"Tak nám zabili Ferdinanda"....
Kdo by neznal tuhle větu z románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka.
Přesně tahle věta mě napadla v sobotu, když jsem stála na skoro prázdném náměstí v Hostivici.
Byla první sobota v měsíci, to znamená den, kdy se tady konají pravidelné trhy. Občas tam zavítáme a něco nakoupíme. Mám ráda atmosféru trhů a tržišt', dá se tu sehnat kdeco. Mnohdy v lepší kvalitě, než nabídne supermarket, většinou v příznivější cenové relaci.
Sobotní dopoledne, den jako malovaný. Sluníčko ozařovalo náměstí, které bývá při trzích plné a je problém v jeho okolí zaparkovat. I proto jsme volili cestu od nás přes Zličín a Sobín a přijeli z druhé strany. Před bývalou poštou jsme pohodlně zaparkovali. Stánků na náměstí bylo všehovšudy asi deset, možná abych nekřivdila, tak dvanáct. Žádné stánky s domácími uzeninami, jeden jediný Vietnamec, stánek s knihami, s kořením, záclonami a jeden opuštěný zahradník.
Na zahradníky jsem se tak trochu spoléhala. Druhá babička už dlouho touží po žlutém ibišku. V neděli pořádala oslavu Eminých narozenin a já se rozhodla, že tentokrát nepřijdeme s květinou řezanou, ale přineseme hrnkovou. Oběhla jsem v minulém týdnu tři hobby markety v našem okolí, navštívila asi osm květinářství a veliké zahradní centrum ve Střešovicích. Na ibišky jsem narazila, ale žádný nebyl žlutý.
Takovýhle petrklíč jsem viděla poprvé v životě a neodolala jsem
To jsem od těch zahradníků trochu odbočila.
Vždy jich bývala na trhu spousta a většinou, když jsem něco sháněla a oni to neměli na stánku, často mívali požadovanou květinu doma ve skleníku a opravdu nebyl problém si k nim zajet. Ten jediný, který tu byl, žlutý ibišek neměl.
Procházeli jsme poloprázdným trhem a já se podivovala nad tím, že tu skoro nikdo není.
Muž naznal, že to asi bude tím, že je teprve březen.
"Ale Jirko, my jsme tu loni v březnu byli."
"Nojo, to máš pravdu."
Až pak nám to objasnil prodejce koření, u kterého jsem chvilku okukovala jeho nabídku.
"Je to kvůli EET!"
U jednoho ze stánků jsem si koupila nové záclony do kuchyně. Ne, že bych je akutně potřebovala, ale chtěla jsem si udělat radost a navíc jsem měla pocit, že přeci nemůžu odjet z trhu s prázdnou. Zeptala jsem se na cenu a prodejce mi řekl, at' malý moment počkám, protože si nové ceny nepamatuje.
Prý museli zdražit kvůli EET.
Záclonu mi naměřil a aby vyšel vzorek, ještě kousek přidal. A potom vytáhl takový maličký přístroj a znovu se omlouval, že to asi bude chvíli trvat. Nakonec mi vyjel stvrzenku s EET. Nedalo mi to a zeptala jsem se, na kolik ta věcička přijde. Prý na dvanáct tisíc.
Muž stál vedle mně a já měla chvíli pocit, že mu došel kyslík.
"Kolik?"
"Dvanáct tisíc."
"Tak to se na to radši vykašlu."
Muž si i přes důchod ponechal živnostenský list. Jeho živnost spočívá v tom, že během topné sezóny poskytuje servis a drobné opravy těm, kterým kdysi topení instalovala firma, u které pracoval. Jsou měsíce, kdy nikdo nevolá a když se mu během zimy v jednom týdnu sejdou dvě opravy, rovná se to zázraku. Jeho zisk ze živnosti za dobu, kdy je v důchodu, je tak veliký, že poslední dva roky byla jeho daň nikoli nulová, ale byla v záporných číslech.
EET se ho bude týkat až od června příštího roku.
Snad do té doby zvítězí zdravý rozum.
Sobotní odpoledne jsme trávili na zahradě. Muž rozstříhal vánoční stromek a já hrabala a hrabala. Mech se kupil na hromádkách spolu s opadanými větvičkami tújí. Puchýř, který jsem si hrabáním udělala v pátek, jsem si nejen strhla, ale v gumové rukavici se zraněné ruce moc nelíbilo. Muž nabíral nahrabané kupky do pytlů od zeminy, odnášel je do garáže a já hrabala a hrabala....
Včera jsme cestou k druhé babičce koupili dvě kytice žlutých růží, když nebyl ten ibišek. Jednu pro hostitelku, druhou pro oslavenkyni. Na vnoučatech si uvědomuji, jak letí čas.
Ema už je osmiletá
Dobré jídlo, dobré pití, probrali jsme kdeco, i EET. Druhá babička překládá beletrii z angličtiny a se španělštiny a jí se to také bude příští rok týkat.
Dcera přispěla také se svou troškou do mlýna. Má oblíbené farmářské trhy na náplavce, tak tam v sobotu zavítala. Nákup proběhl rychle, ale dlouhou dobu se čekalo na účet. A pak prý prodejkyně ztuhla a řekla dceři, že platba neprošla, že to musí udělat ještě jednou. Dcera platila přes teminál kartou. A ted' si vůbec není jistá, zda nebyla obalamucena a neplatila dvakrát. Paní, která prodávala, jí ujistila, že platba opravdu neprošla. Prý už jí takhle dva zákazníci odešli, nečekali na účtenku.
Dnes jsme dopoledne jeli s mužem do sběrného dvora. Těch pytlů s mechem a větvičkami bylo ve finále deset a k tomu navíc řeznická bedna s rozstříhaným stromečkem.
To jsem si ale nahrabala
Cestou zpátky jsme se zastavili v zahradním centru ve Střešovicích, kde jsem sháněla žlutý ibišek a kde jsem si všimla, že mají za dobrý peníz metrové truhlíky. Ty, které máme, se už pomaloučku začínají rozpadat. Jeden jsem loni podlepovala tejpou. Vzali jsme si vozík, naložili truhlíky a zamířili k pokladnám.
"Omlouváme se, budete muset počkat, nefunguje nám ...."
Tak nám zavedli EET.....
