Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 30. března 2011

Letní čas

Letní čas - někdo si představí čas trávený v létě, dlouhé prosluněné dny, čas prázdnin a odpočinku, krásná letní nálada. Jo, to by byl ten pravý letní čas.

Bohužel tento nadpis znamená i to, co se v naší zemi odehrává už od roku 1979 a to značí, že poslední březnový víkend se hodiny posunou o jednu hodinu dopředu. Kdysi, za komančů, to bylo zdůvodňováno úsporami energie. Ale opravdu jen hlupák se může domnívat, že k nějakým úsporám dochází. Proboha k jakým? Ještě minulý týden jsem vstávala do práce za denního světla a ted' si musím rozsvítit. Kde jsou ty úspory? Jestli spálím nějaké kilowatty navíc, nebo nespálím, je mi celkem jedno, ale není mi jedno to vstávání o hodinu dříve.

Rozumově si to dokážu zdůvodnit, můžu mít i dobrý pocit, že je odpoledne déle světlo. Ovšem moje tělo je jiného názoru. Abych šla spát o hodinu dříve než obvykle? Samozřejmě můžu, ale co nemůžu, je usnout. Ráno sice vstanu o hodinu dříve, budík mě z postele vytáhne. Ale co pak? Jsem zvyklá doma snídat. Tak snídám, ale po celý den mě tlačí žaludek a zažívám pocity vlka z pohádky o Karkulce, jemuž byly do břichá dány kameny. Moje tělo "pracuje" podle původního času a na ten letní se jaksi neohlíží. Cítím se dost blbě. A takhle mi bude minimálně dva týdny.

V neděli večer, po návratu z "hlídacího víkendu", jsem si na hodinkách, mobilu a budíku přenastavovala čas. Ve své neskonalé "šikovnosti" jsem si budík nařídila tak, že jsem vstávala ne o hodinu, ale o hodinu a půl dříve. Celý den se mi vše jakoby sypalo pod rukama. S výrazem mátohy a s těžkým žaludkem jsem se doplazila do práce. Tady se mi také spíš nedařilo, než dařilo. Odpoledne cestou domů jsem v tramvaji usnula. K domovu jsem se doslova plazila, bolelo mě celé tělo a jen jsem si říkala, jak by to vypadalo, kdybych šla po čtyřech.

Včerejší den byl téměř stejný jako pondělí, jen s tím malým rozdílem, že jsem vstávala jen o hodinu dříve. A tak to půjde několik dní.

Bude mi trvat minimálně dva týdny, než se srovnám s touto změnou, než se moje tělesná schránka srovná s tímto časovým posunem a začne fungovat tak, jak fungovala před, podle mně, touto blbou změnou. Kdybych měla tu moc, zrušila bych tyhle časové posuny.

Ač nepatřím mezi velké příznivce dotazníků nebo anket, dovoluji si sem anketu dát. Budu ráda znát Váš názor.