Přání

Moji milí blogoví přátelé,

dovolte mi, abych Vám všem popřála klidné a pohodové prožití vánočních svátků v kruhu Vašich blízkých. Přeji Vám i splnění Vašich přání - at' už se bude jednat o dárek, či jen milé setkání. Krásné Vánoce všem....

Dlouho jsem tu nebyla.

Nemoci pronásledovaly nejen mě a obě vnučky, ale i počítač.

S vnučkami jsme si předávaly nemoci mezi sebou podobně jako štafetový kolík a já v podstatě od poloviny září trpěla různými neduhy. A když už bylo trochu lépe, onemocněla jedna či druhá z holčiček. Pendlovala jsme mezi svým a jejich bydlištěm, vyháněla spálu, horečky, bolavé ouško, či jen obyčejné nachlazení. Kašlajíc jsem vozila pravidelně Emu na hodiny baletu, vyzvedávala Sáru z družiny a pak, po návratu domů se vztekala nad "nemocným" počítačem.

V pátek jsem dostala první a trochu předčasný dárek k Vánocům, kterým je nový počítač. Rozloučila jsem se se svým XP a ted' se peru s Windows 8.1. Pokud jsem mívala pocit, že ten starý XP počítač býval mnohdy chytřejší než já, ted' jsem o svém novém přesvědčená, že tomu tak je. Prostě je chytřejší!!!

V pátek jsem se vrátila navečer z hlídání nemocné Emy a zastihla "počítačového" Honzu, který manželovi už jen něco "dovysvětloval". Sedla jsem si vedle muže a dívala se Honzovi přes rameno. Nebyla jsem moudrá. A pak jsem zaslechla větu, že stejně nejlepší je to, když si to člověk takzvaně sám osahá a sám si najde svou cestičku. To je něco pro mě! Jsem samouk a to, co jsem se na počítači naučila jsem si fakt sama osahala. Jen občas jsem zoufale volala dceři, aby mi poradila kudy dál. Snad to tentokrát také zvládnu sama.

Pozdě večer jsem počítač pustila, tupě se dívala na funkce, kterým nerozumím a pak jsem ho vypnula.

V sobotu večer, po návratu z rodného severu, kam jsem jela navštívit zděděnou nemovitost v podobě hrobu mých rodičů, nebot' to ostatní, co mělo nějakou hodnotu vlastní moje sestra, jsem odvážně počítač pustila znovu a po více než dvou hodinách se mi podařilo do něj stáhnout fotky. S vítězným pocitem jsem šla v půl třetí ráno spát.

Včera jsem ho pustila s odhodláním odeslat vánoční přáníčka těm, na které mám email. Po obrovském snažení se to konečně podařilo a já zažívala euforii a současně vyčerpání z toho, jakou mi to tentokrát dalo práci.

A dnes, když jsem dopekla vánočky, odhodlaně jsem zasedla ke klávesnici s rozhodnutím, že o sobě musím dát vědět také tady - na blogu.

Pokud tento článek čtete, povedlo se to!

Ještě jednou klidné a pohodové Vánoce Vám všem.