Krakov - 5. část

Pokračování předchozí části

Den druhý - 4. díl

V předchozím dílu jsme skončili nedaleko Wawelu.

Už nepšelo, chvilkami se dokonce na obloze ukázal místy i kousíček modři.

Chvilku jsme postáli pod Wawelským návrším a zvažovali, kudy se vydáme. Na směrníku byly dvě šipky, jedna ukazovala vlevo, druhá vpravo a na obou byl stejný nápis.

"Tak kudy se vydáme?"

Bylo mi to celkem jedno, fotila jsem si mohutné stavby a pak jsem zaregistrovala, že se muž rozhodl jít vlevo. Následovala jsem ho do mírného stoupání, kudy se na Wawel asi dá jet autem. Určitě tudy však nejezdí běžní návštěvníci.

Fot'ák při dívání se do hledáčku byl stále rozmazaný. Měla jsem zlost a muž si toho všiml.

"Proč se tak mračíš?"

"Protože mám vztek, že mi do fot'áku natekla při dešti voda a ty fotky budou stát za starou belu."

Každou chvilku jsem tahala z tašky na fot'ák kapesník a snažila se čistit objektiv. A po vyčištění jsem stále viděla rozmazané kontury hradeb a nedaleké věže. Mračila jsem se stále víc. Jedeme takovou dálku a když dojdeme do cíle, budu fotit nějaké abstraktno.

Muž se na mě podíval a pak se mně zeptal, zda fot'ák dělá totéž, když se nedívám do hledáčku. Zkusila jsem tedy udělat fotku na displej a ejhle, žádné šmouhy. A pak jsem našla závadu. Celou dobu chůzí po městě v dešti jsem se snažila nést fot'ák objektivem dolů, aby do něj nepršelo. Do objektivu se voda nedostala, ale natekla do hledáčku, zatekla pod gumové obložení a tam dělala rotyku.

"Vidíš, jak jsem ti spravil fot'ák."

Kdyby jen fot'ák, spravil mi i náladu.

Stoupání na Wawel

Wawelské návrší, které je vysoké 228 metrů n.m. a vypíná se 25 metrů nad levým břehem Visly, je tvořeno jurským vápencem. Směrem k Visle se nachází jeskyně, která byla obývána už ve starší době kamenné. Tato dala vzniknout legendám o drakovi, který sužoval obyvatele. Podle jedné verze draka porazili synové rytíře Kraka, zakladatele Krakova, podle druhé švec Dratewka. Jeskyně, jejíž chodby jsou 270 metrů dlouhé jsou zpřístupněny do roku 1918. Přístupných je však jen 81 metrů.

Návrší bylo opevněné už v ranném středověku. V 9. století tu stál hrad, který byl hlavním centrem státu Vislanů. Z této doby pocházejí pozůstatky dřevěného kostela. Tehdy byl Krakov podroben Velkomoravské říši. Z 10. století tu jsou základy dvou předrománských kostelů, které jsou nejstaršími kamennými stavbami na Wawelu. Nejzachovalejší stavbou z tohoto období je rotunda Nejsvětější Marie Panny, která s určitou pravděpodobností mohla plnit funkci palácové kaple.

V roce 1000 zde vzniklo biskupství a poté byla vystavěna katedrála Boleslava I., z níž se také dochovaly jen základy. Později byly stavby na Wawelu poškozeny povstáním pohanů, pak vpádem českého knížete Břetislava I. a dílo zkázy dovršil v roce 1080 požár.

Hrad ze začátku nebyl nijak velký, a jak prokázaly vykopávky, zahrnoval hlavně severní stranu. Byl rozestavěn až ve chvíli, kdy se Krakov stal hlavním sídlem polských vládců v době panování knížete z dynastie Piastovců Kazimíra I. Obnovitele, přibližně kolem roku 1040.

Na konci 11. století vznikla nová románská katedrála, místo zničené Boleslavovy. Říkalo se jí Hermanovská a dochovala se z ní věž a krypta.

V roce 1320 nařídil Vladisla I. Lokýtek katedrálu strhnout a nahradit jí dnešní gotickou stavbou. Byla vysvěcena v roce 1364.

Vladislavův nástupce Kazimír Veliký nechal na Wawelu postavit gotický hrad, který je základem současného Královského hradu. Za vlády královny Jadwigy vznikla repezentační věž.

V této podobě hrad existoval až do roku 1499, kdy jej zničil požár.

Zlatý věk nastal v době vlády Jagellonců, kdy mezi lety 1504 - 1536 došlo k přestavbě, která dala vzniknou prvním renesančním stavbám na území Polska. Dávný středověký hrad se tehdy proměnil, aniž by ztratil svoji obrannou funkci, na renesanční rezidenci, s působivým arkádovým nádvořím.
Z této doby také pochází nejznámější zvon Zikmund, který je používaný jen při nejvýznamnějších událostech. Byl odlit roku 1520.
Po požáru v roce 1595 byl hrad poničen. Král Zikmund III. Wasa přenesl dvůr v roce 1606 do Varšavy. Práce na přestavbě hradu však stále pokračovaly, ale v roce 1649 vypukl další požár.

Během švédských nájezdů v letech 1655 - 1657, byl hrad obsazen a pleněn. Roku 1702 došlo k dalšímu požáru, při kterém byly zničeny všechny místnostni severního křídla a větší část východního křídla, včetně střech.

Hrad chátral. Roku 1705 byl provizorně zastřešen. Mezi roky 1726 - 1730 byla zahájena další rekonstrukce, která byla několikrát přerušena. Poslední ránou pro hrad bylo přidělení hradu rakouské armádě, po ztrátě nezávislosti Polska.

Hrad se povedlo získat zpět teprve v roce 1905. Postupně mu byl navrácen jeho dávný lesk. Práce na jeho obnově obzvlášt urychlilo získání nezávislosti v roce 1918. Po druhé světové válce byl hrad přeměněn na muzeum.

Fotila jsem si nejen přibližující se bránu do Wawelu, ale i budovy na druhé straně. Zaregistrovala jsem další velký kostel a pak zajímavé budovy se zdvojenými a někdy ztrojenými okny.

Projdeme Bernardinskou bránou a budeme uvnitř

Kostel na druhé straně

A jsme uvnitř

Prošli jsme bránou a zastavili se na opevnění u Sandoměřské bašty, odkud byl krásný výhled na Vislu a do Stradomi. Po Visle plul kolesový parník a spousta různých loděk. Některé vypadaly z dálky jako džunky. Kromě kolesového parníku a loděk se tu plavily i lodě, které asi sloužily pro projížd'ky turistů.

Budova Papežské university Jana Pavla II. ve Stradomi

Průhledem byly vidět věže katedrály

V této budově sídlí Infocentrum a jak jsme později zjistili, je průchozí do centrální části Wawelu

Pohled z hradeb na Sandoměřskou baštu

Visla pod Wawelem zatáčí doleva

Wawel jsme odcházeli z neznalosti kolem jeho opevnění. Došli jsme k další baště, která se jmenuje Zlodějská a kde stála fronta lidí. Pátrali jsme proč a zjistili, že tudy se jde do Dračí jeskyně. Chvilku jsme zvažovali, zda se zařadíme do fronty, ale pak jsme nápad zavrhli. Když už jsme se konečně dostali nahoru, přeci zase hned neslezeme dolů. Wawelského draka oželíme.

Pohled na Vislu od vstupu do Dračí jeskyně

Vstup do Dračí jeskyně

Pokračovali jsme tedy mezi opevněním a vysokými budovami, vypadajícími jako pevnost. To, po čem jsme šli, bylo hodně nepříjemné. Ač jsem měla na nohou trekové sandály, cítila jsem přes ně nerovnosti terénu. Vzpoměla jsem si na dlažbu historického centra v Mantově, kterou jsem absolvovala v balerinkách, kde to do chodidel bolelo podstatně víc. Ony ty trekové sandály mají také už nejlepší roky za sebou. Řekla bych, že už mají "notně sjeté gumy". Taky už jsem v nich něco nachodila. Podrážky už jsou skoro hladké a občas se v nich i sklouznu. Nebudu tady dělat reklamu firmě, které jsou produktem, ale kdybych narazila na stejné, nebo podobné, znovu za ně ten nekřest'anský peníz dám. Dražší byly jen boty na horskou turistiku s goretexem a vibramovou podrážkou. Ale noste je v létě …

Zlodějská bašta

Povrch kolem opevnění

Nikdo jiný kromě nás tudy nešel, i to o něčem svědčí

Podle okna lze odhadovat tlouštku zdí

Veliké, menší, nejmenší - opakovaně zmenšované okno

Podél opevnění a zadních částí budov, o kterých jsem až později zjistila, že se jedná o administrativní budovy, bývalý seminář a katedrální muzeum, jsme se dostali ke vchodu do samotného Wawelu. Tyto budovy jsou souhrně nazývány "dolním hradem".

První pozitivum - už vidíme věže

Dovnitř jsme vstoupili bránou , která se jmenuje Wasů. a před níž stojí jezdecká socha. Ocitli jsme se na nádvoří, kde na rozdíl od opevnění, byla spousta návštěvníků.

Už svítilo sluníčko a já si vyfotila sochu papeže Jana Pavla II. stojící před katedrálním muzeem, okolo jehož zadní části jsme přišli.

Senát i lid Krakova obnovil 1827

Jan Pavel II. v protisvětle

Zařadili jsme se do fronty těch, kteří se šli podívat do katedrály. Většina návštěvníků měla jakési vstupenky a my pomalu postupovali po schodech a netušili, zda nebudeme od dvěří vyhozeni. Ne, nebyli. Jen jsme byli upozorněni na to, že se zde nesmí fotit. Opět se ve mně začal probouzet lovec.

Interiér byl úchvatný, ale opravdu přísně hlídaný. Ale přesto jsem nějaké fotografie ulovila. Uvnitř katedrály byla spousta bdělých hlídačů, ale zase mne neuhlídali. Vyfotila jsem jak hlavní oltář, tak i snad nejnavštěvovanější místo chrámu, kterým je hrob sv. Stanislava. Další fotografie vznikly v Kryptě bardů, kde jsem zdaleka nebyla sama, kdo fotil. Nejsou v ní hroby v pravém slova smyslu, jsou tu spíš pomníky slavných polských osobností, jakými byli například Fryderyk Chopin. Jeho hrob jsem před lety navštívila v Paříži, na hřbitové Père Lachaise. Jeho srdce je uloženo ve Varšavě v chrámu Svatého kříže.>

Čelo katedrály

Hlavní oltář

Po opuštění krypty jsem se znovu osmělila a udělala další fotografie. Krypta Bardů byla jedinou, volně přístupnou bez vstupenky. Proto jsme se nedostali do spousty prostor.

Hrob Kazimíra Velikého

Hrob královny Jadwigy (Hedvika z Anjou)

Našla jsem tyto stránky, které přiblíží interiér katedrály: http://wawel.malopolska.pl/wawel-3-sb.html

Krakovská katedrála sv. Stanislava a sv. Václava je nejdůležitějším kostelem Polska. Je korunovačním místem i královskou nekropolí.

Zmínila jsem už katedrálu Boleslava I., která byla vybudována po vzniku biskupství i její nástupkyni katedrálu Hermanovskou, která vznikla za vlády knížele Vladislava Hermana. Tato katedrála roku 1305 vyhořela. I přesto v ní došlo roku 1320 k první korunovaci krále Ladislava I. Lokýtka. Po ní bylo rozhodnuto vybudovat karedrálu novou a ta byla v roce 1364 vysvěcena, ale už za vlády Lokýtkova syna Kazimíra Velikého. Jedná se o gotickou trojlodní baziliku s presbytářem, transeptem a ambitem. Žebrovou klenbu podepírají prodloužené pilíře. Katedrála je obklopena třemi věžemi, Zikmundovou s již zmíněným zvonem, Hodinovou, která je o něco vyšší a zdobí jí barokní helma. Třetí je věž Stříbrných zvonů, která je někdy nazývána Vikářská. Katedrálu obklopuje devatenáct kaplí, které vznikly v průběhu let a které stojí za povšimnutí. V hlavní a v postranních lodích jsou umístěny sarkofágy polských králů. Na průsečíku hlavní lodě a transeptu je oltář sv. Stanislava od Giovanniho Trevana a pod zlacenou kupolí je stříbrná rakev držená čtyřmi anděli.

Hlavní vchod do katedrály je mezi dvěma kaplemi, severní dala postavit čtvrtá žena Vladislava Jagellonského Sofie, jižní její syn Kazimír Jagellonczyk. Nad schody visí kosti velryby a nosorožce, protože se věřilo, že uchrání chrám před zlem.

Vyšli jsme z chrámu mezi kaplemi Zikmundovou a Wasů, a vydali se vlevo, tam, kam proudily davy návštěvníků.

Vpravo kaple Wasů

Bok Zikmundovy kaple

Malebné zákoutí ...

... s prošlapaným schodem

Prošli jsme průchodem a ocitli se na renesančním nádvoří hradu, které je velice malebné. Po chůzi kolem strohých zdí jsem si mezi arkádami připadala jako v pohádce. Udělala jsem několik fotografií a všimla si různých front, které čekaly na prohlídky jednotlivých částí muzea. To se rozkládá v 71 místnostech na ploše 7040 m^₂. Jak jsem se pak později dočetla, nachází se v něm jedna z největších sbírek gobelínů, které byly vytvořeny pro tyto prostory a vznikly díky králi Zikmundovi III., který je nechal vyrobit v nejlepších vlámských tkalcovských dílnách. Chloubou sbírek jsou také královské portréty. V době naší návštěvy sem byla také dočasně přemístěna z opravovaného muzea Czartoryskich Da Vinciho Dáma s hranostajem. Vstupenky do těchto prostor se musí objednávat s dostatečným časovým předstihem, což jsme kvůli rychlému rozhodnutí jet sem, jaksi nezvládli.

Galerie, muzea a další prostory si necháme na další návštěvu.

Zaujala mě zakončení okapů, kterými jsou chrliče v podobě draka. Legenda, která vznikla už v ranném středověku, je stále živá.

Vyšli jsme jižní bránou a ocitli se u Senátorské bašty, kolem které jsme sem vystoupali. Tak tudy ne! Byly tu však veřejné záchodky, čehož jsme využili. Vrátili jsme se zpátky na hradní nádvoří a v prostoru brány, kterou jsme přišli, jsme objevili obchůdek se suvenýry. Koupila jsem si obrazového průvodce Krakovem a světe, div se, byl v české verzi. Bylo to první místo na naší pouti městěm, kdy jsme objevili něco v češtině.

Návrat na nádvoří

Neobvyklý tvar střechy

Zdobný oblouk průchodu ke katedrále

Odtud jsme se vydali na volné prostranství před katedrálou, která byla nádherně osvětlená sluncem. Moje srdce fotografa zaplesalo, protože konečně budu mít barevné fotky. Na travnatých plochách mezi spoustou květin byly k vidění pozůstatky původních románských staveb na Wawelu.

Východ k Bernardinské bráně

Všimla jsem si restaurace.

"Jdeme se najíst!"

"Neblbni Ájo, tady to bude drahé."

Nedala jsem se odradit a muž se loudal za mnou. Snídani jsme sice měli v hotelu vydatnou, ale toasty, které jsme snědli v profesorské zahradě Collegia Maus, nebyly tím nejlepším obědem. Muž sice cestou chroupal nějaké sušenky, ale chtělo by to pořádné jídlo. Sedli jsme si k volnému stolku s výhledem na katedrálu, objednali si u obsluhy a dali tak odpočinout už unaveným nohám. Chůze po městské dlažbě a pak po těch křivých kamenech kolem opevnění Wawelu, byla znát. Ale ani jeden z nás tomu druhému nepřiznal, že ho bolí nohy. Ochutnali jsme i místní pivo Tyskie. Nejsem znalec piva, ale chutnalo mi.

Foceno z restaurace

Válec vzadu není věž, ale odpadkový koš

Pod deštníky vlevo vzadu jsme před chvílí seděli

Po obědo-večeři jsme se vrátili směrem ke katedrále a bránou Wasů, kterou jsme sem vstoupili, jsme vyšli ven. Chvilku jsme zvažovali, že dolů půjdeme přes Dračí jeskyni, ale mně se nechtělo znovu absolvovat cestu po šutrech. Až doma, při psaní tohoto článku jsem zjistila, kolik zbytečných a bolavých kroků jsme od vchodu do jeskyně udělali a kolika možnými zkratkami jsme mohli jít. To, co nám chybělo byla mapa Wawelu.

17:00 katedrála se zavírá

Vydali jsme se na druhou stranu směrem dolů. Fotila jsem si věže kaderály, jezdeckou sochu Tadeusze Kościuszka a stěnu se jmény dárců, kteří přispěli na výstavbu a obnovu Wawelu.

Na druhé straně se nám nabízel hezký pohled na Staré Město a na budovu Teologického semináře.

Před seminářem stálo vozítko, jaké nám nabízel Jerzy

Doubledecker, jako v Londýně

Kaponiéra

Naše bloudítko

Došli jsme téměř k informační tabuli, odkud jsme vyšli a na které byly směrníky - jeden vpravo, druhý vlevo.

Pohledem na mapu jsem dospěla k poznání, že kdybychom se vydali vpravo, naše cesta do Královského hradu by byla osmkrát až devětkrát kratší. Na druhou stranu bychom se ochudili o pohled na Vislu, neviděli bychom obranné bašty, ani vstup do Dračí jeskyně.

Chvíli jsme váhali, zda už se vrátit, nebo se jít podívat ještě kus dál.

O tom, jak jsme se rozhodli, se dočtete v dalším pokračování.