Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

čtvrtek 17. dubna 2014

Kulturní zážitky


Letošní jaro je ve znamení dvou nových a navíc původních českých muzikálů.
Byla jsem s naší "kulturní partou" na obou předpremiérách, či chcete-li veřejných generálkách.

První z nich byla předpremiéra muzikálu Antoinetta - královna Francie, na které jsem byla v pondělí 7. dubna.
Sraz jsme měli, tak jak je zvykem, v kavárně Karolína. Já přišla poslední. Nevím, ale co jsem v důchodu, tak jsem nějak zlenivěla a zpohodlněla. V mém "pracovním životě" mi postačovalo pět až šest hodin spánku a já vstávala ve čtvrt na šest. Dokonce mám pocit, že jsem toho po svém návratu kolem půl páté odpolední, stíhala víc, než ted', kdy jsem celý den doma. Začal mi chutnat spánek a já se mnohdy přemlouvám k tomu abych vstala. Ještě chvilku....
A pak at' se mi nikdo nediví, že chodím poslední.

Chvíli jsme poseděli a já se dozvěděla, že je to 666 let od založení této univerzity. Letopočet 1348 si pamatuji, ale že to je přesně 7. duben, jsem neměla tušení. Jedna z naší party před odchodem do důchodu tady přednášela.
Z Karolína jsme šli všichni společně do Divadla Hybernia.

Před představením vystoupil před oponu režisér muzikálu a já přemýšlela, odkud ho znám. Kde já ho už viděla. Došlo mi pak až později, že Radek Balaš byl jedním z porotců při soutěži Stardance.
Nebudu tady popisovat děj muzikálu, který pojednává o poslední královně Francie Marii Antoinettě, kterou rozmařilý život přivedl pod gilotinu.
Jen několik postřehů - Monika Absolonová v titulní roli byla skvělá. Z královny v nákladných róbách, milující život v přepychu, se postupem děje stává vězenkyně republiky v šedých hadrech. Byla jsem velice překvapená tím, jak báječně zpívá Michal Novotný, kterého jsem do té doby znala jen jako činoherce z Vinohradského divadla. Diváci seriálů ho mohou znát jako počítačového experta v Kriminálce Anděl, či jako doktora Dárečka Vágnera z Ordinace. V tomto muzikálu ztvárnil krále Ludvíka XVI. a když odcházel na popravu, měla jsem v očích slzy. Fantasticky zpívá Bohuš Matuš, jemuž to v paruce slušelo mnohem víc, než v obligátním šátku. I další pěvecké výkony byly báječné. Svým "křestem ohněm" si tu prošly i obě dcery Karla Gotta, starší Charlotte hrála dceru Antoinetty, zatímco Nelly se objevila v davu dětí.
Zaujalo mě také promyšlené rozdělování jeviště oponami, na které byly promítány obrazy, doplňující děj muzikálu, at' už to byla vrata Versailles, snášející se listí, či padající gilotina.
Libreto k tomuto muzikálu napsal Jiří Hubač, texty písní složil Pavel Vrba a autorem hudby je Jiří Škorpík, kterého si diváci mohou pamatovat jako jednoho ze členů seskupení 4TET (je to ten nejmenší).

Muzikál mohu každému, kdo má tento žánr rád, doporučit. Pro citlivější povahy raději doporučuji na druhou část po přestávce kapesník. Při loučení uvězněné Antoinetty s malým synkem, tekly slzy z očí i mému kamarádovi. A stokrát si můžete říkat, že se to stalo už před více než dvěma sty roky, že je to jen hra, která za chvilku skončí.




Zdroj obrázků - INTERNET
Program a vtupenka oskenovány

Foceno mobilem

Druhým muzikálem, který má tento měsíc premiéru a to konkrétně dnes, je Adam a Eva, který uvádí Divadlo Broadway.
Tentokrát jsem na sraz v Karolinu nepřišla poslední. Vzala jsem si sebou i fot'ák, protože jsem si naplánovala po představení ještě malou vycházku centrem. Chtěla jsem jsem si při svém příchodu vyfotit arkýř velké auly a ejhle, objektiv zajel zpátky na původní místo, na displeji na mě zamrkala značka pro vybité baterie a šlus. Náhradní baterie zůstaly v tašce na fot'ák, kam jsem je strčila před sobotní vycházkou. Fot'ák jsem dala zpátky do kabelky a to, co jsem chtěla fotit, si nechám na příště. Svým přátelů, jsem se "pochlubila", jak jsem chtěla fotit a dostalo se mi ujištění: "Neboj, když už to tady stojí 666 let, ono to do příště ještě počká."

Po kávě jsme opět šli společně do divadla. Před představením vystoupil před oponu režisér i autor v jedné osobě Zdeněk Zelenka, který přivítal nejen nás diváky, ale jmenovitě i principála Divadla na Jezerce Jana Hrušínského, který se také přišel podívat.
Děj první části je známý - stvoření světa, ráj, následující stvoření Adama a pak Evy a vyhnání z ráje a to vše díky laskavosti Boha a za pokoušení Luciferem.
Druhá část je situována do dnešních dnů. Bude určitě lepší přečíst si slova Zdeňka Zelenky.


Moje postřehy - muzikál se mi moc líbil. Byl svižný, místy komický. Josef Laufer v roli Boha byl kouzelný. Josef Vojtek coby Lucifer byl až démonický a Michaela Dolinová, jako čert Rozkoš byla báječná. Adam a Eva v podání Martina Písaříka a Michaely Horké také nezklamali. Dva dětští představitelé - malý Kain v podání Tomáše Ringela a anděl Gabriel, kterého hrála Natálie Grossová, sklidili největší potlesk. A Kainova věta, nevím, zda jí budu citovat doslova: "Oni si myslí, že když se jmenují Adam a Eva, že mi musí dát jméno Kain. Ještě, že nemám bratra, to bych vraždil", vyvolala úsměv snad u všech přítomných. Skvostný byl Tomáš Trapl v roli anděla Jofiela, který byl "božíčku takový růžový".




Hudba mi v několika momentech připadala, jako bych už jí někde a někdy slyšela. Možná jen úryvky či pár taktů a not ze známých melodií, zakomponované do nových tónů. Ten pocit jsem neměla jen já. Shodli jsme se na tom po představení, kdy jsme se před divadlem loučili.
Adama a Evu na námět Haliny Pawlowské napsal Zdeněk Zelenka, který také muzikál režíroval
. Hudby se ujal Bohouš Josef a texty písní Boris Pralovszký.
Opět mohu tento muzikál doporučit, určitě nikoho nezklame. A potečou-li slzy, budou tentokrát od smíchu.





Pro naší partu tímto muzikálem skončila letošní sezóna. Mnozí už odjíždějí na chaty, další jedou v půli května na rekreaci a i já počátkem června odjíždím. Popřáli jsme si krásné Velikonoce a při loučení si slíbili, že na podzim se zase znovu sejdeme při nějaké kulturní akci.

Prošla jsem pak pasáží se svou jmenovkyní a zamířily jsme na Staroměstské náměstí. Ona pokračovala dál a já se šla podívat na velikonoční trhy. Nešla jsem nic kupovat, jen jsem nasávala atmosféru. Přiznám se, že původně jsem chtěla fotit. Trhy mě zklamaly. Více než polovina stánků, které jsou sice jarně ozdobené, nabízí zboží, které nemá co s velikonocemi dělat. Palčáky a bačkory z ovčí kůže by se možná hodily, protože byla zima. Předražené velikonoční kraslice, z nichž některé byly vyloženě kýč a vedle lákadlo pro turisty - sklo, které koupíte v kterémkoliv krámku se suvenýry. Chvilku jsem postála u hudebníků, kteří hráli středověkou hudbu a pak zklamaná úrovní trhů jsem prošla Kaprovkou a přes most došla na Klárov, kde jsem počkala na tramvaj.

Ještě se na závěr zmíním o jednom "kulturním zážitku", který předcházel prvnímu muzikálu.
Ty uvozovky naznačují, že se jedná spíš o zážitek nekulturní.
Nastoupila jsem u nás na konečné do tramvaje a všimla si staršího muže, který se usadil ob jedno sedadlo přede mnou. Usilovně se česal. pak pilně čistil hřeben a pečlivě ze sebe ometal zbytky vlasů a lupy. Ve voze jsme byly, krom něho, jen samé ženy. Muž začal bubnovat do sedačky před sebou a zpíval "pětatřicátníci, chlapci jako květ...", pak se ohlédl a čekal nějakou odezvu. Žádná z nás netleskala a všechny jsme dělaly mrtvé brouky. Klopily jsme oči, dívaly se na ubíhající siluety domů. Muže to namíchlo, otočil se a začal obtěžovat. "To jste všechny takový zakyslý, to nemáte chlapa, nebo vám chyběj peníze." Netuším, možná chtěl za svou produkci zaplatit.
V invektivách pokračoval a své projevy stupňoval a doplňoval je nepublikovatelnými výrazy. První to nevydržela paní, která seděla přede mnou a ke které to měl nejblíž. Zvedla se a přešla do druhé poloviny vozu. Poté se pustil do paní přes uličku. Ta mu odpověděla a schytala výrazy ze čtvrté cenové skupiny. Bylo mi jí líto. Následující stanici vystoupila a já doufala, že přistoupí nějaký chlap, který by ho usměrnil. Nepřistoupil, přibyly jen další tři ženy. Muž pokračoval ve slovních atacích, které odnášela starší paní, která si ke své smůle sedla přede mně. Nevydržela a šla si raději stoupnout k tyči u dvěří a na zastávce vystoupila. Seděly jsme mlčky a zajímaly nás, všechny beze zbytku, domy podél tramvajové trati.
A pak se zaměřil na mě: "Co ty p..o zakyslá tady jen tak dřepíš?" Proboha, proč tu není žádný chlap? Muž na mě syčel nenávistné věty a já, cholerik, jsem cítila, že brzy vybouchnu a že to, co mu řeknu, si za klobouk nedá. Pak logicky budu muset vystoupit a počkat si na další spoj. Nojo, ale já si cvakla jen půlhodinový lístek, který mi na Národní stačí.
Asi mě něco osvítilo a já ze své hlavy vydolovala zbytky francouzštiny a na mužovy sprosté a vulgární věty jsem s úsměvem odpověděla: "Désolé, je ne vous comprends pas." (Promiňte, já vám nerozumím). Vykulil oči, zalapal po dechu a zkusil ještě něco říct. "Je ne comprends pas!" (Nerozumím!) Díval se na mě a nevěřil. Jeho naprosto zblblý výraz vyloudil na mé tváři úsměv. Ani jsem se nemusela přetvařovat. Chvilku byl klid a pak zkusil své sprosté věty na další paní, která seděla přes uličku. Nevím, zda to byla Němka, či zda jsem jí inspirovala, ale odpověděla mu německy. Sedl si a nechápal. Nejprve kroutil hlavou a tu pak svěsil mezi ramínka a byl menší a menší. Dole na Malovance do vozu nastoupili dva muži. No konečně! Sprost'ák ob jedno sedadlo seděl mlčky, přikrčený a působil jako zajíc v brázdě. V duchu jsem si říkala: Dobře ti tak!
A pak mi lehce zatrnulo. Co kdyby mi v kabelce zazvonil telefon? Naštěstí se tak nestalo. S francouzštinou jsem skončila před více než čtyřiceti roky a jediná pravda je ta - je ne comprends pas!

27 komentářů:

  1. Alenko, obdivuji tvojí duchapřítomnost v tramvaji. Čeština na toho sprosťáka neplatila, ale cizí jazyk ano.

    OdpovědětVymazat
  2. Ježíš, já píšu blbosti. Chtěla jsem napsat, že jsem o muzikálu četla a pak jsem větu zakončila úplně jinak. Doufám, že mi to promineš a budeš tomu paskvilu rozumět.

    OdpovědětVymazat
  3. Vojtkovi to jako Luciferovi sekne.

    OdpovědětVymazat
  4. Oba tyhle muzikály by mne i nemilovníka muzikálů, tedy spíš těch které přišli po Jesus Christ, zajímaly. Ona byla Antoinetta rozmařilá naprosto stejně jako jiní panovníci té doby. Spíš ji mají lidé tak zafixovanou díky Dumasovi a jeho knihám. Že to byla královna kterou nic nezajímalo,jen ona sama. To by nesměla být dcerou Marie Terezie....možná byla jednoduššího myšlení na rozdíl od své pragmatické matky, ale ne zlá jak si o ní lidé udělali obrázek....mě čeká zítra kultura a to opět po roce O.Havelka. Už se strašně těším i když tentokrát to bude bez fotek protože budem sedět ve třetí lajně a on to "mistr" nemá rád když se při produkci fotí. To mají povolené jen ti kteří třeba píšou pro místní tisk....a v červnu mne čeká koncert Čechomoru a pak znovu O.Havelka. To už zase bude určo s fotkama protože to bude venkovní koncert a to se dá někam zapásnout a fotit.

    OdpovědětVymazat
  5. Kulturní zážitky veliké, ale mne zaujal zážitek nekulturní. Krásně napsáno, a nečekaný konec! Pěkně jsi s ním vyšplouchla!

    OdpovědětVymazat
  6. Hezky jsi ňoumu usadila. Možná by se mezi vámi ženami našlo víc "cizinek" a to mohl být koncert. Mohly jste si ho podat a nepotřebovaly žádnýho chlapa. To mě zaujalo víc.

    OdpovědětVymazat
  7. [1]: Já si pak až dodatečně uvědomila, že bylo štěstí z mé duté hlavy vydolovat tufo frázi.

    OdpovědětVymazat
  8. Snad se mne nebudeš zlobit, když muzikály, něco jako náhražka oper pro širší veřejnost, není zrovna moje parketa.

    OdpovědětVymazat
  9. Závidím! Jak já bych šla ráda do divadla! Ale bohužel - nejsou lidi, se kterými bych se mohla někde "chytit".

    OdpovědětVymazat
  10. Prima zážitky, muzikál Adam a Eva bych docela ráda viděla, je tam bezvadné obsazení a i děj se zdá podle mého gusta. Ale bohužel se mi to asi určitě nesplní. Jinak muzikály mám moc ráda. Moc se mi líbil Krysař s Danem Landou, toho jsem viděla naživo a taky Drakulu. No a pár klasických, My fair lady a pod. Úplně nejvíc na mě ale zapůsobil Jesus Christ Superstar. Znám ho i v originále, ale česká verze mě taky nezklamala. S tím chlapíkem v tramvaji jsi to vyřešila na výbornou, pěkně jsi ho dostala   

    OdpovědětVymazat
  11. Úžasné tipy a úžasné muzikály, mám je moc ráda. Doufám, že se aspoň na jeden z nich dostanu z důvodu časové tísně!   

    OdpovědětVymazat
  12. [8]: Samozřejmě, že se zlobit nebudu. Mám moc ráda i opery, ale na ty od doby, kdy má dcera rodinu, nemám s kým chodit. Kdysi jsem přemluvila manžela, jedno představení ve Státní opeře přežil, ale žádnou další už nikdy nechtěl vidět. Na muzikál se mnou zajde a rád.

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: Moc bych ti to přála. Oba jsou báječné a oba se mi moc líbily.

    OdpovědětVymazat
  14. [10]: Evi, třeba se poštěstí a ty některý z nových muzikálů uvidíš. Viděla jsem jich spoustu. Jesus Christ Superstar jsem viděla dvakrát, v obou případech s Kamilem Střihavkou. V tom prvním nastudování se mi líbil víc a i Střihavkovi to nějak lépe zpívalo.

    OdpovědětVymazat
  15. Jak se znám, tak by se mi určitě líbily oba muzikály, pokud by v nich nepadaly sprostá slova.    To s tou tramvají je dobrá finta. Provokatéer jeden.

    OdpovědětVymazat
  16. tyjo, tak jestli dětští představitelé v Adamovi a Evě měli s větou typu "musejí mi dát jméno Kain, ještě že nemám bratra, to bych vraždil.." vyvolaly největší aplaus, tak to potom musí být pravdu veliká legranda taková "komedie". až se trošku bojím. ale asi záleží na cílové skupině lidí....

    OdpovědětVymazat
  17. Asi úžasně pohotová, já jsem srab - asi bych vystoupila. Muzikály byly určitě úžasné, pro nás je problém cestování.   

    OdpovědětVymazat
  18. Já ještě na muzikálu nebyla, dávám přednost operám nebo operetám.

    OdpovědětVymazat
  19. Kultůra je vynikající a dokážeš si ji užívat, zrovna tak jako důchodu.

    OdpovědětVymazat
  20. Ty muzikály vypadají úžasně, oba dva, moc se mi líbí, jakým způsobem jsi je uvedla, včetně doprovodných fotek. Taky je vidět, že jsi z nich byla nadšena.

    OdpovědětVymazat
  21. Máš skvělé zážitky, Ali. Muzikály sis náležitě vychutnala a ještě oprášila francouzštinu. Jsi pohotová, tvoje reakce v tramvaji byla perfektní.   

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: Ach, ta moje skleróza!!!

    OdpovědětVymazat
  23. Tu Marii Antoinettu závidím, musel to být fakt zážitek, video z youtube jsem si už pustila.

    OdpovědětVymazat
  24. Alenko, tak takové kulturní zážitky bych si nechala také líbit. Ale...nemůžu mít také všechno a tak jsem si alespoň početla tvoje povídáníčko. A lidská "blbost" kvete stále a stále je jí víc a víc. Pěkný den.

    OdpovědětVymazat
  25. Omlouvám se všem, že reaguji se zpožděním, ale mé plány se opět změnily.

    OdpovědětVymazat
  26. Alenko musela to být moc hezká představení. Ovšem ten ubožák v tramvaji , dobře jsi udělala.

    OdpovědětVymazat
  27. Díky za dopopručení muzikálů. Po prázdninách se o ně budu ucházet :)

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤