Ach jo!

Telefon zazvonil jen krátce.

Stará paní zvedla sluchátko a řekla: "Prosím?"

"Ahoj Marie."

"Ahoj." Odpověděla zaraženě a přemýšlela, kam hlas na druhé straně drátu zařadit.

"Už jsi po snídani?"

"Jsem." Stále netušila, kdo by to mohl být a hlavně, proč se ptá, zda už snídala.

"Ty jsi mě nepoznala?"

"Hmmmm..... " Stará paní si opravdu nebyla jistá.

"No hádej přeci."

"No, já nevím..."

"Tak přemýšlej."

"Ty jsi .... " a stará paní vyslovila jméno kolegy, s nímž kdysi, před mnoha roky pracovala.

"No, vidíš, že jsi mě poznala."

Starou paní potěšilo, že si na ní vzpoměl bývalý kolega. Malý červíček pochybnosti sice zahlodal, když si uvědomila, že jí kdysi oslovoval Mařenko. A nebo ne? Že by se pletla? Vždyt' je to už tolik let.

Hovor plynul na neurčitá témata. Stará paní svému bývalému kolegovi vyprávěla, jak se má, jak se mají její tři vnuci a jakou má radost ze dvou pravnuček.

"Marie, prosímtě, nezlob se, že volám, ale mám k tobě velikou prosbu."

Stará paní vyzvala bývalého kolegu, aby pokračoval.

"Víš, já se dostal do obrovských finančních problémů, hrozí mi, že bych mohl přijít o byt. Prosímtě, nemohla bys mi půjčit šedesát tisíc?"

Stará paní odpověděla: "Nezlob se, já tolik nemám. Mám doma jen třicet a pro další bych musela do banky. Hrozně mě bolí noha, vždyt' víš, jaké jsem s ní mívala problémy."

"Marie, to nevadí, i těch třicet mi pomůže. Půjčíš mi je tedy?"

Co by stará paní pro bývalého kolegu neudělala.

"Tak jo, tak si přijd', moc ráda tě uvidím."

"Hele, já ted' nemůžu, ale poslal bych si pro ně Jiříka, mohl by být u tebe tak do půl hodiny. Napiš si potvrzení, on ti ho podepíše. Já bych se ukázal někdy později, to víš, mám ted' spoustu starostí, abych nepřišel o střechu nad hlavou."

Stará paní to chápala. Přijít v tomhle věku o bydlení, to je hodně špatné.

Rozloučila se s bývalým kolegou a šla připravit peníze. Napsala si stvrzenku a sešla z patra domu dolů ke vchodu. Noha přeci jen bolí a ona nechce zdržovat.

Během čtvrt hodiny byl u branky mladší muž a ptal se jí na jméno.

"Ano, to jsem já."

"A máte ty peníze?"

"Mám."

Mladší muž vzal do ruky mobil, vytočil číslo a předal ho staré paní. Bývalý kolega na druhém konci drátu jí potvrdil, že člověk, který před ní stojí, je opravdu ten Jiřík, kterého si pro půjčku poslal.

Stará paní předala obálku, mladší muž jí podepsal stvrzenku, kterou si sama napsala, poděkoval a odešel.

Stará paní zamkla branku a vrátila se do domu. Cestou k sobě do patra se stavila u své dcery, aby jí řekla, kdo si na ní po letech vzpoměl. Vždyt' i dcera ho zná.

"Mami, proboha, co jsi to udělala?"

Stará paní nechápala, proč na ní dcera zvýšila hlas.

"Na každou blbost se mě přijdeš zeptat, radíš se jaký si máš koupit salám, nebo zda máš koupit dva nebo čtyři rohlíky a ted' uděláš takovouhle kravinu."

Dcera vytočila 158. Staré paní to stále ještě nedocházelo.

Fikce?

Nebo povídka, kterou jsem si vymyslela?

Nikoliv. Holá a smutná skutečnost.

Během chvilky před dům přijela kriminálka. Vyslechli starou paní, vyslechli i její dceru, které se její maminka pochlubila, jak "zachránila" bývalého kolegu. Vyslechli i vnuka a manželku dalšího. Ti všichni byli v domě, když stará paní "půjčila" svých třicet tisíc. Nikdo z nich nic netušil. Kéž by se před tím alespoň s někým poradila.

Kriminalisté potom obcházeli sousední domy, zda si někdo ze sousedů něčeho nevšiml.

Nikdo nic neviděl.

Večer telefonovala kriminálka. Podařilo se jim konečně objevit bývalého kolegu staré paní. Byl také hodně překvapen, co se stalo. Ten den nebyl doma, konečně začaly růst houby, tak se vypravil i s rodinou do lesa.

Bohužel tato smutná věc se přihodila před několika dny babičce mého zetě.

Nevím, zda rozhovor, který se odehrál mezi babičkou Mařenkou a podvodníkem, byl tentýž. Příběh mi byl reprodukován dcerou a zetěm.

Neustále jsme bombardováni sdělovacími prostředky o tom, jak jsou staří lidé okrádáni, jak mají podvodníci důmyslně vymyšlené scénáře, jak se dostat k penězům. Tady v tomhle případě stačilo jméno na zvonku a pevná telefonní linka, jejíž číslo je v telefonním seznamu. Babičku Mařenku si jednoduše vyhlédli, zkusili to a ono to vyšlo.

Nemám ráda bezpráví. Nesnáším, když je ubližováno komukoliv - at' dětem, či starým lidem. Proto jsem se rozhodla, že tento smutný a možná i pro někoho poučný příběh zveřejním.

Bud'te prosím opatrní.