Je za námi víkend a já si připadám, jako kdyby vůbec nebyl.
Víkend by měl sloužit k relaxaci, k odpočinku a k zájmovým aktivitám.
Můj víkend však byl, dalo by se říci, pracovní. Ne, v práci jsem nebyla - i když...
Moje obě dospělé děti jsou, stejně jako já, trošku praštění historií.
A zatímco já si svůj zájem o historii uspokojuji chozením po historických památkách, četbou knih s historickou tématikou a občasným díváním se na historické filmy, tak oba moji potomci historií žijí.
Tuto uplynulou sobotu se na zámku Nový Stránov a v jeho okolí odehrávala šermířsko-divadelní bitva, zpracovaná podle románu Vladislava Vančury Marketa Lazarová.
Mezi účinkujícími byl i syn, zet' a mnoho dalších. Dcera se synovou přítelkyní měly pro změnu na starosti "ležení".
V pátek po práci jsme si doma zabalili vše potřebné a odstěhovali se na víkend k dceři, abychom hlídali vnučky. V pátek jsem pokaždé dost unavená a těším se na odpočinek. Tentokrát se nekonal. Holčičky po odjezdu rodičů vůbec nesmutnily. Po večeři a vykoupání jsem jim četla pohádku a těšila se, jak si půjdu lehnout. Ale holky nějak pookřály a začaly se předvádět. Usnuly hodně pozdě. A já měla v sobotním plánu s nimi odjet na Stránov a podívat se na představení.
Měla jsem obavu z toho, že budou hodně dlouho spát a že se nestihneme včas dostat na místo.
Probudily se poměrně brzy, vše jsme zvládli a podařilo se nám odjet včas. Začátek jsme stihli i přesto, že na téměř všech semaforech při průjezdu Prahou svítila červená a jako "třešnička na dortu" před námi ještě spadly závory v Krnsku.
Holčičky jsme předali dceři a šli se s manželem podívat na zpracování Vančurova románu.
Jen pro ilustraci fotografie, kterou jsem nazvala: "Hele, támhle je babička.."
Fotografie není moc kvalitní, bílý pravý roh je střecha stanu, i když na první pohled to vypadá, jako kdyby kus chyběl.
Po téměř dvouhodinovém představení jsme promrzlí naložili holčičky do auta a jeli zpátky do Prahy. Můj muž pak jen pronesl: "Teda, vy jste ale společnice, všechny tři spíte".
Sobotní večer pak byl téměř stejnou kopií večera pátečního. Holky opět nespaly. Usnuly hodně pozdě a dnes také pozdě vstávaly. Po obědě jsme se všichni oblékli a vyrazili na procházku, abychom holky trošku unavili. Před vchodem jsme potkali vracející se rodiče. Holčičky oznámily že jdou s babičkou a dědou do lesa a já jen doplnila, at' si mladí nahoře ohřejí oběd.
Víkend je za námi. Domů jsme se dostali krátce před sedmou hodinou večerní. A já si jen tak říkám, byl víkend, nebo nebyl? A na tu otázku si mohu jednoznačně odpovědět.
Byla to radost (i když holky tentokrát dost zlobily a nechtěly spát).
Čas strávený s nimi je nezapomenutelný, ale náročný a já si u nich "dobíjím baterky."
Celému představení Markety Lazarové bude věnován samostatný článek.
