Už jsem se mnohokrát přiznala k tomu, že nemám ráda podzim. Ano, je barevný. Ale ani ty barvičky mně nedokáží přesvědčit o tom, že je to hezké roční období. Pro mně je podzim obdobím zmaru.
Ti kteří znají můj původní blog už dlouho, asi překvapeni nebudou. Ti další možná ano. Někteří si možná dokonce řeknou, že jsem cvok. Budou mít do jisté míry pravdu. Mám ráda kytky a práce kolem nich je pro mně relax, i když občas, obrazně řečeno, padám na hubu.
Tento příspěvek jsem nazvala poeticky intermezzem, kdy jsem přerušila psaní Italského deníku a kdy jsem v podstatě nestíhala téměř nic, natož chodit na počítač. A proč? Meteorologové ohlašovali ranní mrazíky a to byl pro mně signál pustit se do té nejméně oblíbené činnosti.
Den první - neděle
Muž sundává truhlíky z oken...
... a já stěhuji do garáže fuchsie a pak další kytky
Oleandry, bougainvillie, ibišky a další jsou v jedné části garáže, parkujeme v ulici. Vše jsem stihla ošetřit proti přezimujícímu hmyzu.
V další části garáže jsou muškáty
Den druhý - pondělí
Dopoledne jsem umyla okna, kde budou umístěny malé ibišky. Mám strýčka na vánoce. Odpoledne jsme ostěhovali část květináčů na schodiště a zbytek na chodbu. Já ty menší, muž větší. S tím největším, který mám už 47 let nám přijel pomoci zeť.
Den třetí - úterý
Stěhuju se do garáže. Stříhám muškáty....
... a z vrcholových výhonků vytvářím řízky na příští rok
Ostříhané muškáty ošetřuji postřikem
Výsledek za první garážový den
Den čtvrtý - středa
Pokračuji ve stejné činnosti, jako předchozí den
Hromada na vyhození po druhém dni
Opět chemický postřik
První truhlíky jsou díky manželovi na svém zimovišti
Den pátý - čtvrtek
Řízkuji i klasické muškáty
Některé měly hodně velké listy
Výsledek třídenní činnosti v garáži
A je to v pytlích
Výřad jako po honu
Den šestý - pátek
Na dno truhlíku dávám pískovou drenáž...
... a pak substrát pro výsev a množení
A pak hezky jeden řízek vedle druhého zapichuji do substrátu
Truhlíky a květináče jsou už na svém místě. Manžel je krásně uklidil
A je nařízkováno
Den sedmý - sobota
Konečně se dostávám k tomu, abych pomocí drátů trochu umenšila oleandry, chodba vypadá jako bush
Velké ibišky a mandevilla, která ještě kvete
Už můžeme chodit po schodech, aniž bychom se prodírali skrz oleandry
Den osmý - neděle
Dokončuji vyvazování oleandrů
Okno na chodbě s řízky a malými rostlinami
Bougainvillea
Rozhodně jsem se nenudila při svém podzimním intermezzu. Spíš jsem si sáhla na dno sil, kdy jsem ještě musela vařit. I když jeden den jsem zapomněla vyndat maso z mrazáku, takže k obědu byla jen polévka s rohlíkem. 😀
Ano, kytičky jsou vášeň. Je to radost, ale současně i starost, kdy je mnohdy člověk nucen řešit "nerudovskou" otázku. V dobách, kdy jsem ještě pracovala jako odborný ekonom, jsem často pronášela větu: "Já snad radši půjdu pracovat do zahradnictví, budu mít klid a budu na čerstvém vzduchu".
Teď mám to zahradnictví doma.😀
