V jednom kole ....

...., aneb zase nestíhám.

Řekněme si na rovinu, že letošní jaro bylo takové podivné. Občas se ukázalo i pravé letní počasí, ale bohužel bez srážek. A v květnu se "třem zmrzlým" zase nechtělo odejít. Kytky a rostliny čekaly, až je vystěhujeme na zahradu, ale počasí bylo stále jiného názoru. 

A když už se umoudřilo, postihl mně moribundus v podobě střevní chřipky. "Co já jsem komu udělala?", napadalo mně často. Pět piškot a několik doušků ledové coly a očekávání, zda to zase nevyhodím. Připadala jsem si bezmocně a nemocně. 

A pak přišla další facka v podobě diagnózy, na kterou jsem byla upozorněná už při nasazení onkologické hormonální léčby. Lék, který užívám, způsobuje mimo jiné osteoporózu. I proto mi byl předepsán vápník, který už jen rozšířil počty prášků, které musím brát. V únoru jsem byla na gynekologii a paní doktorka zaregistrovala, že mám zabandážovaný malíček levé nohy. Jen tak lehce jsem v lednu ťukla do podstavce stolu. Se zlomeninou prstů na noze se nic nedělá, pouze se noha bandážuje. Dostala jsem tehdy žádanku na denzitometrii a hned cestou z gyndy jsem šla do vojenské nemocnice se objednat. Termín byl dva měsíce a paní doktorce jsem měla zavolat za měsíc po vyšetření, protože: "Jim to dlouho trvá". 

Pustila jsem se konečně do jarních prací. Vánoční kaktusy byly přestěhovány na své letní místo a sazenice muškátů opustily své dočasné stanoviště na okně a na půdě. Nevím, zda to způsobily mé zdravotní neduhy, kterých opravdu není málo, či věk. Ale mně ta práce šla jako "psovi pastva". 

A do toho jsem si zavolala na gyndu pro výsledky. Tak jo! Mám osteoporózu. Vápník, který užívám na to evidentně nestačí. Takže přibyly další léky. Já už jsem opravdu jako práškovací letadlo. Nejhorší na tom všem je to, že léky na jedné straně pomáhají a na druhé škodí. Doktor na urologii, který kontroluje můj kámen v ledvinové pánvičce a který se ztotožňuje s lékařem v ÚVN, co se týče toho, co bych neměla konzumovat, jen pokrčil rameny a pronesl, že vyšší bere. Tedy co se onkologie týče. A mně napadla myšlenka, že na něco umřít musím. Pomalým tempem jsem osazovala truhlíky a květináče, čistila a stříhala mou středomořskou květenu a dávala jí na místa. Pár kytek zimu nepřežilo. Tři obrovské ibišky vypadaly hodně špatně, ale pak se na dvou objevily zelené pupeny. Stříhat už nešly, kmeny jsem musela řezat pilkou. 

Do bytu jsem se vracela večer, unavená a s myšlenkami na to, že i když jsem kytky omezila, je toho stále hodně. A do toho jsem musela na pravidelné kontroly u lékařů. Pendlovala jsem mezi Břevnovem, Střešovicemi, naší čtvrtí a své "návštěvy" zdravotnických zařízení ukončila toto pondělí na endoskopii v Motole. 

Odpoledne jsem vytiskla seznam potřeb na dovolenou a voucher od cestovní kanceláře. Už se to blíží. Měla jsem trošku obavy, aby nám některý z lékařů do našich plánů, obrazně řečeno "nehodil vidle".  Vzala jsem si košík a do něho začala nosit, bez jakéhokoliv systému věci. Na seznamu jsem udělala u donesených věcí puntík, asi pro ten pocit, že už se chystám na dovolenou. Večer jsem vytáhla ze skříně šaty, které jsem na sobě neměla asi dva roky. Jsou fáčové a příjemné. A zjistila jsem, že gumičky, které na šatech způsobovaly "žabičkování",  byly už některé notně unavené. Nevím, co mně posedlo, ale začala jsem gumičky párat. Při představě, že budu muset rozkládat šicí stroj, jsem se orosila. Šaty jsem předělala, jsou bez gumiček a vypadají dobře. Vše jsem ušila zadním stehem. 

V úterý, když odjel manžel s autem do servisu, jsem na zahradě ještě zasadila do obrovského květináče zbylé sazenice rajčat a když se manžel vrátil, přestěhoval květináč na místo. Já pak doma zasedla k počítači, abych uzavřela zdravotní pojištění na cestu a pobyt a přihlásila nás do systému DROZD. Jeden nikdy neví. Připadala jsem si, jako veverka v bubnu.

Včera jsem se konečně pustila do balení věcí. V bytě to vypadalo jako po výbuchu bomby. Dnes se chystám pokračovat. Hodně věcí, které jsme si vozili, sebou nepovezeme. S Octávií, která nám sloužila dlouhé roky, jsme se loni rozloučili. Měla velký kufr, kam se vešla spousta věcí. Muž už vyzkoušel, že do našeho "nového" auta se vejde kufr na ležato. 

Snad se to vejde ....

Jedeme na úplně stejné místo, na kterém jsme byli loni. Tehdy jsme to brali jako nouzové řešení po té, kdy mi v březnu paní doktorka na onkologii dovolila vycestovat k moři, za předpokladu, že se nebudu opékat. Sehnat v březnu ubytování na tři týdny bylo vcelku náročné. A stěhovat se během pobytu do jiného místa, se nám opravdu nechtělo. Vzali jsme co bylo, i když jsme si uvědomovali, že jsme dokázali sehnat ubytování za polovinu ceny. Je to dražší. Na druhou stranu je ubytování klimatizované, dobře vybavené, v celém rezortu je Wi-fi, včetně pláže, kde je v ceně i deštník s lehátky. 

Řekla bych, že se pachatel vrací na místo činu. Něco na tom bude. Ale nám se tam loni opravdu líbilo.

Přeji všem krásné a pohodové léto. 🌞