Pátráním po předcích a vytvářením rodokmenu, či lépe stromu života, se věnuji už delší dobu. Občas jsem při svých objevech překvapená, jindy narazím na něco, co už jsem trochu i věděla, či něco tušila.
Doufám proto, že se následující větou nikoho nedotknu a nikoho neurazím.
Kolik z nás může o sobě říci, že jeho krev, či rasa, je čistá?
Já určitě ne. V mých žilách, díky předkům, proudí i část krve židovské.
Dnes vás, možná i proto, seznámím s další velice zajímavou sakrální stavbou, která bude tak trochu jiná, než ostatní "sakrálky". Jedná se o synagogu.
Synagoga je místem nejen motliteb, ale je současně i společenským centrem židovské obce, slouží k setkávání a k pořádání výstav. V dřívějších dobách synagogy sloužily i ke vzdělávání.
Přijměte tedy pozvání k návštěvě Velké synagogy v Plzni.
Je největší synagogou u nás a druhou největší v Evropě.
O její stavbě se začalo uvažovat v době, kdy plzeňská Stará synagoga kapacitně nestačila potřebám židovské obce. Roku 1874 byl na plzeňském předměstí zakoupen pozemek pro výstavbu. Ačkoliv se obec zavázala do dvou let začít s výstavbou dvoupatrové budovy, ke stavbě nedošlo. Musela proto opakovaně žádát městskou radu o prodloužení lhůty pro výstavbu.
Až 2. prosince 1888 byl položen základní kámen. Začalo se stavět podle projektu vídeňského architekta Maxe Fleischera, ale už po dvou měsících bylo konstatováno, že náklady přesáhly finanční možnosti židovské obce. V srpnu téhož roku byla stavba zastavena a současně bylo upuštěno od spolupráce s architektem Fleischerem. Důvodem byla nejen finanční náročnost, ale i nesouhlas městské rady s výškou věží. Věže vysoké 65 metrů by nevhodně soupeřily s věží kostela sv. Bartoloměje. Městu se také nelíbil styl stavby, který příliš připomínal křest'anské kostely.
Obec si proto nechala vypracovat nové návrhy, kde si určila několik podmínek - 1200 míst k sezení a celkové náklady, které nesmí překročit 200 000 zlatých. Byl vybrán návrh stavitele Emanuela Klotze, který se zřekl honoráře, za předpokladu, že bude stavbou pověřen. Z původního projektu architekta Fleischera, kdy stavba měla být novogotická s vysokým průčelím a dvěma vysokými věžemi, byl zachován půdorys a celková koncepce. Věže byly sníženy o dvacet metrů a zvolený stavební sloh byl novorománský s maurskými prvky. V listopadu téhož roku byly plány schváleny.
Stavba podle návrhu Klotze byla započata v březnu 1891 a ukončena v srpnu 1893. V pamětním listu, uloženém v kopuli severní věže, je uvedeno, že celkové náklady činily 141 092,06 zlatých.
Synagoga byla slavnostně otevřena 7. září 1893.
Sloužila svým účelům do ledna 1942, kdy bylo třemi transporty deportováno 2605 židů z Plzně do Terezína. Jejímu zničení zabránila poloha mezi dvěma domy a také to, že sloužila jako prodejní sklad nábytku deportovaných židů. Později sloužila jako dílna, ve které se šily německé uniformy.
Osvobozování Plzně připomínají díry po kulkách na vrcholku průčelí synagogy.
Po skončení války byla vrácena zpět židovské obci, která byla hodně zdecimovaná. Zpět se z koncentračních táborů vrátilo jen 204 židů. Od konce války až do roku 1973 sloužila k bohoslužebným účelům. Poté byla opuštěna a chátrala.
Po roce 1989 zaslali představitelé obce stovky prosebných dopisů židovským komunitám ve světě, aby získali prostředky na rekonstrukci synagogy. Bylo to neúspěšné a až díky finačnímu příspěvku z Ministerstva kultury mohlo být přistoupeno k rekonstrukci.
V roce 1992 byla synagoga prohlášena kulturní památkou.
K rekonstrukci došlo mezi roky 1994 - 1998.
Synagoga byla slavnostně znovuotevřena 11. února 1998 na židovský svátek Tu biŠvat.
Dnes slouží svému účelu a zároveň je využívána, díky vynikající akustice, jako koncertní a také výstavní sál.
Stále však ještě probíhá dokončování její rekonstrukce, kdy jsou restaurovány nástěnné malby.
Pohled přes Sady Pětatřicátníků a dráty tramvají
Zdobná klenba u vstupu do synagogy
V severní chodbě mě zaujala nejen okna, ale i zajímavé artefakty
Nejen v této chodbě, ale ve všech prostorách synagogy byla v době naší návštěvy
(druhá polovina září), instalována fotografická výstava
Další krásné okno
Ukázka vystavených artefaktů
Po schodech jsme vystoupali nahoru
Z rampy severního balkonu lze vidět, že nástěnné a stropní malby
ještě potřebují zrekonstruovat
Fascinovala mě veliká vitrážová okna.
Slunce, které jimi pronikalo dovnitř, vytvářelo zvláštní kompozice světla a stínu
Pohled z boku a zhora do přední části synagogy
Světlo a stíny a pohled do zadní části synagogy
Snažila jsem se nefotit další návštěvníky, ale někdy se to úplně nedařilo
Zde si můžete prohlédnout maurské prvky této stavby
Dva pohledy z horních lavic do spodní části synagogy
Pohled z téhož místa na severní balkon, odkud byly pořízeny předchozí fotografie
Pohled na klenbu synagogy
Nádherná vitrážová okna mě nepřestávala fascinovat
Pohled z nejvýše položeného místa nad horními lavicemi
Davidova hvězda - detail bočního balkonu
Okna, okna, okna - každé jiné
Pohled z jižního balkonu k oltáři synagogy
Schody dolů
Pohled zdola na schody, po kterých jsme došli dolů
V přízemí synagogy
Jen se tiše procházet, kochat se tou krásou ..... a fotit
Oltář v judaismu je odlišný od oltářů křest'anských chrámů
Světlo a stín
Jižní chodba byla ozářena pronikajícími slunečními paprsky
Za těmito dveřmi sídlí správce synagogy
Dveře do synagogy jsou bytelné a okované
Zdobí je masivní klika
Stejné dveře a stejná klika je i u vchodu do antikvariátu
Snažila jsem se na fasádě objevit díry po kulkách z doby osvobozování Plzně,
ale žádné jsem nenašla
Poslední pohled na synagogu ze Smetanových sadů
Líbila se vám synagoga? Mě ano.
Procházela jsem j
í v zadumání a vzpomínala na svého tatínka, který díky, nebo spíš kvůli části židovské krve, která mu kolovala v žilách, strávil v německém lágru několik let. Co na tom, že táta měl světlé vlasy a modré oči.
í v zadumání a vzpomínala na svého tatínka, který díky, nebo spíš kvůli části židovské krve, která mu kolovala v žilách, strávil v německém lágru několik let. Co na tom, že táta měl světlé vlasy a modré oči.
Vzpomněla jsem si i na další členy rodiny, kteří nepatřili mezi ortodoxní židy a života v obci se aktivně neúčastnili. Ale Němcům to bylo jedno.
Ano, v mých žilách koluje část židovské krve.
Jak už jsem se zmínila, tato synagoga neslouží jen svému účelu, ale je významným kulturním stánkem Plzně. O aktivitách, které se zde konají, se můžete přesvědčit zde: http://synagogaconcerts.cz/
Škoda jen, že to není blíž, docela ráda bych si tu 20. prosince poslechla nejen Půlnoční od Václava Neckáře.
Pro ty, která tato stavba zaujala, nabízím ještě tento odkaz: http://www.virtualtravel.cz/plzen/velka-synagoga.html
Článek jsem začala psát už v září s tím, že bych ho ráda odprezentovala na blogu u VendyW a zúčastnila se zářijového kola soutěže o nejkrásnější sakrální stavbu. Nestihla jsem to. Říjen byl více než pracovní a též nemocný a já to znovu nestihla.
Tak až ted'.
Překrásná stvba. Ta výzdoba je ohromující. Okna mne fascinují, když jsem tak obrázky sledovala, jakoby "vyskakoval", takový dojem jsem měla. Je dobře, že je synagoga v pořádku s louží.
OdpovědětVymazat[1]: Ruženko, jsem ráda že se ti synagoga líbí. Já se za svůj původ nijak nestydím, ono v Evropě docházelo a dochází k mísení ras. Občas špičkujeme na tohle téma s mým mužem. Já mu vždy říkám, že, na rozdíl od něj, aspoň vím něco o předcích, ale jak on může vědět, zda se některý z jeho předků někde "nezapomněl".
OdpovědětVymazatTaky mě dostala parádní okna a k tomu ty masivní dveře. Je to moc zajímavá stavba. S tou "nečostou"rasou máš 100% pravdu. V každém z nás koluje smíšená krev.https://youtu.be/tyaEQEmt5ls
OdpovědětVymazatKrásný článek i fotky. I když jsem plzeňačka a synagogu jsem navštívila už několikrát, tolik zajímavostí jsem o ní nevěděla. Jednou, v rámci mimořádné prohlídky, jsme měli možnost navštívit věž, a tam nám ukazovali ty stopy po kulkách.
OdpovědětVymazatJe nádherná. Akustika tam musí být skvostná.
OdpovědětVymazatFakt naprosto krásná, tam to musí znít!
OdpovědětVymazatOny se ty stavby od sebe zas tak moc neliší. Jen místo křížů jsou hvězdy a místo kazatelny a oltáře je něco co zahrnuje obé. Takže nechápu, proč se furt ve jménu boha vraždí a valčí.....
OdpovědětVymazatStavba je obrovská a vnitřní prostory jsou opravdu nádherné. Myslím, že vůbec nezáleži na tom, jaká krev v člověku koluje, ale jaký je on sám
OdpovědětVymazatNádherná reportáž, krásné fotky, nikdy jsem tam nebyla, takže díky za rozšíření obzorů.
OdpovědětVymazatDo Plzně jezdíme docela často k manželovým rodičům. Několikrát jsem už kolem synagogy chodila a pokukovala. Docela ráda bych se podívala i dovnitř.
OdpovědětVymazatTo je úžasná stavba, Ali, jsem moc ráda, že jsi nám ji ukázala.
OdpovědětVymazat[3]: Stavba je určitě hodně zajímavá a proto jsem jí sem dala. Ne každý se do Plzně podívá. S tou krví máš pravdu, podívala jsem se na odkaz, ze který děkuji.
OdpovědětVymazatPrekrásna stavba v tzv. maurskom štýle. Podobná aj keď menšia je v Nitre. Veľmi rada som si ju pozrela. Tie balkóny boli zrejme pre ženy. Dosť ma prekvapilo, že fungujúca synagóga poriada verejné koncerty. To asi nie je ortodoxná skôr neoklasicistická/ rozdiel ako medzi katolíkami a evanjelíkmi/ Takže opäť vďaka. A krv ? Počítam že ju máš tak z 1/4 alebo ešte menej. Ke´dže navyše nemáš židovskú maminku/ čo je podmienka/ oni by ťa stejne medzi seba nebrali. Je to dnes skôr ich problém ako náš
OdpovědětVymazatSynagoga je nádherná, právě letos jsme ji s chotí viděli a navštívili poprvé. Bohužel je tak velká, že i při záběru přes silnici se objeví efekt kácení svislic.
OdpovědětVymazatNikdy jsem uvnitř synagogy nebyla a je to nádherné, úžasné, překrásné, prostě krása! Líbí se mi, že je možné vystoupat do patra a prohlédnout si všechno z nadhledu. Jestli se někdy dostanu do Plzně tak vím, co chci určitě vidět na vlastní oči.
OdpovědětVymazat[13]: Děkuji za pochvalu synagogy. Synagoga slouží svému účelu a ty koncerty jsou možná pořádány proto, aby se získaly další finance na její opravy. Jiné vysvětlení nemám.
OdpovědětVymazatAlenko, krásou vitráže v oknech jsi mě připoměla mé omalovánky pro dospělé, které mám odložené pěkně dlouho.
OdpovědětVymazatDěkuji za krásnou fotoreportáž i povídání! Bádat nad židovskými kořeny musí být vzrušující, kam se na ně hrabe můj prapraděd anarchista!
OdpovědětVymazatNěco takového se dá těžko okomentovat a už jenom pohled na vše kolem co ukazuješ je něco úžasného.
OdpovědětVymazatSynagoga je impozantní stavba zvenku i uvnitř.
OdpovědětVymazat[17]: Marti, moc děkuji za úžasná slova. Na rodokmenu pracuji v podstatě od maminčiny smrti, kdy mi došlo, že už se jí na nic nezeptám. A že by toho bylo. Mrzí mě, že jsem povídání s ní o předcích nevěnovala víc času, ale už to nedoženu. Dnes jsem napsala sestřenici a požádala jí, zda nemá k dispozici nějaká rodinná data. Nevím, zda se ozve. Naše kontakty se od maminčiny smrti smrskly na posílání si pohledů k vánocům a k velikonocům. A přitom jí moje maminka vychovávala, protože teta byla major v armádě a neměla na ní čas. K žádosti jsem jí napsala, že pochopím, když se neozve, ale budu s nadějí doufat. Takže mezi hlídáním vnoučat, chystáním se na vánoce, virózami a předělávkami v bytě si čas na počítač vysloveně kradu. Můj táta zemřel před více než 38 roky. Byl studnicí informací, ale o době války a lágru moc nemluvil. Jen když jsme byly se sestrou mlsné a něco jsme nechtěly jíst, vždy nám připomněl, jak dostával trochu teplé vody s tuřínem a kousek černého chleba. Ten tísnivý pocit naprosto chápu. Do Terezínské pevnosti jsem byla schopná jít až po padesátce. Zkoušela jsem to i dříve, ale vždy jsem došla jen do růžového sadu a dál mě nohy nepustily.
OdpovědětVymazatNejdem blogerka na Váš blog jsem se dostala náhodou,Když jsem něco hledala a byla
OdpovědětVymazat[22]: Milá Dano, jsem ráda, že jsem Vám mohla ukázat synagogu už po rekonstrukci.
OdpovědětVymazat