Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 25. února 2026

Po více než roce

 Moji milí,

přiznám se, že jsem hodně dlouho zvažovala, zda znovu začít psát. Na druhou stranu si uvědomuji, že jsem se odmlčela, aniž bych dokončila poslední cestovní deník. Má to ještě cenu? Mám pokračovat?

O tom, co mně k té dlouhé přestávce vedlo, jsem popsala poměrně podrobně ve dvou článcích. Vím, že to nebylo veselé čtení. Ztratila jsem chuť psát, myšlenky se toulaly někde úplně mimo mně. A když jsem se konečně odhodlala, že bych mohla něco napsat, udeřil blesk z čistého nebe. Zamávalo to se mnou mnohem víc, než rakovina. Co já? Už mám nějaké ty roky a ty nejlepší jsou dávno za mnou. Ale když se něco zlého přihodí mladému člověku, který má celý život před sebou.....

Byl duben a my jako obvykle "slavili" svátek našich Jiří. Je to jméno v naší rodině tradiční a předává se z otce na syna. Sešli jsme se všichni u nás a já si všimla, že Sára je nějaká smutná. Zeptala jsem se jí, co jí trápí a zda se to zase týká školy. V prosinci jsem jí totiž vysvětlovala účetnictví, které jí ve škole nelezlo do hlavy. Povedlo se, už ho zvládá. 👍  "Babi, já mám rozostřené vidění a cítím tlak v oku. Našla jsem si na internetu, že mám zánět optického nervu". Odpověděla jsem jí, zda by s tím neměla jít na oční. "Jojo, jsem objednaná na zítřek." Zůstala jsem v klidu.

Druhý den volala dcera, že jsou se Sárou v Motole na neurologii. Sára podstupovala právě lumbální punkci, když už předtím ji dělali magnetickou rezonanci hlavy a krku. Protože ještě nebyla plnoletá, měla maminku sebou jako doprovod. Dcera mi řekla, že byly na očním, doktorka diagnózu, kterou si Sára našla, potvrdila a poslala je do Motola na oční. Odtamtud je poslali na neurologii. A pak zazněla ta nejhorší věta: "Mami, mají podezření, že Sára má roztroušenou sklerózu:"

Sáru hospitalizovali. Byl pátek večer, následoval víkend a bylo nabíledni, že se žádné vyšetření konat nebude. Až v pondělí. V sobotu se Sárou byli rodiče a sestra a my se chystali na návštěvu v neděli. Ráno dcera, která u ní byla od rána, telefonovala, že k Sáře smí jen jeden člověk a musí mít roušku. Cestu do Motola jsme spojili s návštěvou kamaráda, který ležel na LDN a za kterým jsme chodili pravidelně. Odtud jsme se vydali za Sárou a i když jsme byli instruováni, kudy jít, v labyrintu dětské nemocnice jsme zabloudili. Pochodové cvičení nám trvalo 20 minut, než jsme se vymotali a našli lůžkovou část neurologie. Po zazvonění nám byly otevřeny dveře a my vstoupili do chodby, vědomi si toho, že se u vnučky vystřídáme. Sestřička nás nakonec pustila do pokoje za Sárou oba a v rouškách. Prý proto, že má kvůli infuzím, které dostává, hodně oslabenou imunitu. 


Sára vypadala naprosto v pohodě a řekla nám, že jí čekají ještě další vyšetření. Dlouho jsme se nezdrželi, popřáli jí, aby jí moc netrápili a hlavně, ať se ta diagnóza nepotvrdí. 
Vzpomněla jsem si na kamarádku, bývalou učitelku, která RS měla. Z bývalé sportovkyně, která učila i tělocvik se stala nepohyblivá žena, plně a ve všem odkázaná na manžela. Když se kdysi brali, sliboval, že jí bude na rukou nosit. Splnil jí to to detailů. Kamarádka trávila své dny v kolečkovém křesle a překládala knihy. Diktovala text manželovi, který ho zapisoval. Jak sama říkala, RS u někoho postihne hlavu a u jiného tělo. 
Proboha, snad se ta diagnóza u Sáry nepotvrdí. 
Cestou z dětské neurologie jsme opět někde zabočili a nemocnici opouštěli přes čekárnu na dětské pohotovosti. Tady už to znám, napadlo mě.
Dcera šla na home office a byla každý den od rána do večera se Sárou. Podávala nám denně informace o tom, co vše Sára podstupuje. Po magnetické rezonanci míchy se doktoři rozhodli, že Sáru propustí domů. Při propouštění do domácí péče řekla paní doktorka, že na 99% to je roztroušená skleróza. Definitivní potvrzení diagnózy bylo v následujícím týdnu. 
Z 99% to byla rovná stovka. 
Jedno procento naděje, že tohle vše je jen zlý sen, se nekonalo. 
RS je nevyléčitelná. 
Medicína udělala ve spoustě oborů obrovský pokrok. I v oblasti neurologie a "léčbě" RS. Ne, nevyléčí se to. Pouze se zabrzdí a v tom lepším případě snad i zastaví postup nemoci.  Paní doktorka odeslala se souhlasem rodičů žádost na zdravotní pojišťovnu, zda by pro Sáru nemohli schválit léčbu, která je určená pouze pro dospělé pacienty. Sáře v té době scházela do dovršení plnoletosti třetina roku. Pojišťovna má na schválení léčby 30 dnů.
Sára se vrátila do školy a tam nastal problém s jednou z profesorek, která se rozhodla, že nebude Sáru klasifikovat a tudíž jí nepustí do dalšího ročníku. Všichni ostatní zohlednili, že Sára toho hodně zameškala a také proč. 
Nakonec i ve škole se vše vyřešilo.

A já v té době s hlavou plnou starostí obíhala doktory a pomalu chystala věci na dovolenou. Paní doktorka na onkologii mi v březnu dovolila jet k moři s jednou podmínkou: "A nebudete se tam opékat!" Sehnat v březnu ubytování vcelku na tři týdny, bylo docela náročné. Nakonec se zadařilo. Dlužno dodat, že jsme v předchozích letech ve stejném termínu dokázali sehnat pobyt za dvě pětiny ceny, kterou jsme teď zaplatili. 
Ale rubáš nemá kapsy a co když je to naposledy. 
Na druhou stranu jsem si říkala, co tam budu dělat. Mám kvůli léčbě bolesti, na které jsem byla upozorněná, občas mi vůbec není dobře...  Když jsem si přečetla příbalový leták, zjistila jsem, že mám snad všechny vedlejší účinky, které jsou tam uvedené. To je ode mně fakt nenažranost.

Týden před odjezdem pro mně manžel přijel do Břevnova k poliklinice, čekal nás nákup. Chyběly mi čtyři kroky k autu, když mi nohou projela ukrutná bolest. Jako by se v ní něco urvalo nebo silná nepřestávající křeč. Udělalo se mi zle, polil mě studený pot a já se k autu belhala. Nákup jsem absolvovala, opírala jsem se o vozík a byla nejšťastnější, když jsme dojeli domů a já dopajdala do patra. Co to je? 
Přes víkend bolest odezněla, v pondělí jsem absolvovala endoskopii v Motole a ve čtvrtek onkologii. Paní doktorce jsem popsala tu bolest s dotazem, zda to může souviset s léčbou. Prý se s tím ještě nesetkala. Popřála mi, abych si užila dovolenou a že se začátkem září opět uvidíme.
V sobotu ráno jsme se vydali na cestu. 

Zhruba v polovině pobytu nám volala dcera, že léčba pro Sáru je schválená. Hurá!!!
Další den nám dcera volala znovu, Sára dostala tablety, každá v hodnotě auta. Následná kontrola v Motole dopadla dobře.
Podruhé "polykala auta" v červenci a i při další kontrole byla paní doktorka spokojená. 
Další kontrolu Sára absolvovala v říjnu a poslední teď v únoru. Strávila v Motole téměř celý den, dělali jí opět magnetickou rezonanci, lumbálku a samozřejmě laboratoř. Paní doktorka byla s výsledky spokojená a Sáru předala na "dospělou" neurologii. 

A i když jsou doktoři se Sářinými výsledky zatím spokojení, ten červíček pochybností ve mně stále hlodá. Sára má celý život před sebou. A jaký bude? 
Znám paní, která i přes RS dokázala porodit zdravé dítě. Zázraky se občas stávají.

A to všechno, co popisovaly dva předchozí a tento článek, byly důvody, proč jsem dlouho nepsala. Občas jsem sedla ke klávesnici a začala psát, abych to po několika větách smazala. Četla jsem si blogy, ale nereagovala jsem. 
I k tomuhle článku jsem se musela tak trochu "dokopat". Rozepsaný byl několik dní.

A teď přemýšlím, zda se vrátit v čase a dokončit cestovní deník z roku 2023 a nebo ho nechat "v propadlišti dějin".
O loňské dovolené určitě napíšu, ale už to bude trochu jiné.

Děkuji všem, kteří to dočetli až do konce a mějte pokud možno pohodové dny.


48 komentářů:

  1. Aleno, neměla jsi vůbec jednoduchý rok. Držím palce, ať Sáře léčba zabírá, co nejvíc, a tobě ať je čím dál lépe.
    Pokud jde o blog - blog není povinnost, měl by být radost. Takže nepiš z povinnosti, ale jen máš-li chuť. Možná tě to odpoutá od starostí všedních dnů. Budu na tebe myslet a pokud najdeš chuť psát, ráda si tvé články přečtu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáňo, moc děkuji za milá slova a za podporu Sáry a i mně.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  2. Alenko,určitě piš dál!já už jsem si říkala,že už dlouho nepíšeš.Taky u nás pořád řešíme nemoci...A není tomu konce.ale jsem optimista a říkám si,že bude líp.Snad..Přeju pěkné dny!Zdena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, určitě se ke psaní vrátím. Nemělo by se odcházet od rozdělané práce.
      Moc držím pěsti, aby i u vás konečně skončily nemoci a aby bylo líp.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  3. Uf! Opravdu náročný rok! Naštěstí medicína se stále vyvíjí a jde mílovými kroky kupředu. Bude to dobré.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Valentino, moc děkuji za komentář. Kéž by tomu tak bylo.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  4. Alenko, piš dál, klidně se svěř, když tě bude něco trápit. Někomu pomáhá, když se ze starostí vypíše. Ale samozřejmě jen, když budeš mít chuť. Víme o tobě, jsi stále v té komunitě blogspotu ať píšeš pravidelně nebo ne. Je mi moc líto Sáry a jejích rodičů. i tebe. RS je v poslední době kolem mne nějak víc a víc. Je ale velmi dobré, když se na onemocnění přijde včas a průběh se dá kočírovat. Držím vám všem palce a přeji hoedně sil a optimizmu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, moc děkuji za komentář a hlavně podporu. Pár lidí vědělo, čim procházím já a pak Sára a rodina kolem. Psát mi ale moc nešlo.
      Nejen RS, ale i dalších nemocí je nějak víc. Podle mé kardioložky to může být důsledek vakcín proti covidu, protože to nebylo řádně vyzkoušené a ověřené. Zda tomu tak je, netuším. Když jsem se ptala na onkologii, proč mám nádor, bylo mi řečeno, že jednou z příčin je stres. Já i Sára jsme měly štěstí, že na to přišli doktoři poměrně brzy.
      Vzpomněla jsem si na tebe před Vánoci. Kdysi jsi na blog dala k dispozici nám všem návrhy různých přání. A to jedno tvoje mi dorazilo od spolužáka ze severních Čech. Bylo to milé o to víc, že znám, i když jen přes blog, autorku.👍
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  5. Alenko potěšil mě Tvůj návrat a velmi ráda si Tvé příspěvky přečtu. Piš pokud budeš mít chuť a náladu. Bylo by škoda nedopsat deník z dovolené 2023, vždy zde máš pěkné fotoreportáže. Onemocnění Sáry jsi mě už avizovala v emailu a já pořád věřila, že vše dopadne co nejlépe. Byla by ostuda, kdyby odmítli zafinancovat v pojišťovně léčbu pro Sáru. Držím palce a pěsti, ať máte v tom léčení pokroky a štěstí. Budu se těšit na další Tvé příspěvky.♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, já úplně neodešla. průběžně jsem si četla blogy a jen opravdu minimálně jsem reagovala. Ale vrátím se, už se mi stýskalo. Deník mám v podstatě napsaný v textovém editoru celý už více než dva roky, takže to chce jen "učesat" a doplnit fotkami.
      O Sáře jsi z blogové komunity věděla ty a Jiřinka. Pak ještě pár blízkých lidí kolem nás. To schvalování muselo být proto, že tato léčba dosud nebyla schválena pro děti, ale pouze pro dospělé. Asi u dětí je RS opravdu vzácně. Sára byla v podstatě ještě "dítě". Nás to šokovalo, když se potvrdila diagnóza.
      Moc děkuji za komentář, za milá slova a hlavně za podporu.
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  6. No, Alenko, máte tedy opravdu naloženo! Neuvěřitelné, ale neštěstí nechodí po horách, že... Když měla kamarádka podezření na RS ve 40 letech, všichni doktoři říkali, že je na to mladá... Hlavně, aby tabletky zabraly!
    Opatrujte se, myslím na vás! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, na jednoho člověka, potažmo na jednu rodinu toho fakt bylo hodně. Já během jednoho roku absolvovala pět narkóz a stejný počet operací. Říká se, že při každé narkóze odumírá část mozkových buněk. Opravdu jsem se bála, abych nedopadla jako moje babička, která měla Alzheimera a poznávala nás jen ve vzácných okamžicích. Když jsem se začala dávat do kupy a měla za sebou kontrolu v Protonovém centru, přišlo tohle.
      RS už bohužel postihuje i ty mladé a je jí prý čím dál tím víc. Třeba se stane ještě další zázrak a objeví se lék, který RS nejen zabrzdí, či zastaví, ale vyléčí. Zatím je to jen sci-fi.
      Moc děkuju za slova podpory.
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  7. Alenko, jsem ráda, že si se ozvala. Budu moc ráda, když budeš psát dál, ráda čtu Tvoje články. Neměla si to jednoduché ani Ty a Sára, ale i celá rodina. Ať se všechno zase vrátí do správných kolejí a jste všichni zdrávi ... jak není zdraví, není nic. Držím pěsti a těším se na další Tvoje psaní🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Libby, moc děkuji za milá slova, za podporu a za držení pěstí. Jednoduché to opravdu není, ale snad najdeme znovu ty správné koleje.
      K psaní se vrátím, opravdu ten deník musím dokončit.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  8. Prosím pište! Držíme všechny palce. Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marie, slibuji, že se ke psaní vrátím a moc děkuji za držení palců.
      Přeji hezké dny. 🍀

      Vymazat
  9. Alenko, vypiš se z toho balastu. RS je jako houpačka. Hned nahoře a hned dole. Držím palce. Přeji klidnější dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Večernice, moc děkuji za slova podpory a slibuji, že budu psát.
      Sára vypadá jako naprosto zdravá, v lednu měla nějakou hnusnou chřipku, či virózu a k tomu horečky 40°. Dcera to denně konzultovala s doktorkou z Motola. Každá infekce jí může průběh nemoci zhoršit. Proto jsme byli všichni rádi, že v únoru to na kontrola dopadlo dobře. Já jsem zvědavá, jak dopadnu ve čtvrtek na onkologii. Doktorka mi v prosince trochu změnila medikaci, určitě jí požádám, zda mi znovu nenasadí to, co jsem užívala už rok a půl. Bylo mi nějak líp. Uvidíme.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  10. Tak to je tedy opravdu nálož. Je pravda, že v medicína je stále chytřejší, ale obavy jen tak nezmizí. Moc vnučce přeji, aby léčba byla co nejúčinnější. Držím pěsti. A Ty Alenko, piš. Ovšem jen dle své chuti, nálady.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuji za komentář a milá slova. Jj, je to nálož pro nás všechny. Já už to se svými problémy nějak doklepu, ale Sára je na startovní čáře, obrazně řečeno, a má celý život před sebou. Třeba se stane zázrak a vědci objeví něco, co pomůže všem, kteří RS mají.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  11. Tedy holka, ty fakt nejseš troškař! Syslit si takhle v rodině všechny možný moribundusy.... Přeju Sáře aby to všechno zvládala jak nejlíp to jde, je fakt, že dnes už jsou možnosti v léčbě které dovolují plnohodnotný život i s takovou hnusnou diagnózou. Drž se a piš. Pomáhá to ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, fakt nejsem troškař. Všechno se to nějak sešlo. A aby toho nebylo málo, tak můj muž je dnes ve Vojenské nemocnici na chirurgickém zákroku na oku. Naštěstí tam neleží, dcera by ho měla přivézt domů. Tak nějak se nemůžu zbavit dojmu, že kdybych si koupila trpaslíka, tak mi vyroste.
      Moc děkuji za přání Sáře, zatím to všechno zvládá a já pevně doufám, že tomu tak bude i nadále. Stejně nám nezbývá nic jiného než doufat a věřit.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  12. Alenko, tak to je síla. A obzvlášť, když jde o děti, vnoučata..Moje kamarádka má snachu (30), která má RS od mladých let. Má dvě zdravé holčičky, bere léky a vše je zatím v pořádku. Kdybych to nevěděla od kamarádky, nikdy bych nevěřila. že je takhle nemocná. Moc vám držím palce a prosím, pokud budete mít chuť, pište. Sice komentuji poprvé, ale na blog chodím od začátku. Pavla z Plzně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Pavlo, moc děkuji za milá slova a držení palců. Opravdu je to síla, když jde o děti či vnoučata. Povzbudilo mně, že snacha vaší kamarádky má dvě zdravé holčičky a že "funguje" naprosto v pořádku. Medicína opravdu udělala obrovský pokrok. Když si vzpomenu na svou kamarádku, která skončila v křesle a byla odkázaná ve všem na manžela, je smůla, že se narodila tak brzy. Totéž bych mohla napsat i o svém tatínkovi, který zemřel v 55 letech na infarkt. V současné době a při současných možnostech by ho zachránili.
      Slibuji, že se ke psaní vrátím.
      Mějte hezké dny🍀

      Vymazat
  13. Alenko, tak to je fakt pořádná nálož. Minulý rok nebyl pro vaši rodinu vůbec jednoduchý, věřím, že se situace zlepší. Přeji hodně moc zdraví tobě a Sáře, aby léčba zaúčinkovala co nejdříve. Blog by měl být pro radost a já doufám, že ti tu radost zase bude přinášet, budu se těšit na tvoje další příspěvky. Moc zdravím, pá ❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, je to nálož. Hlavně na psychiku, se kterou to zacvičí. Bohužel to nebyl jen jeden rok, ty průšvihy se táhnou už dva a půl roku. Ale co jsou moje problémy, operace a rakovina proti tomu, co postihlo Sáru. To bylo vlastně nic. To se Sárou se mnou zamávalo mnohem víc.
      Moc děkuji za přání pro nás obě a slibuji, že se vrátím ke psaní.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  14. No, tak to je teda pecka :-/ Takové zprávy zkrátka člověka posadí na zadek. Všem vám držím pěsti, ať to všechno zvládnete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liliano, moc děkuji za komentář a ta držení pěstí.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  15. Alenko,neměla jsi jednoduchý rok.Nejvíce se nás dotýká,když onemocní někdo mladý.Ale máme i my známou s RS a je i starší,jak my a s onemocněním se potýká už spousty let.Špatně chodila a v poslední době ji potkávám ve městě na vozíku,žije v pečováku,ale jinak bych řekla dobrý.Přeji Sáře,aby se ji dařilo co nejlépe,je mladá zvládne to.Těším se na pokračování tvého deníčku

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, nebylo to vůbec lehké. Moje problémy, které se táhnou od července 2023, jsou skoro nic, proti tomu, co postihlo Sáru. Určitě je to tím, že já už si něco odžila a moje tělesná schránka mně občas zradí. Ale když se něco stane mladému člověku.
      Tvoje známá skončila podobně jako moje kamarádka na vozíku, ale ta do doby, než u ní RS propukla, sportovala, učila tělocvik, mimo jiné, a byla aktivní. A pak to šlo ráz na ráz. Nejhorší bylo, že si plně uvědomovala svou bezmocnost. Před manželem, který o ní opravdu vzorně pečoval, si nestěžovala na svůj osud. Ale "mezi námi děvčaty" so i poplakala.
      Moc děkuji za přání Sáře a pevně doufám, že současná moderní léčba jí umožní prožít život tak, jak si sama přeje.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  16. Milá Alenko, držím vám všem palce a přeji, aby se zlepšila nálada a přišly i dobré zprávy. Psát tak náročný článek o Itálii chce moci se soustředit a ano, mít vhodnou náladu. Počkej, až budeš pro psaní o italských pobytech zralá. Minulý rok byl těžký, máš toho naloženo hodně. Už vám přišly i dobré zprávy, snad to vydrží do Velikonoc a dál 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Kitty, doufám, že ty dobré zprávy vydrží co nejdéle. Text deníku mám napsaný už dlouho, ale problémy, které postihly nejprve mně a pak Sáru.... prostě to nešlo. Nejprve moje čtyři operace, po kterých jsem se začala zvedat a přišla rakovina. O tom, co jsem podstupovala jsem se vypsala loni v lednu a začala se znovu zvedat.... To co postihlo Sáru, se mnou zamávalo mnohem víc, než to, co jsem měla za sebou. Opravdu psát nešlo. Zkusila jsem to a pak to vzdala.
      Ale slibuji, že se vrátím a deník dokončím.
      Moc děkuji za přání a držení palců.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  17. Milá Alenko, měla jsi těžký rok. Držím palce tobě i vnučce a přeji tobě i Sáře hodně zdraví.
    Na blog piš, když budeš mít chuť - věřím, že ti to pomůže přijít na jiné myšlenky.
    Myslím na tebe, drž se. ❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikolko, moc děkuji za milá slova a za podporu.
      Měj hezké dny🍀

      Vymazat
  18. Alenko, jsem ráda že jsi se ozvala, i když to v této situaci není právě jednoduché. Rozumím tomu čím procházíte a doufám v šťastné konce.
    Holky, držte se a věřte v dobré zprávy.
    Zdraví Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, moc děkuji za podporu a milá slova. Jednoduché to opravdu nebylo.
      Měj hezké dny 🍀

      Vymazat
  19. Ani já tu dlouho nebyla. Takže jsem nic netušila. Po přečtení tvého článku mě střídavě polévalo horko a zima a první slovo, které ze mě vypadlo, bylo pane Bože... Mladé držím moc pěsti, aby se to zastavilo. A tobě běžím pěsti, aby léčba zabrala.
    Za sebe , ráda bych se opět zacetla do tvých deníků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renátko, moje pauza byla opravdu delší, než jsem sama chtěla. Když jsem se v květnu 2024 dozvěděla svou diagnózu, napsala jsem, že si dám pauzu. Netušila jsem, co mně čeká. A když se situace trochu uklidnila..... Přiznám se, že to se mnou zamávalo víc, než všechny moje choroby a problémy. Psát nešlo. Občas jsem začala a pak vše smazala.
      Moc děkuju za podporu pro nás obě a slibuju, že budu pokračovat s deníkem.
      Měl hezké dny 🍀

      Vymazat
  20. Roztroušená skleróza při všech komplikacích se naštěstí projevuje záchvaty sporadicky a má dlouhodobý průběh, jak je vidět i na lidoveckém politikovi Bělobrádkovi.
    Deník určitě v šuplíku nenechávej, velmi rád si přečtu další text s krásnými fotografiemi a podrobným popisem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, u každého je průběh RS jiný. Kdyby se u Sáry neprojevil zánět nervu v oku, asi by se na to vše přišlo později. Každopádně je to nevyléčitelné. Na druhou stranu udělala medicína obrovský pokrok a díky novým lékům se daří pacientům fungovat "normálně". Moje kamarádka, kterou jsem v článku zmínila, se bohužel narodila příliš brzy. Stejně tak můj tatínek, který v 55 letech zemřel na infarkt. Dnes už by to asi bylo jinak. Třeba se někdy v budoucnu stane zázrak a objeví se i na RS lék. Zatím jsou k dispozici prostředky, které průběh zabrzdí či zastaví. Zaplať pánbůh za to. A to jsem prosím ateista.
      Deník mám přepsaný v textovém editoru už dlouho, zvládla jsem to, ještě než začaly moje zdravotní problémy. Fotky musím vytáhnout z externího disku.
      Moc děkuji za komentář a opatruj se 🍀✊

      Vymazat
  21. Tak snad to Sáře dobře dopadne a postup nemoci se zastaví...A snad se v průběhu několika let najde i účinný lék...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honzo, moc děkuji za slova podpory. Kéž by se ten zázrak stal.
      Měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  22. Alenko, někdy nám to život zamíchá, viď? Přeju ti, ať vše zvládnete a na blog choď jen v případě, že ti to přináší radost. Budu na tebe myslet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji za komentář. Máš pravdu v tom, že to ten život někdy pěkně zamíchá. Tři roky... po tom prvním, když jsem se začala zvedat, přišla rakovina. A v tom dalším pro změnu RS Sáry. Snad by to už mohlo stačit.
      Měj hezké dny.🍀

      Vymazat
  23. Alenko, takový rok, který popisuješ, dá opravdu zabrat, a chce to pevné nervy a podporu celé rodiny. Myslím, že dnešní medicína dokáže zázraky, o kterých se dříve ani nevědělo a všechno dopadne dobře. Blog v žádném případě neopouštěj, a námětů kolem sebe najdeš vždycky dost, a byla v kontaktu s lidmi, které máš ráda. K tomu všemu přeji hodně trpělivost a zdraví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirku, moc děkuji za komentář a přiznávám, že to opravdu dá zabrat. Pevné nervy bych potřebovala, ale jsem, jak říká moje dcera, plašan. Ona zdědila naštěstí povahu po manželovi, je v pohodě a nebo to na sobě nedává tolik znát. Medicína udělala opravdu veliký pokrok a třeba se stane zázrak.
      Blog neopouštím, byla jsem tu stále, četla si na mobilu příspěvky. Jen jsem nepsala.
      I tobě hodně zdraví a měj hezké dny. 🍀

      Vymazat
  24. Alčo, to byl rok opravdu na h.....Ale už bude líp, určitě! RS je debilní nemoc, ale v dnešní době naštěstí vcelku korigovatelná, i když u každého jiná.
    Držím pěsti - štěstí.
    Hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za "pěsti - štěstí" a bezvýhradně souhlasím, že ten rok byl opravdu na.... Stále všichni věříme v zázrak, že medicína opět o něco pokročí a třeba objeví i na tuhle blbou nemoc lék.
      Přeji hezké jarní dny 🍀

      Vymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤