Tak jsem trochu předběhla ....

.... a na téma podzim jsem už své pocity vyjádřila ve článečku Podzimní.

Dlouho jsem přemýšlela, zda mám k tomu tématu ještě něco napsat.

Opravdu nemám podzim ráda.

Je to období, kdy něco končí, příroda se ukládá ke spánku, do kterého bych se s chutí uložila také a tohle období plné smutku bych nejradši zaspala. Mám ráda kytky a mám jich spoustu, vozím si je i ze zahraničí a připomínají mi místa, která jsem navštívila. Na podzim je však musím všechny zazimovat, ty středomořské přestěhovat do domu. Zažívám u toho tak deprimující pocity a mnohdy lituju, že nežiju tam někde na jihu. Proč ten praotech Čech nedošel někam jižněji?

Podzim pro mě znamená mlhy, plískanice, tlející listí a dušičky - brrrrr.

Ve vzácných okamžicích, kterých je však málo, se ukáže sluníčko a nabídne barvy, které má podzimní příroda.

Podzim tak se svou paletou trošku vylepšuje svou většinou nevlídnou tvář.

Několik obrázků, na kterých jsou barvy podzimu:

^{Stráně pod Točníkem jsou opravdu kouzelně barevné.}

^{A když pak jste nahoře u Točníku, je tu také spousta barev podzimu.}

^{Pohled od Točníku na zvlněnou krajinu}

^{Lesy u Krásného Buku ve Šluknovském výběžku}

^{U zámku Krásný dvůr je anglický park, který je nejrozsáhlejším u nás a na podzim je kouzelně barevný}

 ^{Lesy u Plas na Plzeňsku jsou houbařským rájem}

^{U Českého Šternberku to hýří také barvami}

 A stejně jako tenhle nádherný buk, který přežil už mnoho podzimů a zim, se i já budu těšit na jaro.