Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 28. října 2012

Říjnový sníh

Můj dnešní příspěvek nebude, co se týče textu dlouhý, tak jak obvykle bývá. Tentokrát bude více fotografií, které budou s vysvětlujícím textem.

V sobotu 27. října jsme se vydali na můj rodný sever. Hlavním důvodem byla úprava hrobů, před nastávajícími Dušičkami.
V pátek jsem zašla do Holešovické tržnice a koupila dva věnečky. Po návratu jsem se bavila s kolegyní a říkala jí, že budeme muset vyrazit brzy ráno, než se na cestu vydají "klobouci". Tímto názvem můj muž častuje řidiče v klobouku, který svůj vůz vytahuje na Velikonoce a na Dušičky, jinak zvaného - řidiče svátečního. Rádi bychom se jim vyhnuli. Součástí návštěvy mého rodného severu byl také nákup v Německu. Chtěli jsme se podívat po drobnostech k Vánocům a také koupit pro vnučky nějakou čokoládu k Mikuláši. At' se na mě zdejší prodavači nezlobí, ale to, co je zde vydáváno a prodáváno jako čokoláda, je nekvalitní, tukový, obarvený produkt.
"Holky, ted' tady čtu na internetu, že má zítra napadnout v horách až 40 centimetrů sněhu", ozvala se další kolegyně. Protože už nesedím u počítače a v práci jsem v roli "přísedící", šla jsem se k ní podívat. "No, nazdar, to se máme na co těšit."
Po návratu domů jsem ostříhala všechny květy a poupata růží, byla by škoda, kdyby zmrzly.

Ráno jsme vstávali krátce po šesté a zjistili, že venku leje jako z konve. Vytáhla jsem ze "zimní skříně" kozačky, co kdyby.
Z domova jsme odjížděli krátce před sedmou ranní. Tma a déšt' byli našimi společníky.

První zastávka byla na Mělníku na rozptylové loučce. Jezdím sem nerada. Ten palouk v polích, kde jsou nasypány koláče popela, mezi nimiž jsou občas pohozené kytky a svíčky, mi připadá jako neúcta k těm, kteří tu jsou vysypáni. Po té louce se totiž normálně chodí. Kličkujíce mezi "lívanci" popela jsem zaregistrovala, že tu rostou obrovské bedly.
Při nastupování zpátky do auta jsem si všimla, že se déšt' začíná měnit v mokré vločky.
Cesta na sever pokračovala. Mokré vločky pleskaly o čelní sklo a já si vytáhla z tašky fot'ák a začala dokumentovat přes přední okno naší cestu.

Sníh už zůstával ležet na krajnicích a zem kolem byla pocukrovaná.

Čím více k severu, tím více sněhu - čili přímá úměra.

Sněžení neustávalo, provoz byl minimální. Klobouci určitě nevyjeli, stejně tak nevyjeli ti, kteří mají zdravý rozum.

Moje Lužické hory nás přivítaly hodně škaredým počasím. Sníh se sypal, jako o závod.

Dojeli jsme v kopci nad Svorem jedno auto, před ním jel první sypač. Hurá! Cestáři nespí.

Cesta za sypačem pokračovala pomalu, ani jeden z nás neměl chut' ho předjet.

Před problematickým Šébrem sypač zastavil. Podívala jsem se směrem k Bouřnému, ale nebyl vidět. Jen stále se sypající sníh.

Ve stoupacím pruhu na Šébr už stály kamióny, dokonce zde uvízl i autobus.

Jen se nezastavit, jinak tady zůstaneme viset. Měla jsem opravdu strach.

Druhá strana Šébru byla ještě horší, i tady stály kamióny.

Ve snaze předjet stojícího kolegu, se mnozí kamioňáci dostali do protisměru. A my tudíž jeli také v protisměru.
Projeli jsme mezi nimi a přiznám se, že jsem měla dost veliký strach.

Kam se člověk podíval, všude stály kamióny. Můj muž jich odhadoval na stovku. V Lesné se opravuje vozovka a provoz je tu řízen semaforem. Za celou dobu, kdy jsme tu stáli na červenou, nepřijelo ze Šébru jediné auto. Že bychom byli poslední, kdo mezi kamióny projel? Můj muž, který jel v polobotkách a bez čepice, přiznal, že takhle hrozné to nečekal.

Hřbitov byl pokrytý sněhem, tak jak bývá v zimních měsících.

Bude ještě někdo zalévat kytičky na hrobech?

Zajeli jsme za mou sestrou do práce. Dělali inventuru, ale ona coby předseda inventurní komise měla chvíli volno. Poseděli jsme, povyprávěli si a vypili kávu. Pak jsme se rozloučili a pokračovali dál na sever do Německa.

I tady se chumelilo a cestáři na tom byli podobně, jako u nás.

Zastavili jsme u prvního obchodu, muž si koupil alespoň čepici. Ještě, že jsem si vzala kabát s kapucou.

Po nákupech v Německu jsme se vrátili zpátky do Čech a zavítali do naší oblíbené hospůdky na oběd. Dozvěděli jsme se, že Šébr je úplně uzavřený pro veškerou dopravu. Zvažovali jsme, co dál. Kudy jet domů? Měli jsme dvě varianty, bud' přes Českou Kamenici, nebo přes Německo. Naše známá servírka Lenka nám radila, at' jedeme raději Německem, že to přes Kamenici bude hodně zasekané.
Vypravili jsme se tedy znovu zpátky do Německa. Z rádia v autě jsme se dozvěděli, že cesta na Českou Kamenici je také neprůjezdná. Německo byla jediná možnost.

Ale i tady byly problémy, pro nás naštěstí v opačném směru.

Ne, to nejsou záběry ze Sibiře, to je hlavní tah na Žitavu.

"640" height="480" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd01.jxs.cz/010/231/e8c04e07f7_89521394_o2.jpg" alt="" />Kolem silnice byly parádní závěje.

Bílou krajinou.

Cesta, která nám běžně trvá přibližně dvě hodiny se nám hodně protáhla. Domů jsme přijeli pozdě večer a pustili si zprávy. Na ČT ukazovali Šébr. Měli jsme štěstí, že jsme vyjeli hodně brzy ráno.

Dnes ráno jsem se probudila a dívala se z okna na naší, sněhem pokrytou, zahradu. Oblékla jsem se, vzala si fot'ák a bílé nadělení jsem zdokumentovala. Potom jsem si vzala koště a odmetala sníh. Nejdříve z cest a pak z koniferů, které byly hodně ohnuté. Zamrzla nám hadice, kterou jsme nechali na zahradě.

Zamrzl nám i sud, do kterého je svedena voda ze střechy na zalévání.

Zamrzl i přívod vody.

Na podzim, když kvetou jiřiny. Měla jsem je také ostříhat v pátek, jako růže. Mohly zdobit byt. Takhle už nezdobí.

Hortenzie.

Sněhu na Bílé Hoře napadlo opravdu hodně.

Sousedé mají na oknech ještě muškáty. Jsem ráda, že já už mám kytičky pod střechou.

Přemýšlela jsem nad tím, zda se konifery srovnají, či zda zůstanou ohnuté. Jeden z bočních kmenů je ohnutý k sousedům do zahrady. To se jim určitě líbit nebude.

Je večer a znovu mrzne.
Zima a sníh jsou tu letos opravdu hodně brzy.

20 komentářů:

  1. Nezáviděla jsem včera těm,kdo vyjeli na hřbitovy a říkala si,že to většina lidí nechá na dnešek a na silnicích to bude znát.Ale chvílemi jsme jeli po jinak rušné silnici i sami.

    OdpovědětVymazat
  2. My jdeme na hřbitov až příští týden , ale naštěstí to nemáme tak daleko jako ty. Jen 4 km do Machnína. Při pěkném počasí chodíme jednu cestu pěšky. Když je hnusně jedeme autobusem.

    OdpovědětVymazat
  3. Tu cestu ti nezávidím a je dobře že jste dojeli domů, i když pozdě, tak zdraví.

    OdpovědětVymazat
  4. Když vy jste si vybrali zrovna ten nejhorší den, ale hlavně, že jste dojeli v pořádku domů.

    OdpovědětVymazat
  5. A ja som nadávala na tých pár chumáčov pofiderného snehu, ktorý padol u nás

    OdpovědětVymazat
  6. Tak to vidíš, tady to tak katastrofické nebylo a není, ani nijak moc nemrzne. Tedy spíš vůbec ne. Ale užili jste si hezkou cestu jen co je pravda. Jo a díky bohu za unii, alespoň v tomhlepřípadě. Přes Čechy jet nemůžeme tak hurá přes Německo....dřív nemyslitelná věc. To je jako když jsme se potřebovali dostat nejkratší cestou z Nitry do Jižních Čech. Taky jsme valili přes Rakousko

    OdpovědětVymazat
  7. Az je mi z tejto vybornej reportaze teplo u srdca. Sedim v tricku a cumim; obrazky mi pripominaju moju cestu z Linz do Salzburg s letnymi pneumatikami na Velikonoce, ked nas zradne prekvapil sneh. (Sest hodin to trvalo, tiez som si  hovoril "len nezastavit"!) Ten sneh bol "opozdeny", tento zase "predcasny".

    OdpovědětVymazat
  8. Krásné obrázky , hlavně, že jste dojeli živí a zdraví. Já se letos při předpovědi těšila, jak postavím klukům pidisněhuláka na okně a ono u nás napadlo snad nejméně z celé republiky . Ne, že by mi to vadilo .

    OdpovědětVymazat
  9. Na severu to bylo hodně dramatické a dost sněhu. Nakonec ho napadlo i dost v Praze. To se také tak často nevidí. Myslím kromě zimy.

    OdpovědětVymazat
  10. Vydali jste se za deště, dojeli jste do sněhu.

    OdpovědětVymazat
  11. Tady taky napadalo hodne snehu,ale cesty byly nastestí prujezdné.Meli jste dobrodruznou cestu,jeste,ze uz nejsou  ty hranice!!!!

    OdpovědětVymazat
  12. Ta fotka s konvičkami se mi strašně líbí :) ... u nás padal sníh dnes a včera, ale ani ho nenapadlo na zemi zůstat. Hned se rozpustil.

    OdpovědětVymazat
  13. Páni já myslela, že jste jeli směr Sibiř . Buď ráda, že jste domů dojeli v pořádku. U nás opět celé odpoledne sněží.

    OdpovědětVymazat
  14. První sníh a hned kalamita! U nás napadlo ze soboty na neděli sněhu jen trochu, včera odpoledne jsme byli fotit, ale už ho moc nezbylo.

    OdpovědětVymazat
  15. Tak to jste si Ali užili perné chvilky.

    OdpovědětVymazat
  16. Panečku, u vás napadlo opravdu hodně sněhu... Není se co divit, jste na severu, u nás na jihu jsme tu sněhovou nadílku považovali sice také za vydatnou, ale u vás je toho sněhu dvakrát tolik.

    OdpovědětVymazat
  17. Moc a moc Vám všem děkuji za milé komentáře a současně se omlouvám, že není v mých silách jednotlivě odpovědět.

    OdpovědětVymazat
  18. Ráda se procházím při prvním sněžení. tentokrát to byla procházka do obchodu a z něj s přetěžkou tiskárnou, která šla naštěstí tahat po klouzavé zemi, krabici měla pevnou. radost ze snížku jsem si přinesla až domůůů!

    OdpovědětVymazat
  19. Jste odvážlivci. Nevyjela bych s tou předpovědí.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤