více než obsáhlá. Rozdělím jí tedy na dvě části a druhé pololetí bude v samostatném článku.

Na této půlce pracuji už třetí den. Ledva jsem se vyhrabala nejen z postele, ale i z choroby, hlídala jsem všechna tři vnoučata najednou. Což o to, holky jsou větší a jsou hodné. Ale ten malej "rajstajblík" je nevyběhanej, nevylítanej a myslel si, že náš byt je tělocvična. Poté, co házel skleněné kuličky po bytě a trefil knihovnu, vyletěla jsem metr vysoko a raději vypnula počítač. Jistota je jistota.

"Kradu" si pro blog čas mezi vařením a dáváním věcí, které díky mé nemoci zůstaly ležet, do pořádku.